Holka, kterou kdysi znal
Tracey Garvis Graves
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444724/bmid_holka-kterou-kdysi-znal-j1r-444724.jpg
4
145
41
Poté, co Jonathan Hoffman vstoupil do šachového klubu, prohrál nejen svou první partii, ale i své srdce – potkal plachou a krásnou Anniku. Nacházejí v sobě zalíbení a jejich bouřlivý a zároveň něžný milostný vztah se zdá, že překoná všechny nesnáze světa. Přichází však nepředvídatelná tragédie, která Anniku a Jonathana tvrdě rozdělí. Oba se vydávají vlastní cestou a vypadá to, že se již nikdy nesetkají. Osud tomu ale chtěl a za deset let se znovu potkávají. Annika je stále sama a řeší své osobní problémy, Jonathan žije na Wall Street a vzpamatovává se z rozvodu. Zjišťují, že i přes nepřízeň osudu k sobě stále něco cítí. Postaví se spolu čelem svým strachům a úzkostem nebo si nechají proklouznout mezi prsty i druhou šanci?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
The girl he used to know , 2019
více info...
Přidat komentář
Četla jsem na dovolené a vybrala jsem si opravdu dobře. Zařadila bych ji spíš do kategorie oddechovek, ale ani náhodou ji tím nechci nějak ubírat na váze - v romantickém příběhu jde v některých tématech až nečekaně do hloubky. Dvě časové roviny, ve kterých sledujeme vztah hlavních hrdinů a závěr spojený s 11. zářím dodávají knize na čtivosti. Určitě doporučuji.
"Váš chlapec je jiný." - Má oblíbená hláška z Forresta Gumpa skoro sedí i tady. S tím rozdílem, že zde máme "jinou" dívku.
Annika ví, že je s ní něco v nepořádku, ale za celý její život to nikdo nedokázal pojmenovat. Situace, které většina lidí zvládá naprosto běžně, jsou pro Anniku stresující. Telefonování, poděkování za dárek, komunikace s cizími lidmi a spousta dalšího jí činí potíže. Těžko vyjádřuje svoje emoce. Ví, že něco udělala špatně, ale neví přesně co. Neumí číst v lidech, kteří ji tak snadno využijí a pobaví se na její účet.
Její ochrannou bublinu, do které patří knihy, šachy a péče o zvířata (jen němé tváře neubližují), naruší až Jonathan. Postupnými krůčky si získává její důvěru a ukazuje jí, že každý problém, který ona nevyřeší, on si s ním poradí tak, aby ho zvládla a cítila se v bezpečí. Po jeho boku. Jenže i jeho trpělivost má své hranice, a když Annika nechtěně způsobí bolest sobě i jemu, znovu se schová do své bubliny. A nejde pracovat na vztahu, kde se snaží jen jeden. I když Annika za léta odloučení prošla díky terapii určitým posunem, je možné navázat tam, kde se to pokazilo? A stojí o to ještě Jonathan?
Kniha je vyprávěna z pohledu Anniky a Jonathana ve dvou časových liniích. Z doby, kdy se poprvé setkali na vysoké škole a po deseti letech od jejich rozchodu. Pohledy i časové linie se průběžně střídají.
Knihu jsem přečetla na dvě otevření, nedala se odložit.
Závěr knihy mě zaskočil. Když mi asi 40 stran před koncem došlo, kam to směřuje, udělalo se mi špatně. Bála jsem se číst dál. Ale Annika to potřebovala. Potřebovala překonat samu sebe. Jonathanovi "miluji tě" nejen říct, ale hlavně mu to dokázat. Po tak dlouhé době si to zasloužil. Vždyť on byl přece její první všechno.
Kniha pro mě byla velkým překvapením a mě osobně zasáhla. Nejspíš i proto, že jsem se částečně v Annice viděla, protože i já jsem celý život tak trochu jiná.
Krásná kniha, která mě chytla za srdce. Četla se dobře a svým způsobem jsem mnohdy Anniku chápala, no a Jonathan byl úžasnej. Z konce jsem měla trošku obavu, ale nakonec dobře vymyšleno.
Moc dojemný příběh o holce jménem Annika, která má autismus, od toho se odvíjí její život. Má tu nejbáječnejší kamarádku Janice
Annika miluje knihy, zvířata a šachy, má ráda svůj řád než potká kluka jménem Jonathan.
Její cesta k sama sobě je bolestivá, je to dojemný příběh, mě knížka hodně dala.
Do příběhu se prolíná 11.9.2001 pád dvojčat tím je konec knihy bolestivější.
Krásný příběh o lásce, pravé lásce. O odhodlání člověka, který je jiný než ostatní a nemá to v životě lehké. Příběh o ženě, které se chování musí učit a příběh o muži, který ji chce všechno naučit. Silný příběh, jak člověk dokáže ve vypjatých situacích překonat sám sebe a dokázat nemožné.
