Hodinky
Veronika Jonešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420741/bmid_hodinky-tCt-420741.jpg
4
340
151
Kniha Hodinky - společenský román Na nejrušnější ulici ve městě se s přesným úderem na hodinkách střetají po třiceti letech hlavní hrdinové – pilot Samuel a fotografka Patricie. S tisíci otázkami v očích a strachem v srdcích zjišťují, jestli se osoba, kterou tenkrát milovali, skrývá v těle, které téměř nepoznávají. Postupně odhalují tajemství svých minulostí a znovuobjevují stará, známá, milovaná, a tak dávno ztracená já, která pohřbili dokonce i sami před sebou. Jak dokázali překonat třicetiletou propast, kterou mezi nimi život vykousal? Proč Samuel beze slova a beze stopy zmizel? Jak se se Samuelovým zmizením Patricie vyrovnala? Kolik zemí museli oba procestovat, aby zjistili, že to, co hledali, měli přímo pod nosem?... celý text
Přidat komentář
.. Do setkání zbývalo pět hodin ..
Po shlédnutí vcelku kladných recenzí jsem si knihu vypůjčila a dala se do čtení. Styl kterým je kniha napsaná mě nenadchnul. Prapodivné odstavce a skoro žádná přímá řeč. Krátké kapitoly byly super, rychleji se díky nim četlo. Ze začátku se mi nezamlouvalo, jak se přeskakuje z roků a ještě k tomu se jmény.
Příběh byl pro mě velmi slabý. Mnoho zvláštních nerealistických situací. Vše bylo tak jednoduše a snadno vyřešeno. Chyběla mi hloubka v ději. V knize jsem často vnímala, jak se autorka dotýká aktuálních problémů v systému, lidských předsudků i rasismu. Bohužel s nevyužitým potenciálem příběhu.
Další díly nemám v plánu číst. Jsem ráda, že kniha měla jen něco málo přes 200 stran a tím jsem byla schopna dočíst celou knihu vcelku rychle.
Reklama na tuhle knihu na mě pořád vykukovala, tak jsem si ji koupila. Vím, že jde o prvotinu a knihu vydanou vlastním nákladem, což je obdivuhodné, ale zde můj obdiv asi končí. Stylistická úroveň mi připadala místy vyloženě děsná. Příběh asi má být brán jako pohádka, protože nereálnost, naivita a neznalost, jak věci reálně fungují z toho čiší tolik, že mě to spíš rozčilovalo, než abych si u knihy odpočinula. Samuel dobře investuje, pak už nemusí pracovat, jako osamělý muž v pohodě adoptuje děti, s kterými nejsou žádné problémy, je prohlášen za mrtvého, ale dopady to asi žádné nemělo, adopce dítěte z ulice, které si rovnou vzal domů a papíry k němu vyřídil za pár měsíců. Patricie má podobně bezzádrhelový život. Dorazily mě drobnosti jako záměna slova obdivuhodný versus obdivný pohled.
Knihu Hodinky si jistě oblíbí každý, kdo má rád značnou dávku romantiky. Autorka nám přináší emocionálně poutavý příběh, který se prolíná mezi minulostí a budoucností dvou hlavních hrdinů. I přestože se román občas může zdát naivní, dokáže vás vtáhnout do děje a zanechává chuť pro pokračování. Přidávám hvězdičku i za to, že si mladá spisovatelka vydala knihu sama. Těším se na to, co přinesou další díly.
Nepravděpodobné, naivní. Nevěřila jsem tomu, že dočtu. Nakonec jsem ráda, že jsem to nevzdala a dočetla. Asi opravdu někdy potřebuju trochu vypnout a zklidnit a to tahle kniha splnila. Během třiceti let, kdy žili jeden bez druheho, neměli skoro žádné starosti, byli finančne zajištěni, cestovali po světě. Někdy pracovně, někdy soukromě. Přes všechny mé výhrady a úsměvy nad tím jaký život Patricie a Samuel žijí, nahlédnu do dalšího dílu. Jsem prostě zvědavá. Přijdou nebo nepřijdou nějaké problémy, které v normálním životě lidé řeší?
