Honzlová
Zdena Salivarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16158/bmid_honzlova-Tzn-16158.jpg
5
511
127
V nezapomenutelném příběhu Jany Honzlové, neprokádrované členky souboru písní a tancí Sedmikráska, dokázala tehdy začínající autorka to, na čem ztroskotalo předtím i později mnoho slavnějších a zkušenějších spisovatelů: pro dnešní i budoucí generace věrně zachytila a spoutala do do živého tvaru frašku zvanou "budování socialismu". Román s výrazně autobiografickými prvky začala psát Zdena Salivarová ještě v Praze, dokončila jej až v Torontu, kam se po roce 1968 přestěhovala se svým manželem J. Škvoreckým.... celý text
Přidat komentář
Žert nebo Honzlová, efekt rozpaků vyjde různými přístupy nastejno. Jedno intelektuálně zasmrádlé, druhé placatě naivní. V hlavní roli vztahovační ukřivděnci, kterým by ubližoval každý režim. Už se těším na pořádnou vyfabulovanou detektivku! 11/24
"Lepší však sprosté slovo než násilný čin a kriminál."
"Jelikož jí pobuřují výrazy, nikoli skutky."
"Tenorů je málo jako kněží."
"Pro mě je momentálně největší libido přidat matce na žrádlo."
To je taková nádhera! Naprosto kouzelná poetika a humor; protkáno totálně, na milimetr přesně zapadajícími vulgaritami a mnohosmysly. Tak realistický příběh se vším všudy! Včetně kněžské reality ;o)
Tolik pohledů na bídu , bolest, bezvýchodnost a všechno to o čem se potom dočtete v doslovu, jehož se mistrně zhostil Pavel Soukup.
Celkově příběh ještě povýšila úžasná Denisa Barešová svým luxusním hlasovým zpracováním a zpěvem!
Zprvu jsem si říkala "nic moc" a "zase totalita stokrát jinak"...
Jak obrovský omyl !
Audioknihu bych nechala poslouchat všechny studenty na hodinách nejen literatury, ale i občanské výchovy nebo základů společenských věd.
Paní Zdena byla génius a taky si myslím, že pan Škvorecký by to takhle lehkým perem se svěžím humorem v tolika vrstevách nedokázal :o)
Proč jsem se téhle knize doposud vyhýbala?
Děkuji soupik2012 !
_________________________
SPOJLER pod čarou - v realitě by asi Janu mrzelo, že Krůno nepokřtil i Hugáče . . .
10/10
Na styl jsem si chvíli musela zvykat, ale pak jsem to zhltla jedním dechem. Žádnej sladkej happyend. Konec jen podrthl celkové ne příliš veselé vyznění knihy.
Hlavní hrdinkou knihy, jak už název napovídá, je Jana Honzlová. Mladá talentovaná dívka, členka souboru Sedmikráska. Je však politicky nespolehlivá. Nelehká doba 50. let v Československu, autorka ji líčí syrovou mluvou, a hlavně do příběhu přidává vlastní vzpomínky.
Knihy z období naší historie, kdy tu vládli komunisté, mám moc ráda, ač se nejedná o lehké čtení. Honzlová je opět jedna z knih, která skvěle popisuje to, co se u nás dělo, ale je uchopena a napsána trošku jinak, originálně.
Ze začátku jsem měla problém zvyknout si na styl. Kniha je psána ich formou a chvílemi působila jako dlouhý monolog. Jakmile jsem se začetla, už jsem knihu nemohla odložit, ponořila jsem se do příběhu a prožívala jsem s Janou zdánlivě obyčejné léto, trable v rodině i v práci. Chvílemi jsem měla pocit, že sedím s kamarádkou u kávy a ona mi vypráví o svém životě.
Je zde skvěle vylíčena doba padesátých let, jak to tu chodilo, jak si žili lidé v různém postavení, jak nikde a před nikým nebylo bezpečno. Je tu i úžasně popsána Praha, jak vypadala, kam se mladí chodili koupat, kam bavit.
