Hlava XXII
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107966/bmid_hlava-xxii-V73-107966.jpg
4
2404
357
Hlava XXII série
1. díl >
Fenomenální úspěch, který autorovi otevřel cestu k velké spisovatelské kariéře, si tato kniha vydobyla groteskně absurdním popisem osudů hlavního hrdiny Yossariana a jeho bombardovací letky, napadající se střídavým úspěchem různá italská města, a především nelítostně kritickým zobrazením vojenské mašinérie, představované cynickými, ale o to ctižádostivějšími a bezohlednějšími představiteli velitelského sboru. Heller vychází ze svých vlastních válečných zkušeností a v této své próze, svým duchem vzdáleně příbuzné Haškovým „Osudům dobrého vojáka Švejka“, předznamenal pacifistické postoje, jež pak v Americe především u mladé generace o pár let později naplno probudila vietnamská válka.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2008 , BB art
Originální název:
Catch-22 , 1961
více info...
Přidat komentář
Já bych pouze podotknul, že verze ČRo je (stejně jako třeba Swiftův Skromný návrh) sice skoro stejně úžasná, jako kniha sama, ale je oproti knize zkrácená. Aneb Přečtěte si to. Nebo ne. Tak jako tak jsme všichni zprasení. Hlava 22!)
Množství příhod z doby 2. světové války z prostředí amerických letců bombardovacích letadel, které jsou plné vtipných, ironických a absurdních situací a dialogů ilustrujících nesmyslnost rozkazů a vůbec vedení války (např. provianťák Milo). Nádherně zobrazena snaha dostat se z vojenské mašinérie a naproti tomu snaha zabránit tomu těmi, pro které je válka základem života.
Trochu mi neseděl způsob napsání, přivítal bych spíš ucelený román. Nečetlo se to úplně lehce, některé dialogy hodně dlouhé.
Vítejte ve světě zelených mozků, jinak se to asi popsat nedá. Příhody jsou to naprosto absurdní, které by člověk ani nevymyslel. Nepopírám, není to jednoduché čtení, ale cela kniha perfektně vykresluje uvažování a rozhodování obyčejných vojáků a jejich nadřízených. Dobrá Švejkovina.
Nevím, je Hlava XXII součástí seznamu maturitní četby? Pokud ano, lituji studenta, který si takovou otázku vytáhne. Vylíčit obsah a zhodnotit poselství knihy? Možná studenti Vojenské nebo Policejní akademie by to zvládli!
Jinak čtení to je celkem zábavné, s výrazně zeleným odstínem, stejným jako myšlení lampasáků, se kterými jsem se kdysi setkal v naší armádě!
Nie zlé, ale asi to nie je môj štýl. Len som sa donútila dočítať to, lebo nerada by som sa vzdala.
Absurdní historky z absurdního života armádních důstojníků bojující v absurdní válce. Asi takto by se dal shrnout nejznámější Hellerův román v jedné větě. Musím přiznat, že mě autor překvapil gradací celého děje. Očekával jsem řetězec absurdních příhod s nejasným koncem, ale ve skutečnosti celý příběh postupně zvážní a jednotlivé příběhové linky často končí tragicky. Takto ostatně často vyznívá i samotný život.
jak to, že Yossarianovy příhody a zkušenosti nemám v přečtených knihách?! to bych se musel stydět.
i když je pravda, že napoprvé jsem si s tím opusem nevěděl rady a přečetl ho jenom proto, abych nebyl za blba. ta radost z absurdnosti přišla až pak. a dodnes nechápu, jak mohla tato knížka vyjít u nás v dobách normalizace.
Rozhodně vždycky ocením cokoliv protiválečného. Ale tohle ne a ráda bych se vrátila na gympl a našemu češtináři omlátila knížku o hlavu.
Sto padesát mužských postav, asi tři vtipné věty (zvládla jsem to do poloviny) a všechny ženské postavy degradované jen na svoje prsa a pohlavní orgány. I příběh samotný je zmatečný a se spoustou balastu. Škoda, že se toho nápadu neujal někdo, kdo není ***.
(SPOILER)
Četl jsem ji nadvakrát, poprvé jsem zvládl jen asi 30 stran a vůbec jsem nechápal, o co jde a ani trochu mi neseděl její styl. Podruhé jsem to zkusil o několik let později a tak mě pohltila, že jsem nechápal, co jsem na ní tehdy nechápal a s čím jsem měl problém. Jakmile jsem přijal Hellerovo ujišťování, že tolik postav, a zvláště tak originálních, by se na Pianosu nemohlo vejít a zvykl si na jeho pošetilý, satirický, paradoxní a absurdní styl, kniha si mě naprosto získala a já si připadal, že s Yossarianem všechny ty absurdnosti prožívám také. Co jsem na knize zdaleka oceňoval nejvíce jsou všechny ty figurky, které jsou tak barvitě vykreslené. Yossarian, který nechce létat, a tak se snaží dokázat, že je blázen, aby nemusel létat, jenže když požádá o zproštění služby, dokáže, že není blázen, a musí létat a když bude létat dále, je blázen a nemusí létat, ale když požádá o zproštění... Kaplan se zvláštní vizí nahého muže na stromě, Milo, který bombarduje vlastní tábor, doktor Daneeka, který je úředně mrtvý, major Major Major Major, který se vyhýbá lidem a přijímá své lidi v kanceláři jen tehdy, když není přítomen, major --- de Coverley, kterého se všichni bojí zeptat na křestní jméno... a mnoho dalších, absurdních a parádně vtipných postav.
