Hoří ti táta

Je to moje oblíbená autorka, ale tahle kniha se moc neprovedla. Přijde mi málo propracovaná, téma sice zajímavé, ale příběh mi přišel plochý, chvílemi jsem chtěla knihu odložit, jak mě byly postavy nesympatické. Houbařce nebo Anežce se ani zdaleka nevyrovná. Pro mě zklamání.

Tuhle knihu jsem měla rozečtenou přes dva měsíce.

Nějak mi to zhruba ve třetině začalo hrozně lézt na nervy, odložila jsem ji a vrátila se k ní až dnes. Zase jsem ji ovšem za ten jeden den dokázala dotáhnout, jak mě to napodruhé chytlo.

Půjdu trochu proti proudu, vlastně se mi to nakonec moc líbilo. Ne úplně ve všem mi kniha seděla, ale nakonec jsme "našly společnou řeč". Aspoň na ten druhý pokus.

Nerozumím ovšem volbě nakladatelství v oblasti velikosti písma. V papírové verzi je text tak obrovský, že jsem se kapku cítila, jako že čtu slabikář pro děti. Škoda, že jsem si to nevzala v e-verzi, abych si to mohla upravit.

Působilo to na mě, jako by autorce došla témata a řekla si: co se teď tak řeší? Tak třeba dezinformace a nadáváme na politiku, pojďme o tom napsat. Vybrat si současné společenské téma je samozřejmě v pořádku, jenže by to u toho nemělo skončit. Literatura je tu podle mě od toho, aby téma přednesla v příběhu, vyvolala emoce, pomohla nám ho a jeho zúčastněné pochopit, aby se lišila od zpravodajství v novinách. Hoří ti táta se o to pokouší, ale pro mě ne v dostatečné hloubce, která by mě zasáhla.
Pohled do procesu vzniku románu a redakce nakladatelství mi přijde zajímavý, ale zároveň paradoxní, protože přesně to, co redaktor spisovatelce v knize radí, by prospělo i skutečnému románu. Zajímalo by mě tedy, jak probíhala editace v realitě.
Obálka hlásá, že ,,je to román o pomstě, která nikdy není vítězstvím". Samotná pomsta ani v jedné ze dvou verzí není uvěřitelná (Werner/Verník je jistě debil, ale asi nemá IQ 10) a téma pomsty není nijak zvlášť rozpracované.
Ozývají se reakce na nesympatickou hrdinku. Ano, Lada je protivná, to by mi ale nevadilo. Spíš nenacházím důvody, proč bych se ji měla snažit pochopit a její povýšenost a ukřivděnost tolerovat (a nemluvím o lítosti ze ztráty otce, což je samozřejmě tragická událost).
Jsem ale zvědavá na další knihu, určitě si ji opět přečtu.

Snažím se podporovat české autory a autorky, a tak jsem si knihu zakoupil ihned po vydání. První recenze a komentáře jsem záměrně nečetl až do teď. Bohužel se s nimi musím ztotožnit. V. Hanišová dle mého názoru patřila (patří) mez ty autorky, které se vyplatí číst (a proto je i koupí knihy podpořit). To ale úplně neplatí u této knihy. Ne že by téma knihy bylo nefunkční a nedalo se na něm stavět, ale proto že zde není využit potenciál.
Už po prvních stranách čtenář zjišťuje, že i přes jejich malý počet je kniha "nastavovaná" - především konverzací hlavní postavy (vypravěče) s nakladatelem. Tento rámcový příběh spisovatelky, na kterou tlačí nakladatel, je pro příběh téměř nepotřebným. Až se zdá (a z pohledu lit. teorie nepodstatný detail), že by autorka mohla vycházet z vlastní zkušenosti. Jelikož se ale jedná o prózu, působí to jako nepodstatný detail knihy.
Autorku znám jako skvělou v popisování nitra a stavění příběhů na psychologickém půdorysu. I zde se o to snažila, ale příběh vyznívá prvoplánově a nedotaženě (ke konci se radši nevyjadřovat).
Ne vždy se podaří vydat příběh typu Houbařka, proto doufám, že s příští knihou si přečteme jinou Hanišovou!

