Hladové hry

Minulost... Saul Laski, lapený v kleci Hitlerova konečného řešení, je jedním z obrovského zástupu lidí předurčených zemřít v nechvalně proslulém vyhlazovacím táboře v Chelmnu. Ač se svému osudu vzepře, stane tváří v tvář zlu staršímu a drtivějšímu než jsou nacisté... Současnost... Když se na základě tohoto setkání odhodlá za každou cenu přežít, vydá se na cestu trvající několik desetiletí, při níž navštíví několik kontinentů a nahlédne do nejtemnějších zákoutí historie dvacátého století. Odhalí tajné společenství bytostí, které pravděpodobně často figurují v pozadí těch nejstrašlivějších a nejnásilnějších světových událostí; bytostí, které zabíjejí na dálku a prostřednictvím zmanipulovaných prostředníků; bytostí obdařených psychickou schopností „používat" jiné lidi: číst jejich myšlenky, podrobovat je své vůli, vnímat jejich smysly, krmit se jejich emocemi, nutit je konat nepopsatelná zvěrstva. Trojice nejmocnějších příslušníků tohoto tajného řádu se pravidelně setkává, aby posoudila a porovnala úspěchy, které zaznamenává při svém promyšleném, krvavém tažení. Ovšem při jednom setkání se stane něco, čeho by se nikdy nenadáli... Saulovo pátrání má brzy dojít cíle a lovci a oběti se setkají v boji, jenž pronikne do samé podstaty lidského násilí a určí budoucnost našeho světa. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/46_/46282/hladove-hry-46282.jpg 4.2153
Série:

Doba mrchožroutů

Originální název:

Carrion Comfort (1989)

Žánr:
Literatura světová, Horory
Vydáno:, Laser-books (Laser)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (31)

Přidat komentář
tonysty
31. října

První kniha mě velmi uchvátila svým zpracováním a neustálým bojem o přežití Katniss. Chvílemi jsem měl stažený dech v předtuše jak to vše dopadne. Přečetl jsem si ji 3x. Bohužel se to nedá říci o pokračování.

zimela
08. srpna

Hladové hry jsou mocinky pěkňoučký devítisetstránkový příběh, který Simmons šachovou terminologií rozčlenil v tři celky.
Zahájení. V zahájení je čtenář seznámen s hlavními hrdiny a náramně vypečenou cháskou mentálních upírů, kterým celou dobu jasně vévodí ctihodná lady Melanie, jejíž monology jsou nezpochybnitelným tahounem celého díla.
Střední hra. Tak, střední hru bych zhusta prorubal; v ní se v podstatě na enormní ploše provádí slohové cvičení jak co nejnesrozumitelnějším, mnohozornoúhelným a nechronologicky řazeným způsobem popsat přípravu k dopadení jedné babičky asi stovkou agentů FBI. Nedělám si legraci. Hrozná pasáž napsaná v úplně jiném stylu, kvůli které jsem Hladové hry odložil, abych se je pak jakože přecijen pokusil dočíst - ovšem už obohaceny o onu čupr minihru, kdy v mezidobí zapomenete všechna jména a musíte pak zdlouhavě přemýšlet, kdo že je v tom šíleně zamotaném propletenci kdo. Střední hra se nese v úplně jiném, nezáživném duchu a jak říkám, sekeru na ní.
Koncovka; ovšem pak je tu koncovka ve které se Simmons vrací k našim oblíbeným psychopatům a kde s nimi rozjíždí tóčo natolik apokalyptických rozměrů, že vám prostě po jeho dočtení nezbude, než bezmocně civět, jak je z tématicky béčkové frašky možno vybrousit takový gem.
5 střední hrou silně pošramocených, ale pořád 5 *****

Tyet
21. června

Od Simmonse jsem četla první Terror a ten mě naprosto uchvátil a dodnes má místo mezi mými nejoblíbenějšími knihami. Na Hladové hry jsem se proto velmi těšila. Bohužel to je naprosto průměrný horor, nebylo tam nic, co by mě překvapilo nebo nad čím bych musela přestat číst, položit knížku do klína a přemýšlet. Jediný klad je ten, že děj odsejpá, takže jsem těch 900 stran nebo kolik přečetla za týden. Pro mě dost zklamání, bohužel.

