Hody

Měla jsem docela velká očekávání, protože jsem si knihu vyhlédla v rámci letošní Magnesie Litery. O to víc mě nakonec zklamala.

Líbily se mi ilustrace i obálka knihy - jsou hezky tematické, barevně to opravdu evokuje Moravu a místní folklor.

Už od první strany jsem ale cítila, že mi forma immersivního vyprávění nesedne. Nedokázala jsem se totiž ztotožnit s pocity ani podsouvanými úvahami hlavních postav. Respektive ne v příběhu odehrávajícím se v současnosti, kde mi podobné vesnické předsudky vůči mladému zamilovanému páru přišly už dost neuvěřitelné a vlastně nedávaly vůbec smysl. Ale to by autorka neměla žádnou zápletku, že?

A jak už někdo zmínil přede mnou, tak on jí na konci psal ručně psaný vzkaz? To jako nemají mladí na Moravě dneska mobil? :D

Co se týče zmíněných doškových střech v recenzi pod tou mojí, tak těm ještě věřím - Uherský Ostroh je stále má a vinné sklepy asi nemusí odpovídat dnešním standardům v bydlení. Ikdyž by to už dnes odpovídalo více stavbám ze skanzenu.

Autorka tímto krátkým, rádoby uměleckým dílem vykreslila současnou moravskou vesnici dost nelichotivě a neatraktivně. Od pomlouvačných, nepřejících a zakomplexovaných žen přes neustále opilé chlapy až po téměř náboženské fanatiky v řadách rodičů. Snad jen přírodu popsala skutečně pozitivně. :)

Bohužel mi celé dílo připadá spíš jako hipsterský, rádoby hlubokomyslný "umělecký" počin, u kterého vizáž knihy opět předčila samotný obsah. A vzhledem k ceně tak útlé knížky to není zrovna dobrá zpráva pro peněženku čtenáře.

Nejprve negativa: Příliš nechápu, proč se kolem této novely vytvořila aura čehosi literárně sugestivního, a už vůbec nerozumím tomu, jak mohla proniknout do širších nominací na Literu. Stylisticky, svým uměleckým viděním a volbou módu obraznosti je to kniha veskrze začátečnická, odvozená, navíc mnohdy na hraně – či spíše již za hranou – kýčovitosti, sladkobolného patosu a lacinosti. Zejména zpočátku jsem byl při četbě často v rozpacích, zda nečtu víceméně červenou knihovnu... Nejde jen o to, jak autorka píše, jaké užívá metafory, kam své postavy zavádí, jak líčí jejich pocity, úvahy a hovory, nýbrž i o to, že celý fikční svět knihy je zkonstruován poněkud prapodivně a – dodejme – taktéž poněkud nevěrohodně. Nežil jsem na moravské dědině, leč troufám si říct, že její netolerance a míra bedlivosti sledování osobních životů všech těch, kdo se nějak vymknou, již není tak všudypřítomná a striktní, jak to autorka popisuje. Ta v knize vůbec nastiňuje milieu, které jako by bylo rodem z devatenáctého století. To s sebou nese i některé bizarní detaily (s ohledem na reálný kontext), jako např. to, že se tam objeví standardně obývaný dům s doškovou (!) střechou anebo že spolu hlavní postavy komunikují prostřednictvím lístků. Přitom jde zjevně o prózu ze současnosti, o čemž svědčí třeba jména protagonistů, ale i Flořina zkušenost s výjezdem za prací do Anglie. A samozřejmě by mi nijak nevadilo, kdyby autorka prózu situovala do určitého lehce archaického bezčasí anebo i přímo do dob první republiky či ještě starších, ale nic z toho se zde neděje a vzniká – co se okolností děje týče – podivně nedotažený hybrid. Anebo kdyby ji stylizovala v tomto duchu, jenomže v tom by jí bránily její vyjadřovací schopnosti, v rámci naší současné prózy sice nijak podprůměrné, avšak stále na hony vzdálené našim velikánům venkovské realistické prózy, kteří dovedli tytéž věci popsat a napsat s úplně jinou svrchovaností.

