Jmenuji se Martina: Jsem bulimička
Ivona Březinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/6428/bmid_jmenuji-se-martina-jsem-bulimicka-650c60fd80c4b.png
4
564
87
Holky na vodítku série
< 3. díl
Martina vyrůstala pouze se zamindrákovanou matkou. Veškerá výchova směřovala k tomu, že z dcery nesmí být boubelka. Nesmí být tlustá, osamělá a nešťastná jako její máma. Martina tedy kopíruje matčiny nepřetržité diety, až se odmítáním jídla dostane na okraj propasti. Ač se nenávidí za to, co dělá, nemůže si pomoct. Teprve až pozná, že i do dívky, jako je ona, se někdo může zamilovat 2. vydání Obálka Jozef Gertli Danglár... celý text
Přidat komentář
Myslím, že každý, kdo se potýká s nějakými problémy, ať už s PPP nebo problémy jinými, by si měl knihu přečíst. Nejlépe celou sérii. Ze všech tří knížek se mi tato líbila asi nejvíc. Dávám pět hvězdiček, protože knížka nemá chybu.
Pokud chcete vědět, jak je lidem trpícím poruchou příjmu potravy, sáhněte po této knize. Příběh uchopený z té nejsprávnější strany.
Jako teen, co není zase tak dávno jsem přečetla celou sérii Holek na vodítku. Jsou pro každého z nás, které máme nějaký problém nebo vážnou nemoc a musí se léčit. Je to sice cesta na dlouhou trať, ale všechno se dá jednou zvládnout.
Myslím že tuto knihu (i sérii) by si měla přečíst každá dívka jako takové varovaní. Kniha se mi líbila, dost mě zaujalo, že se hned na začátku nedozvíte proč se stala bulimičkou a proč je její vztah s mámou tak hrozný.
Kniha se mi líbila, ale musím přiznat, že ze všech 3 byla určitě nejslabší. Pokud to bude číst někdo kdo má zkušenost s PPP, spíše se zasměje (některé věci jsou tam popsány moc černě a jiné zase moc růžově). Ke knize se nejspíše nevrátím.
Tuhle knihu jsem četla asi ve dvanácti letech a moc se mi líbila. Závažné téma je podáno čtivě a srozumitelně. Hlavní hrdinka je sympatická mladá dívka, která se potýká s problémy a myšlenkami typickými pro tento problematický věk, čímž si čtenářky (a možná i čtenáře) získá. Ivona Březinová je skvělá spisovatelka, která rozumí mladé duši, a tato kniha to bezesporu dokazuje.
Nyní jsem knihu poslouchala jako audio, což bylo taky skvělé. Mohu vřele doporučit obě formy.
Čtivo pro všechny generace, určitě.
Jo, když je holce v pubertě předhazováno jak vypadá a žije s mámou, která co slíbí, většinou nesplní a sama nemá žádné životní cíle ani koníčky, se není čemu divit, že si děvče najde svou vlastní cestu k tomu, jak být v životě spokojená. Tak to má Martina, hrdinka knihy.
Nejprve sklouzne do anorexie a zhubne, pak začne jíst a zvracet. Když ji doma načapají, putuje do léčebny, kde si píše deník - vzpomínky na minulost adresovaný matce, aby doktorovi a hlavně sama sobě ukázala, co a jak ji do ústavu dostalo.
Já bych mohla vyprávět. Sice mě to nedovedlo do léčebny, ale zhubnout třeba dvanáct kilo za letní prázdniny jsem jednou dokázala taky. A jak hrdá jsem na sebe byla. A jaká kráva jsem byla :), když mi vypadávaly vlasy, klepaly se ruce a zhoršila se kvalita kůže. A to bylo jen to viditelné.
Je dobré mít se ráda, což je asi hlavní poučení z knihy. Nedělat si hlavu z mínění ostatních a být sama sebou. Nesnažit se vtírat mezi lidi, kteří o vás nemají zájem a najít si pár kamarádů, co skutečně naslouchají. A vyříkat si to s rodičema, dát jim na vědomí, že nejste děti a že máte své vlastní cesty, po kterých chcete jít. Ono jim to třeba nikdy nedojde, ale vy budete mít klid, že jste to řekli nahlas.
