Hlava XXII
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403/bmid_hlava-xxii-DIX-403.jpg
4
2404
357
Hlava XXII série
1. díl >
Hellerův nejznámější a nejlepší román, autor vychází z vlastních zkušeností – román je svým způsobem absurdní, ale realistický. Hlavní postavou je poručík letectva Yossarian, který je trochu klaun a trochu blázen (svým způsobem obdoba Haškova Švejka). Dílo nemá jednotnou koncepci, jedná se prostě o vylíčení mnoha absurdních situací. Název díla je odvozen podle vojenského paragrafu XXII, který říká, že voják může požádat o propuštění z armády, je-li blázen, ale zároveň říká, že uvědomuje-li si, že je blázen, nemůže být bláznem. J. Heller se na tento román pokusil navázat, ale další díl zdaleka nedosahuje kvalit prvního. – Zfilmoval Mike Nichols (1970)... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , BB artOriginální název:
Catch-22 , 1961
více info...
Přidat komentář
Je to dobrá kniha, perfektně přibližuje absurditu války. Války v kteří nejsou vojáci žádní superhrdinové, jen odhodlaní blázni, nebo lidé kteří se to jako vojáci snaží přežít. Ve velení potom sociopaté kterým záleží jen na vlastním úspěchu. Lidé kterým na životech vojáků nezáleží, důležitý je pro ně bez ohledu na ztráty osobní prospěch, kariérní postup, či moc. Stojí to za to přečíst i proto, že pro Američany je to důležité dílo, něco jako pro nás Švejk. Pokud znáte seriál MASH, tak tohle by mohl být jeho knižní předchůdce. Dobré je vědět i to, že autor sám na bombardérech Mitchell za války létal. Dílo tedy vychází i z autorových osobních zkušeností, ze situací o kterých slyšel nebo sám zažil. V knize je samozřejmě použita notná dávka nadsázky, která tomu dodává absurdní ráz.
No. Chápu, že na krizový situace reaguje každej velmi individuálně a různým způsobem. Někdo hledá v beznaději smysl života, někdo to přetaví do uměleckýho díla, někdo vůči sobě jedná destruktivně.
A pak je tady taková skupinka lidí, co si ze všeho dělá humor. Jenže mně je tohle švejkování a šaškování takový prostě nepříjemný. Ne, že by mi smysl pro humor úplně chyběl, jen některý věci jsou pro mě přes čáru a zbytečný. Ta absurdita tak jako vyčpěla a zbyl jen odér čehosi.
Takže se mi Hlava nečetla dobře, necítila jsem se Yossarianem ani trochu komfortně. A taky nemám ráda ten pocit, když je mi trapně za cizí lidi.
Na jednej strane sa jedná o fakt podarené, vtipné dielo, ale na strane druhej, mi rozsah knihy prišiel trochu neprimeraný. Situácie a dialógy vám po čase prídu obdobné, ak nie opakujúce sa. Keby mala kniha o polovicu menej strán alebo aspoň o tretinu, dal by som jej 4* možno 4,5*.
Od Hlavy jsem čekal víc. Snad za to může připodobňování ke Švejkovi, kterému podle mého názoru nesahá ani po kotníky. Ačkoli Yossariana chápu, že se zrovna nehrne do letadla, aby se nechal sestřelit nad cizím kontinentem, moje sympatie si svým chováním nezískal. Opravdu vtipných situací jsem zaznamenal po málu, spíš mi to přišlo jako nekonečné mlácení prázdné slámy. Jedna hvězda za ojedinělé opravdu vtipné absurdní situace, jejichž paralely člověk bohužel najde i mimo armádu, a druhá za bojové scény z letadla. Jednak za nahlédnutí do jeho provozu v boji a jednak za nepatetické nakouknutí do mysli palubního střelce.
Absurdita světa je jedním z nejnevyčerpatelnějších zdrojů humoru na světě, do jehož zásob sáhnul Heller a urval velký kus. Válečná mašinérie je absurdní kolos plný podivných lidí a šílených příběhů, které kreativní Heller čtenářům předkládá poutavým způsobem. Druhá světová válka a letecká základna americkým letců. Vítejte.
