Hitler. (I. díl), 1889-1936: Hybris
Ian Kershaw
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29568/bmid_hitler-i-dil-1889-1936-hybris-MBy-29568.png
5
30
6
Monumentální práce předního britského historika Iana Kershawa představuje dosud nejucelenější a nejrozsáhlejší životopis vůdce nacistického hnutí. V prvním díle se čtenář seznámí nejprve s Hitlerovým původem, rodinným prostředí a dospíváním. Setká se tu s Hitlerovým jediným skutečně blízkým druhem, Augustem Kubizkem, chlapcem českého původu, v jehož společnosti Hitler prožil formující období svého mladí. Poté autor podrobně sleduje „vůdcův“ dobrovolný vstup do armády v době první světové války, počátky politické dráhy, nezdar v mnichovském puči, jeho překonání a následnou cestu k převzetí moci. Za pomoci nejnovějších pramenů, mimo jiné obohacených nedávným zpřístupněním bývalých sovětských archivů, metodou spojení biografického přístupu a studia dějin společnosti předkládá jak obraz Hitlerova nitra, tak společenských dějů, tolik osudových nejen pro Německo, ale i pro celý svět 20. století.... celý text
Literatura faktu , Biografie a memoáry
Vydáno: 2004 , Argo
Originální název:
Hitler. Vol 1, 1889–1936: Hubris , 1998
více info...
Přidat komentář
Před psaním komentáře jsem si nechal trochu odstup. Pochopení knihy "Jak umírá demokracie" bylo snazší právě i díky prvnímu dílu tohoto monumentálního životopisu jedné z nejšílenějších postav moderní historie lidstva.
Na politické scéně se objeví regulérní šílenec, nicméně mocní tehdejší německé konzervativní politiky usoudili, že bude snadno využitelný a v pravý čas odhoditelný.
Je otázka, zda by vůbec měl nějakou šanci na své cestě k absolutní moci, nebýt druhého strašáka tehdejší doby - ruské bolševické revoluce.
Hodně podrobně zmapovaný život od mládí po nástup k moci v roce 1936 je docela dobrodružné čtení a člověk jen zírá (dobrý trénink na mistrovství světa v zírání) , jak snadno se díky strachu z jedné hrůzy dostává k moci hrůza jiná.
Poučení pro dnešní dobu je dle mého názoru jasné - nepodceňovat sebevětší exoty, nikdy nelze říct, jak strašné procesy mohou spustit ve společnosti. A jak se spirála nenávisti a násilí jednou roztočí, bývá její zastavení téměř nemožné.
Nyní dočítám díl II a ten je stejně zajímavý, jako ten první. Pokud máte čas a zajímá vás tato temná část světové historie, neuděláte chybu, když se do knihy pustíte.
Na závěr jedna citace, která ukazuje, že i dnes máme v politice síly, pro které je rozpoutání cílené nenávisti proti snadným cílům ve společnosti jedním ze základních principů jejich ideologie.
"Aniž potřeboval Hitlerovy směrnice, policejní sbor vycházející z těchto předpokladů, rozšiřoval cílové skupiny těch, kdo byli zahrnuti pod pojmy „nepřátelé státu' nebo „škůdci národa". Tento seznam se mohl zvětšoval téměř libovolně. Kromě hlavních rasových obětí — Židů — a největších ideologických a politických nepřátel — komunistů a socialistů či svobodných zednářů (tato tajná společnost byla podezřívána z údajného vytvoření mezinárodní mocenské sítě a ze spolčení se Židy na celosvětovém spiknutí) — zaměřili pilní policejní snaživci a ideologové SS své úsilí na vyhledávání nových vnitřních „nepřátel", kterým je nutno čelit. Většinou to byly slabé, neoblíbené a okrajové společenské skupiny jako Romové, homosexuálové, žebráci, ,asociální živly", „osoby práce se štítící" a „recidivisté". Stíhání neunikl nikdo, kdo nebyl ochoten uznat totalitní nároky nacistického státu — kromě Svědků Jehovových či „politicky aktivních" představitelů hlavních křesťanských vyznání se nevyhnulo ani malým křesťanským sektám, které se přitom snažily nacionálnímu socialismu přizpůsobit (například mormoni či adventisté sedmého dne)."