Seznamujeme se s lehce vyhořelou, bezdětnou a svobodnou spisovatelkou Ladou, která touží znovu nastartovat svou kariéru, ale nedaří se jí vymyslet téma své nové knihy. To se změní ve chvíli, kdy se jí z pro ní nepochopitelných důvodů pokusí upálit otec, který nakonec svým zraněním v nemocnici podlehne. Ladu pohání vztek a touha se pomstít tomu, kdo je za smrt otce zodpovědný. Zároveň se rozhodne využít tuto hrůznou zkušenost jako hlavní téma knihy, která ji má vynést zpět na výsluní. Aby mohla záležitost s otcem v sobě uzavřít a žít dál, musí zjistit a pochopit, proč to udělal, co ho k tomu přimělo. Možná ho i pomstít a ublížit někomu konkrétnímu, kdo ví?

Dvě roviny vyprávění - jedna popisuje počínání a život spisovatelky/dcery tak, jak ji vnímá okolí, druhá je jakousi sondou do její mysli, do její hlavy a ukazuje, o čem přemýšlí. To, co ostatní nevidí, protože je k tomu nepustí.

Ačkoliv je Hanišová jednou z mých oblíbených autorek, s touto knihou to šlo od začátku od desíti k pěti. Děj knížky by šel bez problémů shrnout do jedné, nebo možná do dvou vět. A je to na ní znát. Čtete přes 200 stránek se táhnoucí příběh, který vlastně téměř nic nevypráví, kromě začátku a vyhroceného konce se nic neděje. Vše se točí jen kolem politiky, vnucují se názory. Postava Lady je nesympatická, ublížená zahořklá ženská. Pro mě je Hoří ti táta rozhodně zatím největším zklamáním letošního roku..

No, dočetla jsem. Ale jen proto, že mě prostě zajímalo, jak to bude probíhat a jak celý příběh autorka zakončí. Závěr byl paskvil, nudila jsem se už od 5. stránky, hlavní hrdinka nesympatická. Jestli to mělo fungovat jako nějaká forma varování, tak se to nepodařilo. Tohle by snad dokázal napsat každý, působilo to na mě jako nějaký první pokus na kurzu psaní, který ale nestál za přepracování. Spoustu linek zbytečných, nikde se neprovázaly, nic nebylo dořečeno, žádné převratné myšlenky ani objevy se nekonaly. Co mě zaujalo, byla forma, ale fakt to působilo jen jako by autorka tlačila na pilu, dala to tam jako kalkul, aby aspoň něčím zaručeně vybočila.

Hodně originální pojetí, jen být nakladatelem, přibrzdila bych závěr ;)

Nějak jsem to přeskákala,svou oblíbenou autorku jsem nepoznala.

Od autorky jsem již četl knihy HOUBAŘKA, DLOUHÁ TRAŤ, NEDĚLE ODPOLEDNE. Knihy se mi líbily. Byl jsem zvědavý na novou knihu HOŘÍ TI TÁTA.

Podtitul: Román o pomstě, která nikdy není vítězstvím.

Hlavní postavou je LADA, která je úspěšná spisovatelka. V minulosti vydala knihy, které se skvěle prodávaly. V posledních letech je to s prodejností knih slabší, a proto potřebuje napsat novou knihu, která by se stala bestsellerem a znovu se dostala na spisovatelské výslunní.

