Hned vedle bílá barva mráčků
Hanuš Hachenburg
Hanuš Hachenburg? Neznáme jeho podobu, ani osud před deportací do terezínského ghetta, a přece nad hloubkou jeho veršů člověka zamrazí. Básně Hanuše Hachenburga, z nichž více než třetina je publikována vůbec poprvé, byly napsány jako příspěvky do časopisu Vedem, tajně vydávaného třinácti až šestnáctiletými chlapci v terezínském ghettu v letech 1943-1944. Jejich oprášení a zveřejnění chápeme jako hold klukům, kteří navzdory a době a okolnostem hledali dobro a světlo a dodnes mají co říci. Hanuš Hachenburg (nar. 1929) vyrůstal v židovském sirotčinci na Vinohradech. Ve třinácti letech byl pro svůj židovský původ deportován do Terezína, kde více než rok žil na Domově 1., podílel se na činnosti chlapecké samosprávy a stal se častým přispěvatelem časopisu Vedem, především autorskými básněmi. V prosinci 1943 byl deportován dále do Osvětimi, kde prožil ještě několik měsíců v tzv. rodinném táboře Birkenau. Zahynul pravděpodobně v plynové komoře v červenci 1944 ve věku nedožitých patnácti let. Sbírka Hanuše Hachenburga "Hned vedle bílá barva mráčků" vznikla v rámci dlouhodobého projektu gymnázia Přírodní škola věnovaného nacistické perzekuci a holocaustu. Přírodní škola je malé nestátní gymnázium existující od roku 1993. Ve svém vzdělávacím programu se věnuje rozsáhlým výzkumným i dokumentačním projektům. ... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2010 | Hned vedle bílá barva mráčků |
2014 | Hned vedle bílá barva mráčků / The White Color of the Clouds Right Alongside |
Kniha Hned vedle bílá barva mráčků je v
Přečtených | 17x |
Čtenářské výzvě | 1x |
Doporučených | 1x |
Knihotéce | 3x |
Chystám se číst | 11x |
Chci si koupit | 5x |
"Co jsem?
Ke kterému patřím z národů?
Já děcko bloudící?
Je mojí vlastí hradba z ghett,
či země zrající,
spějící, malá, spanilá,
jsou Čechy vlastí, svět?
Já duší svojí stojím rce:
Jsem člověk světa. Vpřed!" (s.50)
Když si čtenář uvědomí, v jaké době a za jakých okolností vznikaly básně chlapce, který zemřel v 15 letech, je třeba smeknout...
Básně Hanuše Hachenburga jsou velice vyspělé. Odrážejí tíseň protektorátu.
"Dnes drží ruku ohavnou
smrt nad světem i duší mou
však dojde míra kalicha
lebek, jichž mozek usychá
a všechny hnáty, krev a sval
zavolají v dál:
´Život! Život! Život!´" (s. 44)
Z veršů vystupuje i láska k životu.
"Mou zem tu nosím v srdci
je pro mne, pro mne jen!
Spředena z krásy vláken
věčný je stálý sen."
Obdiv zasluhuje i učitel František Tichý (https://www.databazeknih.cz/autori/frantisek-tichy-71688) a jeho studenti, kteří se podíleli na sestavení sbírky (viz zajímavosti).