Hluchavky
Luboš Hacala
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402173/bmid_hluchavky-NAW-402173.JPG
5
180
77
Nejzákeřnější vlastností sluchového postižení je to, že není vidět. Kniha, která se Vám právě dostala do ruky, nabízí nahlédnutí do světa neslyšících očima dvou hlavních hrdinů. Spojuje je skutečnost, že se oba narodili hluší. Eva má však na rozdíl od Honzy ještě slyšící rodiče. Nechte se vést příběhem a seznamte se s překážkami, na které naráží většina neslyšících obyvatel v České republice. Možná je nakonec začnete vnímat trochu jinak.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé téma a tolik kladných recenzí bylo dostatečným lákadlem pro přečtení této knihy. Nedá se jí upřít čtivost.Některé informace mě překvapily, některé situace vedly k zamyšlení. Více se mi líbila ta část, která se věnovala dětství. V druhé polovině mi začalo vadit neustále hořekování nad tím, jak slyšícím by se to či ono nestalo. Přitom to není pravda. Lidé jsou nepřijemní i vůči slyšícím. Chápu, že komunikace mezi slyšícím a neslyšícím je náročnější, ale vždy je to o lidech. Z této knihy si odnáším poselství: Buďme k sobě tolerantní, vstřícní a hlavně se nelitujte, protože to je cesta do záhuby.
Vynikající, dechberoucí. Knihu, která by měla tak originální a zajímavé téma, byla bohatá na informace, které může předat čtenáři a ještě by byla čtivá, jsem nedržela v ruce ani nepamatuji. Doufám, že si najde cestu k co největšímu množství čtenářů a Luboši Pandovi přeji více pozornosti, kterou si coby autor rozhodně zaslouží. Myslím, že prokázal neskutečnou službu neslyšící komunitě - nedovedu si představit lepší způsob, jak slyšící populaci přiblížit problémy neslyšících. Kniha ve mně probudila zájem nastudovat si o problematice více - i když to, že mé jméno má shodný znak s knedlíkem, vím už dlouho :-)
Knížku jsem slupl za jeden večer. Téma, které se podle mě u nás moc nevyskytuje, je hodně zajímavé a jsem rád, že jsem na Hluchavky narazil. I když si nedokážeme představit, jaké to pro tyto lidi musí být, kniha vám trochu otevře oči. Nejvíc mě zaujal pohled dítěte (např. vždycky když otevře dveře maminka, stojí tam nějaká návštěva, ale když otevřu já, není tam nikdo). Díky příběhu si taky dost rozšíříte obzory a dostane se vám spousta informací o této problematice. Rozhodně doporučuji!
Čtivě a skvěle napsaný příběh Honzy a Evy. Každý se narodil jinde a do jiné rodiny, ale oba jako neslyšící.
Klobouk dolů autorovi, že si knihu vydal sám. Což tohle vůbec nechápu, jak je tohle vůbec možné, kdo určuje a rozhoduje o tom jestli kniha bude vydaná nebo ne? Když si představím jaké blbosti a kraviny se vydávají a čtou.... Teď konkrétně já narážím na knihu 13.komnata milenek, kterou jsem četla nedávno a pořád to nemůžu strávit, to mi prostě hlava nebere. Ale zpátky k Hluchavkám...moc zajímavá a hlavně poučná. Úplně jsem v šoku z výukových metod i dost dlouho po revoluci a třeba jsem vůbec netušila, jak je pro ně těžké se naučit číst, protože znakování je úplně jiné od mluvení. Výhodu maji teda, že se v pohodě domluví Čech třeba s Američanem.
Knížku mám půjčenou od kolegyně z práce a teď ji čtou oba moji rodiče. DOPORUČUJI VŠEM !!!!
