Sova

Tak jsem doposlouchal. 4,5 hvězdy, líbilo se mi to. Jen trochu už jsem na oba alergický, jak se nechají unést svými zápory. On nebere tlf, někdy je zaslepený, tvrdohlaví jsou oba. Ona chodí sama beze zbraně, nechá se překvapit....přílíš pije a je z ní tak trochu feťačka, jak bere ty léky úplně bláznivě. Tajně doufám, že v dalších dílech už dostanou oba , tedy hlavně ona rozum.

Autor skvěle buduje atmosféru a postupně odhaluje děj plný zvratů, takže jsem knihu jen těžko odkládal. Postavy působí uvěřitelně a jejich motivace dávají smysl, což příběhu dodává na hloubce. Pokud máte rádi severské detektivky s temnou náladou a promyšlenou zápletkou, „Sova“ vás rozhodně nezklame.

mám z toho docela rozporuplné pocity. Po tom, jak moc mě bavil první díl V lese visí anděl, jsem se na pokračování fakt těšila… ale tentokrát to úplně neklaplo. Nejvíc mi nesedla Mia. Chápu, že má být psychicky na dně a že to má dodat příběhu hloubku, ale tady mi to přišlo už trochu přes čáru. Místy jsem si fakt říkala, že v takovém stavu by člověk sotva vylezl z postele, natož řešil složitý případ. Působilo to na mě dost neuvěřitelně. A její vnitřní dialogy… „Mio, pojď…“ nevím, mě to spíš rušilo, než že by to ve mně vyvolalo nějakou silnou emoci. Vždycky mě to tak trochu vyhodilo z děje. Jinak ale nechci říct, že by to byla vyloženě špatná knížka. Pořád to má takovou tu temnou atmosféru a občas to umí zaujmout. Jen jsem asi čekala víc, hlavně po tak silném prvním dílu.

13.01.2026

(SPOILER) Opět výborný posluchačský zážitek v podání Petry Špalkové. V románu je plno postav, které se jen občas mihnou a poslech tak vyžaduje velkou pozornost, kterou však Petra dokáže přitáhnout a svou interpretací i udržet. Docela varující je pomyšlení na to, jak těžké trauma z dětství může ovlivnit člověka na celý život. Kolik takových zlomených lidí žije mezi námi a co se v nich odehrává? Překvapilo mě ovšem a vadilo mi, že autor již podruhé zapletl do vyšetřovaného případu Holgerovu rodinu. Trochu velká a myslím, že i zbytečná náhoda.

Po hodně dlouhé době jsem se rozhodla dát tomu ještě šanci. První díl se mi nelíbil, druhý je ale úplně žalostný. Proč si musím dokola číst o psychické labilitě a genialitě Mii. Pochybuju, že by v reálném životě vůbec dokázala ráno vstát z postele, že by ji vůbec pustili z nějakého uzavřeného oddělení pro cigára do trafiky, ne tak do práce vyšetřovat takový případ.Má Holger ještě nějaké příbuzné? V prvním díle šlo o život vnučce, teď kupodivu dceři. To je prudce originální. Má Bjørk doma kalendář? Že by ty ženské kolem Munche pojmenoval i jinak než Marianne,Miriam, Marion? Nad ránem když to člověk chce dočíst, má co dělat, aby si uvědomil o kom zrovna čte. Hvězdičku dávám jen za originální nápad. K čemu ale je? Celá kniha se vleče, napětí nestoupá, negraduje, protože když do toho má Bjørk šlápnout, po x-té rozmělňuje děj hnípáním se v existenciálních problémech Mii. Asi podepsal smlouvu na určitý počet stran, tak je musí zaplnit, nebo nevím. Proč si radši nedal větší práci s finále, které teda dost odfláknul.Takže mě asi stačilo, dvě šance dostal,opouštím Bjørka jednou provždy.

Autor pro nás napsal opět geniální dílo. Jeho styl psaní si musíte zamilovat, a přestože se tohle píše u více knih, troufám si tvrdit, že má jeden z nejlepších stylů psaní, co se tohohle žánru týče a vy s ním neuděláte krok vedle. Píše vážně neskutečně poutavě, svižně,čtivě a napínavě a vy od knihy nebudete chtít odejít. Náměty jeho detektivek jsou vždy mrazivé a temné a to je kruci podle mého gusta! Pokud se rádi bojíte a máte neklidné sny, hurá do toho! Hlavní hrdinové jsou sympaťáci, které v každé knize nenajdete a oblíbíte si je. I vedlejší postavy jsou super. Autor má všechny své kroky sakra promyšlené, vytvoří pro vás síť klamů a otázky vám zběsile budou svištět hlavou. Přesto vám mohu zaručit, že vraha neodhalíte a jeho zvrácené pohnutky už vůbec. Takže pokud hledáte u detektivek výše uvedené parametry za mě TIP č. 1. Rozhodně to nejlepší z žánru, k čemu se můžete dostat.

