Hordubal
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12655/bmid_hordubal-WWN-12655.png
4
1008
134
Noetická trilogie série
< 1. díl >
Čapek se ve svém psychologickém díle Hordubal inspiroval skutečným příběhem. Juraj Hordubal se po osmi letech vrací z Ameriky domů, ale žena se k němu nemá a dcerka ho nepoznává. Následně se od svých kamarádů dozvídá, že ho žena podváděla s čeledínem. Milostný trojúhelník končí tragédii...
Přidat komentář
Psychologické drama, které bere za srdce svou bezprostředností a prostotou hlavního hrdiny, který se po letech strávených za mořem, kde vydělával dolary pro rodinu, vrací na rodnou hroudu. Představy o spokojeném životě po návratu se ovšem postupně rozplývají po zjištění nových poměrů na statku. Dobrák od kosti, který doplatí na svou naivitu. Čapek v první části knihy velmi živě vykreslí příběh nešťastné lásky a ve druhé pěkně dotvoří jakousi 'soudničku' z následného vyšetřování celého neštěstí. Celé psané v příznačném podkarpatském slangu. Vysoce promyšleně napsané dílo, které nemá chybu.
Mám ráda dílo Karla Čapka. Považuji ho za nejlepšího českého dramatika. Přesto jsem se Hordubalovi dlouhá léta vyhýbala. Možná za to mohl fakt, že byl vždy zmiňován v trilogii Hordubal - Povětroň - Obyčejný život. Tato trilogie mě svým názvem nezaujala. A byla to obrovská škoda. Hordubal je psychologické drama, kdy Čapek na malém prostoru rozehrává osudy po osmi letech navrátivšího se gazdy a jeho rodiny společně s čeledínem. I druhá část, vyšetřování a soud je vhledem do lidských osudů a myšlení.
Přijde mi, že mi úplně nepřísluší hodnotit velikána, jakým pan Čapek byl. Každopádně se stydím, protože tohle byla první kniha, kterou jsem od něho četla. Styl psaní byl zajímavý a příběh se nakonec tak zamotal, že vlastně doteď nevím, co si myslet. Hordubala mi bylo líto, ale na druhou stranu - kdyby aspoň zkusil některé věci vyslovit, třeba by to bylo jinak... Závěr byl pro mě opravdu takové filozofování o pravdě. Zkrátka - od pana Čapka si ráda zase něco přečtu.
Dostala jsem "chuť" na klasiku.
Tuto od Čapka jsem četla poprvé. A vcelku jsem mile překvapená. Budu muset vzít do rukou klasiku častěji. Vnímám ji úplně jinak, než v osmnácti ve škole - tak nějak vlídnější, pro mě příjemnější a srozumitelnější.
tohle je moje nejoblíbenější kniha K. Čapka. Jak já jsem dokázala v pubertě s tím hlavním hrdinou trpět a později, jak jsem dokázala chápat tu manželku a jak jsem se těšila na to bravurně popsané vyvrcholení! To je prostě lahoda, tohle číst. Všichni nám furt ve školách předhazují válku s mloky, ale tohle je teprve veledílo. Věřte mi. Nejlepší psychologický román, který u nás po Petrolejových lampách kdy vznikl.
Detektivní a psychologický vesnický příběh se soudním vyústěním. Poslouchala jsem jako audioknihu v perfektním podání Igora Bareše a i když jde o poměrně jednoduchý a obyčejný případ, právě pro svoji uvěřitelnost a podání to bylo strhující. No a když si člověk najde potom ještě nějaké odborné rozbory, jak na dílo nahlížet, přináší to i spoustu materiálu k zamyšlení :-)
Mám ještě pár Čapkových knih nepřečtených, tak tyto dluhy doháním.
Trochu mi Hordubal připomněl Waltariho novelu Cizinec přichází, která vznikla krátce po Hordubalovi. Mám z obou podobný pocit zmaru.
U Čapka se mi líbí, že každá kniha je úplně jiná. A ještě jsem nenarazila na žádnou, která by se mi nelíbila.
Zajímavý příběh, psychologie, ale i metafora ztraceného srdce. Jediné, co mi zážitek kazilo, byl styl psaní, který mi zkrátka nesedl.
Ono je vlastně skvělé si opět přečíst klasiku po všech těch zaručených bestsellerech...ta nadčasovost příběhu, krásný jazyk, stojí za to.
Od Čapka mám přečteného Loupežníka, RUR, Bílou nemoc, Matku, Továrnu na absolutno a teď ještě Hordubala. A nevím proč, ale pokaždé, když jdu Čapka číst, čekám něco pěkného, milého a pokaždé jsem strašně překvapen, že tomu tak není. Na jeho díle je máloco milého. I Hordubal je opravdu dosti temným příběhem.
Ač je mi samotnému záhadou, jak se to stalo, hlavní postava Jurij Hordubal je mi velice příjemný. Mnozí by řekli, že je pomalý, že je hloupý, ale není to pravda. Jurij, ač nevzdělaný, je relativně bystrý člověk, který je ovšem jednak zaslepený svou láskou, jednak příliš naivní a tak nedokáže vypozorovat zradu, ani životní nebezpečí. Sám Jurij, z jehož pohledu je první část knihy napsaná, činí začátek dosti obtížně čitelným. Čapek krásně zasadil vypravěče do mysli Jurije, která samo o sobě odráží jednak nářečí zakarpatské ukrajiny a navíc – jako by to samo o sobě nestačilo – ještě tunu amerikanismů. Zpočátku text, který zachycuje myšlenky Jurije, je opravdu poněkud těžší na porozumění, ale um pana Čapka to na druhou stranu velice rychle napraví a člověk si pohotově zvykne.