Autor varuje ohledně možných nesrovnalostí, ale já jako laik o nich stejně nevím. V průběhu čtení mě napadlo, které by to mohly být, ale i tak mě to neodradilo a na kvalitě čtení to neubralo. Naopak. Kniha mě bavila od začátku do konce, i když byl příběh a vývoj ohledně dvou hlavních postav celkem jasný, nevadilo mi to. Aspoň velmi vzdálené jsem se mohla stát součástí života neslyšících a pochopit, co asi zažívají nejen během dospívání, mezi vrstevníky, ale hlavně mezi námi slyšícími. Moc se mi líbilo vykreslení rozdílů při vyrůstání ve slyšící a neslyšící rodině. Neumím si představit, jak těžké to je, ale tato kniha mi dala alespoň sebemenší náhled do problematiky. Díky za to. Člověk, který má všech pět smyslů, si neuvědomuje, jaké štěstí má, že je vlastně kompletně zdravý. Měli bychom si takové věci ale uvědomit a nebrat je jako samozřejmost. Ne každý má to štěstí.
Mám za sebou pár odborných publikací, neslyšícího přítele který jen odezírá, protože za jeho mládí se znakovka učit téměř nesměla a jako začínající pedagogický pracovník tuhle knihu hodnotím velice dobře. Možná tu najdete nesrovnalosti, možná se vám neslyšící shodnou na té a té nepravdě, ale i tento hendikep má svá specifika a nic není nemožné. Knižní příběh byl velice čtivý a pro toho kdo nemá absolutně žádnou zkušenost vřele doporučuji a těm co už ano věřte, že je to psáno velice citlivě a se slušnou teoretickou a částečně asi praktickou znalostí. A s náběhem na druhý díl :-).
* Neslyšet je jako žít za sklem.
Trnitá cesta malé Evy opravdu dokáže vrátit sama k sobě. Skoro každý máme vzpomínku na nepochopení rodičů či okolí. Navíc vrací sama k sobě pozitivním způsobem bez nadbytečné sebelítosti. Naopak Eva od dětství hledá vlastní hrdost v každé nepatrnosti. Celé téma probouzí citlivost k jakékoli odlišnosti a otvírá životní hledí a empatii do šířky k pestřejšímu vnímání daru života.
Hluchavky je nejen oslovení vtipné a půvabné. V této rostlině je skrytá i odolnost vyrostlá z životních překážek, kterou příběh odkrývá. Taky jsem ji jako holka milovala. Nejkrásnější jsou v knize momenty, kdy si oba uvědomí specifickou hodnotu vlastní odlišnosti, ty mě bavily nejvíc.
* Hlavu měla jako slyšící, ale její srdce bylo jednoznačně neslyšící.
Praktiky odborníků mě asi nepřekvapily, daleko víc až tak zásadní odlišnost mezi Evropou a Amerikou! Tahle skvělá kniha snad pomůže udělat pár dětských krůčků k spřátelení obou komunit, byť to ze slov Honzy moc nevypadá. Uzavřenost a sebestřednost se nikomu v moderní době nevyhýbá. Bohužel.
Byla jsem trochu skeptická ke všem nadšeným ohlasům, ale musím jim dát naprosto za pravdu. Tuto knihu by si měl přečíst každý, ať už se setkává s neslyšícími či ne. Myslím, že nikdo si nedokáže představit, jaké komplikace a problémy musí neslyšící neustále překonávat. A to bylo v průběhu knihy vidět, jak se postupně v průběhu let jejich život zejména díky moderní technice přece jen trochu usnadňuje. Letos zatím má nejlepší přečtená kniha.
Autentické vypravování dvou neslyšících, Evy a Honzy je pro slyšícího zpočátku naprosto fascinující. Otevírá svět ticha, který si neumíme dost dobře představit. Každý pochází z jiného sociálního zázemí, rodiče obou se s hendikepem dítěte vyrovnávají jinak, po svém. Sledujeme je téměř od batolecího věku, ve škole, na studiích a co náhoda nechce, životy obou “hluchavek” se nakonec propletou a spojí. Hlavní hrdinku opouštíme těsně před porodem. Nabízí se pokračování kníhy....
Kniha mi byla velmi blízká, i když nejsem neslyšící. Byla mi blízká nepochopením rodičů, vrátila mě hodně zpátky, samu k sobě.
Velmi čtivá, hlavně v první polovině.