Je to, jako by každý okolo tebe dostal jeden výtisk scénáře k životu, ale tobě ho nikdo nedal, takže jdeš naslepo a doufáš, že nějak propluješ. A většinou se ti to nedaří...
Zavádějící obálka, která příběh trošičku zazdí. Název bych asi také zvolila jiný.
Svět každého z nás je maličko jiný a tak bychom to měli brát, ale moc často to neděláme. Lidé, kteří jsou jiní, to nemají snadné - a to ať jsou dětmi nebo později, jako dospělí. Ten věčný boj, který v sobě musí svádět, je vyčerpává. A svět zvenčí jim to příliš neusnadňuje. Někdy je těžké to chápat, ale pro ně je svět těch ostatních ještě nepochopitelnější.
Anniku si nejde neoblíbit. Je skvělá, jedinečná a osamělá. Čtivý příběh o tom, jak těžké je svést bitvu se svým vlastním já, jak těžké je zapadnout, když jste jiní, jak těžce se vám hledá pevná půda pod nohama, když se celý svět kolem vás hroutí...
Příběh o žlutých kachňátkách a jednom modrém, které by se s nimi mohlo kamarádit, kdyby mu dala šanci...
Přečteno, ale bohužel mě se kniha moc nelíbila. Nemohu říci proč, asi že byla zdlouhavá. A přitom "Ostrov" byl pro mě zcela strhující.
Hodně silný příběh ,o dvou mladých lidech .Střídání časových rovin, popisován pohledem obou hlavních postav. Skvěle popsané emoce. Nakouknete do hlavy člověka, který se na tento svět kouká trochu jinak.
(SPOILER)
POZOR, spoilery.
Od knihy jsem moc nečekala. Sice mě zaujala anotací, ale nenapadlo mě, že se v knize ukrývá dech beroucí příběh. A že mi ten dech vzal několikrát. Anniku jsem si okamžitě oblíbila. Stejně tak i Jonathana. Je to poprvé, co jsem nahlédla do života člověka s poruchou, kterou trpí Annika. Také je to poprvé, co jsem četla v knize o události ze září roku 2001. Marně jsem se při čtení bránila slzám. Sice mně tenkrát bylo jen 10 let, ale pamatuji si dodnes, jak jsem celá zkoprnělá stála před TV, a zírala na záběry. Už tenkrát jsem pochopila, že je to velmi zlé.
Kniha si mě získala od první strany. Lapila mě svou čtivostí.
Příběh stojí za přečtení. Já čtení této knihy doporučuji !
Obálka je matoucí. Nejde o obyčejnou love story, i když láska a kamarádství hraje v knize velkou roli. Je hlavně o pocitech dívky trpící autismem, o jejím začlenění do svého okolí i když si uvědomuje, že je "jiná". Nazvala bych ji spíš ale hodně opravdovou. Moc hezké.
Matoucí název stejně jako nešikovně zvolena obálka knihy. Kdyby se to jmenovalo “Holka s autismem” nebo podobně výstižně, tak je z toho bestseller.
Kouzlo příběhu nespočívá v tuctové love story, kterých najdeme plné regály v sekci - romantika - v každé knihovně.
To, co mne na příběhu uchvátilo, je naprosto věrné líčení životních postojů, strasti, pocitu a sociálních neúspěchů člověka uvězněného v těle, nebo chcete-li, v životě vysoce funkčního autisty.
Zvýšené sklony k úzkosti, sebevražedné úmysly, zvýšená znavitelnost, extrémní citlivost na čichové a hmatové podněty….
Annika měla obrovské štěstí, ze ve svém životě našla hned dva lidi (nejlepší kamarádku a Jonathana), kteří se k ní chovali tak, jak si tito lidé zaslouží.
Většina lidí s PAS ( porucha autistickeho spektra ) bohužel, nemá ve svém životě ani jednoho takového anděla strážného.
I když informací v tomto směru přibývá, buď tyto lidi nepoznáme anebo nevíme, jak se k nim správně chovat.
Proto jsem moc rada za další knihu s touto tematikou!
PS: výskyt PAS je asi 1:7 v poměru ženy:muži. Takže je spíš nepravděpodobné, ze holka trpí PAS a její bratr ne.
Ale tu krásu, tu autorce veřme. Autisté jsou opravdu velmi hezcí. Kdoví, proč tomu tak je? Možná, ze fyzická krása má být jakási malá kompenzace za všechno to složité, co na ně život naložil.
Neurazí, nenadchne... Asi tolik k této knize. Celou dobu jsem měla pocit, jako bych četla příběh na wattpadu. Příběh si tak nějak sám plynul, nic moc se nedělo a pak skončil. Ano konec jsem absolutně neočekávala. Tady s dovolím jednu radu... Věnujte pozornost datům u jednotlivých kapitol....
Asi tento typ knížky není pro mě. Celkem mě nudila, až na závěr se konečně něco dělo.
