Hořikvět / (Přes peřeje)

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dvě novely sovětského prozaika sibiřského původu (*1924). První (Hořikvět, 1960) se odehrává ještě před revolucí a vypráví o muži čistého srdce, který zachrání nalezence před náboženským fanatismem vesničanů a uchýlí se s ním do tajgy. Druhá (Přes peřeje, 1958) je příběhem chlapce-sirotka, jemuž parta vorařů vrátí víru v člověka. Autorův jazyk, prostý a přitom hutný a barvitý, čerpá z pramenů lidové mluvy. Ani stopy po frázích, nabubřelosti, i krása přřírody je tu líčena bez exaltovaných výkřiků. Sibiřští vesničané, lovci, voraři, načrtnutí třeba jen několika tahy, jsou výrazní jako sošky lidového řezbáře. I když autor neobjevuje nové hodnoty, utvrzuje ty nejcennější, které máme rádi právě v ruské literatuře....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73853/big_horikvet-pres-pereje-uiT-73853.png 53
Žánr:
Literatura světová, Novely

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

Стародуб / Перевал (Starodub / Pereval)


více info...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Hořikvět / (Přes peřeje)

meluzena
21.12.2020

Dvě novely prodchnuté "sibiřstvím". Svou atmosférou trochu připomínají díla jako Gionův Muž, který sázel stromy nebo Seethalerův Celý život, kde hrdinou je prostý člověk, který žije v sepětí s krásnou a zároveň drsnou přírodou. V textu je jakási tichá síla a skoro až meditační klid bez ohledu na děj. To pak člověk začíná chápat, proč jsou Sibiřani jako úplně jiný živočišný druh :)

(následuje možná trochu spojler)

HOŘIKVĚT je o chlapci, kterého "přinesla řeka". Při nešťastném manévru vorařů se všichni utopí, on se "jen" přitopí a přijde o tři prsty. Místní vesničané jsou však pověrčiví fanatičtí "modláři" a v chlapcovi a jeho přežití vidí špatné znamení, takže nejen že ho nechtějí přijmout mezi sebe: rádi by se ho zbavili! (kdyby se nebáli). Proto zasáhne samotářský Fajefán Kondraťjevič, který žije hluboko v tajze, mimo vesnici a vezme ho k sobě. Z chlapce vyroste vnímavý muž, který tajgu zná a ctí. Vesničany naopak tajga vůbec nezajímá - pěstují si zeleninu na svých zahrádkách a chovají dobytek. Jenže dlouhotrvající sucho a požáry zničí jejich obživu a jak známo, zoufalí lidé dělají zoufalé věci....

PŘES PEŘEJE je o desetiletém polosirotkovi jménem Ilka. Jeho matička se utopila a otec, který je buď v lese nebo v kriminále, se podruhé oženil s příliš mladou a vzteklou ženou. Macecha Ilku surově týrá, až jednou pohár přeteče, on ji v zoufalé sebeobraně přizabije a ze strachu uteče z domova. Po pár beznadějných dnech na útěku jej u řeky objeví voraři a vezmou ho do party. Po mnoha dnech těžké dřiny je konečně všechno dřevo splaveno a oni jsou jako jedna rodina. A to je víc než v co kdy doufal.
V téhle novelce se občas vyskytují "povinné" zmínky o budovatelském úsilí, nicméně text neopanují a v klidu se dají abstrouhat.

Za mě krásné staromilské čtení, které jde k samotné podstatě bytí - k (sibiřské) moudrosti, ke které člověk dospěje jen dlouhým pobytem v lůně přírody, v tichu a samotě (o čemž Palánovi šumavští samotáři ví své).
Doporučuji.