Ač jsem si myslela, že vím, kam se kniha bude ubírat, autorka přidala pár nečekaných událostí a díky nim ve mně bude příběh doznívat ještě spoustu dní po dočtení
Suverénní vypravěčství a nádherná práce s češtinou. Lze jen litovat, že toho Zdena Salivarová nenapsala víc. Honzlová je znamenitá kniha, kterou je třeba stále doporučovat, protože mám pocit, že tak jako je její autorka ne úplně doceněná, tak i její nejlepší kniha není tak připomínána, jak by měla. Jedna z knih, při jejímž hodnocení se shodují literární kritik i běžný čtenář.
Na Honzlovou jsem cetla chvalu a tak jsem se tesila, co to bude za "pecku". Trvalo mi se zacist, autorky sloh je narocnejsi na cetbu a nekdy jsem se ztracela mezi myslenkama, vzpominkama, predstavama a realitou.
Ale pokud pominu svou obcasnou neschopnost se plne soustedit, tak kniha byla naprosto skvela, vtipna, smutna, realisticka a dokole me prenesla do beznadejnosti doby.
Lidská tragédie odehrávající se v tehdejším Československu v 50. letech minulého století. Kniha je napsána v ich-formě a takové já mám všeobecně nejraději. Tento způsob vyprávění, umožňuje pohled do vypravěčova nitra a díky tomu se mi daří pokaždé sžít s jeho osudem. Mám ráda vlastní monology plné myšlenek a nevyřčených citů. Mladá zpěvačka se musí vnitřně vypořádat s tím, že se nenarodila do doby, ve které o úspěchu rozhoduje talent a píle. Paní Salivarová dokázala takřka bravurně vystihnout atmosféru tehdejší doby. Byla to doba plná strachu a nespravedlnosti. Doba ve které správný názor byl víc než skutečné schopnosti. Byla to doba, kterou bych opravdu žít nechtěla. Je to téměř ostuda, že jsem tuto knihu před tím vůbec neznala. Když vidím jak málo má ohlasů, tak v tom nejsem ani zdaleka sama. Pokusím se tento nedostatek částečně napravit tím, že si tuto knihu s velikou chutí zařadím na seznam těch, které doporučuji. Audioknihu naprosto fantasticky načetla paní Denisa Barešová. Doslov načetl pan Pavel Soukup.
Také se Vám někdy stalo, že jste si přesně vzpomněli, kde a kdy jste určitou knihu četli? Já málokdy, Honzlová je čestná výjimka. Byly tenkrát "bláznivé" devadesátky, prázdniny, s mamkou, ségrou a se všemi čtyřmi našimi dětmi (moje nejmladší byla v té době ještě dlouho na "houbách":-)) jsme byly na chatě. Já ležela na trávě na dece, natřená indulonou:-)) a četla tuto knihu. Teď jsem si ji vybrala do čtenářské výzvy, abych srovnala dojmy a musím říct, že nemohou být více jak rozdílné. Tenkrát se mi kniha vůbec nezdála tak tragicky bezvýchodná, nevím, možná tehdy ještě ta vůně svobody nebyla tak opojná a tu dobu budování socialismu jsme měli více v sobě a tolik mě to čtení nešokovalo, možná mládí více snese, nevím. Nyní, po třiceti letech, jsem nemohla udělat lepší volbu než se ke knize vrátit. Ta beznaděj, to, že člověk byl jen nástrojem her, ke kterým neznal pravidla, jestli vůbec nějaká měla. Slušnost se nenosila, spíše byla problém. A k tomu ten pocit beznaděje, okoralosti a prázdnoty a strachu, ano, tak jsme žili. Těžké čtení, ale díky za něj. Abychom nezapomínali, protože vůně svobody je opojná. A to až tak, že před ní někdy přivíráme oči. Děkuji, ČV, za toto připomenutí. Doporučuji.
Lidský příběh. Hrozná doba, kdy téměř každý donášel na kde koho.
Smutný příběh Jany a na konci jsem přímo bulela.
Ani po více než padesáti letech neztratila kniha nic na svém půvabu. Silný příběh, nádherná práce s jazykem, to střídání různých poloh a stylů mluvy, které hlavní hrdinka Jana používala! Je to literární poklad 20. století, který (doufám) bude jednou zařazen do zlatého fondu.
