Honolulu, pieseň labute
Rudolf Dilong
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345871/bmid_honolulu-piesen-labute-YUI-345871.jpg
4
3
2
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
První seznámení s Rudolfem Dilongem.
Jeho verše jsou nadčasové a velice vyspělé; je z nich cítit bardství, úcta a pokora.
Vydání z roku 1998 je doplněno o krátký výběr z korespondence (5 stran) a
o fundovanou stať Imricha Kružliaka (napsal ji v 85 letech!) o Dilongově vstupu do poezie. Až při čtení Kružliakova textu jsme si uvědomil, že se nejedná o výbor Dilongových básní, ale o poslední předválečnou sbírku.
"Jeho poézia sa začala spevom o životě a končí sa spevom o človeku a národe, a modlitbou, tichou ako krok oráča v mäkkej brázde." (s. 88)
Slovensko, svoboda a lidskost, to jsou tři hodnoty, které se v Dilongových "svojských" verších odráží.
"Dom večne zhrievam,
som do modlitby vždy,
a spievam i vám i nie vám
z izby do izby.
Pieseň mi šumí,
k Bohu sa tiesnem,
aj slová sú mi
zo zlatých písmen.
Som trubadúr,
vždy začnem,
k obloku nachýlený;
popíšem múr
a plačem
málo je steny." (Trubadúr, s. 64)
"Ja, Rudolf Dilong, trubadúr,
z milosti Božej bedár,
zatváram knihu, cyklus chmúr,
žalosti abecedár;
ó, tu v ňom placho nešumí
tichučké slovo vďaky,
hrôzy svoj popol nesú mi
na skrvavené zraky." (Večerná modlitba, s. 65)
.................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha od slovenského autora
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hviezdy a smútok: Literárne dielo I |
| 1998 | Honolulu, pieseň labute |
| 1939 |  Gardisti, na stráž! |
| 1939 | Mesto s ružou |
| 1992 |  Ja, Rudolf Dilong, trubadúr |
Kniha Honolulu, pieseň labute je v
| Přečtených | 6x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 3x |
Pre mňa Dilong už asi navždy zostane autorom hravosti, autorom ovplyvneným spevavosťou ľudových piesní a vitalistickým, jemne nadreálnym duchom, autorom diel Mladý svadobník, Helena nosí ľaliu a Hviezdy a smútok. Dilonga som si pri čítaní jeho starších diel vždy predstavoval ako chlapca (pokojne aj ružového), čo uteká po holiach a naháňa víly, chlapca - prírodu, chlapca v pohybe. Honolulu, pieseň labute na mňa pôsobí ako zbierka z iného sveta. Zbierka statická, zbierka človeka, čo už zažil a teraz hĺba, zbierka prachu. A s tým súvisí aj dominujúci verš, ktorý už nevolá do tanca, a jazyk, v ktorom archaizmus nepozýva do detských čias, ale do prašnosti katedrály. Možno som príliš mladý, možno mi príliš imponuje vitalita a pohyb, ale túto zbierku som si nevedel užiť viac ako dobový relikt. A mrzí ma to, pretože Dilongove zbierky ma naozaj hlboko ovplyvnili a Honolulu, pieseň labute stále ukrýva množstvo krás: "Ja, Rudolf Dilong, trubadúr, z milosti Božej bedár..."