Hlava XXII je americký Švejk. Stejně jako on i Yossarian zde bojuje s nesmyslnou byrokracií, zvrhlými a pokřivenými pravidly, jakkoliv legrační to je z pohledu čtenáře, ale to jen na první pohled. Ve skutečnosti se pod tím vším skrývá sžíravá kritika války, stejně jako ve Švejkovi. Yossarian si uvědomuje, že tento boj nemůže vyhrát, tím zvlášť, že se stále zvedá počet povinných letů, a tak se rozhodne, že jednoduše dezertuje. Nejpůsobivější kritikou války je Snowdenův příběh a ono velké tajemství, které sdělil Yossarianovi.
Knihu jsem četl celou dvakrát a rozhodně se k ní zase chci vrátit, protože jen málo autorů umí vytvořit takovou nálož tak skvělé satiry, aburdnosti a bizarnosti jako Heller.
Hlava XXII je Hellerova zřejmě vůbec nejlepší knížka, která ve velké zkratce pojednává o absurditě celé válečné mašinérie. Román je částečně autobiografický, Heller zde čerpal také z vlastních zkušenosti. Takže příběh poručíka Yossariana určitě mohu doporučit k přečtení.
Absurdita války, stejně jako ve Švejkovi. Oproti Švejkovi je rozhodně čtivější, jednoduchý styl psaní, ale i tak kniha ke které se vracet nebudu, jednou stačilo. Některé pasáže byly pro mě nepochopitelné, např. když Natelyho děvka byla na Pianose z Říma dřív, než letadlo s vojáky a pak pokaždé věděla, kde Yossariana najít. Takových nonsensů je v knize na mě až přespříliš. Nicméně vystižení toho, že zbytečně umírají lidé ve válce, kterou vedou generálové a důstojníci, kteří se v klidu zavírají ve svých kancelářích, se autorovi velmi povedlo.
Přiznám se, že na gymnáziu jsem tuto knihu obešla, protože se mi zkrátka do válečné tématiky vůbec nechtělo. Nyní si s odstupem času k takovýmto knihám sem tam nacházím cestu a většinou toho nelituji, i když téma je vážné a smutné, tak historie teprve nedávná přináší intenzivnější dojmy. Toto autobiografické dílo Josepha Hellera je kritikou válek jako takových a je doslova prošpikované absurditou, která je v knize okořeněna značnou dávkou humoru, který má ovšem velmi trpkou příchuť . Hlavním tématem totiž zůstává ztráta iluzí, strach o vlastní kůži a zmar lidských životů ve jménu "čeho, že vůbec ?". Poslouchala jsem na Českém rozhlasu ve skvělém podání Vasila Fridricha.
Klasika, která mi bohužel moc nesedla. Kdyby byla o půlku kratší, bavila by mě asi více. Konec mě ale překvapil.
Když jsem četl k maturitě, skončil jsem po padesáti stránkách. Najednou v audiu na ČRo naprostá pecka, u kterého jsem se nad onou bizarností nedokázal zastavit smát. Jasně, nějaké pasáže úmorné a zbytečné. Mnohdy ale klenot k popukání.
Dobrá myšlenka díla podpořená dostatečnou absurditou se mi zamlouvá. Ocenila bych větší konzistenci díla podpořenou dějovým posunem. Občas na mě kniha působila spíše jako změť jednotlivých absurdních scének propojených hlavním hrdinou, ale to je spíše moje osobní preference, kdy mám raději ucelené příběhy.
Doporučuji i audioknihu vydanou Českým rozhlasem.
Pěkné dílo.
Absurdita války. Bezohlední zabednění velitelé rozhodující o osudech vojáků, kteří jsou nuceni plnit jejich bizarní a nesmyslné rozkazy.
Co nahání větší hrůzu než strašák v podobě mladého vojáka umírajícího v zadní části bombardéru nebo v podobě malé osamělé dívenky potulující se ulicemi Říma, kde brutální násilí je na dením pořádku?
Zoufalství tak velké, že už se tomu v záchvatu šílenství musejí členové letky smát. Nebo prchat do nemocnice předstírajíc bolest jater. Ale i kdyby jste byli ten největší cvok v celé armádě, doktor vás domů nepošle...
Poslouchala jsem jako četbu na pokračování na ČRo, i když mám tuto knihu i v papírově podobě, a to už několik let. Nebyla jsem schopná se k jejímu přečtení dokopat, takže jsem formu audioknihy moc uvítala. Vasil Fridrich jako interpret textu byl zvolen velmi dobře, byl to bod, který přispěl k tomu, že jsem text poslechla až do konce. Nebyl to úplně můj šálek čaje, byť uznávám, že poselství této knihy je docela čitelné a shrnula bych to jednou větou: Válka je vůl!
Po rokoch som si dala repete, tentokrát audio v češtine. A stojím si za tými 5 * :) Ten pohľad na vojnu cez čierny humor je excelentný. Niektoré pasáže som si pamätala aj po rokoch.
Jestli je na světě něco, za co by stálo umřít, je určitě lepší zůstat kvůli tomu naživu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Kniha Hlava XXII je v
| Právě čtených | 106x |
| Přečtených | 3 644x |
| Čtenářské výzvě | 342x |
| Doporučených | 328x |
| Knihotéce | 1 354x |
| Chystám se číst | 1 416x |
| Chci si koupit | 186x |
| dalších seznamech | 51x |
Zřejmě to není šálek mého čaje. Měl jsem co dělat abych ji dočetl.