Dojde k tomu, že její táta se upálí před budovou Poslanecké sněmovny, spáchá protestní sebevraždu. Lada je zděšená a nerozumí tomu, proč to její táta udělal. Její táta v minulosti pracoval jako laborant a vyvíjel léky proti Alzheimerově chorobě a máma v advokátní kanceláři. Tátu měla raději, protože si udělal na ní čas. Byl knihomol a Ladě četl knihy. Z druhého hlediska byl na Ladu hodně přísný, ale stejně Lada měla raději tátu než mámu, protože její máma přicházela z práce hodně pozdě a na Ladu měla málo času.

Lada (39 let) je hodně naštvaná a chce stůj co stůj zjistit, proč se k tomuto kroku její táta odhodlal. Vždy se choval rozumně a tento zvrat v tátově životě nemůže pochopit. Ladu napadne, že tátova sebevražda by mohla být námět na její novou knihu a začne pátrat po tom, co se doopravdy stalo. Jednotlivé kapitoly posílá svému nakladateli a on Ladě sděluje svoje připomínky k napsaným částem.

Lada je svobodná a bezdětná. O dětech nikdy dříve neuvažovala, spíše byla ráda, že je nemá, protože tím měla větší prostor pro seberealizaci, ale po tátově smrti některé věci přehodnocuje. Občas mě zamrazilo Ladino uvažování.

Lada má kocoura Karla, kterého má ráda. Její táta v minulosti postavil chatu, na kterou se po tátově smrti uchyluje, aby se skryla před ostatními lidmi a měla na chvíli ticho a klid. Má tetu (sestra od jeho táty), která je jedinou její žijící příbuznou. Teta má rozdílné politické názory než Lada.

Lada jezdí do Prahy na setkání spřátelených spisovatelek.

Kniha má určitě zajímavý námět a je to na zamyšlení. Tato kniha může vyvolat u čtenářů kontroverzi, z druhé strany můžou čtenáři o této knize vášnivě diskutovat, protože je to aktuální téma současné společnosti v Česku.

V této knize se nachází hodně politiky. Bohužel jsem nesouhlasil se všemi názory, které zde autorka slovy našich hrdinů prezentuje. Nalezneme zde zmínku o některých politicích (Babiš, Fiala, Okamura, Havel, Putin aj.), je zde tématika ukrajinských uprchlíků a v neposlední řadě je zde zmínka o komunistech. Operuje se zde s pojmy dezolát, populista aj.

O některých názorech, které jsou v románu uvedeny, lidé v Česku diskutují a s některými názory se ztotožňuji a určitě to vybízí čtenáře k zamyšlení. Často ve sdělovacích prostředcích slyšíme, že naše společnost je rozdělena na dva tábory a mám pocit, že tomu tak je.

V knize se nacházejí e-maily, které se mi líbily. Líbil se mi také prvek vyprávění ve 2. osobě jednotného čísla, který autorka do vyprávění čas od času zařadila.

Závěr knihy je překvapivý a z jednoho úhlu pohledu se vůbec nedivím Ladě, že se tímto způsobem rozhodla a upřímně řečeno jsem si během četby říkal, jestli se takto nakonec nerozhodne.

Od Viktorie Hanišové jsem rozhodně četl lepší knihy, než je kniha HOŘÍ TI TÁTA. Z druhého pohledu autorka rozprostírá téma, které rezonuje v české společnosti, a vidíme to na vlastní oči každý den v televizi, a to nemluvě o různých shromážděních a jak se na nich lidé chovají, pokud mají opačné politické názory. Svým způsobem jsem otrávený českou politikou a vším, co se v současné době děje.

Z této knihy mám rozporuplné pocity. Bylo to zcela něco jiného než autorčiny předcházející knihy, které jsem od ní četl. Budu určitě zvědavý na další knihu, kterou autorka napíše a snad se mi bude líbit více, než kniha Hoří ti táta. Budu zvědavý také na názor mamky, která si knihu brzy přečte a sdělí mi na tuto knihu svůj názor.

Tak tohle je opravdu ... divné. První třetina byla celkem zajímavá, potom to začalo upadat a upadat a upadat až to upadlo úplně.

