Historie včel
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284510/bmid_historie-vcel-fj2-284510.jpg
4
860
237
Klimatické kvarteto série
1. díl >
Historie včel je román o vyhynutí včel. William je zklamaný biolog a obchodník s osivem, žijící v Anglii roku 1852. Právě se chystá postavit zcela nový typ úlu, který jemu i jeho dětem zajistí čest a slávu. • George je včelař, žijící v USA roku 2007 a jeho farma bojuje o přežití. On ale doufá, že jeho syn bude pro farmu spásou. • Tao žije v budoucnosti v Číně, v době, kdy již včely vyhynuly. Pracuje na ručním opylování. Víc než cokoli jiného chce pro svému synovi zajistit vzdělání, aby měl lepší život, než je ten její. Všechny tři příběhy se navzájem prolínají, setkává se zde minulost, přítomnost i budoucnost.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2017 , Omega
Originální název:
Bienes historie , 2015
více info...
Přidat komentář
Za mě hezké čtení, které popisuje co my lidi dokážeme provést přírodě. Určitě si přečtu všechny autorčiny knihy.
Kniha mě lákala zajímavým námětem. Není to zrovna kniha kterou přečtete na jeden zátah. Líbilo se mi rozdělení do třech časových rovin, nejvíce se mi líbila budoucnost. Ale s knihou jsem se prala měsíc a nutila se do čtení. Opravdu nejvíce mi vadili zakomplexovaní otcové. Zkusím i druhou knihu časem ale rozhodně ne hned.
Takový typ knihy jsem ještě nečetla. Námět zajímavý. U dějové linky z budoucnosti jsem byla docela napnutá a bavila mě nejvíce. Ty zbývající dvě linky by za mě ani v knize být nemusely. Popravdě jsem ani moc nepochopila, proč tam byly. Vše se dalo vysvětlit v jedné lince, v budoucnosti. Děj knihy mi dost přišel jako spatlanina a vzhledem ke střídání časových rovin se mi nečetl dobře. Příběh z budoucnosti byl podle mě ne moc dobře promyšlený a uvěřitelný. Potenciál má kniha dobrý, ale autorka jej nedokázala využít. Škoda.
Postavy mi nepřirostly k srdci, ani jedna, abych se přiznala, na druhou stranu včely - ty teď miluji snad ještě víc, než dřív!
Knihu jsem vybrala, jak se dá asi letos předpokládat, podle barvy obalu, a rozhodla jsem se, že ji zkrátka přečtu, i když knihy odehrávající se v budoucnosti (obzvlášť ty s postkatastrofickým scénářem) nečtu. Zde je to naštěstí prokládáno kapitolami z minulosti, což už můj šálek kávy je. Celkově mě kniha poměrně bavila, líbilo se mi, jak se na závěr příběhy propojily a dovysvětlily, i nakonec poměrně pozitivní vyznění knihy. Téma je hodně zajímavé a člověk si při čtení leccos uvědomí. Ale pokud na další knihu od autorky zase nějak náhodně nenarazím, cíleně ji pravděpodobně vyhledávat nebudu.
