Hlava XXII

od:


KoupitKoupit eknihu

Hellerův nejznámější a nejlepší román, autor vychází z vlastních zkušeností - román je svým způsobem absurdní, ale realistický. Hlavní postavou je poručík letectva Yossarian, který je trochu klaun a trochu blázen (svým způsobem obdoba Haškova Švejka). Dílo nemá jednotnou koncepci, jedná se prostě o vylíčení mnoha absurdních situací. Název díla je odvozen podle vojenského paragrafu XXII, který říká, že voják může požádat o propuštění z armády je-li blázen, ale zároveň říká, že uvědomuje-li si, že je blázen, nemůže být bláznem. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29286/hlava-xxii-29286.jpg 4.31687
Orig. název:

Catch-22 (1961)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, BB art
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (225)

Přidat komentář
Lukyn96
11. prosince

Dobrá kniha o absurditách během války. Divná mi přišla postava Natelyho děvky, která pořád chtěla Yossariana zabít, to jsem moc nepochopil.

bobo7592
22. listopadu

O Hlavě XXII asi každý minimálně slyšel. Není to knížka úplně pro každého a je občas trochu nepřehledná v ději a postavách. Ale to nic nemění na tom, že je to velice dobré čtivo. V žádném případě sranda k popukání, ale ani suchopárnost. Ironie, satira, vážnost i lehkovážnost.

Páájinka
19. listopadu

Konečně dočteno. Plno absurdit, které se mohly stát. Někdy mi z toho nebylo dobře. Nesmyslnosti válek. Kdy se člověk nemohl bránit. Hodně na zamyšlení a hlavně si více vážit života v míru.

Strnady095
23. října

...také jedna z knih, ke které je radost se vracet...

LenJen
23. října

Válečné tématiky už jsem měla plné zuby, a proto jsem si vybrala Hlavu XXII. Cha. Hellerův humor mi sedl, a přes všechnu nadsázku ve mně dílo zanechalo hluboký dojem. Hlavně poslední třetina, kdy se přitemní a jde se (někdy doslova) až na dřeň. Díky doslovu v mém vydání jsem si uvědomila, že autor sice nedává přímo najevo proud vědomí, ale skutečně jsem se dívala očima Yossariana a za spirálovitě se vracejícím/opakujícím se dějem stálo právě jeho (s)vědomí, které se s válkou, s tupostí, zkažeností a chamtivostí snažilo vyrovnat.

parxel
17. října

Hlava XXII je na první pohled kniha plná různých humorných a tragikomických příběhů. Některé jsou vtipné více jiné méně. Na pozadí toho všeho "bordelu", se však děje cosi znepokojivého - zuří světová válka. A v ní jednotlivci denodenně čelí existencionálnímu ohrožení monstrózních rozměrů. Výsledkem jsou absurdní situace, které jsou smutné a vtipné zároveň. A právě tento aspekt činní tuto knihu jedinečnou a zároveň velmi uvěřitlenou, protože takto velkému ohrožení nelze čelit jinak než humorem a svérazností, kterou si každý z nás v sobě neseme.

Za určité negativum knihy považuji její nepřehlednost a množství postav, ve kterých jsem se občas trochu ztrácel. Z tohoto důvodu dávám čtyři hvězdy.

eliska2669
27. září

Boží. Místy trochu utahané a člověk se hrozně ztrácí ve jménech, ale místy tak boží, že to je tím vynahrazeno. Miluju scény, kdy někdo brečí, scénu, jak jsou nazí na stromě a scénu v tom podivném bordelu s babkou a dědkem.

zimela
26. září

Na tomhle místě bych se s vámi moc rád podělil o novinu, že je dvaadvacet Hlav kloudně vystavěnou pyramidou anekdot velebících lidská jatka. Poněvač mě ale někde v půlce Hellerova, až na hrst čestných vyjímek, marného tažení za povytažení koutků úst přepadla nezvladatelná touha co chvíli kontrolovat, jestli už jsem aspoň za půlkou, tak nemohu.

Pod čarou dvě, maximálně tři do nikam zívající **

tlllk
22. září

Dej , mal zaujímavý nelineárny konštrukt , ktorý skôr pripomínal fraktál, tým ako stále podrobnejšie popisoval jednotlivé udalosti, ale vždy keď sa na scéne zjavil Milo či Kaplán, mal som nutkanie odložiť knihu. Tí dvaja ma neskutočne vytáčali, aj keď teda každý z opačnej strany bytia .... Je to kniha ktorá stojí za prečítanie, ale som rád že už ju mám za sebou.

