Honzlová
Zdena Salivarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16158/bmid_honzlova-Tzn-16158.jpg
5
511
127
V nezapomenutelném příběhu Jany Honzlové, neprokádrované členky souboru písní a tancí Sedmikráska, dokázala tehdy začínající autorka to, na čem ztroskotalo předtím i později mnoho slavnějších a zkušenějších spisovatelů: pro dnešní i budoucí generace věrně zachytila a spoutala do do živého tvaru frašku zvanou "budování socialismu". Román s výrazně autobiografickými prvky začala psát Zdena Salivarová ještě v Praze, dokončila jej až v Torontu, kam se po roce 1968 přestěhovala se svým manželem J. Škvoreckým.... celý text
Přidat komentář
“Když má člověk srdce nadranc, vždycky to DOKÁŽE nějak říct. Třeba tím, že složí písničku, anonymně, smutnou lidovou písničku, která vysloví to, co jednou třeba taky pocítí jeho děti, vnukové, pravnukové. Potrestá zlo aspoň v pohádce, když je malý a slabý, aby ho mohl potrestat ve skutečnosti.” str. 228
Zdena Salivarová to dokázala.
Pro splacení mého mnoha mnohaletého čtenářského dluhu jsem si knihu koupila v bazaru. Teď půjdu a donesu ji do knihobudky. Nemůžu ji mít doma. Janu a Huga už ale vždycky budu mít v hlavě.
Zpočátku jsem měla tendence knihu odložit. Neseděl mi styl vyprávění a děj, ktery se nikam nevyvíjel. Druhá půlka už byla lepší, ale vadily mi odbočky, které nikam nevedly. Daleko radši bych se dozvěděla více o paní Pelikánové, než o členech sboru.
Samozřejmě, kniha je výpovědí tehdejšího režimu, tam ta úzkost a bezmocnost byla vykreslena velice dobře.
Jedna žena proti socialismu, udavačům, SNB, ministerstvu vnitra i nesmyslné byrokracii tehdejší doby. To je Jana Honzlová. Salivarové se podařilo vystihnout ducha doby, který je sledován z pohledu ženy, která není systému úplně pohodlná. Vzhledem k tomu, že jsem dobu nezažil, nedocením to zřejmě jako většina čtenářů tady. Navíc to také není úplně můj šálek kávy. Kniha je ale jinak čtivá a myslím, že by si jí měl přečíst každý, kdo se chce o době socialismu u nás něco dozvědět.
(SPOILER)
Knihu velmi doporučuji. Po dlouhé době jsem se zase pořádně začetl do knihy a prožíval jsem každé okamžiky.
R.I.P paní Pelikánová. She was an icon and she slayed.
Ak by ste si tento rok mohli prečítať iba jednu knihu, dajte si Honzlovú.
Zabudnutý literárny poklad, výnimočná kniha o hnusných 50tych rokov v Československu, ktorý autorka (vlastným menom Zdena Škvorecká) začala písať v Prahe a dokončila po emigrácii v Toronte (kniha vyšla v roku 1972). Kniha nielen pre tých, ktorí trpia chorobou zvanou historický optimizmus a smútia za dobou minulou.
Hlavná hrdinka Jana je stelesnením nehynúcej nádeje i v situáciách, keď už prišla takmer o všetko, zakúsi beznádej, nespravodlivosť a nezmyselnosť komunistického teroru. Jedna z najsilnejších ženských hrdiniek, ktorej prajem, aby bola objavená ďalšími čitateľmi a čitateľkami.
Velmi se mi líbilo, jakým stylem bylo dílo napsané a že byl příběh vyprávěn právě z pohledu sympatické a bojovné Jany. Postavy okamžitě přirostly k srdci, knize nechyběl humor ani neštěstí. Někdy se mi zdálo, že autorka na city hrála možná až moc (nebo jsem možná jen naštvaná, že jsem pro samé slzy nic neviděla), ale to nic nemění na tom, že kniha je neuvěřitelně čtivá a poutavá. Rozhodně doporučuji.
Kniha si jistě zaslouží zdejší hodnocení.. Já však očekával poněkud něco jiného.. Možná jsem ten příběh nepochopil úplně správně, ale místy mi to prostě přišlo úsměvné, párkrát jsem se zasmál. Není to úplně depkoidní čtení, byť konec optimismem nehýří... Ale styl vyprávění mi seděl, a knihu můžu s radostí doporučit.
Napřed se mi to nečetlo dobře - ve smyslu toho, že to bylo také roztahané. Postavy se nijak nevyvíjí... Už jsem měla chuť knihu odložit, ale pak jsem si připomněla, že jak by se postavy v příběhu zasazeného do komunismu mohly vůbec vyvíjet, když komunismus se vůbec nezaměřoval na člověka coby individualitu? To mě nakoplo k dalšímu čtení a musím říct, že kniha je brilantní výpovědí života v komunismu... Až strašidelně přesná.