A to já byla v pubertě, když ještě neexistovaly soc. sítě. Teďka si tlak na mladé holky nedovedu představit. Já čuměla do časáků na modelky a žila na zelenině, aniž by mě trklo, že půlku prdele, o kterou mi tehdy tak šlo, mám stejně z genů :).
Teď si podobné zoufalky mohou dokonce povídat naživo a škodí si navzájem.
Slyšela jsem jako audio, v němž je na můj vkus až příliš vsuvkové hudby, zato slečna Nováková to čte fakt dobře.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu která byla skvěle namluvená. Příběh byl psaný formou deníku, což bylo zajímavé. Líbilo se mi jak jsme se postupně dozvídali proč se stala bulimičkou a co jí pomáhalo. Zajímavá a poučná kniha.
Tahle kniha mě přesvědčila, že i čeští autoři dokážou napsat poutavý a zajímavý příběh. V knize se střídaly dva děje - na život před tím, než byla Martina uzavřena v léčebně a pak přímo na děj v léčebně. Minulost a přítomnost se skvěle doplňovaly. Kniha byla napsaná čtivě a vedla k zamyšlení. Vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha byla jednou tolik tlustší, četlo se to vážně dobře a takového témata se moc autorů nechytne. Konec mohl být podle mě delší.
Knížku jsem poslouchala jako audio kvůli Klárce, která ji namluvila. A bylo to skvělé. Úplná hudba pro uši.
Normálně bych si něco takového nevybrala. Ale vážně moc na tom oceňuji to zpracování problému bulimie. Takhle je to srozumitelné a pochopitelné a děti si uvědomí, čím si takoví lidé prochází.
Příběh Martiny stojí za přečtení tak jako ostatní "Holky na vodítku". Problematiku poruch přijmu potravy podává v zajímavém ději, čtivě a uvěřitelně. Doporučuji.
Přečteno za jeden den. Poutavý příběh bulimii trpici Martiny určitě stojí za zamyšlení...co, nebo spíše i kdo je spoustecem bludného kruhu.
Citát z knihy...Za tu dobu, co jsem byla v nemocnici tam skutečně jedna zemřela. Adriana. Taková vysoká, černovlasá. Prý radši umřít než přibrat jedno jediné kilo. A tak umřela. Jak jednoduše to zní, takhle, když se to člověka netýká. Ale co kdyby tou jednou z deseti bývala byla ona, Martina?...
Opravdu těžké stavy, kterými musí dívky s touto diagnózou projít. Nemůžu říct, že bych knihu přečetl jedním dechem, ale z profesního hlediska mě obohatila. Doporučuji nejenom rodičům, ale také učitelům především 2. stupně. Nic s čím byste se ve školách nemohli potkat.
Série Holky na vodítku je sice označena jako literatura pro děti a mládež, nicméně povinně by si ji měli přečíst i rodiče. Aby si víc všímali, víc si s dětmi povídali a také aby uměli alespoň občas naslouchat.
" S tím, čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme.. horší je to, čeho jsme se na sobě dopustili sami.. " ... Martina našla sílu a víru sama v sebe.. kéžby to bylo takhle "jednoduché" i v reálném světě... knížka je pro mě velkou inspirací, vzhledem k tomu, že mám dvě dcery a každé by se to mohlo týkat...
Jak může dopadnout nevyrovnanost v rodině. Matka, která na dceru přenáší komplexy. Po Alici jsem se konečně dostala k dalšímu dílu. Teď jsem zvědavá na příběh Ester.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Řvi potichu, brácho |
| 2007 | Jmenuji se Martina: Jsem bulimička |
| 2006 | Lentilka pro dědu Edu |
| 2007 | Jmenuji se Ester: Jsem gamblerka |
| 2005 | Básník v báglu |
Kniha Jmenuji se Martina: Jsem bulimička je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 997x |
| Čtenářské výzvě | 52x |
| Doporučených | 66x |
| Knihotéce | 149x |
| Chystám se číst | 86x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 8x |
Považuji tuhle knížku za nejužitečnější na světě. Jednak mi zachránila dceru a pak také, že mě ukázala, jak mám k některých věcem správně přistupovat. Paní Březinová je paní spisovatelka a také veliká odbornice na lidskou duši.