Ten nápad na téma knihy mi přišel hodně zajímavý a je tu i dost věcí k zamyšlení. Zpracování ale trochu drhlo. Rozhodně už jsem od V. Hanišové četla lepší věci, tedy věci, které se mě osobně dotkly více.

Tak těžko uchopitelný téma. Povedlo se to tak z 60% Začátek skvělý postupně jak se vytrácel otec se vytrácel i děj. Samota starších lidí je pro mladší generace nepříjemná, možná že nás taky čeká….

Život je krásný na špatnou literaturu. Miluji knihy Viktorie Hanišové, všechny lze číst vícekrát a je to kvalitní čtení s přesahem. Poslední knihu bohužel odkládám po 70ti stránkách... Četla jsem je 3 dny a po přečtení závěru už na ten prostředek nemám ani chuť. Příběh zněl zajímavě, politika a extrémismus mi sice v literatuře nevyhovují, ale byla jsem zvědavá....Autorka popisující spisovatelčinu pisatelskou krizi mi lezla strašně na nervy svou usoužeností, kterou jí nevěřím, a rádoby vtipem, nebo arogancí ? ( "Jsem výborná spisovatelka..." ) Tentokrát mě nezaujal jazyk ani styl, kterým autorka píše - střídá první a druhou osobu- a mně se to dost motalo, druhá osoba měla být asi sebereflexe do minulosti? Chápu, že napsat knihu něco stojí, není mi líto peněz, české autorky a autory podporuji. Zde dostanete za velké peníze knihu s nesmyslně velkým fontem písma, což je u románu pro dospělé, který má 222 stran, nepochopitelné, leda že by to maskovalo krátký příběh... I tak jsem do konce nevydržela. Knihu posílám dál.

Zajímavé, propletenec se vydařil. Psát o tom, jak mi nejde psát, to už tu bylo, ale hovory k sobě ohledně vztahů a popularity šly opět na dřeň...a zároveň jako by se autorka držela za sklem.
"Brzo chcipneš, ty ruda svině. Možná nějaký Ostravák."
"Mohli by tam být novináři a na případných fotkách chci vypadat co nejlíp."

Kniha mi byla poskytnuta k recenzi v rámci #spoluprace s @hostbrno

Viktorie Hanišová, jedna z mých oblíbených autorek, obrovské těšení, skvělý název knihy, který vzbuzuje zvědavost a má velká očekávání..

Lada je spisovatelka. Vyrostla v rodině ambiciózní matky, která se o ni příliš nestarala a otce vědce, který byl tak trochu pedantský.
Poslední roky bohužel nemůže najít inspiraci a marně se snaží napsat úspěšnou knihu. A pak se jí upálí otec, který se ve stáří nechal zlákat extremistickým Vernerem, který na sociálních sítích burcuje společnost k radikálním činům a snaží se dostat do politiky.
Lada je tedy odhodlaná o tom napsat knihu. A taky se pomstít..

Kniha začíná skvěle. Jo, jasný, úhoří tam člověk, ale mě to hrozně namotalo. Jenže pak se to táhlo. Kombinace politiky a toho, že je kniha psaná o psaní knihy, mě nebavilo. A navíc Lada (asi to ani nebudu rozvádět, akorát by mě znova vytáčela z povzdálí). Trochu to pak spravil závěr, ale stejně.. Nerada to píšu..za mě velké zklamání..

Moc jsem se těšila na novou knížku od autorky a i avízovaná ukázka z knihy - cca 30 stránek se mi ještě moc líbila.
Po dočtení celé knihy jsem ale byla zklamaná.
Nejsem cílová skupina.