Kniha vo mne akosi leží, hoci som ju čítal dávnejšie a jednotlivé obrazy z nej mi z času na čas vytanú neodbytne na myseľ. Desivé je asi hlavne narušenie optimistickej predstavy, že súčasnú klimatickú krízu nakoniec nejako zvládneme. Autorka veľmi farbisto vykresľuje situáciu, kedy ľudstvo, tvárou v tvár neodvratnej katastrofe sprevádzanej dramatickým úbytkom včiel vedúci k neúrode, sa snaží urýchliť fosílnu neutralitu a obmedziť využívanie hnojív a chemických postrekov, ktoré ale bohužiaľ neprinášajú ovocie (doslova) okamžite a náhle zmeny v technológiach vedú k ďalšiemu poklesu produktivity a zhoršujúcim sa možnostiam uživiť obrovské množstvo ľudí. Globálna kríza znemožní vynakladať potrebné nemalé prostriedky na výskum obnoviteľných technológií a v ďalších rokoch je ľudstvo nútené vrátiť sa k pôvodným nešetrným a neudržateľným poľnohospodárskym postupom a ešte väčšiemu využívaniu fosílnych zdrojov, aby udržalo aspoň ako-tak stávajúcu úrodu. Tá však, síce pomalšie, ale aj tak neustále klesá. Navyše tento návrat ďalej urýchľuje krízu a zhoršuje už aj tak bezútešnú situáciu. A elektrické autá či efektívne solárne panely, ktoré mali byť budúcnosťou uhlíkovo neutrálneho a technologicky vyspelého sveta? Obe zostávajú príliš drahé, nedostupné a málo efektívne a, s ohľadom na nedostatok potravín a boj o prežitie, sa stávajú smutným a opusteným artefaktom. A ľudstvo sa ďalej prepadá do priepasti.
To nie je až tak nereálna situácia. Jednoducho potrebné nové šetrné technológie použiteľné v každodennom živote, vzhľadom k akcelerácii krízy a zhoršujúcim sa podmienkam, nemusíme stihnúť vyvinúť a implementovať. Desivé.
Že jsou včely pro lidstvo důležité jsem věděl, ale nepředstavoval jsem si, jaké to může mít důsledky, pokud by nebyly. O syndromu zhroucení včelstev jsem neslyšel, ale je to něco co se reálně děje, moc tomu nerozumíme a nevíme, co to způsobuje. Lehká historie včelaření a vývoj úlů mi přišla zajímavá. Určitě se časem pustím i do dalších děl autorky.
Zatím tři díly z klimatického kvarteta hodnotím pěti hvězdami (Historie včel, Modrá, Kůň Převalského), protože i když to má své mouchy (postavy stále podle stejné šablony ve všech dílech, někdy děj úplně neodsýpá), donutilo mě to k zamyšlení nad tím, jak se k přírodě chováme, a uvědomila jsem si díky tomu spoustu důležitých věcí. A za to patří spisovatelce poklona.
Tak tohle nebyl můj šálek kávy. Ani aktuální a chytlavé téma včel tomu nepřidalo. Téma tří příběhů z různých dob je zajímavé, ale dva neurotičtí otcové s poruchou přijetí svých synů bylo až moc. Naproti tomu Tao a její postapo svět byl taky pro mě trochu mimo. Přišlo mi hodně věcí nedotažených a nic vlastně v příběhu nebylo chytlavé nebo co by zaujalo. Rozhodně jsou lepší knihy na téma záchrany planety než tato. Za mě bohužel a do dalších dílů se rozhodně nepustím.
Historie včel mě uchvátila nejen zpracováním, krátké kapitoly se svižným tempem sednou asi každému čtenáři, ale zejména tématem. To je aktuální, autorka ho prezentovala s odstupem, až téměř odosobněně, což na mě velmi zapůsobilo. Jednotlivé časové linky se nakonec propojí, text lze vedle toho číst i jako výpověď o rodičích a dětech, o vztahu otců či matek se svými syny. Hanba výpravě knihy za chyby, překlepy, opakující se slova. Takovému dílu to maximálně nesluší.
Pořád si nejsem úplně jistá, jestli se mi kniha vlastně líbila nebo ne. Tři příběhy v jedné knize je odvážný počin, ale něco mi tam scházelo. Postavy byly zajímavé, ale každá mě svým způsobem nějak "iritovala", což možná měl být záměr. William a George mi připadali v něčem stejní, což je možná očekávatelné, když jsou z jednoho rodokmene, ale jejich reakce na životní situace mi přišly takové....předvídatelné. Tao je odvážná žena, nicméně svět v roce 2098 je těžko uchopitelný některé její úsudky mi přišly opět předvídatelné. Možná to je jen můj pocit, nechci nějak snižovat úroveň tohoto příběhu. Poselství hodnotím velmi kladně jako někdo, kdo pochází ze včelařské rodiny, nicméně psychologie postav..nevím.