Plague
18. června

První kniha od Simmonse, kterou jsem četl a která odstartovala lavinu jeho dalších děl do jejichž salvy jsem se dostal. Nebudu zastírat, nadchla mě obálka. WW2 mě zajímá obal sliboval zajímavé čtení. Stejně jako u dalších knih (což jsem v té době nevěděl) je celý děj dokonale propracovaný a drží čtenáře doslova pod krkem. Fikce a historická fakta jsou promíchána tak dobře, že by tomu všemu člověk věřil. Tak věrohodně, že si dodnes říkám, jestli opravdu nejsou mezi námi .....

evickakyticka
05. května

U Simmonse nikdy nevím, jestli mě kniha dokonale pohltí nebo ji odložím s tím, že mě absolutně nebaví. Tato patřila do první kategorie. Líbil se mi nápad psychologických upírů, nejvíc mě bavila linka Melanie. Taky budu rozhodně vzpomínat na šachy, jak v první, tak i v závěrečné části příběhu. Na druhou stranu nerada čtu o bang-bang akcích, kde se jen střílí a všechno vybuchuje... Naštěstí to nebylo jen o střílečkách. Oceňuji propracované postavy, jejich propletené životy i celou tu omáčku kolem. Právě ta totiž tvoří podstatu románu, do kterého se máte zakousnout a nepustit.

hodalv
27. dubna

Neuveriteľný blábol. Bez spádu ,rozvláčne ,opakujci sa dej. Možno ,ak by sa vypustili tri štvrtiny balastu bola by z toho slušná kniha. Bola to moja druhá kniha ,ktorú som nedokázal dočítať, aj keď som sa snažil premôcť.

-Alja-
09. dubna

Tak tohle mi opravdu nesedlo. Jsem zvyklá knihy dočítat, odložila jsem v životě opravdu tak dvě tři, ale tahle byla vážný adept. Na to, kolik je v ní vlastně akce, mě neuvěřitelně nudila.

Metroušek
05. února

Jeden z absolutně nejlepších inteligentních hororů a thrillerů jaké znám, navíc v novém, kongeniálním překladu. Neuvěřitelná jízda! Úžasný nápad v neméně silném provedení! Málokdy označuji knihy za geniální, ale zde nemohu jinak! Jak moc si přeji, aby Dan Simmons napsal ještě pokračování! Hladová stařenka slečna Melanie Fullerová by jistě bravurně protřídila nejedno město i velkoměsto v Evropě a přilehlém okolí... (:-) Pokud se vám bude kniha líbit, vřele doporučuji autorovo Temné léto. Na obě bichle si vyšetřete dostatek času, nebo začnete mít problémy v práci i v rodině. Jsou návykové asi jako crack. (:-)

ujira
29. ledna

Ačkoli bych se k četbě tohoto žánru a v takovém rozsahu nikdy neodhodlala, díky audioverzi jsem měla skvělou zábavu na několik pracovních dní a stejně hutný, zajímavý počitek. Autora jsem doposud neznala i když recenze na tuto knihu mne upoutala. Opravdu neobvyklé propojení žánrů, námět neotřelý i když čerpající z minulosti již mnohokrát liter.zpracované, prostě když u knihy mrazí a vlévají se slzy do očí, jde o dobrou četbu.

