Hodiny z kostí

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Patnáctiletá Holly po zuřivé hádce s matkou zabouchne dveře za svým starým životem. Když nyní prochází anglickým venkovem, podivná setkání a souhry náhod přetvářejí její realitu tak, až se začne podobat oživlé noční můře. Neboť Holly upoutala pozornost skupinky nebezpečných mystiků – a jejich nepřátel. A právě osud Holly Sykesové je tmelem spojujícím příběhy dalších protagonistů Hodin z kostí – studenta z Cambridge, který usiluje o bohatství a vliv, rozpačitého otce, jenž si připadá naživu, pouze když podává zpravodajství z okupovaného Iráku, spisovatele středního věku, jenž truchlí nad svým vyhnanstvím ze žebříčku bestsellerů –, kteří všichni sehrají roli v nadpřirozené neviditelné válce na okrajích našeho světa. Ze středověkých švýcarských Alp přes australskou buš devatenáctého století a hotel v Šanghaji až do výstavného domu na Manhattanu v blízké budoucnosti a na postapokalyptický irský venkov se jejich příběhy rozvíjejí a spojují v okamžicích jak každodenních, tak téměř zázračných. Hodiny z kostí tvoří kaleidoskop plný výrazných postav a možných světů, který přímo prosí o to, abychom ho rozebrali a opět poskládali dohromady....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427061/hodiny-z-kostikHnEeU-WKK-.jpg 4205
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

The Bone Clocks, 2014


více info...
Nahrávám...

Komentáře (57)

Kniha Hodiny z kostí

Metla
26. května

„Lidé mluví o Setmění tak, jako naši předkové mluvili o Černé smrti, jako by to byla vůle Boží. Jenže to my jsme je přivolali, s každou cisternou ropy, kterou jsme se propálili. Moje generace byli lidé, kteří se cpali do bezvědomí v Restauraci pozemského bohatství, a přitom věděli – ačkoli to popírali –, že utečou bez placení a zanechají svým vnoučatům účet, který se nikdy nedá vyrovnat.“

„Hodiny z kostí“ působí do značné míry jako pláč nad planetou, které si její „inteligentní“ obyvatelé neváží, nicméně ekologický podtón se výrazněji projevuje až v závěru knihy. Mitchellův oblíbený styl volně navazujících povídek je tentokrát propojený postavou Holly, v úvodu pubertální rebelkou na útěku za dospělostí, ve finále nemocnou starou ženou, truchlící pro zanikající svět, pro osud blízkých, pro budoucnost těch, co mají ještě život před sebou.
Tohle dílo by dobře fungovalo i bez nadpřirozena, bez tajné války bytostí, vymykajících se přírodním zákonům. Coby čtenářka fantastiky (naočkovaná např. Gaimanem nebo Barkerem) jsem Horologii a Anchority přijala bez námitek, chápu však, pokud někdo prská, v jakou pitomost se ty celkem civilní příběhy zvrhly. Zřetelné stopy se dějem táhly od počátku, směřování zápletky k věcem paranormálním rozhodně nepřekvapilo.
Já můžu jedině chválit. David Mitchell má abnormálně čtivý styl se skvělými dialogy, nenudila jsem se a neměla tendenci přeskakovat věty ani v pasážích, kde se nic moc nekonalo. Každá z povídek mě zaujala, ať se právě věnovala klaďasům či padouchům, popisovala práci válečného zpravodaje nebo zkoumala činy spisovatele na ústupu ze slávy. Až na pár scén dominuje poklidnější tempo, což mi nijak nebránilo bavit se, užívat si a dumat nad myšlenkovým přesahem.
„Hodiny z kostí“ jsou adept na 5*, ale nechám dojmy trochu uležet, jestli vydrží i za několik týdnů. Zatím tedy ponechám palec těsně pod 85%.

Candid
20. února

Nedočetla jsem, bohužel. Kniha mě bavila, četla se dobře, ale jakmile začal příběh páté osoby, opustila mě najednou veškerá vůle číst. Neměla jsem chuť začínat zase "od začátku". S věkem jsem si dovolila knihy nedočítat, takže předpokládám, že už se k ní ani nevrátím.


cziss
18. ledna

O čem to vlastně bylo? O boji Atemporálů? O Holly Sykesové? Nevím, první 2/3 čteme povětšinou příběhy života lidí, kteří nejsou pro knihu vůbec důležití a sem tam mihne postava / informace, kterou jsem považoval za meritum knihy. Pak tu máme jakési skokové vyústění. A pak zase Holly kdesi v katastrofické budoucnosti (btw. tahle eko-kritika už mě přestává v knihách bavit). Vysvětleno není skoro nic. Nelze tuto knihu nesrovnávat s Atlasem mraků. Je to jakási její variace. Jenže tam to fungovalo, mělo to cíl a myšlenku...