Téma knihy mě velmi zaujalo, všechny tři linie příběhu byly zajímavé a na konci se krásně propojily. Bohužel mi kniha občas přišla zdlouhavá a předvídatelná.
E-KNIHA: U tohoto počinu nesmíte mít předem vysoká očekávání. Téma vymírání a mizení včel je sice aktuální a velmi důležité (a proto třetí hvězdička), ale zpracování samotného příběhu je velmi fádní. Pomalé tempo a nezajímavý děj. Pomalá tempa nemusí být nutně na škodu, ale řekla bych, že když samotnou linku příběhu dokážete popsat asi ve třech větách, navíc opravdu velice obyčejných a nudných, asi je něco špatně. Zápletky jsou navíc velice průhledné. Takže nejlepší na této knize je její čtivý styl psaní, sympatické postavy a propojení hlavních hrdinů. A to ani s ohledem na včely na vyšší hodnocení nestačí. Protože i samotný apel na společnost přichází celkem pozdě a násilně. Zároveň si nejsem úplně jistá, co s tím má běžný čtenář dělat, pokud sám není včelařem... Nebýt tam ty včely, rozhodně dám nižší hodnocení. A na rozdíl od ostatních čtenářů v tomto počinu opravdu nevidím nic světoborného.
Střídání více dějových linek a jejich následné propojení je mi vždy sympatické. Umocněno velmi aktuálním tématem o proměnách klimatu a vykreslením budoucnosti bez včel mne kniha vtáhla a získala si mne.
Po dlouhé době jsem narazila na knihu, do které jsem se musela nutit.
Nedávno jsem četla Šepot včel, skvělou knihu mexického magického realismu. Tohle měla být zcela odlišná záležitost, obálka – jiná, než zde na webu, ale snad ještě povedenější – vypadá téměř vědecky, takže proč ne. Jenže čtení Historie včel pro mě bylo doslova urputné. A to vůbec neholduju thrillerům ani akčním příběhům; třeba Slepý vrah, Vlčí růže nebo Zpívá, zpívá každý pták rozhodně nejsou čtivé knihy, které zhltnete na posezení. Jenže tyhle jmenované jsem četla se zatajeným dechem a byla jsem jich plná, zatímco tady jsem se protrápila na konec a výsledek se nedostavil.
Asi je chyba ve mně, komentář Terjac mi ukázal, co všechno jsem v knize nenašla, ale někdo vnímavější ano, třeba Chytuš. Podobně Metla byla, i přes kritické pasáže (mimochodem, v knize na s.407 není psáno Tomův otec, ale „první exemplář zhotovil jeho předek v roce 1852“), knihou také oslovena.
Já souzním spíše s komentáři vlkcz, Atuin, Chesterton, blackoutzuzi a Vesmich. Navíc mi často nesedl ani překlad, třeba „všemu kontrastovaly jeho velké a jasné oči“. Maja Lunde a já jsme se zkrátka nepotkaly a já si nejsem jistá, jestli budu mít odvahu pustit se do nějaké jiné knihy této autorky.
„“Bylo mi pouhých osm let, takže z toho, co četla, jsem moc nepochopila, ale z výrazu její tváře jsem odvodila, že se jedná o něco zásadního. Hrůza v jejích očích mi ukázala, že ji kniha hluboce zasáhla. A já si v tu chvíli uvědomila pravou podstatu vzdělání. Bez znalostí nejsme nic, jen zvířata, která popírají své instinkty.“
Velmi zajímavá kniha o tom, jaký dopad na svět by mělo vyhynutí včel. Líbilo se mi střídání 3 dějových linek, každá vždy vyprávěna z pohledu jedné osoby. Ze začátku spolu příběhy nesouvisí, ale postupně se čtenář dozvídá, jak jsou osudy jednotlivých postav propojeny. Autorka přibližuje, jak moc člověk svým chováním ničí planetu a jaké dopady má současný konzum. Kniha se mi moc líbila a po přečtení jsem stále měla v hlavě myšlenku, která v ní zazněla a to, jak v dnešní době vůbec nezáleží na jednotlivci, ale společenství, jako celku.