Hellrampage
23. ledna

"Guten Tag, mein alte Freund. Wie geht´s mein kleine Bauer?" - oberst (z tejto vety ma vždy zamrazí)

Hladové hry bola moja prvá prečítaná kniha od Dana Simmonsa, no aj keď to nie je jeho najlepšie alebo najvýznamnejšie dielo, kniha je naozaj veľmi dobre napísaná. Simmons píše lepšie než King alebo Barker. Jeho horory sú tak medzi nimi - ako keby si bral to najlepšie z Kinga a Barkera a pridal do toho ešte svoj vlastný kryštalický um (nepreháňa v sexuálnych alebo násilných scénach ako Barker a nie je taký jemný ako King). Hladové hry majú spád, no kniha je na druhú stranu veľmi trpezlivá a od čitateľa taktiež vyžaduje trpezlivosť. Dej budeme vidieť očami niekoľkých osôb - od Melanie, kde autor používa ja-rozprávanie, cez šerifa Gentryho, Natalie, slizkého Haroda alebo Saula (jeho rozprávanie o koncentračných táboroch bolo neopakovatelné, doslova som si ich užíval a hltal každú jednu vetu). Najlepšie na knihe je, že nenudí a autor dokáže posúvať dej prostredníctvom striedania postáv, ktoré danú situáciu vidia najlepšie, a tak v tom nemáte vôbec guláš (ako v postavách, tak v príbehu) a sami môžete rozmýšľať, dumať nad ďalšími pohybmi figúrok v hre. Samotné zakomponovanie šachovnice do hry mi vyrazilo dych, no prvýkrát mi nejak nevyšlo (neviem, či to bolo prekladom alebo mojou chybou). Samozrejme, Nemcov budete zase o ďalší zúrivý stupienok nenávidieť, veľakrát na nich budete počas knihy nadávať, hlavne na obersta (plukovníka) Willyho a celý nemecký manšaft, na ktorom tróni(l) Hitler. Hladové hry sú rozdelené na tri knihy. Teraz ich trošku rozoberiem (môžu sa v nich nachádzať spoilery).

"Nina Draytonová se mnou sváděla verbální souboj vyznačující se směsicí pobaveného pohŕdání a škodolibé vyzývavosti, jemné jako kočíčí drápky zahalené v sametu." - Melanie

V prvej knihe (Zahájení) sa naozaj len rozmiestňujú figúrky po "hracej ploche", dozvedáme sa bližšie info o naších hrdinoch (či už kladných alebo záporných) a hlavne odkrývame tajomstvá schopnosti, ktorú používajú übermenschen (smrtelníci ich prezývajú "upíri"). Už na päťdesiatej stránke kniha naberie zbesilé tempo s Melanie, ktorá v knihe tvorí takú "hlavnú" hrdinku, aj keď ju po prvej akcii dlho neuvidíte.

Druhá kniha (Střední hra) je o niečo (o dosť) akčnejšia. Konečne sa viac dostane na Melanie, ktorá je v hĺbke duše pokojná, no na vonok pôsobí ako stará baba s prasknutým vedením (pasáž s Vincentom nemá chybu). Páči sa mi prelínanie dejových liniek Gentryho, Natalie a Saula a ich odlúčenie a následné snaženie sa znovu spojiť. Akčné pasáže s gangom v Germantowne v čele s Marvinom boli sviežo kontrastné. Slizskú trojku Barent-Colben-Kepler(+ Sutter, ktorý je odený do rúcha baránčieho - s ním sa stretnete ale až v tretej knihe) budete nenávidieť a priať im pomalý, veľmi pomalý odchod z tohto sveta.

Tretia kniha (Koncovka) začína o tri mesiace po posledných udalostiach z druhej knihy. Začína veľmi rozvláčne (je z nich najdlhšia a má cca 400 strán), no o to velkolepejší je koniec. Kladné postavy sa pripravujú na stret so zápornými a ani vy a postavy samé neviete, ako to celé dopadne. Škoda len, že kniha nezachytáva bližšie Hitlera alebo celkovo viac neopisuje "upírov", ktorí nimi vlastne klasicky nie sú.

