Hodiny
Michael Cunningham
Scéna ze života anglické spisovatelky Virginie Woolfové, osud prosté americké dívky v 50. letech, drama mladé lesbičky a majitelky nakladatelství: tři příběhy o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce; autor obdržel za román Pulitzerovu cenu. Hodinám se dostalo titulu kniha roku od nejprestižnějších amerických deníků (New York Times, Los Angeles Times, Boston Globe, Chicago Tribune) i časopisů věnovaných vydavatelskému průmyslu (Publishers Weekly). Následovaly prestižní ceny – Pulitzerova a PEN/Faulkner, kterou uděluje americká pobočka celosvětové spisovatelské organizace.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2004 , Odeon
Originální název:
The Hours , 1998
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem měla přečtenou rychle, četla se dobře, ale občas jsem se ztracela ve jmenech i příbězích.
Jsem si jistá, že až si knihu přečtu za pár let, pochopím ji úplně jinak, než-li teď.
Filmové zpracování jsem neviděla, knihy Virginie Woolfové neznám a Hodiny jsem přečetla pouze jednou. Možná proto jediný pocit, který ve mně kniha zanechala, je pocit čiré beznaděje a prázdnoty. Podle komentářů níže je prý třeba ke knize dospět, spousta ji přečetla až na několikátý pokus. Je mi to líto, ale já na druhé šance nevěřím.
Uklidni se,má duše,všechno je,jak má být....
Už film byl skvělý a kniha je nádherná. Kdo má rád knihy se spádem,by to možná neměl číst,protože toto je kniha,na kterou potřebujete čas.
Od VW jsem nic nečetla,ale možná je čas..
Film miluji již dlouhou dobu a konečně jsem se dostala i k přečtení předlohy. A byl to úžasný zážitek. Pro mě dílo, ke kterému musíte dospět ( myslím, že ve dvaceti nebo třiceti bych ho nedokázala docenit ) a zároveň kniha ke které se dá vracet opakovaně. Je napsaná úžasným slohem. Popis okolí, osob, vjemů, emocí a pocitů je prostě neskutečný a my bez talentu můžeme jen v dobrém závidět. Určitě si přečtu i další díla autora a možná i Paní Dallowayovou.
Ačkoliv jsem se do čtení knihy musela ze začátku trochu nutit, nakonec mě velice zaujala a obohatila. Kniha je krásnou ilustrací pocitů prázdnoty, a všednosti, kterou život mnohdy nabízí nám všem, ovšem většina z nás nepáchá sebevraždu, neodchází od manžela a dětí apod, nýbrž se se životem perou v naději, že těch okamžiků (často na první pohled obyčejných), pro které má život smysl bude víc než těch těžkých a zoufalých.
Uběhly tři roky, než jsem se ke knize vrátila a dala jí druhou šanci, jak tak čtu, nejsem sama. Není to úplně nejlehčí čtení, ale najednou šla přečíst za jediný den. Možná, že je potřeba znát alespoň povrchově osobnost Woolf, ale spíš k ní člověk musí tak nějak "dospět" sám, nenutit se do čtení. Propojení děje mě opravdu zasáhlo až v okamžiku, který naplánoval autor. O co víc mi byla nesympatická Clarissa, o to víc jsem si oblíbila Lauru. Film je úžasný, až po přečtení mi došlo, jak úsměvné bylo obsadit "Streepku".
Film byl možná o něco vizuálně efektivnější (možná i tím hereckým obsazením), ale za mně jednoznačně skvělá kniha.
mnozí tuto knihu označují jako náročnou, nezajímavou či nudnou... můžu říct, že jsem se k ní vrátila po 14 letech..a nyní už mi dává jiný význam a nutí mě k zamyšlení nad životem, osudem, touhou a nerozhodností.. nemocí, se kterou bojovala sama jedna z hlavních hrdinek.. (bohužel z osobní zkušenosti vím, jaké to je..)
ač to nemá nikterak poutavý děj - osudy 3 postav se odehrává v jednom jediném letním dni..autor Vás zcela vtáhne do pocitů, nálad a tužeb všech postav a nutí Vás "myslet" jako ony.