Nu, co na to říci, námět je určitě bezvadný, příběh jede jak dobře namazané lyže, nechybělo napětí a s tím spojené mrazení v zádech a parta detektivů je fakt sehraný tým, ale budu se modlit, aby skuteční vyšetřovatelé byli poněkud čerstvější, chápavější a alespoň o fous bystřejší, než co v tomhle díle předvedli Holger s Miou. Chápu, že každý máme občas své dny, ale tohle vyšetřování bylo... ok, nějak to dotáhli, protože i na vola si občas štěstí sedne... ale... ty kráso. Nějak mi prostě chyběl "sexy mozek".

Kousek hvězdičky pryč, protože si pořád nějak nedovedu představit jak se reálně někdo převlékne za sovu. Jinak dost strhující konec.

První byl o krapet lepší. Ale i tento byl dobré počtení.

(SPOILER) Vcelku klasický trillerový mix prvků, ze kterých už většina nijak originální není - snad jen vyjma toho "křeččího" kolečka. Což je nápad o jaký jsem ještě nezakopla a který je na můj vkus dostatečně fujky hnusňoučký, přitom ne až tak hnusný, aby mě to totálně znechutilo (což je můj problém např. s Chrisem Carterem a jemu podobným, kteří s těmi svými úchylárnami jsou podle mě už zralí na nějakou hospitalizaci). Autor je dobrý vypravěč a zápletku vytvořil adekvátně zamotanou, přitom stále ještě přehlednou. Vzhledem k napínavému množství různých podezřelých mě jen zamrzelo, že pachatel nakonec do příběhu přibyl tak nějak zvnějšku. To je jako předvést člověku recept na pravou svíčkovou a pak ho odbít párkem s hořčicí. Nu ale což, vyslechnuto jako audio a poslouchalo se to i tak dobře.

Asi stejne hodnoceni jako u prvního dílu. Mne osobně se to četlo dobře. Četla jsem i horší, četla jsem i lepší ale za přečtení stoji

23.06.2025

Poslouchal jsem jako audioknihu, tedy mohu ke komentářům o nechápavosti policistů a překombinované zápletce přidat ne příliš povedený přednes. A to mám Petru Špalkovou jako herečku poměrně rád. U závislostí policistů nedokážu vyhodnotit, jestli je to nějaká severská móda, ale knížce to spíše škodí.

Jako lóskat se to dalo, semtam, hlavně ke koncu pro mě zmatené styl psaní, že sem negómal, jestli havaj valila tlačit mraky nebo nee. K temu ten vajsové dubové spacák v kirchu. Dám šancu dalšímu dílcu a když to bude levandula, tak na to hodím hnědku...

Velká rozpačitost. Postupem vzrůstající pocit, jako kdyby knihu nepsal autor 1. dílu, ale někdo, kdo se úpěnlivě, ale marně snažil napodobit jeho styl. To co v 1. díle člověk ještě strávil: až exhaltický akcent na únavu všech, opakované nudné dlouhé pasáže o psychické nevyrovnanosti celebrity Mii, přehnaný důraz na její údajnou genialitu..., to je v tomto díle už za hranou.
Dále, jediná možná doměnka o nedotažených minipříbězích z prvního dílu, o kterých se mohlo jedině soudit, že budou součástí dějů dalšího (tzn. tohoto) dílu (jako u Larssena nebo Adlera Olsena) , vzala za své - je to prostě nedokonalost první knihy..
Vlastní zápletka Sovy je originální, ale podle mého by knize prospělo, kdyby měla o 200 stran zbytečného textu méně. Stejně jako (o málo lepší) třetí kniha Clona.
Nevím, jestli chci číst další díly, ten Samuel Björk žalostně naléhavě vykrádá sám sebe...
Možná, že čtenáři, kteří nečetli jiné díly, budou mít na knihu lepší názor.