Čítanie Hladových hier mi pripadalo ako dívať sa na kvalitný, naozaj kvalitný thriller s prímesou fantastiky a hororu. Postavy sú naozaj premakané, ako po opisovej stránke, tak po stránke psychyckej. Krásne si viete všetky osoby v knihe predstaviť - Saul (aj keď nebol černoch) mi pripomínal Morgana Freemana, Gentry zas seržanta Baptistu z Dextera. Veľmi sa mi páčilo používanie nemčiny (keďže som z nej maturoval, aj keď ju neznášam), kniha dostala "germánsky" nádych a atmosféru koncentákov som si vedel živo predstaviť. V knihe je veľa silných scén, kedy autor nešetrí ako kladnými, tak aj zápornými hrdinami, takže každý jeden môže kedykoľvek zomrieť. Pritom jednotlivé postavy jednajú logicky a sami si vyradia svoje možnosti, z ktorých si vyberú, podobne, ako by ste to robili vy. Samozrejme, v knihe je kopec nelogických vecí, no ja nie som ten tym čitateľa, ktorý by sa odkazmi na nich vyžíval :-). Knížka by mohla byť pokojne kratšia, neuškodilo by jej o pár stoviek strán menej. Aj tak si zaslúži vysoké hodnotenie, pretože Simmons svoje rané dielo zvládol naozaj výborne. 90%!

Auf Wiedersehen...

Svatoslav
09.06.2016

Stephen King má své Prokletí Salemu, Bram Stoker svého Draculu a Dan Simmons Hladové hry. Každý z uvedených autorů ve svém díle stanovil v upírském světě jistá pravidla, která se od těch ostatních liší. Přičemž právě Hladové hry jsou tím nejodlišnějším, co na poli krvesajů můžeme najít. Veškerá zaběhnutá schémata jsou smetena ze stolu takovou razancí, že i Bram Stoker by nevěřícně kroutil hlavou. Simmonsovi upíři totiž vůbec nepijí krev, ale živí se zabíjením lidí pomocí psychické manipulace. Žijí mezi námi, vypadají stejně jako každý člověk, ale přeci jsou jiní. Znáte podivný pocit, když vám z ničeho nic běží mráz po zádech? Co když se právě nějaký upír nabourává do vašeho systému a tiše zabydluje v mozku?

Hladové hry jsou především rozsáhlý román o pomstě muže, který díky upírským rozmarům přišel ve druhé světové válce o rodinu a přátele. Autor v (téměř) tisícistránkové bichli prolíná několik dějových linií, až je občas těžké se v nich orientovat. Na povrch vyplouvají nově nabyté skutečnosti. Vyhlazování Židů bylo spíše zábavou lidí vlastnících tzv. „Schopnost.“ Psychičtí upíři mistrně ovládali kohokoli, stačilo otevřít pověstná vrátka v hlavě oběti. Hranice mezi fikcí a historií je zbořena, v imaginaci Dana Simmonse je možné vše.

Čím mi ale mistr udělal ohromnou radost, jsou nezapomenutelné záporné postavy. Někdy v budoucnu bych si docela rád od autora přečetl článek, ve kterém popisuje tvorbu takových legendárních záporáků. V prvé řadě bych chtěl vyzdvihnout geniální antihrdinku Melanii Fullerovou, při jejímž posledním monologu mě pokaždé zamrazí. Silná žena užívající si svého života do chvíle, kdy ji její přátelé hodí přes palubu, a je pouze na ní, jak se zachová. Bude smutně sedět v koutě, nebo zatne zuby a vtrhne do ringu? Melanie Fullerová by se mohla s klidem řadit mezi prvotřídní femme fatale každého dobrého noir filmu. S tím rozdílem, že Melanie není krásná, zato nepředvídatelná a plná intrik.