Pokud jde o ilustrace, je to obávám se ještě o level níž: Patrně chtěly (a měly) být subtilní, leč vyšel z toho popisně-dekorativní kýč bez invence a snahy o hlubší výtvarnou interpretaci textu.

Naopak ocenit musím samotný námět dědinské hodové slavnosti a ceremonií s ní spjatých, jakož i tematiku současného živého folkloru, resp. spíš asi folklorismu. Obojí je v naší novější próze unikátní a jako čtenář jsem to uvítal. Další pozitivum je čtivost příběhu, který je vtahující, takže jsem knihu s chutí přečetl na jeden zátah a nenudil se. Proto bych nerad kohokoli od četby odrazoval. Hledáte-li rozptýlení, pobavení a snad i trochu poučení, kniha vrchovatě splní svůj účel, ale žádná literární velkolepost to bohužel není.

Je to v podstatě velmi komorní a jednoduchý příběh. Dvě duše - dívčí, starší, navrácená a jinošská, mladší a odcházející - se potkají na hodech na malé dědince neznámého názvu a prožijí spolu jedno hořkosladké léto. Příběh protknutý hodovním folklórem je mi blízký a vlastně vzdálený. Sama pocházím z města, ve kterém se slaví hody, a je to sakra velká událost, zároveň mě tato slavnost nikdy tak nepohltila jako jiné. A to z důvodu pití alkoholu. Takže ano, vlastně se mi to líbilo, protože jsem šla do neceho známého, na druhou stranu to bylo až příliš jednoduché. 65%

Ze začátku jsem byla příjemně překvapená a byla jsem ráda, že poznám něco tak pro mne vzdáleného - moravský folklor. Postupem času to bylo jen juchání, tančení a pití vína a začala jsem se nudit. Kniha je psaná hezky, ale vlastně mi toho moc nedala.

"Ještě pořád bylo léto prosycené prázdninami, touláním v lesích, vrtáním se v hlíně na zahradě a válením se u rybníka. Teplý vzduch voněl jehličím a smůlou, podzim se zdál být daleko."

Lyrický příběh z prostředí moravské vesnice, kde se právě slaví hody. Tradiční styl života a konvenční představy o správném bytí se střetávají s touhou po změně, po životě dle vlastních pravidel a po tom velkém světe za hranicemi vsi, kterou někteří (zdráhavě) opouští a někteří se do ní (zdráhavě) vrací.

Je to ale střet bez jasného výsledku - mnohem podstatnější než dramatická zápletka s bombastickým rozuzlením a konečným ortelem, co je tedy to "správné", je pro Brázdovou totiž vnitřní svět jejích postav. Jejich snaha uchopit život do vlastních rukou, jejich naděje, sny, pochybnosti, autorka popisuje s velkým citem. Hluk oslav jakoby byl po větší část knihy jen někde na pozadí, v popředí je však většinu času ticho: vzniká tak prostor pro emoce, city, vzpomínky, rozhodování.

Novela "Hody" plyne pozvolna, hořkosladce, jako život sám. Doporučuji k přečtení, až budete mít chuť zpomalit.

Novelka, kterou přečtete za pár hodin. Zajímavý pohled na lidové zvyky a tradice a především to, jak je venkov svázaný určitými představami o tom, co by se mělo, a jak by měl správný život vypadat. Doporučuji

Jedním slovem milé. Sice v podstatě bez nějaké zápletky, ale příjemné pohlazení po duši.

Intimní novela o lásce, míjení se a taky trochu o folkloru. Nejde tu ani tak o to, co kdo dělá jako o to, co si kdo myslí a hlavně, co cítí. Mně se líbilo moc! Jsem zvědavá, s čím autorka přijde příště

Kniha bez zápletky. Nebo alespoň pro mě nebyla zahlédnutelná. Jako popis vesnického veselí asi dobré, ale pro mě bez zjevného přínosu. Připomnělo mi to ty hudební pasáže z Žertu, které mě vůbec nebraly.

Tenoučká knížečka, která mě mile potěšila.