DreamerX9
23.12.2021

Nedočteno. Musím tedy do nebes vychválit slovní obrazy a celkovou autorovou představivost ale dej ani postavy mi nesedli.

CharlesWard
30.10.2021

První část knihy je naprosto strhující, a nějak jsem se od ní nemohl odtrhnout. Poté bohužel následují 2 naprosto vatovité části, doplněné opět zase jednou trochu více příběhovou, a vskutku podivná poslední část. Těžko to nějak víc hodnotit.

strana1-100
15.10.2021

Kdyby ještě před vydáním postihl Mitchellovy Hodiny z kostí podobný osud jako operetu Proso Járy Cimrmana, mohli jsme mít namísto jediného románu nejméně deset, spíš víc, oceňovaných beletristických děl založených na přitažlivých a neotřelých zápletkách. A to Mitchellova pozoruhodná fantazie není jediná přednost této knihy. Slovní obraty a stylistika jsou tak propracované, že jsem některé pasáže četla několikrát jenom kvůli tomu. Takže si teď udělám radost tím, že sem jednu takovou okouzlující (a dlouhou) pasáž vyšlu:
"Impéria zanikají, stejně jako my všichni, ti tanečníci ve tmě protínané stroboskopy. Dívej se, jak světlo potřebuje stíny. Dívej se: vrásky se šíří po tvé broskvové pleti jako plíseň; tep-za-tepem-tep-za-tepem-tep-za-tepem, křečové žíly si razí červí cestičky v oholených lýtkách; trupy i ňadra tloustnou a prověšují se; podívej se, jak generál Philby dává francouzáka paní Bolithové; zatímco se loňská píseň řítí do písně příštího roku a toho následujícího, účesy tanečníků se pokrývají jinovatkou, řídnou a vypadávají v ozářených chuchvalcích; rakovina kropí tuhle vyuzenou plíci, tamtu stárnoucí slinivku, tohle bolavé varle; DNA se třepí jako vlna a my se kutálíme dolů jeden za druhým; pád na schodech, infarkt, mrtvice, už to není tanec, nýbrž záškuby. Tohle je klub Walpurgis. Ve středověku to věděli. Život je smrtelná choroba."

Dadulina
13.08.2021

Byl to můj první kontakt s autorem a musím říct, že jsem si četbu vychutnala. Propracované charaktery a pavučina událostí, která do sebe postupně zapadá. Souhlasím s komentáři níže, ty dvě poslední kapitoly byly zbytečné/úplně jiné… možná dobrý začátek další knihy, ale očekávala bych jiný finiš…

cafenoir
14.05.2021

Hodiny z kostí považuji za Mitchellovo magnum opus. Dokázal spojit různorodé (a výborně vypracované) charaktery, časové úseky, místa po celém světě, realitu i metasvět do skvěle fungujícího celku. Oproti Atlasu mraků je román sevřenější a všechno, co se děje, spolu úzce souvisí. Sice si autor už tak nemůže pohrávat se žánry, ale zase ve finále je to jak jedna velká sněhová koule, co pěkně drží dohromady. A aby toho nebylo málo, vesele si zaloví i ve svých předešlých románech.
V Hodinách musí Michtellovi jeho čtenář zdatně sekundovat (nebo nemusí, ale pak si to tak neužije), to množství aluzí a narážek je až allenovské a objevuje se hlavně u postavy spisovatele Crispina Hersheye (jeho debata s Aphrou Boothovou je naproso dokonalá).
Nejvíce kritizované kapitoly z budoucnosti se mi nezdály nějak nepatřičné nebo vykalkulované, naopak mi to přišlo tak reálné, že mi z toho moc dobře nebylo (ale připouštím, že v Atlasu bylo postapo a sci-fi naprostá pecka, takže to srování tady je). Nemůžu říct, že by se po přečtení dostavila nějaká extra katarze, ale to čtení jsem si strašně užívala.

1