Kniha není horor, ale spíše dramatický thriller s prvky hororu a sci-fi. To vše okořeňte kriminální linkou, která se postupem stránek rozroste v daleko víc, než byste na začátku tušili. Mistrně zvládnuté akční scény jsou už jen třešničkou na již tak dokonalém dortu. Děj má spád a graduje rychlostí světla. Ač najdeme několik hluchých míst, po přečtení akční sekvence trvající dvě stě stran na nějaké hluché místo zapomenete. Jedinou výtku bych viděl v novém překladu, ač je kvalitnější než překlad původní, stále má spoustu zbytečně kostrbatých míst.

Pokud chcete vědět, jak vypadá román plný moře záporných postav s několika kladnými rybkami, neváhejte! O to více, zdali vás zájímá upír bez tesáků a krve. Shrnuto, podtrženo, Hladové hry se právem řadí mezi legendy žánru. Obrovská škoda, že tento klenot upíří tématiky je u nás tolik opomíjený. Snad se to s novým vydáním změní.

ziriant
11.03.2016

Trochu delší, ale přesto další skvělý Simmons. Délka by sama o sobě až tak na škodu nebyla, jen podle mě způsobuje, že je kniha náročnější ohledně požadavků na čtenáře. Je opravdu potřeba vyšetřit si čas a duševní prostor na to, aby se mohl příběh rozvinout v hlavě. Když se ovšem tyto základní předpoklady podaří splnit, zábava je zaručena.

Patapuf
13.01.2016

Úchvatné čtení... U této knihy není na škodu, že má tolik stran, spíš je to její výhoda... zábava a napětí až do samého konce...

Padla Hvezda
25.10.2015

Skvělá kniha, i přes svou délku. Velmi neotřelý pohled na upíry, sice ne zrovna přitažlivý, ale velmi zajímavý. Willy byl rozhodně moje nejoblíbenější postava.

MikySkjaera
20.09.2015

Vynikající kniha. Vzhledem k předchozím komentářům jsem se trochu bál těch slabších pasáží, kterými se budu muset prokousat, ale nic takového jsem nakonec v knize nenašel. Čtení jsem si užil a skoro mě mrzí, že už jsem dočetl. Vedle Černého léta je to pro mě zatím nejlepší Simmonsova kniha.

Slartibarkfast
19.09.2014

Pokud to srovnám s jinými knihami Dana Simmonse, byla tahle o něco slabší. Je to až zvláštní, protože tohle má být jeho nejlepší dílo. Podle mne tomu tak ovšem není. Nicméně se to celkem slušně četlo, ačkoliv při téhle rozsáhlosti díla se nevyhnul slabším pasážím, kterými se musel čtenář doslova prožvýkat. 70%

sioux
22.12.2013

Na knížce se mi nejvíce líbil obal.

Nakonec jsem to dočetl, ale byla to dřina. Jak skládat valník s uhlím.

Budulman
20.11.2013

Uf... konečně dočteno... a po té extrémně dlouhé době, kterou mi to trvalo musím nakonec stejně říct... To už je konec?
Na začátku jsem měl obrovské problémy se vůbec v ději a postavách zorientovat, knížku jsem na nějakou dobu odložil, abych se k ní po cca půl roce zase vrátil a užil si ji až do konce.
Abych pravdu řekl, některé části knihy byly strašně moc dlouhé, kdy jsem se až těšil na konec kapitoly, jiné měly spád, občas jsem nevěřil vlastním očím a z některých pasáží se mi dělalo solidně šoufl, kdy některé postavy posílali svoji "lidskost" až na samotné dno.
Poslední část už byla slušný akční nářez, sama o sobě utekla jako voda a epilog byl jako vystřižený z amerického filmu :-)
Celou knihu jsem nebral až tak moc jako horor, spíš výlet do psycho hlavy slušně ujeté Melanie Fullerové, sadistického Willyho, chlípného hajzlíka Haroda, odporných praktik stejně postižených šmejdů v tajných službách a dalších na té špatné straně, na druhé straně propracované postavy Saula Laskiho a vyvíjející se osobnosti Natalie a dalších na straně "dobra"
To celé zasazené do naprosto skvěle poskládaného příběhu, který byl až na pár situací naprosto uvěřitelný.
Navíc s precizními popisy snad úplně všeho, každého detailu. (chápu že tohle může někoho nudit, mě to dalo pocit toho, jako bych byl opravdu tam)
Suma sumárum, zážitek na hodně dlouho :-)