Wrent
26. srpna

Už po prvním přečtení před pár lety jsem to tušil, ale teď po druhém potvrzuji: Hlava XXII je jednou z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Absurdní styl humoru mi naprosto sedí, hlasité vyprsknutí smíchy nastává v této knize nespočetkrát... A ačkoli se královsky bavíte, malý hlásek vzadu v hlavě přesně udává na správnou míru, že to pro kluky na Pianose žádná sranda není a naopak se akorát snaží přežít, jak nejlépe mohou.

Snad z každé stránky přímo čiší absurdita války, byrokracie, nacionalismu, prospěchářství nebo čiré honby za ziskem. Zpřeházená kontinuita děje mi napoprvé vadila výrazně víc než podruhé (a to i přes to, že před druhým čtením už jsem si téměř nic nepamatoval).

Chtěl jsem na konci vyzvednout, která z postav je nejlépe napsaná, ale když jsem začal vybírat mezi Yossarianem, Orrem, Dunbarem, plukovníkem Cathcartem, Natelym, majorem Majorem Majorem, Milem, doktorem Daneekou, generálem Dreedlem, kaplanem, náčelníkem Bílým Polozubem, poručíkem Sheisskopfem a dalšími, zjistil jsem, že to prostě nejde.

Jo, a nejvíc jsem se asi chlámal u scény s Clevingerem před kárnou komisí.

Ďumbierka
26. srpna

No ja neviem. Všetkým sa tak páči, všetci ju milujú. A ja? Mne sa nepáčila. Ba čo je horšie, nebola som schopná ju dočítat. Pre mňa to bola nuda. Možno časom na ňu dozriem, teraz však nie. Mám veľmi rada sarkastický humor, ale tu to nešlo ani s ním. Dej pre mňa nemal ani hlavu, ani pätu. Tak možno o 10 - 20 rokov, keď budem “velkáč” tak potom ju prečítam jedným dychom. A možno ju niekomu darujem. Aktuálne je tu však tak veľa iných kníh, že sa trápiť s touto nebudem.

cynik
13. srpna

Kniha kde som až po dočítaní pochopil že Yossarian nie je až tak nutne hlavná postava knihy a že jednotlivé časti venované rozličným postavám predsa len sú spolu zviazané (aj keď len priesvitnou, skoro neviditeľnou a zároveň občasne prerušovanou) niťou príbehu. Knihá plná skvelého humoru ktoré strieda depresívny opis reality (pri spomienke na opis prechádzky nočným Rímom mi tuhne krv ešte teraz).

MCGinger
11. srpna

Výborná a vtipně napsaná knížka ukazující absurditu války a myšlení některých jejích účastníků.

JamesF29
08. srpna

Skvělý humor, komické situace. Smál jsem se, až jsem se za břicho popadal. Ale jinak? Dráždila mě absence očividnější dějové linky, stejně tak svévolné přeskakování v čase od popisu jedné události k popisu jiné. Vlastně jsem se trochu těšil, až už knihu budu mít za sebou. Krátce před Hlavou XXII jsem přečetl Petra a Lucii, taktéž z tematického okruhu "protiválečná literatura", proto se zde nemohu ubránit malému srovnání. Zatímco u Petra a Lucie jsem ani na okamžik nezapochyboval o opravdovosti a uvěřitelnosti popisovaných hrůz, které ve mně vyvolávaly spravedlivé rozhořčení a odpor k válce, k tomu, když stát či společnost nutí člověka zabíjet ostatní, a ještě přitom proti vlastní vůli nasazovat svůj život, u Hlavy zřejmě nebylo záměrem vyvolat ve čtenáři spravedlivé rozhořčení. Autor si z vojáků utahuje a z armádní byrokracie střílí (jak často jsem vzpomínal na Zámek!), a právě nadsázkou ad absurdum vyšroubované situace, jež jsem si ovšem do sytosti vychutnával, mi jaksi bránily plně se do nich vcítit jako do teoreticky možných. Je na místě otázka, do jaké míry autorem stvořené charaktery a předkládané situace reprezentovaly tehdejší armádu Spojených států (či jakoukoliv jinou), a s jakou mírou oprávněnosti lze tudíž knihu používat ke kritice jakékoliv armády na světě, jejíž obrázek bychom si mohli zčásti i podle Hlavy utvořit.

