Hlubina
Nick Cutter
Šetřte si dech na poslední zaječení… Lidstvo decimuje v globálním měřítku podivná epidemie lidově označovaná jako Róza. Ti, kteří ji dostanou, začnou zapomínat – nejprve jen maličkosti, jako kde si nechali klíče… pak už ne takové maličkosti, jako jak řídit auto nebo písmena abecedy. Nakonec jejich těla zapomenou, jak fungovat. A moderní medicína je bezmocná. Hluboko v Tichém oceánu, na dně Marianského příkopu, byla objevena neznámá substance pracovně nazvaná ‚ambrózie‘ – která podle prvních zpráv dokáže vyléčit cokoliv. Je docela možné, že právě tohle by mohl být lék schopný poradit si s Rózou. Pro výzkum tohoto fenoménu byla jedenáct kilometrů pod hladinou oceánu vystavěna speciální výzkumná laboratoř Trieste obsazená trojicí špičkových vědců. Když se ale náhle přeruší spojení s ní, je do temných vod oceánu vyslána dvoučlenná záchranná výprava v naději, že záhadu vysvětlí… a místo toho se setká se zlem temnějším, než si kdo vůbec dokáže představit. Hlubina je dílem horor a dílem psychologická noční můra, kterou si nesmí nechat ujít žádný čtenář Stephena Kinga a Cliva Barkera - zvlášť pokud se bojí tmy.... celý text
Literatura světová , Horory , Sci-fi
Vydáno: 2015 , Polaris
Originální název:
The Deep , 2015
více info...
Přidat komentář
Až na to, že konec světa je vlastně jen kulisou pro úplně jiný příběh, nebyla tato kniha ztrátou času. I když, některým se reklamní slogan nebude po přečtení zamlouvat. Věřte, že Hlubina je spíše psycho horor na bázi Leviathana, Věci nebo Bojovníků ze sna. Dávám za 50%
Výborná hororová kniha, která sice nemá nejmenší ambice o nějaký žánrový přesah, ale ve své škatulce funguje na všech frontách. Cutter dobře buduje napětí strachem z tajemného a neznámého, navozuje klaustrofobickou atmosféru temného nitra hlubokomořské stanice, vyvolává odpor explicitiními popisy nejrůznějších nechutností (a není při tom tupě vulgární, ale odtažitě, skoro vědecky věcný a detailní) a zamrazuje místy až barkerovsky bizarními flashbacky a snovými sekvencemi, a přitom netříští hutnost atmosféry nadbytečnými postranními dějovými linkami.
Závěr vcelku elegantně propojuje jednotlivé díly příběhové skládačky dohromady, ale chybí mu síla. Místo překvapujícího a zdrcujícího rozuzlení přichází spíše reakce ve stylu "Hm, aha, tak takhle to tedy všechno bylo". Otevřený konec bez vysvětlování by knize slušel možná více, i když ani ten stávající není nikterak špatný, jen nemá kýžený wow efekt. To je ovšem jen drobná vada na děsivé kráse tohoto jinak velice zdařilého knižního horroru.
JE URČITÁ HLOUBKA, ve které vaše duše zjistí, že se nedokáže sladit se svým životem.
Není to tmou. Na tu si člověk tou dobou už zvykne – nakolik se na ni zvyknout dá.
Není to ani drtivé ticho, prázdnota nebo absence jakéhokoliv života,
z něhož byste mohli načerpat teplo nebo jistotu.
Není to tlak.
Není to ani strach ze smrti, který neustále hryže na okraji vaší mysli.
Je to pocit neskutečna.
Ten pocit vašeho těla, že jste sešli z vyšlapaných stezek svého druhu..........
HODNĚ JSEM SE z touto knihou trápil. Ne a ne ji dočíst.
Reklama slibovala lidstvo ohlodané záhadnou epidemií nazvanou lidově Róza, která dostala populaci na hranici vyhynutí...ale chyba.
VLASTNĚ SE CELÝ příběh odehrává jedenáct kilometrů pod mořským dnem, kde se parta vědců dostává do depresivních černých míst své duše. Jako horor by to bylo ucházející, ale vše je pokaženo velkou spoustou zbytečných flashbacků, u kterých jsem se silně nudil a některé jsem dokonce i raději přeskočil. Kazí totiž tu temnou a hlubokou atmosféru celého příběhu.
Z TÉTO KNIHY jsem se chtěl okamžitě vynořit, rychle vyhledat Slunce a už se k ní nikdy nevrátit.
Příběh je rozdělen do šesti základních částí. První ještě jde, je napínavá a celkem povedená. Další dvě části zejí nutnou hloubkou nudy a zmatku. Asi nejlepší část nese název Ambrózie, a určitě by například čtení deníku profesora Westlakeho stálo za hlubší rozepsání, ale zbytek této části je prošpikován těmi již zmíněnými „návraty do minulosti“ a ty to celé rozmělní a z dobré temné atmosféry odeberou značnou část napětí.
MALÁ OCHUTNÁVKA:
TA PODĚLANÁ VČELA mě bodla....svědí to čím dál víc. Ta bolest je k zešílení. Neškrábu si to. Příliš se bojím. Napuchlo mi to tak, že se náplast odlepila. Na ruce mi vyrostlo jakési příšerné mraveniště. Dírka v jeho středu je hluboká a morově žlutá.
Nepoškrábu se. NEPOŠKRÁBU!
Aktualizace: poškrábal jsem se.
Cha.