Vojta
04.10.2013

Dan Simmons je vlastně schizofrenik. Jedna jeho část je učenec zabývající se seriozními vědeckými tématy a druhá část je nadšený milovník braku. Hladové hry jsou důkazem téhle rozpolcenosti, na některých stranách jsou řešeny vážné otázky holokaustu, morálky, neoddělitelnosti násilí a člověka… A na dalších jenom vystřelit/nevystřelit, utéct/neutéct … Těch „jednodušších“ scén je podstatně víc, což by nevadilo, bohužel některé zavání laciností a jsou obtížné uvěřitelné - zkrátka otravné.
Naštěstí kniha obsahuje i velkou porci skvělých nápadů (týkajících se přímo děje), jako je například ústřední motiv duševních upírů nebo třeba „živého šachu“. Jak jsem ale předtím naznačoval, někdy to dobré trochu zapadá na úkor špatného nebo ne tolik zajímavého. A proto se nabízí otázka, neměl Simmons napsat něco kratšího a méně ambiciózního, co by ale mělo vyrovnanější kvalitu jednotlivých částí? Možná ano, stalo se však něco jiného – Simmons stvořil obrovské devítisetstránkové monstrum. Ale jak už to tak v hororech bývá, měl trochu problém ho zvládnout.

Erezka
23.09.2013

Velmi příjemné čtení. V knize se vyskytuje hodně postav, z počátku to vypadalo hodně komplikovaně a bála jsem se, že se v tom začnu strácet, ale nestalo se. Autor to dokázal tak nějak zaonačit, že je to přehledné. Celou dobu i celkem napínavé, i když na můj vkus už trochu dlouhé, především prostřední část se někdy vlekla. Konec se mi opravdu líbil, zvláště pak úplný závěr. Problém byl trochu s kladnými hrdiny, ti mi nebyli nijak zvlášť sympatičtí a hlavně jich tam není mnoho. Nakonec člověk sklouzne k tomu, že mu začnou být milý i ti záporní :-)

Desireus
02.06.2013

Famózní kniha, vůbec se neztotožňuju s názorem, že by střední část byla slabší, Simmons dokáže udržet napětí a chuť číst po celých 900 stránek. Opravdu smekám nad autorovou fantazií. V takto obsáhlém díle je samozřejmě vcelku dost postav, ale pokud čtete pozorně, tak se v tom krásně orientujete a autorův styl přeskakování mezi různými dějovými linkami zvyšuje napětí, než že by působil zmatečně.

smmajl
17.04.2013

Asi jsem čekala víc....první část výborná, druhá velmi natáhlá a nudná, závěr ušel...rozhodně jsem čekala víc, ve srovnání s Kingem moc nechápu, co tam bylo až zas tak hororové. Literárně je kniha napsaná výborně, ale...

11karina
05.03.2013

Od knihy jsem asi čekala víc nebo možná i něco jiného. Chvílemi výborné napínavé pasáže, za pár stránek nudné popisky nezáživných postav - tyto stránky - vzhledem k obsáhlosti knihy - jsem jen přelítla, i když to normálně nedělám. Po delším návratu ke knize jsem si nepamatovala jednotllivé aktéry, musela jsem se vracet na začátek jednotlivých kapitol.
Doporučuju ke čtení třeba na "válecí" dovolenou na pláž nebo k moři, když nedočtete, zase tak nic moc se nestalo.