V doslovu od překladatele jsem se dočetl, že Yossarian je sympaťák či že bývá za sympaťáka považován. No. Pro mě osobně byl sympaťák zcela určitě proto, že se zdráhal se jen tak bez hlesu poddávat úřední zvůli a bláznivým vrtochům svých nadřízených. V jistém ohledu byl ale stejný vychcánek jako oni. Pyšný na to, že při stavbě důstojnického klubu neohnul ani stéblo. Bez zastavení procházející ulicemi Říma jasně vida, že se okolo něj dějou špatnosti (fackování kluka, mlácení psa, voják se záchvatem), ale radši se od nich rychle vzdalující, snad aby se jimi nemusel zabývat a nemusel se připravovat o klid. No, byl to člověk. Vážně by mě zajímalo, zda autor sám zamýšlel Yossariana vykreslit i jako postavu nevalných morálních zásad a zda Yossarianova snaha zachránit si vlastní krk stůj co stůj měla být rovněž chápána coby předmět kritiky, opovržení, výsměchu... zkrátka stejným způsobem jako třeba úplně zřejmé prospěchářství plukovníka Cathcarta. Mně přijde, že by to tak mohlo být. Kdyby každý přemýšlel jako Yossarian (tím spíš by bylo bláznovství jako on nepřemýšlet!), Hitlera by z Evropy nevyštípal nikdo. Ale možná jen hledám moc hluboké významy, kde žádné plánované nejsou.

Michal156
23. července

Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetl. Styl humoru mi vůbec nesedl. Děj je značně nudný a chaotický.

jaroiva
27. června

Začala jsem číst, ale brzy jsem skončila. Tento styl humoru mi nějak nepřipadá vtipný (nemám moc ráda ani Švejka) a vojenské téma bez humoru mi připadá jako spíše čtení pro muže, kteří byli na vojně. Vzhledem k tomu, že jsem přečetla jen malou část knihy, raději ani nehodnotím.

patrik0816
19. června

Nejlepší způsob, jak poukázat na absurditu věcí, je humorem. Můj oblíbenec byl Milo Minderbinder. Totální vy*cánek a prospěchář, ale kromě toho, že bylo zajímavé sledovat jeho chování, byl též perfektním ztělesněním záporných lidských vlastností. Pasážím s jeho podobiznou na vlajkách ve městě nebo střílením po vlastní základně, se řežu ještě tři roky po tom, co jsem to četl.

Jen tak mimochodem... Kdyby někoho napadlo z toho udělat seriál, Yossariana musí hrát jedině Ben Affleck a Mila Owen Wilson! :D

lassse
10. června

Nadčasová kniha, ve které naleznete hodně pravdy. A navíc jsem se skvěle bavil.

Amalberga
26. května

Jednou za čas se vám podaří narazit na knihu, u které si přejete, aby nikdy neskončila. Hlava XXII je jednou z nich. Nesmírně opravdová, plná humoru a cynicky laskavá k hlavním postavám. Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.

leny.wood
17. dubna

Hlavu XXII jsem si chtěla přečíst už od té doby, kdy jsme se o knize učili na střední škole. Až nyní se mi to ale povedlo a myslím, že to byl ten nejvhodnější čas. Jednoznačně doporučuji, mnozí napsali to důležité již přede mnou, tak proč se opakovat. Dejte se do čtení!

revolution9
04. dubna

Množstvo zaujímavých charakterov a absurdný humor, ktorým sa autor vysmieva vojnovej mašinérii bez toho, aby zľahčoval hrôzy vojny. Román, ktorý dokáže byť komický a dramatický zároveň. Román, ktorý sa rozhodol bojovať proti absurdite vojny ešte väčšou absurditou. Hlave XXII patrí zaslúžene status zásadnej knihy 20. storočia, ktorá má potenciál zaujať čitateľov každého veku, pričom tí starší sa k nej budú neustále vracať - prinajmenšom v myšlienkach.