Knihu jsem poslouchala.
Jako starší generace jsem velmi ocenila reálně popsanou dobu "budování socialismu", kterou autorka sama prožívala.
Svéráz Jana mi svým vypravěčským umem trochu pocuchala cévku... nepopírám dusivý puch a beznaděj dané doby... jen ten můj pomyslný rudý alarm občas stírala příliš detailní drbárna o značně početné skupince zcela nepodstatných a bohužel nezapamatovatelných individuí... škoda... dopachtila jsem se totiž do finální katarze už moc vyčerpaná a otupělá... ale možná právě přesně tohle bylo to správné nacítění atmosféry zmaru z tehdejších krutých mocipánů.
Jana... Neskutečně sympatická dívka, se kterou se osud vůbec nepáře. Takovou nálož si málokdo umí dnes představit. Hodně kruté...
Dojemný příběh a děsivý zároveň. Budovatelé říše ve své nejryzejší podobě tak, jak je nechcete zažít.
Neuvěřitelně dobrá kniha, prostě výborná. Je to psáno lehkou rukou, děj krásně plyne a i když se vlastně nic neděje a jen se vypráví "malé" historky z minulosti i přítomnosti, tak člověku čím dál víc čte, tak víc běhá mráz po zádech. Ale ZS to pořád podává optimisticky a člověk se směje jak má hrdinka krásně hubatou pusu a všechno komentuje a má ke všemu připomínky. Nakonec ale přijde zvrat a opaření, ze kterého jde smutek. Těžká to byla doba a tahle kniha ji velmi dobře přibližuje. Smekám před všemi, kteří to přečkali se ctí a nezadali si a odolali svádění pekelníků. O to těžší, když ten pekelník má lidskou tvář.
Tuto knihu jsem vůbec neznala, narazila jsem na ni náhodou tady a nemam slov... Velice dobře zachycená atmosféra 50. let v Československu. Hnusná doba. Smutný konec. Měl by si jí přečíst každý komu se stýská po komunismu
Naozaj sme takto žili? Hej, žili. Taký šedivý, ubolený, klamaný, utajovaný, plný pretvárky, smutný a beznádejný život. Hoci ja som sa narodila až v ére "Husákových detí" a budovanie socializmu z 50. rokov sa vtedy už pretavilo do tzv. normalizácie, z Honzlovej na mňa úplne dýchla tá bezmocnosť a zúfalstvo, aké na mňa padalo, keď som z toho v puberte začínala mať rozum. Veľmi dobre napísaný príbeh - vystihol dobu, vystihol postavy, naviac ešte takou čtivou formou, ako sa bohužiaľ deje málokedy, pokiaľ ide o zachytenie nepeknej histórie. Z celého srdca odporúčam.
Môj aktuálny prienik českou literatúrou zatiaľ uzatvára nenápadná Honzlová, ktorá si totálne získala moje sympatie svojim postojom voči nespravodlivosti alebo ľudskej hlúposti.
Ako sa vlastne budoval socializmus, na akých princípoch, aké mal dopady na ľudí ? Na tieto otázky poskytuje vysvetlenie prostý príbeh mladej nadanej speváčky a tanečnice, ktorej talent ostal nevyužitý z dôvodu politickej "nespoľahlivosti". Autentická výpoveď napísaná úžasným literárnym jazykom s postavami, ktoré dokážu chytiť za srdce je pozoruhodné literárne dielo, ktoré určite stojí za povšimnutie.
Výborná.
Natolik mne vtáhla, že jsem se její vyústění zdráhala vůbec přijmout.
Důležité svědectví té doby k uzoufání…
Štítky knihy
komunismus autobiografické prvky socialismus udavačství
Autorovy další knížky
| 2001 |  Honzlová |
| 1991 |  Nebe, peklo, ráj |
| 1991 | Samožerbuch - Autofestšrift |
| 1999 | Krátké setkání, s vraždou |
| 1994 | Hnůj země |
Kniha Honzlová je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 693x |
| Čtenářské výzvě | 122x |
| Doporučených | 81x |
| Knihotéce | 176x |
| Chystám se číst | 292x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 5x |
Obyčejně, lidsky a přesvědčivě napsáno a přesto se v příběhu ukrývá opravdu mnoho. Všechno je odvyprávěno s takovou lehkostí, až mě to vlastně i udivilo. Stačil k tomu i poměrně malý prostor. Vždyť se všechno odehrává během několika neděl. Záměrně říkám "všechno", protože toho na jednu osobu bylo vážně dost. Doba minulého režimu popsaná bez servítek, žádné indiánské tanečky okolo. Jana byla sympatická postava. Pořád mám před očima Huga. Jestli někdo ještě někdy v mé blízkosti použije výraz "zlatí komunisti" nebo něco podobné, tak bude zle.