(SPOILER) Koupila jsem si ji na DK a jsem ráda, protože mě uchvátila. Už jsme zapomněli, jaký to bylo za komančů šílený. Příběh mladý holky, která nikdy nikomu nic neuděla, jen se narodila otci, kterej zdrhnul za kopečky. Celá rodina tím byla šikanovaná. Konec hodně smutnej. Dala bych ji jako povinnou četbu.
Výborná kniha, o které jsem se dověděla náhodou. Skvěle ji vystihuje anotace na přebalu - že je to jeden z nejlepších románů, které byly u nás ve 2. pol. 20. stol. napsány. Je nedoceněný. Neučí se o něm ve školách (a to jsem studovala češtinu!). Vřele doporučuji každému. V knize se de facto nic neděje, je to popis několika letních dní, ale na tomto pozadí se odehrává lidské drama. Zaujalo mne pestré využití jazyka. Místy připomíná Čapkovo vršení synonym, jinde autorka vychází z nářečí ad.
Lidé, čtěte.
Proč nemá tato knížka tisíce komentářů a hodnocení? Proč ji skoro nikdo nezná? Vždyť to je takový klenot. Nádherný, čistý, veselý i příšerně smutný příběh, skvěle vystižená atmosféra horkého léta. A všechny vzpomínky, které dokáže vyvolat v těch, kteří v té době vyrůstali. Zde hvězdičky opravdu nestačí.
Skvělý a tak lidský příběh, zasazený do 50. let, o mladé talentované zpěvačce Janě Honzlové, která však odmítá hrát s ostatními hru na socialismus, tedy se politicky vymyká tehdejší normě - a to, jak víme, se jaksi nenosilo.
Jana je členkou pěveckého a tanečního souboru Sedmikrása. Všichni jeli na zahraniční zájezd - až na Janu. Ta musí hlídat kancelář, přepisovat notové party a hlavně chodit řádně do práce a z práce, protože nikdy neví, kdo ji bude shánět na telefonu - a že ten vždy jako náhodou zvoní těsně před koncem pracovní doby.
Zdánlivě prostý příběh o jedné životní etapě mladé dívky s vlastním rozumem a přořízlou pusou je však plný emocí i tísnivého odkazu na dobu minulou, plnou udavačů a bezcharakterních budovatelů.
Perfektní, břitká novela, která mě dostala. S hlavní hrdinkou jsem soucítila, moc jsem jí přála, aby se jí podařilo vymanit se ze sítí pletich a bezmoci. A samozřejmě jsem si i pěkně poplakala, protože život dovede být někdy pěkně nespravedlivý.
Moc doporučuji! A prý je povedené i divadelní představení od @abckomedierokoko.
Dojemný příběh, ale také svižný text, super novela, doporučuji všem, kdo se zajímají o totalitu a represe. Je to takové hodně lidské.
Štítky knihy
komunismus autobiografické prvky socialismus udavačství
Autorovy další knížky
| 2001 |  Honzlová |
| 1991 |  Nebe, peklo, ráj |
| 1991 | Samožerbuch - Autofestšrift |
| 1999 | Krátké setkání, s vraždou |
| 1994 | Hnůj země |
Kniha Honzlová je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 693x |
| Čtenářské výzvě | 122x |
| Doporučených | 81x |
| Knihotéce | 176x |
| Chystám se číst | 292x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 5x |
(SPOILER) Posloucháno jako audiokniha v podání skvělé Denisy Barešové.
Málem mě tato kniha minula. Aplikace mi ji neustále doporučovala, ale upřímně... 50. léta, soubor lidových písní... Čula jsem jakýsi patos, na který jsem neměla náladu. To podporovala obálka audioknihy s tou papírovou loutkou... Ale nakonec jsem si řekla, že tomu dám šanci, a musím říct, že jde o jednu z nejlepších knih, kterou jsem v poslední době četla. S hlavní hrdinkou Janou se osud nemazal - chudičká rodina, otec za hranicemi, aniž by jim z toho plynul nějaký prospěch, bratři v lágrech. O tom, co teprve přijde v knize, ani nemluvě. Salivarová však tento příběh podává s neuvěřitelným humorem, že jsem se kolikrát musela těm absurditám smát. Konec je poněkud otevřený, ale není to na škodu, naopak to ukazuje celkovou nejistotu té doby.