Hodiny a sen

06.07.2022

Vlastně nevím, co si o této hře myslet. Chápu, že přední je téma času, a je to čas, co nás žene k zločinu, hromadění, jakémusi šílenému shonu (ostatně o tom také píše jednu ze svých esejí literát a filosof Ladislav Klíma), a se zločinem souvisí hlavní zápletka hry, totiž pokus zfixlovat veřejnou soutěž o stavbu vodovodu.

Kabrnos je postavou zvláštní a tajemnou, hodinář, který chce lidstvo právě od neúprosného času-satana osvobodit:

"v smrti by nezřeli jste pohaněče,
jenž od hodiny k hodně svou holí
žene vás nebo za sebou vás vleče,
svou práci nekonali byste pro úspěch,
pro slávu nebo pro zisk chamtivý,
a největší vrah vašich duší, spěch,
by přestal vrhat stín na život pachtivý."

"Já pouze silněji jsem uštknut hadem,
jenž hodin podobu vzal na sebe."

A pak jeho syn Řehoř, jenž mi však v určitých chvílích přišel až příliš naivní:

"Mně, tobě, každému, ne náhodě,
je svěřen svět, jejž v ráj je změnit třeba."

Kam vede člověka touha změnit svět v ráj jsme byli během minulého století několikrát svědky. S tím tvrzením, že účel světí prostředky, s tím já souhlasit nemohu. Myslel to tak i Kopta? Těžko říct, jako bývalý legionář a přispěvovatel do textů Proč nejsem komunistou, myslím, že spíše ne.

Řehoř mi vlastně připomíná onoho idealistického mladého komunistického revolucionáře, ale jako vyvážení tohoto "hloupého" progresivního mládí stojí starý Kabrnos, který ví své, a tak nakonec lze vidět ve hře i onu nezničitelnou metafyzickou rovinu, ostatně paní Kabrnosová se kaje ze svých hříchů a lze ji vnímat právě jako představitelku náboženského svědomí, svědomí, které chtěl komunismus potlačit a zničit s výhledem na "lepší zítřky." Jenže on člověk je bytostí bytostně hřešící, a žádný ideál totální společenské rovnosti nelze naplnit, leda, že bychom z lidí učinili stroje, mechanicky fungují, bez své vlastní svobodné vůle. Společnost totálně rovná, bude také totálně nesvobodná.

Jak píše pravdivě Kopta ve své stati Proč nejsem komunistou:
"Měl bych ještě plno jiných otázek a z nich jednu velmi závažnou: jak míní pozitivistická doktrína vyřizovati věci metafyzické, které nelze z člověka odstranit a s nimiž se sráží právě v Rusku na každém kroku?" (HOŘEC, Jaromír. Proč nejsem komunistou. Praha: Lidové noviny, 1990, 110 p. ISBN 80-710-6006-2.)