Ence
02. dubna

Válečná satira se v závěru knihy mění v tragédii s komickými prvky, ve které je poslední zoufalý plamének naděje zažehnut Orrovým úspěšným přistáním u švédských břehů. Tato změna nálady působí zvláštně a cize, protože je psána v jiném duchu, než zbytek knihy.

S Hellerovým vypravěčským stylem jsem se nedokázal plně sžít, kvůli stereotypnímu popisu asi 20ti postav, které si s dalšími postavami průměrný čtenář snad ani všechny nezapamatuje - já si je nepamatoval. Všechny jsou popisovány příliš monotónně a ploše s jednou, dvěma charakteristickými psychologicko-patologickými vlastnostmi. Dále je zde přehršel opakujících se vtipů mnohdy založených na stejném a předvídatelném půdorysu, chaotické přeskakování mezi časovými rovinami, kdy člověk vůbec neví, která událost předchází jiné, nebo třeba velmi časté duplicity děje, kdy jsou některé události popisovány pořád dokola, třeba "naháč na stromě" se opakuje snad pětkrát.

Nicméně knihu určitě doporučuju. Absurdita, humor a tragikomičnost některých scén jsou jedinečným zážitkem.

Beebee
18. března

Kdo nečetl Hlavu XX, jakoby žil jen napůl. Ohromné množství vtipných situací a vět z ní používáme s bratrem a kamarády již hodně let. Samotné řčení: "To je jak Hlava XX", je již okřídlené. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Kromě knížky Bůh ví, ta je dvouvaječným dvojčetem Hlavy.

radek1326
16. března

Moje srdeční záležitost. Objektivního komentáře nejsem schopen :-)

Nachtimin
10. března

najlepsia z knih z povinneho citania

Daduška
14. února

Přečetla jsem to s dost značným úsilím. Na jednu stranu absurdita, která mě rozčilovala tak, že jsem to už ani nechtěla číst, na druhou stranu tak šílený černý humor, že jsem se ke knize vždy vrátila. Neschopnost a hloupost velících důstojníků mě tak štvala, že jsem se k četbě musela nutit. Jinak mi trochu vadilo přeskakování mezi událostmi, kdy se k jedné události autor vrací několikrát, postavy se mi hlavně v první půlce knihy dost pletly, bylo pro mě dost obtížné se zpočátku v příběhu orientovat. Kruh se však nakonec uzavřel a vše se vyjasnilo. Ale jinak nelituji - někdo to přirovnával k MASHi - taky jsem měla chvílemi tento pocit.

Kakurenbo
13. ledna

Naprostá paráda - jedinečný humor, jedinečné postavy, jedinečná kniha. Přestože mě většina postav rozčilovala, ani na moment jsem je nedokázala nesnášet. Mají svou jiskru, své kouzlo. Lidem, milujícím ostrý, skoro až morbidní humor, padne jako ulitá. Jednou za čas si pročítám své oblíbené pasáže, sem tam ji zhltnu celou a přestože naprosto přesně vím, co se bude dít dál, nemohu se nesmát. Opravdu doporučuji, stojí to za to.

Chesterton
09. ledna

Mám ji doma, ale pochybuji, že jí znovu zkusím....snad na čten.výzvu najdu něco jiného:) Že by to bylo tím, že nejsem milovník Švejka :)? Tento druh humoru mi moc nesedí:(

keiko33
04. ledna

Toto dielo je tak absurdne, az je dokonale. Tu sa nejde nesmiat nad ludskou hlupostou a zaroven neplakat nad tazkym osudom vojakov. Ocenujem, ze autor dokazal najst vtip aj v tragedii vojny. Videla som aj film, no ma chybu, ktoru maju vsetky filmy, podla viacstranovych knih. A to, ze chcu 500 stran vtesnat do dvoch hodin a to sa velmi neda. Vela veci by som nepochopila, keby som knihu necitala. Takze kniha ano, film ma velmi nedostal.

tester
04. ledna

Let v bombardéru pod palbou flaků s veselou myslí se na autorově stylu podepsal. Když se z výletu vrátil živý, tedy znovu narozený na zem užíval si života tak, jak bylo u těchto dobrovolných sebevrahů zvykem. Vojna je mašinerie, ale nezbytná, tam se nedá o absurditách diskutovat, protože by během diskuze bylo po válce.
Válečný SW se dolaďuje během boje.