tato kniha není pro všechny..ale kdo si chce popřemýšlet o životě..může se mu líbit.. za mě ANO
Jeden obyčejný, teplý, červnový den tří newyorských žen... během tohoto jednoho dne se toho hodně dozvíme ... o plynutí času a života (a taky o možnosti dobrovolného odchodu z něj ... a o posedlosti myslet na to) ... a pak o momentálních pocitech, o minulosti, i o různých představách, jak dál, ... o zoufalé snaze ... „být šťastný“... a o touze ... „vytvořit něco, co by alespoň jednomu člověku třeba jen na jediný den udělalo radost“ ... hodně se řeší láska (v různých podobách) ... a to vše, tak jak to leží a běží ... „vypůjčené“ ... z popisu jednoho dne paní Dallowayové :-) ...
... není to knížka nijak pesimistická ... ale na mě působila zvláštně melancholicky (a to, přiznávám, nemám ráda) ... reputaci si u mě „spravila“ díky „spodnímu optimistickému tónu“ :-), který nám říká, že „čas od času ... se v záplavě hodin ... podobajících se jedna druhé, objeví nějaká, která nám poskytne pocit uspokojení ... všech našich tužeb“ ... tedy chvilky absolutního štěstí :-) ...
"Vítejte, děti," zavolá na ně Virginia.
"Našli jsme ptáčka," oznamuje jí Angelica. "Je nemocnej."
"Slyšela jsem," řekne na to Virginia.
"Ale ještě žije," prohlásí Quentin s vědeckou vážností. "Myslím, že bychom ho mohli zachránit."
Vanessa stiskne Virginiinu ruku. Ach bože, pomyslí si Virginia, ještě před svačinou setkání se smrtí. Co se dá dětem v takovéhle situaci říct? Vlastně komukoli?
"Můžeme ho uložit co nejpohodlněji," říká Vanessa. "Ale tomu ptáčkovi nastal čas umřít, a my mu už nemůžeme pomoct."
Ano, tak to je. Švadlena přestřihne nit. Takový je život, děti, nic míň, ale taky nic víc. Vanessa svým dětem neubližuje, ale nikdy jim nelže, ani kdyby šlo o milosrdnou lež.
"Měli bychom mu opatřit nějakou krabici a odnést ho do domu," navrhuje Quentin.
"To si nemyslím," odporuje Vanessa. "Je to divoký ptáček a jistě by si přál umřít venku, v přírodě."
"Uděláme mu pohřeb," navrhuje radostně Angelica. "A já mu něco zazpívám."
"Ještě je naživu," okřikne ji Quentin zprudka.
Bůh ti žehnej, Quentine, pomyslí si Virginia. Budeš to ty, kdo mě jednoho dne bude držet za ruku a bude u mě stát ve chvíli, kdy naposledy vydechnu? Zatímco co všichni ostatní si budou potají zkoušet řeči, které pak budou pronášet na mém pohřbu?
Bohužel me tato kniha nejak neoslovila dostala jsem se k ni jen diky čtenářské vyzve.
Cunningham je vynikající spisovatel, který v tak útlé knize dokázal popsat skvěle nejen postavy, ale jejich minulost nebo jejich myšlenkové pochody. Kniha je neuvěřitelně hluboká a zaobírá se především tím, po čem ženy touží. Každou z nich toho totiž spojuje mnohem víc než touha po svobodě. Tři výjimečné ženy vévodí tomuto literárnímu skvostu zvanému Hodiny. Kniha mě vtáhla do děje a už nepustila a co víc není to žádné povrchní dílo na které brzy zapomenete. Věřím, že jsem Hodiny nečetla naposledy a je až si přečtu Paní Dalloweyovou tak toho v Hodinách najdu spojitostí mnohem víc. Michael Cunningham získal za Hodiny Pulitzerovu cenu a musím říct, že právem. Kniha se po přečtení stala jednou z mých nejoblíbenějších knih.
Už při čtení prologu jsem tušila,že to bude výjimečné čtení. Kniha plná niterných pocitů,temnoty a hloubky. Závěrečné propojení bylo nečekaným překvapením. Už teď vím,že si knihu určitě přečtu ještě jednou,tak silně na mě zapůsobila.