Tato kniha je zářným příkladem toho, že sledovat tzv.“booktubery“ a vlastně celou knižní komunitu lidiček se „vyplatí“ :-). Autorem je totiž muž, jehož videa o knížkách, které přečetl, sleduji na youtube a díky tomu jsem se dozvěděla i o „Hluchavkách“. Je opravdu velká škoda, že se pro tuto originální, zajímavou a obzory rozšiřující knihu nenašlo nakladatelství, které by ji autorovi vydalo. Nicméně, knihu si vydal sám a já jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla a má čestné místo v mojí knihovně ;-). Jsem povoláním zdravotní sestra, takže problematika nemocných je mi velmi blízká a ráda si čtu knihy, které se jí jakkoli dotýkají. Tato je ale opravdu originální a jak je již zde napsáno, přináší pro nezasvěcené i dosti šokující informace. Při čtení příběhu dvou neslyšících lidí, Evy a Honzy, jejichž osudy se svým způsobem propletou, jsem cítila velkou vděčnost za to, že slyším! A obdivovala jsem oba HRDINY, jak se nevzdávali „vydobýt“ si své důstojné místo mezi slyšícími lidmi, i když jim byly doslova házeny klacky pod nohy. Čtení mě moc bavilo a knihu doporučuji všem bez rozdílu - věku, pohlaví i čtenářské zdatnosti;-). A milý Luboši (i když toto asi nečteš), klidně bych brala i pokračování osudů Evy a Honzy…
S "hluchavkami" - i mně příjde to pojmenování spíš půvabné než cokoliv jiného - jsem se potkala vlastně prvně kolem roku 2005 prostřednictvím divadelních představení. Působily na mne jako bytosti veskrze veselé a společenské, rozhodně ne jako lidé strádající nadměrně svým hendikepem. Vcelku by mě sotva napadlo o nich tak uvažovat. Je spousta omezení, která mě hypoteticky děsila víc.
Knížka mě ohromila. Trochu zahanbila. Každopádně jsem moc vděčná, že se mi dostala do ruky a já nebudu dál setrvávat v bludu a nevědomosti. Co já... Vůbec by mě nenapadlo, jak dlouho se táhla nevědomost v odborných kruzích. Z nepobratelných "výukových metod" ve školách na mě šly mrákoty. Ještě skoro na prahu jednadvacátého století? Když můj výklad neslyšíte, nejste schopna ho pochopit! (tlumočník ven) - a jiné perly "velkých mozků"?? No těpic.
Četla jsem jako e-knihu. Přála bych si, aby se v záplavě současně vydávaných knížek s proměnlivou kvalitou našel vydavatel (kromě autora) i pro tuhle skvělou věc. Klobouk dolů, pane Pando!
Kniha se čte jedních dechem.Moc se nám s manželem líbila.Hodně zajímavé téma,které nám rozhodně něco dalo ....jsme rádi, že máme knihu v naší knihovničce, velké díky. A už teď se těšíme na další knihu od autora.
Velmi milé překvapení.
Textově jednodušší, ale velmi čtivé. Příběh Evy a Honzy mě opravdu chytil a oslovil, a hodně jsem se dozvěděla o světě neslyšících. Velmi mě překvapilo, jak byli neslyšící dříve (před revolucí) vnímáni a jak velké a těžké překážky jim byly ze strany, nejen spoluobčanů, ale i tak zvaných odborníků kladeny. Příběh má však velmi pozitivní účinek, protože po dočtení máte pocit, že ten náš svět není jen hnusný a nepřátelský, ale že každý v něm je důležitý a má v něm své místo.
Velmi doporučuji.
Kniha by si však zasloužila velkou korekturu, protože je tam hodně překlepů a chyb.
Říká se, že občas jsme hluší všichni - k povinnostem, problémům jiným, pomoci handicapovaným. Jak se ale opravdu cítí člověk, který nemá jeden ze smyslů, si jen málokdo umí představit. Přestože byly některé skutečnosti, které zazněly v této knize, zcela logické, nikdy mě nenapadlo o nich nějak hlouběji přemýšlet. Proto děkuji autorovi za výběr netradičního tématu, které zpracoval čtivě, věrohodně, navíc použil české prostředí a reálie (studovala jsem v Hradci Králové a pamatuji si, že jsme chodili okolo školy pro neslyšící). Za mě opravdu povedená kniha.
Určitě moc zajímavé čtení. Vždy, když se mi dostane do ruky text tohoto druhu, uvědomím si, jak málo jsem vděčná za všechny zázraky. Třeba za sluch ...
