Hodiny
Michael Cunningham
Scéna ze života anglické spisovatelky Virginie Woolfové, osud prosté americké dívky v 50. letech, drama mladé lesbičky a majitelky nakladatelství: tři příběhy o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce; autor obdržel za román Pulitzerovu cenu. Hodinám se dostalo titulu kniha roku od nejprestižnějších amerických deníků (New York Times, Los Angeles Times, Boston Globe, Chicago Tribune) i časopisů věnovaných vydavatelskému průmyslu (Publishers Weekly). Následovaly prestižní ceny – Pulitzerova a PEN/Faulkner, kterou uděluje americká pobočka celosvětové spisovatelské organizace.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla skrz výzvu, ale bohužel mě neoslovila. Možná to za pár let zkusím znova.
Tohle je geniální dílo. Vzhledem k tomu, že Paní Dallowayovou jsem dočetla pár dní před tím, než jsem se pustila do Hodin, zážitek z této knihy byl vážně maximální. A samozřejmě film, který miluju, a který mě přiměl k tomu si tyto dvě knihy přečíst.
Virginia píše svoji nejznámější knihu, která pak výrazně ovlivní život dvou amerických žen. Stejně jako Paní Dallowayová, i Hodiny jsou neskutečně intimní dílo. Velmi do hloubky propracované postavy, o nichž se nejvíc dozvídáme prostřednictvím jejich myšlenek. A nejúžasnější věc na této knize je práce s jazykem. Cunningham píše tak, že i když zrovna čtete o smrti, máte pocit, že je to něco krásného. Není to úplně lehké čtení. Je to čtení smutné, ale i nádherné.
Neskutečně silná a dojemná kniha, která ve mě zanechala spoustu pocitů. Nevím, jestli se mi chce brečet nebo se usmívat.
Kniha se odehrává během jednoho dne tří postav, které žijí v jiných časových rovinách. Nemůžu si pomoct, zpracování mě nenadchlo a po dočtení jsem měla pocit nedotaženosti, nevypointování. Doslov českého vydání byl ovšem velmi dobrý a pomohl mi spojit si některé věci, zejména paralely s románem V. Woolfové.
"Stále ještě naplno prožívá jedinečnou dokonalost té chvíle – byla mimo jiné dokonalá i proto, že tak jasně slibovala ještě mnohem víc. Teď už to Clarissa ví: to byl ten pravý okamžik. Žádný další už nepřišel.“
Začetla jsem se až napodruhé a to možná jen díky tomu, že mi moje kamarádka řekla, že stojí za to. Stojí; jen je potřeba se zastavit a nechat čas a myšlenky plynout.
četla jsem díky čtenářské výzvě. Kniha mě nijak zvlášť neoslovila, věrohodné myšlenky mi přišli jen u Laury, u ostatních dvou jsem měla pocit, že žena takhle neuvažuje
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě, nemohu říct, že jsem se do knihy úplně ponořila, ale určitě ve mě něco zanechala. Četla se velmi dobře a rychle, jen některé pasáže mi přišly zdlouhavé.
Nejspíš se ke knize vrátím i o pár let později a film si také nenechám ujít :-)
Vůbec mě to nebavilo. Neříkám, že je to špatná kniha, ale já tento druh literatury asi neumím docenit... :-/
Monika říkala, že prý by mohla být tato kniha depresivní. Vůbec ne, spíš naopak. Pro citlivé a vnívamé bytosti, které mají odvahu se na relalitu dívat zpříma a chtějí zároveň nahlédmout pod povrch věcí, je to jistý druh pohlazení, pochopení či povzbuzení .... jednoduše, kniha je úžasná.
Často se mi to nestává, ale tady musím říct, že se mi snad ještě o trošku víc líbil film, než kniha samotná. Knize bych dala 3,5 hvězdičky, idea tohoto díla je skvělá a možná to bylo mnou, ale úplně mě nepohltila, jak jsem si (asi naivně) představovala. Příběh(y) silné, zajímavé, poutavé, ale...
Velice detailně popsané osudy,pocity hlavních postav zachycené do jednoho dne.
Nenápadný skvost a také dokonalá ukázka, že není třeba stovky stran k vyjádření mnoha myšlenek, vnitřních dějů či podprahových informací. Pokud umíte jako Michael Cunningham, budete vám stačit pár vět či spojení, s efektem a proniknutím do postav a do nitra čtenáře o to větším.