Lovestory s trochou autismu, příjemná oddechovka, milostné scény mi tam připadaly trochu našroubované, ale chápu, že v takovémto příběhu by víc nepřirozená asi byla jejich absence. Zezačátku jsem se trochu bála, aby se děj neproměnil ve sladší verzi The Queens gambit, ale zbytečně. Dramatický závěr mě hodně příjemně překvapil.
Tak nějak nevím co napsat a neopakovat postřehy z předchozích komentářů. Za mě krásná kniha, dala mi nahlédnout do života tak trochu "jiných" lidí a bylo to opravdu zajímavé. Dobře se mi to četlo, krátké kapitoly, střídání časových rovin i pohled obou hlavních postav. Mělo to spád a všechno hezky zapadalo do sebe. V jaké časové rovině se příběh odehrává a k jaké události všechno spěje mi došlo celkem brzy a i po těch letech mě mrazilo, když jsem to četla. Krásný, citlivě zachycený příběh a za sebe ráda doporučím k přečtení.
(SPOILER)
Ano, ta obálka se k danému příběhu vážně nehodí, ale díky ní další splněné téma do Čtenářské výzvy :-)
Můj bráška je "Aspík", takže v určitých věcech jsem ho v Annice viděla. Lidé, co mají určitou poruchu, jsou prostě jiní a okolí to může přivádět do určitých rozpaků, jelikož neví, jak se mají chovat. Annika byla svým způsobem skvělá, i když v určitých situacích mě úplně vytáčela, ale to už je úděl těchto "výjimečných" lidí :-) Jonathan má můj velký obdiv, že Annice dokázal porozumět, být jí velkou oporou, ale hlavně ji milovat takovou, jaká je. A do toho všeho zakomponovat 11. září? Síla... Do teď si vybavuji, jak jsem seděla přilepená u televize a nevěřila vlastním očím ani uším :-(
Krásný příběh! Kniha mě naprosto pohltila. Annika a Jonathan jsou skvělí a přes všechny komplikace nakonec najdou cestu k sobě. Slza ukápla hlavně při vzpomínce na 11 září. Rozhodně stojí za přečtení!!!
(SPOILER)
5,5
Opět, tak jako s první knihou TGG jsem se i s touto knihou nemohla po dočtení rozloučit. Tentokrát jsem sice nepřečetla ihned celou knihu podruhé ale pasáže ze současnosti jsem si prošla znovu všechny. A zase opět autorka do závěru děje nechá zasáhnou skutečnou událost, tady 11.září 2001 na Ostrově to bylo tsunami 2004. Annika tak trochu připomíná Eleanor co se má skvěle , i když Anničina autistická porucha je přeci jen mírnější, a podobně jako Eleanor Raymonda má Annika úžasného Jonathana. Velké plus je jak se příběh střídá ve dvou časových rovinách, nyní a před deseti lety. Určitě doporučuji!!
Tohle jsem nečekala (ta obálka vážně hodně mate!). Zaprvé, velice kladně hodnotím náhled do života lidí žijících s poruchou autistického spektra - přiznávám, nevěděla jsem o tom vůbec nic. Zadruhé, příběh byl velice milý, vřelý, romantický, úsměvný, prostě hrozně moc fajn. Zatřetí, to 11. září jsem vůbec nečekala, strašně mě to překvapilo (jak se přeskakovalo v časových rovinách, vůbec mi nedošlo, že je to TEN rok!), a musím se přiznat.... rozbrečelo mě to. Fakt doporučuji.
Štítky knihy
autismus milostné romány první láska 11. září 2001 romantika vyrovnání se s minulostí
Kniha Holka, kterou kdysi znal je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 173x |
| Čtenářské výzvě | 36x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 175x |
| Chystám se číst | 141x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 4x |
Kniha mě pohltila už od samotného začátku. Miluju střídání dvou dějových linek - minulost a přítomnost. Navíc kapitoly byly příjemně krátké a děj byl vyprávěn z pohledu obou postav.
Postavy byly charakterově zajímavé, Jonathan jakožto obyčejný zdravý člověk, Annika jakožto osoba s PAS. Moc jsem si je oblíbila, oba. Hlavně Anniku pro její přirozenost, jednoduchost a přímočarost. A mezi vším tímto stojí láska. Děj měl spád, čím více kniha ubývala, tím více mě děj bavil. Až později mi došlo k jaké události autorka svými daty směřuje. Tehdy jsem neměla možnost tuto událost prožívat s celým světem, byla jsem malá, ale mrazilo mě, jen jsem o tom četla. A když si představím, jak se museli cítit lidé, kteří to tehdy nějakým způsobem prožívali, ať už prostřednictvím televize, osobně nebo skrz rodinu a přátelé. Nooo, je mi z toho úzko.
Není to nic složitého, ale k odreagování poslouží kniha naprosto skvěle.