Velmi zajímavý román, který vás přiměje zamyslet se nejen nad včelami, ale nad budoucností přírody vůbec. Všechny tři linie příběhu mě zaujaly. Teprve po dočtení se vám historie včel složí jako puzzle, takže moc doporučuji nejen jako knihu pro ukrácení dlouhé chvíle. Doporučuji těm čtenářům, kterým není osud naší planety lhostejný, ale také všem, kteří rádi čtou knihy o něčem...
Nezbytnost včel pro přežití lidské civilizace je stejně urpurně tradovaný nesmysl, jako umanutě opakované tvrzení, že amazonský prales jsou plíce planety. Ekologická linie na mě tedy příliš nefungovala. I přesto musím uznat, že tohle je skvěle napsaná a chytře vypointovaná kniha. Nejvíc mě zaujal příběh z historie, i když nemá téměř žádné líbivé postavy a opírá se o nejméně naléhavou zápletku. Příběh z budoucnosti mi přišel předvídatelný, protože jsem jeho tajemství odhadl už před polovinou.
Přiznám se, že jsem po přečtení několika komentářů moc netušila, co od knihy očekávat. Musím ale říct, že mě celý příběh moc bavil. Tři časové linky, které jsou určitým způsobem propletené, byly každá svým způsobem originální a přinášela čtenáři velké množství zajímavých myšlenek.
Určitě se pustím i do dalších dílů
Štítky knihy
ekologie příroda norská literatura člověk a příroda včely romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Kniha Historie včel je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 1 185x |
| Čtenářské výzvě | 390x |
| Doporučených | 66x |
| Knihotéce | 392x |
| Chystám se číst | 627x |
| Chci si koupit | 128x |
| dalších seznamech | 11x |
Možná to tahle kniha ode mě schytá trochu víc než si právoplatně zasluhuje, ale pizděc jednou ten pohár prostě přetéct musel. Chci říct, že mě dost vytáčí knihy (nebo spíš jejich autoři), který se rozhodnou zpracovat zajímavé odborné téma, ať už třeba z oblasti historie nebo v tomto případě enviromentalistiky a potom z toho vznikne jen další kniha o vztazích. A i milovníky knih o vztazích musím ještě varovat, že v tomto případě jde o vztahy rodinné (matky, otcové, dcery a synové). V celé knize nedojde k žádné vztahové rošádě a neobsahuje žádný milostný mnohoúhelník (ani jeden!!! - čtenáři Radky Třeštíkové teď nevěřícně kroutí hlavou). Kniha se tváří jako román, ale jsou to tři samostatné novely, tři předvídatelné nudné rodinné příběhy z minulosti, současnosti a budoucnosti. Autorčina povrchnost a neznalost tématu byla přítomná ve všech dějových linkách, ale ta budoucnost bez včel, to bylo něco extra, lidé budoucnosti lezou po stromech jako opičáci a opylují ručně, mimochodem i dnes se na některých místech opyluje bez včel (ne protože by byli včely vyhubeny, ale protože v dané oblasti nikdy nežily). Lidi kteří takto vykonávají práci včel, na rozdíl od autorky trošku přemýšlí a u opylování používají takové sofistikované udělátko, říká se tomu "dlouhá tyč". Enviromentální poselství je prostoduše jasné omšelé klišé o tom, že se chováme k přírodě špatně a doplatíme na to, chovejme se k přírodě lépe. Pokud vám to takto stačí, múžete být s touto knihou docela v pohodě. Pokud jako já nemáte úplně v lásce zjednodušená hesla a začnete se ptát čím konkrétně se k přírodě chováme špatně, jak by se to dalo řešit, nebude tahle kniha na takové otázky schopna odpovědět.