Mojí osobní hvězdou knihy i filmu je Laura Brown. Kniha není celkovým vyzněním optimistická, ale také nejde o depresivní dílo. Z Lauřiny části příběhu však mrazí a je prostě neuvěřitelně propracovaná a v mých očích výjimečná.
Nádherné dílo, doporučuji!
Mistrovské dílo. Lyrické cestování do nitra hlavních hrdinek, jejichž životní osudy se čímsi podobají, ale finálně se protnou až v poslední kapitole. Nemyslím si, že by kdy žena dokázala vystihnout mužskou psychiku tak, jak umí Cunningham pochopit a popsat duši ženy. Úžasné!
Velmi emotivní kniha. Vypráví o prostých lidských touhách, potřebách a pocitech. Na nic si nehraje, je to jen (ne)obyčejná realita, kterou všichni známe. Měla jsem pocit, že jsem to já, kdo tiskne Richardovi jeho vyhublé rameno, že jsem to já, kdo peče Danovi dort a já, kdo ráno dlouhé hodiny píše s již vystydlým šálkem kávy na stole. Byl to zážitek, pravděpodobně se s knihou ještě párkrát setkám a rozhodně si nenechám ujít film.
Úžasná kniha, která se stala předlohou pro skvělý film s nádhernou hudbou. I když ji napsal muž, víc si ji asi vychutnají ženy... ale třeba se pletu :)
Hodnotím méně z důvodu, který si sama neumím vysvětlit. Asi únava ze začátku školního roku.
Knihu jsem měla tak moc dlouho doma a po tolika letech se na ni dostalo. Těšila jsem se, ale při čtení jsem se nemohla prokousat dál. Stále mě nedokázala vtáhnout do děje.
S druhou půlkou knížky to bylo již lepší a stupňovalo se i mé nadšení.
Je to kvalitní román, který myslím je ve filmovém provedení stejně pěkný.
Úžasná kniha plná emocí, lásky, zoufalství i naděje. Autor dokázal dokonale vystihnout vnitřní svět ženy se všemi jejími obavami a touhami.
Začala jsem filmem. Ten film mě dostal a viděla jsem ho snad desetkrát. Zbožňuju ho, jeho atmosféru. A pak jsem dostala knihu. A nějaký ten měsíc mi ležela na poličce. Až přišla její chvíle. Ta kniha mě pohltila. Asi je to i tím, že kniha prohloubila zážitek z filmu. Popis myšlenkových procesů a pocitů postav, které ve filmu unikají, nebo jsou naznačeny pouze nepatrně. Nádhera, křehkost a pomíjivost života.
"Žijeme svoje životy, děláme co děláme, a pak jdeme spát - jak je to prosté a obyčejné! Několik nás skočí z okna nebo se jde utopit či spolyká hrst prášků; podstatně víc je těch. kteří zemřou při různých nehodách. A většinu z nás, obrovskou většinu těch ostatních, pomalu sežere nějaká nemoc nebo - když máme velké štěstí - sám čas. Útěchu nám může poskytnout jediné: tu a tam nějaká hodina, během níž náš život - navzdory obecné nepřízni osudu a planým nadějím - propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoli všichni (snad s výjimkou dětí, ale možná i včetně nich) víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější. Ale přesto pečujeme o svou obec, vítáme každé nové ráno a především - víc než cokoli jiného - doufáme, že se nám těch blažených hodin dostane co nejvíc."
Pro toho , kdo miluje Virginii Wolf, je to zážitek podobný jejím knihám. Asi nebude pro každého. Musela jsem se k ní "pročíst". Úžasné.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena lesby, lesbismus fiktivní životopisy spisovatelky LGBT, queer, LGBT+ obsese
Autorovy další knížky
| 2004 |  Hodiny |
| 2005 | Domov na konci světa |
| 2014 | Tělo a krev |
| 2011 |  Za soumraku |
| 2015 | Sněhová královna |
Kniha Hodiny je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 392x |
| Čtenářské výzvě | 224x |
| Doporučených | 133x |
| Knihotéce | 428x |
| Chystám se číst | 523x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 17x |
Co k tomu jen říct?
Lehce napsané tři prolínající se příběhy a vy si nedokážete vybrat, kterému fandíte nejvíc.
Doporučuji stejnojmenný film, s hudbou Philipa Glasse je to něco neuvěřitelného.
"Útěchu nám může poskytnout jediné; tu a tam nějaká hodina, během níž náš život propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili."