Hodiny klavíru
Ludvík Vaculík
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1199/bmid_hodiny-klaviru-bRW-1199.jpg
4
21
6
Na záložku autor napsal: „Pravívám, že normální a zdravý člověk nepíše, ale že psaní je jediný způsob, jak může zvítězit nad něčím, nad čím ve skutečnosti nemůže. Co jsem kdy napsal, bylo vždycky vítězstvím nad něčím takovým. Dále pravím, že žádná knížka nefunguje bez ženské postavy: ona tu krizi dělá. Tyto zápisy vznikly jinak: z podnětu v redakci Literárních novin, pro něž jsem je původně mínil. Ale pak jsem to pochopil jako příležitost napsat něco, k čemu mě zvenčí nenutí nic. Ale protože žádná knížka nefunguje bez ženské postavy, přistoupil jsem sostenuto k jejímu klavíru.“... celý text
Přidat komentář
Deníkový záznam života starého muže (LV), který už nemá chuť ani vůli něco měnit, natož cestovat a něco někomu vysvětlovat. Učí se na klavír, ačkoli mu to nejde. Sám pro sebe komentuje své prožitky a myšlenky. Přečteno na jeden zátah.
"Život zdá se mi krásný, čím dál zřeteněnji"
"Líbí se mi jakékoli počasí"
Moje druhá kniha od Vaculíka. První jsem četla "Stará dáma..." Když se mě známí ptali, o čem že to je, nedokázala jsem pořádně odpovědět. Na první pohled je to o ničem, ale na ten druhý vlastně o všem. Nedokázala jsem se od knihy odtrhnout, dokud nebyla dočtená až do konce... NĚCO v té knize obsažené a pro mě ne zcela uchopitelné mě táhlo dál... rozhodně dávám plný počet a doporučuji k přečtení... a už se těším na "Morčata", "Sekyru" a další
Autorovy další knížky
| 1990 |  Český snář |
| 1968 | Sekyra |
| 2004 | Morčata |
| 1995 | Jak se dělá chlapec |
| 1990 | Jaro je tady |
Kniha Hodiny klavíru je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 32x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 2x |
Pro příznivce tohoto autora je kniha, napsaná formou deníkových záznamů, můstkem k bližšímu seznámení s autorem. Setkáváme se zde s jeho pocity a náladami, zároveň vzpomínkami na otce či na inspiraci při psaní jiné jeho tvorby. Důležitou roli zde samozřejmě sehrála učitelka klavíru, kterou si Vaculík sice oblíbil, ale oproti jiným knihám tato postrádala erotický nádech a zájem o ženy je naznačen velice něžnou formou.
Trochu mne pobavilo, že autor své dílo Sekyra označil za čtivější než Kunderův Žert. Četla jsem obojí a ač chápu hloubka Vaculíkova textu, tak musím těžce nesouhlasit a Sekyra se pro mne četla hrozně. Naproti tomu Žert patří mezi mé oblíbené romány vůbec. Také mne občas přišly Vaculíkovy poznámky na ženy lehce šovinistické.
Nicméně se to čte velice dobře a svižně. Čtenář může nahlédnout jak do osobního života autora, tak i do chodu upadající redakce, kterou se pan Vaculík snažil udržet při životě.