Hodina mrtvých očí
Harry Thürk
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12338/bmid_hodina-mrtvych-oci-8kh-12338.jpg
4
305
72
Jeden z nejlepších válečných románů ! Román Hodina mrtvých očí, který autor vydal v roce 1957, mu přinesl mezinárodní úspěch. Má částečně autobiografický charakter a zabývá se narůstajícím procesem deziluze, kterým procházela značná část mladých Němců na konci druhé světové války. Ti byli vychováni v prostředí jednoznačně prezentované totalitní ideologie, která jim vštěpovala pocit výjimečnosti a nadřazenosti nad ostatními národy. Až každodennost válečného prožitku v prostředí narůstajících vojenských neúspěchů v nich pocit výlučnosti postupně smazávala a u mnohých, autora knihy nevyjímaje, přivodila názorový zlom, jenž ale vyústil v přimknutí k totalitě jiného druhu. zdroj: novinky.cz... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2008 , Naše vojsko
Originální název:
Die Stunde der toten Augen , 1957
více info...
Přidat komentář
Z knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jedné straně špičkově od vyprávěný napínavý příběh německých výsadkářů, jejich motivace, osudy i konce. Na druhé straně linka se sovětským vojákem, hrdinnou rudou armádou, dobráckým komisařem NKVD, to je když ne k smíchu, tak k pláči určitě. Škoda, jinak by to byl světový román.
Tuto knihu považuji za jeden z nejlepších válečných románů, který jsem kdy četla. Samotný příběh je zde zaměřený primárně z pohledu německých mladičkých parašutistů působících ke konci války na východní frontě. Kniha vás ihned vtáhne do děje a jste tak svědky veškerého nepohodlí války, mrazivé zimy, zvuků střel, pachů, strachu, boje se sebou samými a samozřejmě všudypřítomné smrti.
Zaujala mě část s nastolenou důvěrou dvou protivníků a vřele jsem uvítala i popis životů jednotlivých vojáků. Určitě budu číst znovu. Bindiga jsem si vážně oblíbila.
Celkem slušně napsaný román o elitě armády v době, kdy už nebylo moc o co stát. Možná chvilkama trochu přehnané, ale to se stává. O pár věcech by se asi dalo polemizovat, ale jinak cajk.
Opravdu jeden z nejlepších válečných románů, který se musí líbit skoro každému typu čtenáře, ať už hledá napětí, spád a dobrodružství nebo hlubší zamyšlení o válce a nacismu. Autor má vypravěčský talent, jeho popis válečných situací bere dech, jakoby se čtenář ocitl přímo tam. K tomu navíc má román zajímavě promyšlenou zápletku, která se týká osobního kontaktu Rusa a Němce a také je tam láska a vztahy. A konečně je tam mnoho úvah o situaci Němců ve finále války, občanů mlčících a trpících. Autor o Němcích říká, že jsou generace kejvalů, líných myslet, ale také že jim nic jiného nezbývá.
(SPOILER) Příběh dvou výsadkářů Bindiga (knihovník) a Zada (profesionální vrhač nožů) se odehrává od listopadu 1944 do jara 1945, kdy jsou vysazování do týlu nepřítele ve východním Prusku, aby se pokusili zastavit ruskou ofenzívu. Thomas Bindig se zamiluje do německé selky Anny, která se nenechala evakuovat. Všichni tuší, že Německo prohraje, ale stále poslouchají rozkazy. Postupně se dozvídáme o životě hlavních hrdinů před válkou a jejich motivaci, proč vstoupili do armády, a jak je zabíjení a všudypřítomná smrt změnily. Autor líčí bezútěšnost situace vojáků i civilistů na obou stranách a jejich přežívání ze dne na den. Nejvíc mě zasáhl osud Anny. Jedna z mála knih, kde všichni hlavní hrdinové zemřou.
Skvěle vylíčené bezcitnosti války, bezvadně zpraovaná psychologie postav. Bylo by lepší, kdyby nebylo nutno psát takovéto knihy. Ale i dnes vidíme, že vývoj civilizace neprodukuje pouze civilizované jedince a za čas někdo zpracuje do literární podoby ještě větší (současné) krutosti.
Čtivá kniha ze života německých parašutistů, odehrávající se ke konci války na východní frontě. Příběh mě bavil. Zima, mráz, sníh, hřmění dělostřelectva a smrt všude kolem. Jedinou výhradu mám k nekritickému popisu Rudé armády. Tomu ale nemohlo být jinak, protože Harry Thürk byl komunista a román psal v totalitní DDR.
Citace: Podíval se na strop a rozstřílenou střechou uviděl hvězdy. V kostele bylo stále ještě cítit kadidlo. Už několik týdnů se kostela nepoužívalo a díra ve střeše byla rovněž už týdny stará. Ale vůně kadidla ještě nevyprchala.
Napínavé, výborně napsané, vůči hrdinům knihy smutné. V českém kontextu je navíc zajímavé používání pervitinu při bojových akcích. Tento fenomén je jinak detailně rozpracovaný v knížce Totální rauš od Normana Ohlera.
Drsný, krutý příběh z posledních měsíců války o německých záškodnících v sovětském týlu. Příběh o boji a zabíjení, kde nejsou vítězové, jenom poražení. Autor sloužil u výsadkářů wehrmachtu, přežil závěr války jako sovětský zajatec, a posléze jako hodný, východní Němec psal protiválečné romány. Příliš mnoho mladých lidí z obou bojujících stran takové štěstí nemělo!
Vynikající válečný román o několika lidech z jednotky německých výsadkářů. Skvěle popsaná psychologie postav, uchvátilo mě to od samého začátku. Nejvíc mě zaujalo, jak se vyrovnávají s tím, že musí zabíjet jiné lidi. Ráda bych od autora zkusila i nějakou jinou knihu.