Dočteno a je to hodně depresivní čtení. Ne snad z důvodu vlastního obsahu, hrubou kostru \"příběhu o cestě Adolfa Hitlera k moci\" zná snad každý vzdělaný člověk. Depresivní je to, na co klade Kershaw důraz. Tedy že cesta k moci nebyla ani výlučně, ale dokonce ani převážně dílem nějaké zvláštní schopnosti nacistů, ale spíše dílem jiných sil. Sil politických a i lidových, sil, které samy chtěly v Německu diktaturu a pro které byl Hitler postupně směšnou figurkou, užitečným spojencem, mouřenínem na špinavou práci, nástrojem, který ovládnou - a nakonec vůdcem. Navzdory mýtu \"pop-historie\" Německo nebylo svedeno, Německo svého diktátora chtělo a je spíše dílem náhody, že se tím diktátorem nestal někdo jiný. Dost zásadní poučení pro současnost, řekl bych. A poučili jsme se z toho? Já se obávám, že nikoliv - a právě to mi přijde na celé knize nejvíc depresivní.
Oceňuji čtivost, komplexní pojetí problematiky vzestupu A.Hitlera, plastické (soudím že i objektivní) vylíčení jeho osobnosti. Lidé chtějí být klamáni. Hitler jim nabídl to, co chtěli slyšet. Jen málo bylo těch, kdo se nenechali zmást.
Velmi podrobná kniha zachycuje vzestup Hitlera k moci především v souvislosti s celkovou historickou a společenskou situací. Od jisté chvíle se všechno začne valit s jakousi osudovostí a tragédie, která přichází, je nevyhnutelná, protože doba je na ni zralá. Vidíme, kolikrát stačilo něčí jediné drobné rozhodnutí, aby se Hitler a jeho NSDAP propadli do bezvýznamnosti, ale nebyl nikdo, kdo by to rozhodnutí udělal, kdo by se té lavině v jejím zárodku postavil. Někdy máte pocit, že kdyby se Hitler nenarodil, museli by si ho Němci vymyslet.
Vždy mě fascinovalo, jak velkému čtenářskému zájmu se těší ta neustále vycházející plejáda knih o Hitlerovi, Třetí říši, Waffen-SS apod., u nichž se však už po letmém prolistování nelze ubránit dojmu, že opakují jedno a to samé, aniž by za sebou zanechávaly nějaký hlubší přínos. V tom horším případě pak, že sklouzávají k senzacechtivému stylu bulvárních plátků v duchu "čím více šokujících odhalení, tím lépe" a historickou přesnost ať vezme čert.
Buď jak buď, Kershawova práce si právem zasluhuje přídomek monumentální, neboť se z oné výše nastíněné záplavy vymyká svědomitostí svého zpracování, nespornou erudicí autorovou a v neposlední řadě také mimořádně čtivým podáním, s nímž je napsána. Hybris není ani zastydlou oslavou "Vůdce" relativizující jeho zodpovědnost, ani lacinou snahou vylíčit v nejtemnějších barvách nelidské monstrum a pak si na něj z morálních výšin plivnout. Kershawova Hybris je přesně tím, čím by každá historická práce měla být: odborně na výši, opřená o dlouholetý pečlivý výzkum a snažící se nezaujatě předložit líčení událostí tak, jak se odehrály, a čtenář nechť si utvoří závěr sám. A v neposlední řadě si Hybris zasluhuje hluboké uznání i po čtenářské stránce. I díky povedenému překladu se kniha čte velmi příjemně, ba svižněji než leckterý román. Klobouk dolů. I přes úctyhodnou tloušťku (obou dílů) je to kniha, kterou se nemusí bát vzít do rukou i běžný čtenář, aniž by musel být promovaný historik. Rozhodně lze doporučit. Vedle Allana Bullocka a Joachima Festa je Kershowova Hybris bezesporu třetí z trojice stěžejních děl k pochopení hlubin Hitlerovy osobnosti.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Hitler. (I. díl), 1889-1936: Hybris |
| 2017 | Do pekel a zpět: Evropa 1914-1949 |
| 2013 | Konec: Německo 1944-45 |
| 2004 | Hitler. II. díl, 1936–1945: Nemesis |
| 2009 |  Hitlerův mýtus: Obraz a skutečnost ve Třetí říši |
Kniha Hitler. (I. díl), 1889-1936: Hybris je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 43x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 58x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 1x |
Kniha je solidní a určitě poskytne nezbytný souhrn informací.
Má ale i tu nevýhodu, že autor je nucený opakovat i dost známé věci. Vzhledem k rozsáhlé bibliografii v příloze si myslím, že mohl přeci jenom řadu věcí vynechat a soustředit se na nějaká zobecnění. Nejspíš to ale chtěl pojmout populárněji...
Kromě toho se mi zdá, že je trochu problém představovat Hitlera vpodstatě jako člověka, který je víceméně produktem okolností, a přesto nazvat knihu přímo: "Hitler..." I když je autor třída, tak mi takhle celý ten monumentální projekt připadá trochu schizofrenický... Ovšem proč by se mělo o schizofrenikovi vlastně psát jinak ?-)