Po prvních patnácti stranách jsem si nebyla jistá, že knížku vůbec dočtu. Nedá se totiž číst ani lehce ani rychle, ale způsob jakým jsou zde popsány prostředí, osoby a hlavně jejich vnitřní pocity je tak úplný, že máte pocit, že tam jste. Nakonec mě kniha zcela vtáhla a i když nemá klasický děj, bylo mi líto, že jsem na konci. Asi nebude pro každého, ale za sebe doporučuji zkusit přečíst.
(2/17)
Ač nemám moc ráda útlé knihy, tato mě neskutečným způsobem zasáhla! Po dočtení jsem nemohla usnout a film jsem viděla několikrát. V tomto případě zpracování knižní předloze naštěstí neuškodilo. Upozorňuji, že Hodiny nejsou lehké čtení...Mně osobně ale přinutily začít se zajímat o život a dílo Virginie Woolfové. Kdo se chce trošku zastavit, popřemýšlet a ne jen hltat braky (ač mnohy bestsellery), nechť si vyhradí jeden víkend na tuto Cunnighamovu knihu.
Jistě, že je to zpočátku trochu komplikované, ale lidé, nebuďte líní a věnujte tomu trochu trpělivosti a soustředění, budete odměněni. Cunningham opravdu umí vykreslit postavy, vytáhnout z hloubky to podstatné a vystihnout precizně některé životní okamžiky tak, že se mi chce zatleskat. Mistrovská kniha!
Tahle kniha pro mne byla velký oříšek. Někdy ve třetině knihy jsem se musela podívat na zfilmovanou verzi, jestli to pochopím, že film bude dávat smysl. A ne. Paradoxně se kniha čte celkem dobře, ubíhá to. Nicméně, i když mám ráda složité romány a složité postavy, tak toto fakt ne. Autor šlapal na místě, nimral se v pocitech a úvahách tak dlouho, až to bylo nudné a nedávalo to smysl. Dialogy a myšlenky postav se nikam neposouvají, mlátí se prázdná sláma. Obvykle si z knih beru nějaké to zamyšlení, ale tohle se mi nelíbilo. Postava Clarissy byla neutrální a právě u ní a v jejích dialozích jsem nenacházela nic. Virgine bylo prostě "divná" a snad nejlepší postavou byla Laura, u té to mělo aspoň spád. Napíšu jen, že kdybych si přečetla doslov na začátku, tak bych byla spokojenější. Za mne tedy ne. Snad se nedotknu lidí s opačným názorem, to nebylo mým cílem.
Cunningham je nepochybně geniální a velmi náročný. K nedočteným Hodinám jsem se po mnoha letech vrátila a i tentokrát to byla dřina, ale stálo to za to, možná i proto, že jsem už Cunninghamovi přišla na chuť nedávnou četbou Těla a krve. Hodiny se mi zdály v tomto srovnání trochu slabší, mám ovšem znovu chuť vrátit se k senzačnímu filmu (pro mě jedna z mála výjimek, kdy se mi zdá adaptace lepší než předloha). Hodně mi pomohlo, že jsem už měla dočtenou Paní Dallowayovou, zdá se mi, že bez znalosti tohoto kanonického díla ztrácí Hodiny smysl. Trpělivý a pozorný čtenář bude odměněn.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena lesby, lesbismus fiktivní životopisy spisovatelky LGBT, queer, LGBT+ obsese
Autorovy další knížky
| 2004 |  Hodiny |
| 2005 | Domov na konci světa |
| 2014 | Tělo a krev |
| 2011 |  Za soumraku |
| 2015 | Sněhová královna |
Kniha Hodiny je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 1 390x |
| Čtenářské výzvě | 222x |
| Doporučených | 133x |
| Knihotéce | 428x |
| Chystám se číst | 523x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 17x |
Bohužel. Kniha sice získala Pulitzerovu cenu, ale mě moc nenadchla. Místy byla zdlouhavá, ale oceňovala jsem některé přítomné úvahy.