Ke knize jsem se bohužel nedostával tak pravidelně, jak bych chtěl, a to může mít vliv na hodnocení. Poutavé čtení reálného života ve válce do podrobností od autora, který u toho byl.
Musím se zpětně autorovi omluvit. V dobách mého mládí, když tento román vycházel, jsem si ho zařadil jako dalšího "dederóna", který určitě píše podle politického zadání. Takže jsem se mu vyhnul. A ono to vůbec není pravda. Naopak. Tohle je opravdu realistický popis situace ke konci války a perfektní rozbor psychologie hlavních postav. Možná lepší, než Ottovi Žraloci, které jsem ve stejné době vysloveně hltal.
Je to stále stejné. Způsob válčení se u zásadních velkých bitev radikálně změnil (že by opravdu kvůli atomovkám?), ale krutost zůstává krutostí, ať už přichází s kulometem, nabo s propagandou. Nakonec přichází vystřízlivění, ale znovu a znovu pět minut po dvanácté.
Na čítanie podobných kníh musím mať to správne rozpoloženie.
Kniha Hodina mŕtvych očí je veľmi silná výpoveď o nezmyselnosti vojny, o "prebudení" mladých nemeckých vojakov, ktorí najskôr oddane verili Hitlerovým ideálom, ale postupne nimi začali byť vplyvom ich dôsledkov rozčarovaní, začali meniť svoje presvedčenie a prechádzali z jedného fanatizmu s názvom fašizmus, do druhého s názvom komunizmus ?
Aspoň ja som to tak vnímala, lebo v roku 1957, bola kniha naozaj skôr komunistickou propagandou.
Príbeh je však napísaný veľmi realistiký, kde skoro za každou vetou je cítiť vlastné zážitky a pocity autora.
"Bez nôh dokážeme žiť, ale bez nervov sa žiť nedá !!!" Aj takto sa prejavovali výčitky svedomia nad zodpovednosťou za množstvo životov.
Nakoniec mám z knihy veľmi zmiešané pocity a nedokážem sa úplne stotožniť s jej pravým posolstvom, ktoré je ukryté skôr medzi riadkami...
Pěkné čtení o nepěkných věcech. Autor, dle mého názoru, naprosto perfektně zachytil duševní rozpoložení výsadkářů jedné německé jednotky.
Čekal jsem válečnou vřavu ale ona není tak úplně v bitvě ale i po bitvě v jejích životech kdy čekali na další úkol. Určitě stojí za přečtení.
Východní fronta, krev a mráz, postupující Rudá armáda. Válka se pomalu blíží ke konci a i přesto skupina německých paragánů, neúnavně operuje v týlu nepřítele. Provádí zde záškodnické operace a vraždí z rozkazu generálů, kteří již dávno sami ztratili víru ve vítězství. V ústředí příběhu sledujeme příběh dvou přátel Wernera Zadarowskiho a Thomase Bindiga, potažmo Bindigovy lásky k německé vdově Anně, ukrývající ruského důstojníka… Musím přiznat, že jsem čekal trošku jiný příběh. Spíše frontovou bitevní vřavu nežli tento v podstatě protiválečný a protinacisticky laděný komorní příběh o přátelství, lásce, zradě a fanatismu. Ale to vůbec nevadí. Skrze konání, myšlenky a vzpomínky hlavních hrdinů totiž zjišťujeme, jak nacistická propaganda zformovala mysl většiny obyvatel hitlerova Německa a jak ti samí lidé postupně díky válce přišli o své klamné iluze. Líbilo se mi, že hlavní hrdinové nejsou černobílé postavy a míra, do jaké jsou schopni konat správné skutky je vyvážena stejnou mírou brutality pramenící z jejich poslání. Na to, že jde o knihu z roku 1957, mi přišla opravdu otevřená a na dobu vzniku odvážná. Dokonce i ten závěr se mi líbil, protože ono to asi jinak skončit nemohlo. Chápu, proč je tento román řazen mezi nejlepší romány z 2.SV a jsem rád, že jsem si jej konečně přečetl. Tahle kniha je jasným důkazem toho, že ve válce neexistují skuteční vítězové, ale všichni jsou poražení…
Kniha psaná tak realisticky až mrazí. Je vidět, že ji psal žurnalista. Je tak autentická, že člověk má pocit, že cítí a žije příběh přímo v centru dění.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Rudá armáda Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 výsadkáři
Autorovy další knížky
| 2008 |  Hodina mrtvých očí |
| 1980 |  Kejklíř |
| 1981 | Singapur |
| 1977 | Amok |
| 1963 | Lotos na hořících jezerech |
Kniha Hodina mrtvých očí je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 427x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 46x |
| Knihotéce | 225x |
| Chystám se číst | 178x |
| Chci si koupit | 35x |
| dalších seznamech | 7x |
Studený, drsný a surový príbeh o tom, že vojna nikomu nič nedaruje a robí z ľudí iba nástroje svojích vodcov. Autor príbeh píše tak presvedčivo, že sa človeku zdá, že naozaj počuje dunenie diel z neďalekého frontu a cíti napätie a zimu v popisovaných akciách v týle nepriateľa. Popri parádnych opisoch nezmyselnej vojny a vnútorných rozpoloženiach postáv nesmie chýbať v tých časoch povinné vykreslenie "správňackej" Červenej armády. To ale ku knihám z tohoto obdobia tak trocha patrí a tiež to dáva určitý pocit autenticity. Za mňa veľmi slušné a drsné čítanie so silným koncom.