Ben Nevis
05.11.2012

Víc to bude bavit kluky, protože po většinu románu akce stíhá akci, honičky, výbuchy, střelba, agenti... Ty nadpřirozené schopnosti tam ani nemusely být.
Další věc, co může odradit, je nedostatek sympatických postav. Jsou tam pouze tři kladní hrdinové, ale musíme přetrpět i pohledy sobeckých a někdy šílených psychických upírů.

maphiosso
07.08.2012

Hladové hry jsou tak trochu přehlídka záporných postav, gaunerů, lidských zrůd a psychicky narušených osob se zvláštní Schopností, proti které Simmons postavil hrstku obyčejných lidí. Tento nerovný souboj je možná zbytečně roztahaný na 900 stran, kde strhující pasáže střídají ty, kterými se musí čtenář zdlouhavě prokousávat. Těch čtivých, jako například vyprávění Saula Laskiho nebo postupně o rozum přicházející Melanie Fullerové, je většina a tak má kniha spád a čte se dobře. Ani zde si Simmons neodpustil žánrovou rozmanitost, v knize se střídají hororové prvky s akcí a thrillerem, epilog je jako vystřižený z detektivky Agathy Christie..
Hladové hry sice nejsou tak strhujícím a velkolepým románem jako autorova pozdější díla, ale už zde Simmons ukázal svůj obrovský literární talent, především talent udržet čtenáře 900 stran v pozornosti :-)

Izu
29.02.2012

Perfektní námět,ani chvíli jsem se nenudila,doporučuju všem.

Minas
20.09.2011

Knížku jsem zakoupil na veletrhu knih a jelikož jsem měl od Simmonse přečten Terror, těšil jsem se na další bravúrní knihu. Avšak když jsem nahlédl do databáze, baflo na mě vcelku nízké hodnocení a tak jsem se docela lekl, co že jsem si to vlastně pořídil.

Jak už psal přede mnou pistalka, Hladové hry jsou pokládány buď to za velkolepý a strhující román nebo naopak za zbytečně zdlouhavý a nudný. Já se rozhodně přikláním k té první skupině.
Od knihy jsem nic světoborného nečekal a když na mě hned od prvních stránek dýchla svěží četba, nemohl jsem se jí nabažit. Zahájení je jednoznačně nejlepší částí celého románu a dokázalo mě pořádně vtáhnout do děje. Střední hra, která se mění v thriller, už byla o něco méně říznější a jisté části byly i dosti nepřehledné. Nicméně v mezích thrilleru stále čtivé.
Tam, kde Střední hra ubírá na čtivosti, Koncovka zase vyrovnává napětí. I přes ne zcela vyrovnané části se pro mne jedná o skvělou četbu v rychlém tempu, bez slepých míst, u kterých bych se nudil.

Pro mne tedy výtečný zážitek :))

pistalka
08.04.2011

Někteří považují Hladové hry za velkolepý a strhující román, jiným přijde zbytečně zdlouhavý a nudný. Já se nemohu přidat ani k jednomu tvrzení, protože úroveň čtivosti a zábavnosti není po celých 900 stran vyrovnaná. Román má však spousty zajímavých míst, díky kterým stojí za přečtení. Nyní konkrétněji:

Zahájení má asi nejblíže k hororu, seznámíme se s většinou postav a určitě potěší několik letmých zmínek o Československu. Pro mě to byla nejvydařenější třetina knihy, za obvzláště působivou považuji poslední schůzi psychických upírů, dále Saulovo líčení minulosti a první šachovou partii.
Střední hra má svým dějem blíže k thrilleru (a byla to taky část, u které jsem původně zamýšlené pětihvězdičkové hodnocení začal snižovat).
Koncovka zavání politickým thrillerem a po poněkud rozpačité Střední hře byla vítaným zlepšením. Co mě ovšem zklamalo, byl samotný závěr. Děj na Dollmanově ostrově byl zajímavý, avšak samotný konec knihy jsem si představoval úplně jinak - daleko velkolepější a snad i více strhující. Posledních několik desítek stránek mě bohužel - opět - nudily.