Nu a potom už procházíte příběhem, který je smutný a nepříjemný. Nedá se říci, že je jednoznačně určitelné morální postavení všech aktérů, ale myslím, že všichni se tak nějak shodneme co si myslet jak o Polaně, tak o Štěpánovi. Ovšem zde přichází ten asi nejslavnější motiv. Relativizace pravdy. Je fakt, že my se ani v jednom bodě celé knihy nedovíme, jaké její postavy vlastně jsou. To se nám Čapek rozhodl nepovědět a tak se musíme spoléhat na citově zbarvené popisy Jurije, na křik sousedek v soudní síni a případně na popis dvou velice rozdílných policistů a získáváme tak jakýsi pohled čtyř stran, z nichž žádná není objektivní. A tak tomu není pouze s postavami, ale i se samotným příběhem. My vlastně nemůžeme říci, co se stalo, jak se to stalo, či proč se to stalo. Dovolím si tvrdit, že se můžeme velice oprávněně a účinně domnívat, ale nevíme a to je tu to hlavní. O to tu jde, proto noetická trilogie.
Nemohu tvrdit, že by tento motiv byl kdovíjak originální, ale je alespoň velice příjemně zpracovaný a ač i příběh je v zásadě primitivní, je příjemné jej číst.
Četla jsem to v rámci povinné četby a bylo to vlastně celkem fajn. Já jsem od toho ale moc nečekala. .. Myslela jsem si že budu mít víc problém s jazykem ale to bylo v pohodě. Díky krátkým kapitolám se to rychle četlo. Ze začátku mě styl celkem Mátl (nemohla jsem se zorientovat, co je realita a co je jen přání hlavního hrdiny. Zápletka byla celkem snadno odhalitelna, ale stejně jsem něco předpokládala jinak. Chování postav jsem úplně neschavalovala ale asi se dalo pochopit. Atmosféra byla taková ponura a depresivní, až jsem pak i čekala kdy snadno to zlomi a konečně mu něco vyjde. Libilo se mi, jak tam byla ukazaana vesnická společnost. Ne žeby mi priběh pri sel nedoreseny ale vime vlastne jakto presne bylo. Autor nám nabízí hodně pohledů a teorií ale co je pravda? ...
Nebylo to úplně špatné celkem 3/5*
Čapek skvěle vystihuje mučivé procesy lidského nitra, kdy člověk, aby nezešílel, odmítá si přiznat krutou pravdu.
Přál bych si, aby byl Čapek více znám jako autor románů než jako dramatik. Nemíním tím, že jeho dramata jsou špatná, ale zatímco ta jsou postavená na myšlenkách, takový Hordubal je především knihou psychologickou. Čapkovo moderní perspektivizované vyprávění nemá v českém dobovém kontextu obdoby, dostanete se díky němu přímo do Hordubalovy mysli a třebaže nejspíše nebudete s protagonistovými skutky souhlasit (o to přece vůbec nejde!), budete fascinovaně naslouchat jeho vnitřní řeči. Části druhá a třetí, jakkoliv se mohou zdát nesourodé, pak celé vyprávění posouvají do lehounce filozofující roviny a jsou napsány s pozoruhodnou lehkostí.
Já nevím, na mě to dílo působilo strašně smutně a depresivně. Hlavního hrdiny mi bylo strašně líto. Jinak to ale bylo úžasné, jak je u Čapka zvykem, tak čtivé a zároveň hluboké. Od začátku mě to bavilo, popisy přírody byly krásné. Tento příběh otevírá celou Noetickou trilogii a skvěle mě navnadil na ty další dva díly, které jsou jiné, ale společně tvoří úžasný celek. Není to jednoduché čtení, pokud se nad textem chce čtenář zamyslet a skutečně jej pochopit.
Taková škoda. Začátek knihy (i přes prvorepublikovou staročeštinu) byl vynikající, sonda do jednoduché duše navrátilce z Ameriky na vesnici, zavrhnutí okolím, chování jeho rodiny. Brilantní. Poté ale dvě následující kratší části jsou na dnešní detektivní standardy velmi slabé. Přesto celkově úsměvné (byť velmi smutné) dílo.
Velmi dobře napsané, mrazivá atmosféra by se dala krájet. Líbí se mi, jak Čapek v jednotlivých "knihách" mění styl vyprávění. S určitostí můžu říct, že to není to nejlepší, co Čapek napsal, ale i tak je to velice působivé a k zamyšlení.
Štítky knihy
vraždy venkov Amerika psychologické romány první republika, 1918-1938 vystěhovalci, emigranti Podkarpatská Rus rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938 podle skutečných událostí klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha Hordubal je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 666x |
| Čtenářské výzvě | 145x |
| Doporučených | 50x |
| Knihotéce | 240x |
| Chystám se číst | 182x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 5x |
Chytlavé hned od začátku a taky hned od začátku jsem měl dojem, že to nemůže dobře skončit. Každopádně je příběh skvěle napsaný, čte se skoro sám a člověk jen čeká, jak to dopadne. Od Čapka už jsem pár věcí přečetl a tato kniha patří k tomu nejlepšímu od něj.