Rozhodně zasloužená klasika, myslím, tím samozřejmě, že kniha má zaslouženě statut klasiky. Výraz Hlava XXII spojovaný s absurdními vnitřně kontradiktorními pravidly, jsme dozajista zaslechli všichni a nejinak jsem na tom byl i já. Po letech mi to nedalo a konečně jsem si mnoha lidmi oslavovaný román přečetl. A nezklamal. Příběh plyne a zároveň se kroutí a stáčí jako peřeje, ale bezpochyby směřuje kupředu.
Přirozenost a normálnost s jakou absurdní okamžiky v příběhu působí ve mně evokovaly Kafkovy romány.
Ke konci příběh trochu ztrácí dech, ale rozhodně ne dost na to, aby se plně zastavil a zkazil tak příběh jako takový.
Také jsem knihu dlouho odkládal a popravdě řečeno jsem od ní čekal maličko víc, což je asi dáno tím, že je tak světová a nečekal jsem humoristický román, ale nějaký absurdní román ve stylu Franze Kafky.
Ze začátku mi přišlo úplně mimo, postupně, když se nabalovaly příběhy a postavy, začal se objevovat wau efekt, tohle bylo tady, tohle tamto. Vzal jsem jí na milost a dávám tři hvězdy. Nemohu si pomoci a vidím tam hodně paralel se Švejkem a černýma baronama, otázka je, jak moc je to náhodné a jak moc cílené a kdo se nechal kým inspirovat.
Dlouho odkládaná klasika, nakonec nelituji a jsem ráda že jsem ji přečetla, ač válečná tematika není můj oblíbený žánr. Zpočátku mě děsila tloušťka knihy a chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale Yossariana jsem si oblíbila.
„Za všechno, pro co stojí za to žít, stojí za to i umřít,“ prohlásil Nately.
„Jestli je na světě něco, za co by stálo umřít, je určitě lepší zůstat kvůli tomu naživu.“
Čtenářská výzva 2021: Kniha, která má v názvu část lidského těla.
Po několika pokusech se začíst jsem to vzdala a poslechla si audioknihu. Skvěle načteno, pro mě přijatelnější, než tištěná kniha. Absurdita knihy bavila a zároveň děsila!
Hlave XXII nikto neprejde cez rozum!!!
""Vari nemôžete preradiť blázna k pozemnej službe?"
"Ale áno. Práve, že musím. Existuje predpis, podľa ktorého musím preradiť každého, kto je blázon."
"Tak prečo nepreradíte mňa? Ja som predsa blázon. Spýtajte sa, koho chcete. Všetci vám povedia, aký som blázon."
"Oni sú blázni."
"Tak prečo ich nepreradíte?"
"A prečo ma o to nepožiadajú?"
"Pretože sú blázni, to je predsa jasné."
"Pravdaže sú blázni. A predsa by ste nenechali bláznov rozhodovať o tom, či ste blázon, alebo nie, nemám pravdu?"
"Je Orr blázon?"
"Pravdaže je, "
"Môžete ho preradiť?"
"Pravdaže môžem. Ale najprv ma musí o to požiadať. To je predpis."
"Tak prečo vás o to nepožiada?"
"Pretože je blázon,"
" Môžem Orra preradiť. Ale najprv musí o to požiadať."
"To je všetko, čo musí urobiť, aby ho preradili?"
"Všetko. Stačí o to požiadať."
"A potom ho už preradíte?"
"Nie. To nemôžem urobiť."
"Chcete povedať, že je v tom nejaký háčik?"
Tuto knihu jsem dvakrát rozečetl a současně dvakrát odložil hned po pár stranách. Těžko popsat proč, ale nesedlo mi to. Naštěstí (pro mě) jsem tomu dal po dlouhé době šanci třetí, vytrval, zvykl si na styl vyprávění a světe div se, nakonec se z Hlavy 22 stala jedna z mých nejoblíbenějších knih. Mé první dva ztroskotané pokusy bych možná dal za vinu hlavní postavě, Yossarianovi. Zpočátku působí nesympaticky a zbaběle, ale průběhem knihy jsem ho začal chápat, fandit mu a i si ho oblíbil. Sdílíme oba totiž, společně s autorem, stejný názor nejen na válku.