Krásná kniha. Myslím, že je hlavně pro slyšící, protože bezvadně popisuje svět neslyšících, což je stát ve státě. Jak se cítí mezi námi slyšícími, jak to vidí, jak je kouzelný jejich jazyk, jak jinou komunikaci mají, a jak se pořád musí přizpůsobovat a přizpůsobovat a třeba jen proto, že slyšící o nich a jejich světě nic neví. Moc si přeju, aby si knihu přečetlo co nejvíc lidí, protože je léčivá. Pro slyšící to bude krásný zážitek ze super knihy a neslyšícím mezi námi může být rázem líp. A to jenom tím přečtením prostě proto, že nám to doklapne a třeba příští setkání už bude příjemnější pro obě strany. Za tu knihu velké díky!!
Autorovi se podařilo napsat velice přínosnou a výjimečnou knihu, kterou by si měl přečíst každý, je vhodná i pro nečtenáře. Najdete zde mnoho příležitostí k zamyšlení. Komunita neslyšících je fascinující a mohou na sebe být právem hrdí, protože žít ve světě slyšících musí být těžké.
Nádherně napsaná kniha, realný příběh dvou nevidových osob a jejich rodin. Doporučila bych přečíst každému.
Moje první seznámení se světem neslyšících. Že to nemají jednoduché, jsem věděla, že je ještě v nedávné době ve škole učili tím, že na ně mluví, to mě dost nepříjemně překvapilo. Překvapilo mě i to, že znakování je tak moc odlišné od normální řeči a tím pádem je prakticky nemožné se naučit číst knížky. A se zahanbením musím přiznat, že mě nikdy nenapadlo, že v šeru nebo potmě spolu nemůžou komunikovat. Kniha popisuje příběh dvou neslyšících, každý z jiného prostředí, přesto jsem od začátku doufala, že se jejich osud spojí. Moc doporučuju.
Štítky knihy
neslyšící sluchové postižení tělesné postižení hluchota
Autorovy další knížky
| 2021 |  Můj syn feťák: skutečný příběh |
| 2018 | Hluchavky |
| 2022 | Máma má alzheimera |
| 2017 |  Jedna z vás |
Kniha Hluchavky je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 219x |
| Čtenářské výzvě | 77x |
| Doporučených | 42x |
| Knihotéce | 124x |
| Chystám se číst | 202x |
| Chci si koupit | 35x |
| dalších seznamech | 4x |
Příběh nás seznámí se životem dvou hluchých od jejich narození až po dospělost. Oba dva se hluší narodili a to ještě v době před revolucí, rozdíl je v tom že Honza se narodil do rodiny hluchých a Eva do rodiny slyšících. A my sledujeme jejich rozdílné a přesto podobné životy. Sledujeme jak se vyrovnávají se svou odlišností, jak bojují nebo se podvolují svému okolí, diskriminaci, zkostnatělému systému a dokonce vlastním rodinám. Knížka je psaná věcně a zároveň poutavě a s vtipem, není zde skoro žádná přebytečná omáčka okolo.
Od prvních stránek mě vyprávění chytlo a už nepustilo a knihu jsem měl přečtenou za jeden den. Už od začátku jsem měl velmi silné pocity. Střídaly se u mě slzy na krajíčku, s pocitem vzteku na lidi ale také hořkosladká radost, s pocitem pobavení. Dozvěděl jsem se spoustu informací a zajímavostí o životech, komunitě a kultuře neslyšících a to velmi nenásilnou formou, protože tyto informace byly skvěle zakomponovány do příběhu. Před přečtením jsem niky nepřemýšlel nad tím, že neslyšící vnímají svět jinak, ani mě nenapadlo, že dokonce přemýšlí jinak a že se s jejich odlišností dokonce pojí celá odlišná kultura a zvyky. Mám teď rozhodně chuť se dozvědět víc, víc se zapojit a třeba se i naučit znakový jazyk, protože člověk nikdy neví kdy se může hodit. Nebudu se více rozkecávat, knížka byla pro mě hodně silná a překvapuje mě, že se o ní více nemluví a že není všude. Proto ji rozhodně doporučuju každému, hodnotím plným počtem hvězd a určitě řadím k top knížkám, které jsem tento rok přečetl.