Skvělé téma, které by mě moc zajímalo, skvělý začátek příběhu, ale jaksi knize chybí to, proč miluji Hanišovou a její tvorbu: ten ponor, kdy pochopíte i nepochopitelné, ty detailně vykreslené toxicity v lidském životě, ten komplexní vhled do patologie, ta neskutečně přesně podchycená psychologie. Vedle Houbařky nebo Neděle odpoledne máte u téhle knihy pocit, že se jen brouzdá po povrchu, že je to celé tak nějak nahozené a přitažené za vlasy. Škoda, ale i tak se těším na další autorčinu tvorbu.

Lada je spisovatelka, ale momentálně má „tvůrčí krizi“. Když se její táta na protest upálí před Poslaneckou sněmovnou, rozhodne se, že se rodinné vyšetřování o tom, proč to otec udělal, promění v rukopis. Sledujeme tak komplikované vztahy v rodině, ale hlavně společnost, která je nejen politicky rozdělena.

Začátek knihy je vážně drsný, to jsem nečekala. Každopádně je skvěle napsaný. To mi však bylo jasné, neboť knihy Viktorie Hanišové mám moc ráda.

Celý příběh působí velmi skutečně, a to i díky tomu, že se tu objevují reálné postavy, místa anebo třeba pořady. Při čtení jsem měla nutkání vyhledat si to o čem právě čtu. Mám ráda knihy o knihách, o tom, jak vznikají, co za jejich tvorbou všechno stojí a toho jsem si tu užila dost a dost, neboť je hlavní hrdinka spisovatelka.

Je to kniha o politice a o takových, kteří dokáží zblbnout lidi k totálně scestným myšlenkám. Je to kniha na zamyšlení o tom, v jaké době žijeme a jak nás to může ovlivnit. Jelikož se o politiku nezajímám bylo to trochu téma mimo můj svět.

Konec byl hodně, hodně zvláštní, vůbec jsem nevěděla, co si o něm mám myslet. Rozhodně zajímavá, ale jiná kniha. Přečtěte si ji a udělejte si na ni svůj vlastní názor. Myslím, že tentokrát budou recenze na tento příběh hodně rozdílné.

Hoří ti táta je společenský román, který se zaměřuje na politické téma. Hlavní postava, úspěšná autorka Lada vypráví příběh, kdy se její otec polije benzinem, škrtne a stane se lidskou pochodní, stejně jako Jan Palach v roce 1969. I Ladin otec, mimochodem velice úspěšný člověk, který se však dostal do spárů kontroverzního populistického aktivisty si myslel, že svým činem něco změní. Lada je otcovým činem naprosto zdrcena. Netušila, že její chytrý a uznávaný otec se nechal naprosto zblbnout řečmi jistého Vlastimila Wernera. Vše se dočetla až v dopise, který otec nechal na rozloučenou. Je rozhodnuta, že se dozví, proč otec spáchal sebevraždu takto hrůzným způsobem. Musí Wernera poznat a pomstít otcovu smrt.

Současně Lada řeší svou novou knihu, kterou píše a není s ní zcela spokojená. I nakladatel má připomínky. Otcova smrt v ní však něco spustí a ona v sobě vykřeše sílu k dopsání románu tak, aby zcela nadchla knižní svět. Zanechá v něm kus sebe.

Já se autorce omlouvám, ale Hoří ti táta je pro mě její nejméně povedená kniha. Začátek dramatický, protože ano, čteme o činu jejího otce, ale pak nastává nudné a ještě nudnější politické plkání. Já chápu, že asi chtěla upozornit na to, jak lehké je člověka zblbnout, aby věřil různým konspiračním teoriím. Jenže mě to prostě nebavilo. A ten konec? Docela přitažený za vlasy. Budu ráda, když bude autorka i nadále psát společenskou prózu, ale prosím už bez politických témat. Toto beru jako její obsáhlý názor na současnou politiku, který ale nebylo třeba přenášet do knihy.

Kniha má 227 stran, takže je to čtení na dva večery. Já ji četla téměř dva týdny po kouskách, protože jsem se nemohla začíst. Bohužel a mrzí mě to.