Některé momenty v knize byly tak vtipné, že se mi neustále tlačil na tvář úsměv od ucha k uchu. Z některých momentů mě naopak mrazilo. A tento mix humoru, pocitů, emocí a absurdit funguje skvěle. Absurdní dílo dotažené téměř k dokonalosti.
Vřele doporučuji šestidílný seriál z roku 2019. Skvěle vystihl atmosféru knihy a jeho jediným mínusem je malý počet dílů, jelikož se na všechny perly z předlohy nedostalo.
Absurdní, ale přesto ze života. Tato kniha opět potvrdila to, že je psaný projev více do hloubky než film. K mnoha odstavcům se ráda vracím i po letech, něco je hodně směšné a jiné zase k zamyšlení. Mám v knize záložky a nejvíc se mi líbí, když nějaký generál zakázal kvílení a major Dunby vzápětí zakvílel. Ten ho nechal za to zastřelit. Samozřejmě k popravě nedošlo, ale několik majorů a plukovníků se předhánělo, kdo je nejlepší. Celá kniha směšná, ale je tam i něco smutného.
Výbušná směsice humoru, absurdity a vážných zamyšlení s přesahem. Těšil jsem se na každou další kapitolu. A to nejenom proto, že závažné dějové momenty autor zásadně zmiňuje jednou větou na konci kapitoly :-)
Nevím, proč je u nás zrovna Havel povážován za krále absurdní literatury, když je tady toto dílo. V knize snad není kapitola, kde by se nevyskytovala nějaká opravdu bizarní situace. Mezi největší absurdity patří Natelyho děvka a doktor Daneeka. Pozitivní na knize je, že přestože je založená na absurditě, příběhy a děj se postupně propojí a svým divným způsobem začne dávat smysl. Občas zlouhavý děj je ovšem jistě mínusem.
Asi nejsem cílovka, tato kniha mě teda vůbec nebavila. Četla jsem jí v rámci výzvy.
Těšila jsem se na ní, ale nakonec jsem byla zklamaná.
život v kostce, velmi pravdivá, kéž by nás více uvažovalo podobně a chápalo války jako útok právě na nás, jako osobní věc
Výzva 2021. Na jednu stranu geniální a legendární vyprávění o tom, že válka je vůl, na druhou stranu strašlivě rozvlelý příběh, který se děsivě táhne a zda se, že nemá konce. Těch pár absurdních situací, které mě pobavily ani zdaleka nevyváží tu hromadu nudy mezi tím. Plně chápu čtenáře, kteří knihu vyzdvihují až do nebes, ale tohle fakt nebylo pro mě.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Kniha Hlava XXII je v
| Právě čtených | 106x |
| Přečtených | 3 645x |
| Čtenářské výzvě | 342x |
| Doporučených | 328x |
| Knihotéce | 1 354x |
| Chystám se číst | 1 416x |
| Chci si koupit | 187x |
| dalších seznamech | 51x |
Děsně rozporuplná knížka, navíc ve svém jádru taková... zlá, toho násilí, černého humoru a skoro až nihilismu na mě bylo při čtení skoro až moc. Na druhou stranu válečná mašinérie a vše co je s ní spojené, si nic jiného, než takovouto kritiku, nezaslouží. Oceňuji přístup, s jakým do toho Heller šel (o to spíš, že to byl Američan, navíc, nebo právě proto, člověk, jenž druhou světovou jako voják sám prožil), onu absurditu, nesmyslnost a hloupost, co válka přináší. Hlava XXII jde ale ještě dál a kritizuje kromě válečných konfliktů i člověka 20. století jako takového, konzumní společnost a moc peněz nad lidským životem. Chvílemi jsem se při čtení pousmál, chvílemi dokonce i zasmál, ale jako celek na mě Hlava XXII působila spíš negativně- což byl ale nakonec dost možná i záměr.