Knihu jsem přečetla za dva dny, bavila mě. Po přečtení jsem se hned vrhla na druhý díl série, protože mi opravdu nedalo spát, jak vlastně příběh hlavních postav pokračoval.
Obdivuji mladou autorku, že se pustila do napsání knihy a navíc ji sama vydala. Na příběh jsem byla hodně zvědavá, ale bohužel mě nezaujal tolik, jako se objevuje ve většině nadšených komentářů. Moc mi nevyhovoval styl střídání kapitol z pohledů různých postav a hlavně minulosti a budoucnosti. Ani děj mě až tak nezaujal. Přesto držím autorce palce do dalšího tvůrčího psaní a přeji jí hodně úspěchů.
Takové hezké milé pohlazení po duši :-) Mně se kniha líbila a jdu na další díl. Doporučuji! 5*
Knihu jsem si koupila na základě pochvalných recenzí a přišlo velké zklamání. Dočetla jsem, ale do dalších dílů už nejdu.
Kdyby to byla pohádka, tak proč ne. Příběh je naivní, nedomyšlený, nereálný. Působí, že ho napsala dospívající dívka. Je tam i několik gramatických chyb. Dvě hvězdy za čtivost.
Ze začátku na mě kniha a děj působí dost naivně. Postupně jsem se ale přes ten začátek prokousala, a ke konci už jsem hltala kapitoly až do konce. Nakonec, ani nevím jak, mě to dostalo a koupila jsem si další díl :)
Nedočteno, to se nedalo. Nechala jsem se nalákat reklamou, ale tohle bylo jedno velké šlápnutí mimo. Spousta chyb a příběh naivní a neuvěřitelný. Hvězdička spíš za odvahu vydávat si knihy sama, ale přes vydavatele by to aspoň bylo opravené a dostalo redakční péči. Další díly raději ani zkoušet nebudu.
Je to celé naivní a nereálné, tak toto se nikdy takto nemohlo stát. ALE !!
Člověk má v životě období, kdy si potřebuje přečíst takovou knihu, kde je všechno milé, hezké, všichni hrdinové jsou pozitivní, mají ušlechtilé vlastnosti a konají dobro. Takové období mám a četlo se mi krásně, odpočinutí od všeho nepěkného kolem nás.
Kniha je navíc moc krásná na pohled, poslána s podpisem autorky a krásnou záložkou a to je vše, co v době, kdy řešíme problémy všeho druhu, potřebujeme a často chybí.
Autorka je mladá a určitě má potenciál tvořit a moc jí držím palce.
Na tuto knihu jsem narazila ve skupině knihomolů na fb a teda velké díky za tip. Mohu jen doporučit.. kniha se krásně četla a rozhodně budu pokračovat :) ...
Zkraje jsem byla trochu v rozpacích, ale nakonec jsem se začetla do pěkného příběhu.
Velmi zajímavě a poutavě napsaná knížka. Přečetla jsem ji jedním dechem a těším se na pokračování.
Nepamatuju, kdy naposledy jsem knihu odložila jako nečitelnou – stalo se mi to jen několikrát v mé čtenářské kariéře. Ta poslední nedočtená byla přeložená z francouzštiny tak ukrutně, že mě z ní po chvíli rozbolela hlava. Kniha Hodinky je sice česká, ale já jsem dočetla jen na s.19., dál už mě můj češtinářský (jemno)cit zkrátka nepustil.
Hned na s.16 mě zarazilo několikanásobné čtyřručné obejmutí, ale proč ne. Když ovšem „pohled zavadil po dvou bláznech“, nelíbilo se mi to, podobně jako pro mě byla až fyzicky nepříjemná skladba poslední věty 1.odstavce na s.17. Spojení „Nechtěl přežívat zklamané představy . . .“ mi taky nesedlo, koneckonců celý 2.odstavec na s.17 byl takový kupodivný, ale budiž – autorka má přece právo na svůj styl.
