Kam spějí děti
Karel Klostermann
Závěrečná část trilogie z prostředí šumavské horalské rodiny. Děj se odehrává v okolí šumavského Březníku 19. století. Spisovatel v něm mistrně vystihuje charaktery místních lidí a život v divoké přírodě.
Přidat komentář
To je tak krásné čtení. O přírodě, která je nádherná, ale i krutá. O tvrdém životě. O lidech, kteří se chovají stejně jako ti, co žijí dnes. O mládí, které si musí jít za svým, i přes odpor ostatních.
Klostermannovy knížky se čtou samy, i přes ten věk, který mají.
Tam, kam samy chtějí. Mají přece vlastní hlavu, vlastní rozum. S tím se moc udělat nedá. Musí si najít vlastní cestu, i když někdy dost krkolomnou. Život na staré Šumavě byl velmi tvrdý. Takový život v drsném a nemilosrdném kraji zapříčinil i rozklad jedné rodiny, kterou nám Klostermann tak barvitě představil. Vlastně jde o takovou malou kroniku.
Tak nádherně a barvite napsaná kniha! Z příběhu někdy až mrazí jak jsou lidé porad stejní... Jak přesně popsané myšlenkové pochody lidi, lidské vlastnosti, tuzby, zlo i dobro. A ten strašný těžký život! Člověk nemůže ani domyslet. Pan Klostermann je pan spisovatel, který se mi navždy vryl do srdce.
Opět nádherný popis šumavské krajiny a života v ní. Život v horských vesničkách po "broučkovém ráji", kdy si mísntí zvykli na vysoké standarty díky těžbě dřeva a tento pramen financí náhle vyschl. Ovšem život na vysoké noze jel dál a tím pak rostly jen dluhy a následovaly životní a rodinné tragedie. Zvláštní, že už před více než sto lety člověk pro mrzký peníz doslova plundroval lesy a krajinu kolem sebe a o finančních pastech - lichvě ani nemluvě. Klostermann velmi věrohodně a bravitě popsal jednotlivé rodiny a vztahy mezi nimi. Pro peníze někteří doslova nezanli vlastního bratra, strýce. Z dluhů pak plynula jen dřina, dřina a zase dřina která stejně jimak nevedla a životní vyhlídky byly bez konce a bez naděje. Kniha se mi líbila a mohu jen doporučit.
Velice čtivé dílo od samého začátku. Kdo by na tu dobu řekl do autora, když napíše "Tohle je zábava k čaji? vy blbci!". To se sešli chlapi v hospodě, kdy už měli popito z předchozí hospody, a začali jeden vytahovat na příbuzný toho druhýho různý historky, až to toho nejmladšího dopálilo a řekl výše uvedenou větu. Připomínám, že tento čaj byl s rumem.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1971 | Skláři |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 2004 |  Erotomanie |
Kniha Kam spějí děti je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 28x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 26x |
| Chystám se číst | 17x |
| Chci si koupit | 3x |
Děj samotný je celkem snadno předvidatelný a místy inklinuje k "ženským románům", což ostatně autor sám v závěru knihy potvrzuje, když se obrací ke "čtenářkám". Přesto může mít své kouzlo i pro muže. Nejen zmiňovanými popisy přírody, ale i skutečně brilantním popisem lidských charakterů. To se týká hlavně vedlejších osob, které nejsou přímo ovlivněny dějovou linkou.
Kniha je zajímavá i z historického hlediska. V úvodu například autor konstatuje, že je napadán za popis německých prvků v pohraničí a brání se tím, že popisuje přesně to co v mládí sám zažil. Přitom obrázek německých osadníků není příliš lichotivý - až na pár postav jde o opilce, kariéristy, vydřiduchy a podvodníky, což je ve velkém rozporu s tím, jak byla tato skupina prezentovaná už od dob okupace a jak je dnes prezentovaná znovu.