Hody, jejich průběh a příprava, jsou středobodem knihy. Mě tyhle krojované folklorní záležitosti nikdy nebraly a nefascinovaly. Na festival do Strážnice bych nejela. Po přečtení jsem na ně názor nezměnila. Ty litry alkoholu, hlasité juchání a zároveň nutnost držet pravidla, aby mě soused nepomluvil, jsou mi protivné. Autorka však zachycuje folklorní tradici s citem a text vhodně doprovází ukázky písní.
Kniha se mi líbila. Četla se velice hezky. Na hody se skupina mladých svobodných občanů vesnice připravuje celý rok. Není to ani tak o nácviku jako procesu seznamování se. V dřívějších dobách to byla významná příležitost, kdy mladí mohli spolu trávit čas a poznat se. I tady jsou hody spíše rámcem pro zkoumání toho, jak se člověk stává dospělým.
Děj není časově ukotven. Z absence moderních technologií a práci v Anglii se dá usuzovat, že se příběh odehrál někdy v 90. letech.
Milostná linka je velice milá. Vilém se hodů jako aktivní stárek účastní prvně. A nejspíš i naposledy. Odchází na vysokou školu do města. Florentina je o něco starší a do vsi se naopak vrátila po několika letech.
Edice Tvář jako vždycky nezklamala. I když jde o prvotinu, jazyk v knize je vyspělý. Jsem moc zvědavá, co autorka napíše dále.

Díky této knížce, se lehce dostanete na jižní Moravu a dokážete víkendové hody prožít s hlavními protagonisty. City jsou křehké...

Objevila jsem ji diky Instagramu. Příběh se odehrává během víkendových hodů na Moravě. Dva mladí lidé prožijí něco krásného a intenzivního. Narazí ale na předsudky, o kterých bychom si řekly, že nemůžou už existovat. Lyrické pojetí popisu přírody a hodů je naprosto dokonalé, připadalo mi jako imprese, záblesk chvíle nebo pocitu. Jediné, co mi trochu vadilo, byl jazyk postav v rozhovorech. Opravdu říkají dnešní devatenáctiletí napr. jejdamane?

(SPOILER) To bylo tak sladkobolné.. Je zajímavé vidět, že vesnice zůstává v myšlení lidí stále vesnicí a některé věci jsou prostě nepřijatelné. Škoda, že si hlavní postavy nedokázaly prosadit vůči sobě to, co chtěly a cítily.

Zajímavé a pěkné čtení.

Jedno z posledních témat, které bych očekával, že mě zaujme, a co se nestalo. Kniha Hody mi přišla prostě skvělá - ostatně stejně jako vše z edice Tvář. Milostné vzplanutí mezi dvěma mladými lidmi, občasné osvětlující návraty do minulosti. V celé knize jsem vnímal takovou příjemnou, lehce melancholicky podmanivou atmosféru. Postavy byly hezky popsány a zároveň jsem měl pocit, že jsem součástí slavností. Kniha nemusí být dlouhá, aby ve čtenáři něco zanechala.

Holt očekávání dokáže občas pěkně zamotat záložku... počáteční opojení neuvěřitelně líbezným darem slova mi bohužel dlouho nevydrželo a ač alkohol tekl proudem, já se zkrátka nedokázala tímto příběhem opít... patrně bude mít větší kouzlo zažitého pro místní... já se toužila posunout dál a možná jsem i prahla po jakési větší hloubce... každopádně velmi oceňuji vizuální krásnost tohoto specifického vyprávění... precizně vymazleno do poslední pentle... a já se i tak těším na případný příští počin, jelikož ten jazyk přeci jen moc mile pohladil mou čtenářskou duši.

Moc pěkná knížečka, taková jednohubka. Autorka mě úplně vtáhla do děje, jako bych byla mezi účastníky hodových slavnostní, ve vesnici, v okolní přírodě. Bylo to moc milé počteníčko.

Taková jednohubka, ale krásná! Musím hodnotit knihu jako celek včetně ilustrací a provedení. Knihy z Vyšehradu jsou srdcovka.... V knize se vše krásně prolíná....ilustrace, nálady, děj lehce plyne, trochu se vrací... je to celé takové jemné, v náznacích, ale přesto opravdové.... a o to víc mě to vtáhlo...