První díl série mě bavil víc. Sova je sice taky napínavé dílo, četla jsem každou volnou chvilku, ale strašně moc mě rozčilovaly dialogy, které vypadaly, jako když se baví chovanci ústavu. Jednu až dvě stránky trvalo, než si ujasnili jednu jednoduchou věc, jak byli nechápaví a stále se ptali na to samé. A taky mi vadilo, že jeden člen vyšetřovací týmu chlastá a hraje hazard, druhá vyšetřovatelka je závislá na lécích a má bludy, dcera policajta=škoda mluvit, takže nejsympatičtější byl vlastně mladý hacker, který se dal k policii. V prvním díle tyto skutečnosti pro mě nebyly tak rušivým elementem, ale asi čeho je moc, toho je příliš. Třetí díl se nechystám číst. Možná ještě zkusím prequel Vlk.

Tento severský drsný krimithriller mě překvapil. Severské detektivky mám ráda a Samuel Bjork rozhodně nezklamal. Vraha jsem správně netipovala. Kniha má napětí, spád, propracovanou psychologii postav a celkově hodnotím kladně.

Je to velice velice slabé. Nejhorší jsou jednoslovné diagoly Co? Mia? Co? Našli ji? Cože? Našli ji ... Kdo? Slyšíš mě? Co? atd. Lituji jen překladatele, ale mám pocit, že nekvalitě také přispěl.

Kniha mi byla sympatická už podle názvu i přebalu a stejně pozitivní dojmy mi zůstaly i po dočtení. Postavy jsou zajímavě napsané, i když trochu kriminálního stereotypu nesmí chybět. Děj není ani pomalý, ani svižný, ale jde zlatou střední cestou, která mu vyloženě svědčí. Samotný obsah je poutavý, pokaždé jsem se těšil až ve čtení budu pokračovat a přečteno jsem měl poměrně rychle. Vlastně nemám knize moc co vytknout, užil jsem si ji. Líbilo se mi jak kniha odkazuje na vážné společenské témata a nebojí se je zakomponovat do příběhu. Zakončil bych to tím, že toto dílo vřele doporučuji všem fanouškům krimi žánru.

Keď sa v meste objaví žena bez známok života, uložená na sovom perí a s parochňou na hlave, začína sa kolotoč vyšetrovania, ktorí potrápi celé oddelenie.

Jesenné obdobie je ako stvorené na čítanie detektívok. Séria od Bjørka je obľúbená séria mojej mamy, takže som jej ju uchmatla z knižnice, aby som si konečne jednu prečítala. Myslela som si, že som si vybrala prvý diel, ale nakoniec sa ukázalo, že som sa pomýlila a zabalila som do mojej výzvy "čítam svoje TBR" druhý diel. Takže ak ste zvedaví, či sa diely dajú čítať samostatne, myslím, že áno. Autor pripomínal udalosti z prvej knihy, takže to bolo fajn čítanie.

Autor má veľmi príjemný štýl písania. Samotné vyšetrovanie ma bavilo, zápletka mi prišla zaujímavá a najmä sa mi páčilo, že nás autor celý čas tlačil jedným smerom, aby nám na konci ukázal, že sme sa mýlili.

Čo ma ale vôbec nebavilo, bolo hlavná vyšetrovateľka Mia. Nebavilo asi nie je úplne správny výraz. Viem, že zo severských detektívok sme zvyknutí na to, že hlavní hrdinovia sú klbko depresívnych myšlienok a geniality, ale tu mi to strašne nesadlo. Ja som mala pocit, že príbeh je oveľa viac zameraný na to, ako Miu za pomoci jej samej odpraviť zo sveta, než na vyriešenie prípadu. To spôsobilo, že som sa od druhej polovice trochu nudila a často mi bolo z knihy nepríjemne.

Páčilo sa mi, že vyšetrovanie bolo závislé od toľkých ľudí a ako často sa stretávali všetci, aby prípad vyriešili. Mám pocit, že väčšina detektívok, ktoré som čítala, bola zameraná na dvoch vyšetrovateľov. Tu mi strašne sadlo to, ako spolu prípad vždy všetci prebrali.

Záver bol fajn, i keď som čakala asi trochu niečo viac pri rozuzlení a prišlo mi trochu bizarné, že Mia ho vyriešila vďaka intuícii a náhode.

Nie som si istá, či sa pustím do ďalších dielov. Vyšetrovanie bolo super, ale na Miu asi nemám žalúdok.