PŘÍBĚH JE KE SVÉMU konci značně prodlužovaný. Vypadalo to, jako by si pan spisovatel Nick Cutter nemohl vzpomenout, jak chtěl příběh ukončit. Místo toho se konečná fáze táhne jako podmořský kabel, který je pak ukončen tím nejnepitomějším klišé, kterým kdy byla kniha ukončena.
Z KNIHY JSEM vybral asi patnáct citátů a vložil je do hlubiny Cutterova profilu.
CITÁT – Fíkouni neexistují, Fíkouni jsou fiktivní postavy...........
Hlubina rozhodně není nikterak originální román. Davidson (pseudonymy fakt nemusím) si z dosavadní hororové fikce bere opravdu hodně. Paradoxně nikoli od Kinga nebo Barkera, ale především od literárního podivína H. P. Lovecrafta, ale také od slavného filmového tvůrce Johna Carpentera. Autor je ale dost zkušený na to, aby legendy hororového žánru pouze nevykrádal, nýbrž elegantně využil jejich oblíbených imaginací. Hlubina chytí a nepustí díky naprosto precizní formě, která se nezdržuje filozofickými bláboly, ale maximálně účelně a přitom vkusně vede čtenářovu pozornost. Je důvtipná, sugestivní a navzdory bizarnímu obsahu nikdy nezklouzává k naivitě a přehnané snaze vyděsit čtenáře za každou cenu. Výsledná děsivost Hlubiny stojí a padá na čtenářově představivosti a jeho ochoty připustit, že na Zemi může existovat něco mimo hranice našeho chápání. Hlubina je román o temnotě, představivosti a hlavně o prvotním strachu každého živého tvora. A pokud jejího antagonistu, ukrytého jedenáct kilometrů pod hladinou moře, něco charakterizuje dokonale, pak je to věta: "Kdybyste chtěli něco ukrýt - kdybyste byli řekněme bůh a mohli jste to zařídit - kdybyste chtěli ukrýt tu nejhorší, nejnebezpečnější věc, jakou si dovedete představit... kam jinam? To mi povězte. Kam... JINAM?" 90%
Na tuhle knížku jsem se moc těšila. Podle popisu napínavý horor. Ale jsem zklamaná. Příběh se neustále vlekl, nejen nechutné vzpomínky Luka na dětství bylo utrpení číst. A celou dobu, co jsem knihu četla, mě napadala pouze slova - depresivně nechutné, zdlouhavé, klaustrofobické. Přitom příběh nabízel takové možnosti. Stanice na dně moře, záhady - co se stalo s Westlakem, co se stalo na stanici Trieste. Fakt jsem se těšila na dobrou hororovou detektivku.
Další důvod, proč se kniha velmi špatně četla, byl ten, že ono hrůzostrašné to bylo nepředstavitelné. Nedalo se to nijak uchopit, popis byl k ničemu. Jak se něčeho takového bát? A navíc to strašně zdržovalo od čtení. Nudáááá. Plus Lukasovy vzpomínky a výjevy téměř šílenství tomu nepřidaly. Škoda. Možná jsem neměla čekat tolik a nebyla bych tak zklamaná.
Uff, odkládám knihu s pocitem, že jsem unikla ze spárů strašlivého nebezpečí. Byl to opravdu horor, vkusně napsaný a dobře stupňovaný. Odtrhnout jsem se nemohla, četla jsem každou volnou chvilku. Sice jsem měla občas dojem, že se tam trošinku připlétá Kingovo To (klauni, tajemná příšera v hlubinách) anebo Solaris - (zhmotnělé vzpomínky), ale to všechno ráda "odpouštím" , protože četba za to stála. Není příliš vhodná pro lidi s klaustrofobií. Dávám pět hvězdiček.
Na začátku knihy jsem byla opravdu ráda, že jsem na ,,suchu " , popisování klesání do hlubokého oceánu bylo opravdu nepříjemné. Ale pak ? pak jsem se už musela pouze smát, jako horor mi to teda vůbec nepřišlo a bát se něčeho, co je absolutně nereálné ? To ne....je to spíše takové vtipné sci-fi a pořád si říkám, jak to vůbec mohlo autora napadnout....:-D
Když mám během čtení nepříjemný pocit v žaludku o něčem to dost vypovídá. Skvělá hororovka, líbilo se mi zapojení minulosti, prostě a jednoduše to bylo dost šílené... Dala bych plný počet kdyby ten konec nebyl takový no, divný, a kouzlo celé knihy tam trošku vyprchalo...
9/10
Štítky knihy
horory ponorky epidemie záchrana planety
Kniha Hlubina je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 82x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 63x |
| Chystám se číst | 43x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 2x |
Bohužel zklamání. Na to jak není kniha kdoví jak dlouhá mi přišla strašně zdlouhavá a v mnohém nepřesvědčivá. Upřímně jsem pomalu do konce knihy ani moc netušil proti čemu vlastně hrdina stojí. Autor mi nedokázal bohužel dostatečně vysvětlit čeho se mám vlastně bát. K tomu bych vytknul i těžce nevyužitý potenciál (celosvětová epidemie, laboratoř na dně Mariánského příkopu apod.) a k tomu hrdinovi vzpomínky do dětství které mi přišli spíš nechutné a zdlouhavé. Přitom některé pasáže se četli sami a fungovali velice dobře jako například úprk přes stísněné prostory které mne jako klaustrofobikovi byl velice nepříjemný a způsoboval i husí kůži. Jenže to byl jen občasný závan čerstvého větru, který mne donutil doufat že to pak bude možná i lepší. Ale bohužel, nebylo.