Hladové hry byly teprve druhým Simmonsovým románem a prvním vstupem na pole hororu. Poprvé si zde uzmul o něco víc, než kolik tehdy dokázal zvládnout. Oproti pozdějším autorovým dílům tak kniha působí poněkud nevyrovnaně. Přesto je to řemeslně nadprůměrně napsaný román, který stojí za to si přečíst a který díky nádherné grafické úpravě v knihovně krásně vynikne. Celkové hodnocení: 70%

Na závěr bych rád pogratuloval Paulhunterovi, který ač začal později, dočetl o dva dny dříve. Naše "hra" však byla (narozdíl od té oberstovy) naprosto neškodná :D

paulhunter
06.04.2011

Hladové hry působí jako celek trochu nekonzistentně. První část knihy mě zaujala vyprávěním polského Žida Saula Laskiho, který zažil hrůzy koncentračních táborů a samotným představením psychických upírů, kteří užívají ostatní jako loutky pro zábavu a zvrácené učely. Ovšem Střední hra mě dost zklamala, místy i nudila, což bych u Simmonse nečekal. Střední hra je totiž jedno velké míhání postav z jednoho místa na jiné a na druhé straně únavným čekáním na to, co se bude dít v městečku Germantown, kde čtenáře svou trpělivostí rozhodně předčí literární agenti FBI. Mé zklamání však polevuje již s prvními stránkami třetí části Hladových her. Koncovka je opět tím Simmonsem, se kterým jsem se setkal na začátku a nabízí plno světlých míst včetně finálního šach-matu.
Simmons pojal téma psychických upírů a zla zevrubně, ale pokud očekáváte od Hladových her horor v pravém slova smyslu, budete zklamáni - hrůzu podle mě vyvolává daleko víc líčení fašistických praktik, než ovládání myslí k morbidním úkonům.

V rámci žánru se jedná o nadprůměr, na Simmonse bohužel o slabší dílo, které snad nikoho neodradí od dalších (pozdějších) děl, ve kterých plně vynikl spisovatelův talent.

Habe ich recht, mein klein Bauer?

Viviana
21.02.2011

Všichni mi říkali "nečti to, nestojí to za to"... a já neposlechla. Takže na cokoli si budu stěžovat, za to si vlastně můžu sama. :D

Mám z téhle bichle pocit, jako bych přečetla minimálně dvě různé knížky. Z nich jedna by byla celkem zdařilým fantastickým hororem, a druhá jakousi hybridní akční krimi, kterou bych normálně nechala po dvaceti stránkách navždy nedočtenou. Tím, že se obě dvě roviny spojily, vzniklo cosi, co mě straší ve snech - a není to kvůli hrůzostrašnému příběhu.
Od začátku jakoby se příběh nemohl rozhodnout, čím vlastně bude. Někdy se taková směs žánrů povede, a může být i delší (perfektní příklad je Kingova Temná věž). A někdy z toho prostě vylezou Hladové hry.
Takže dlouhé pasáže, které mě vysloveně nudily, a nebyly ani nijak významným přínosem pro příběh, se střídaly s kousky, které se daly vychutnat. Bohužel jsem si z celé knihy nedokázala vybrat žádnou opravdu sympatickou postavu. Ještě se k tomu trochu blížila Melanie... ale většina postav se prostě motala sem a tam, vážně trochu jako figurky na šachovnici, a já jsem jim nedokázala uvěřit vůbec nic.
Protože šlo o moje první setkání se Simmonsem, tak autora nechci odsuzovat, spíš zkusím něco, co mi naopak každý doporučuje. Na tomhle kousku jsem si vážně akorát málem zlámala zuby.