Jenže právě ten pro mě představuje hlazení proti srsti – hned na další straně:
„. . . okna vyrůstala z tisíců muškátových květů.“
„Během toho (čeho? – moje otázka, předešlá věta neposkytuje odpověď)) se snažila držet rovnováhu . . .“
„ . . . nechali ji projít přes nemalou kuchyň na nevelkou terasu.“
„Pohled z ní byl na zahradu, která byla i v tom vedru nabitá zelení.“
Na s.19 už se přidávají opravdové prohřešky proti mateřštině – ve třetí větě/souvětí druhého odstavce chybí čárka za vedlejší větou; doslova hrůzostrašně mi zní věta „S radostí propletla její prsty s jeho a uvelebili se mezi měkké polštáře.“ A na téže straně také „ . . . banalita bylo pojítko . . .“
Je to podružnost, detail, drobnost, ale pro mě je jazyková skladba příběhu téměř rovnocenná vlastnímu ději. Jsou knihy, kde se větami doslova kochám až opíjím - Strážkyně pramene, Starý kraj, Vlčí růže; z českých třeba nedávno přečtené Češtinářky, nebo dětská Rozára a Černý Petr. Zvládnu bez problémů i styl střízlivý a věcný (Dravec, Bokovka); chápu, že ne každý příběh vyžaduje a snese báseň v próze.
Ale tohle je prostě nad mé síly. Jsem slabota, uznávám. A jen doufám, že čtenářky v naší knihovně tyhle podružnosti hravě přejdou a podobně jako většina zdejších uživatelů udělí knize Hodinky hodnocení nejvyšší . . .
Koupila jsem si s malou nedůvěrou pouze první díl. Ze začátku jsem byla stylem psaní docela zmatená, ale začalo se mi to strašně líbit. Je to moc hezky napsána kniha a hned jsem si doobjednala zbylé dva díly. Doporučuji
Velmi příjemné čtení příběhu Patricie a Samuela. Jejich láskyplný vztah byl najednou přetržen. Autorka si hraje s různými časovými úseky, zároveň děj vypráví několik zúčastněných osob. Krásně popisuje pocity které zúčastnění zažívají. Jednu hvězdičku ubírám jen z toho důvodu, že příběh Samuela je až málo pravděpodobný. Na můj vkus je až příliš idealizovaný, ale zase na druhou stranu proč ne? Od toho jsou knihy, aby nás zavedly mimo běžný život. Závěr knihy přímo navádí pokračovat v dalším díle "Minutky" , musíte začít číst okamžitě, protože musíte vědět co se bude dít dál.
Štítky knihy
Island pro ženy vzpomínky rodinné vztahy romantika ztráta paměti, amnézie ztráta blízkých
Hodinky
Kniha Hodinky je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 438x |
| Čtenářské výzvě | 89x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 206x |
| Chystám se číst | 260x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 4x |
První díl trilogie mladé české autorky Veroniky Jonešové.
Hlavní hrdinové, Patricie a Samuel, se potkávají po třiceti letech odloučení. Jejich vztah byl náhle přerušen Samuelovým zmizením, které bylo opředeno tajemstvím. Po dlouhé době se pár znovu setkává, tentokráte ale s hromadou otázek: co se stalo se Samuelem? Jak se během let odvíjely životní osudy obou hrdinů? A hlavně - cítí i nadále lásku, kterou sdíleli před lety?
Nápad se mi celkem líbil, zklamaná jsem však byla z jeho zpracování. Autorka je sice mladá a jedná se o její prvotinu, i tak mi ale v knize chybělo vysvětlení spousty zásadních věcí (nechci spoilerovat, pokud jste knihu četli, můžeme si o nich napsat). Některé věci pak byly vyloženě nesmyslné - třeba adopce chlapce z ulice svobodným nezaměstnaným mužem apod. - pardon, ale tohle by přece nemohlo projít.
Vadila mi také stylistika - neustále se opakující slovní spojení.
Knihu jsem ohodnotila 2/5 - dvě hvězdičky si autorka zaslouží za to, že dala dohromady zajímavý příběh, který si navíc vydala samonákladem. Má to ale spoustu nedostatků, více hvězd proto dát nemohu.
Brzy se pustím do pokračování trilogie, uvidíme tedy, jak se autorčiny spisovatelské dovednosti posunuly.