Královna Eliška Rejčka

Opravdu jsem se na Elišku Rejčku těšila. Bohužel jsem podruhé v životě nedočetla nějakou knihu. Způsob psaní mi vůbec nesedl. Ani po 60 stranách se mi nepodařilo do knihy začíst. Mrzí mě to, ale vzdala jsem to.

Zvláštně napsaná knížka.Chvilku trvalo než jsem se do knížky zakousla.
Jsem ráda,že vím něco nového o Elišce Rejčce.

Román musím hodnotit ze dvou úhlů. Jak je napsaný a obsahově. Styl se snaží navodit atmosféru středověku, je plný zastaralých a dnes už nepoužívaných slov - příklad za všechny - sestřenec či oděnec. Jen mi do českého středověku neseděli baroni, když se obecně mluví o pánech či velmožích. Bylo nutné se začíst.
Obsahově s knihou nesouzním. Jsem moc ovlivněná Vaňkovou a jejími následovníky. Velkou lásku zde nečekejte.

Komentář Galadwen přesně vystihl můj názor na knihu.

Skvělý a bohužel málo známý román z naší historie, který dává nahlédnout prostřednitvím fikce (pochopitelně) do života jednoho z našich velkých králů a nejen to. Jsem nadšený. Román se mi moc líbí a doporučuji ho, kudy chodím.

Příjemný historický román o Elišce Rejčce. Výrazně převyšuje Válku královen od J. Jindry. Škoda jen zastaralého jazyka - to bylo zbytečné, myslím, že by moderní čeština knize neublížila. Kniha možná není zcela historicky přesná, ale čte se dobře a hlavní postavy svoji hloubku mají.

Osobnost Elišky Rejčky je mimořádně zajímavá, bohužel ale nemůžu říci, že bych si její příběh v podání pana Neužila dvakrát užila.
Začítala jsem se těžko, nějak jsem se do vyprávěcího stylu - archaizované řeči, občas jak pěst na oko prokládané některými moderními výrazy a děje na začátku prokládaného snovými či horečnatými představami - nemohla dostat. Během knihy mi vadila řada přichystaných, ale nakonec nevyužitých motivů a postav (Jelena, Crha, Griffina...) a velká plochost hlavních hrdinů. Do očí jsou bijící některé prvky nesedící do doby, kdy se příběh odehrává - všichni jsou gramotní, neustále si posílají písemné vzkazy a dopisy (to se autor sekl přinejmenším o 150 let), dřevaři a tesaři diskutují o politice a výměnách na trůnu. A vůbec mi nesedla interpretace královny, která, pokud vůbec nějaký charakter má, vychází trochu jako sobecká a pokrytecká mrcha.
Románu navíc podle mne schází - a citelně - nějaká prostřední část. Skočíme z doby krátce po Eliščině druhém ovdovění rovnou do panské vzpoury roku 1315, takže úplně chybí kontext druhé části: jak to, že Jindřich z Lipé ztratil přízeň Elišky Přemyslovny zmíněnou v první části a dostal se s ní do konfliktu? Jak se sblížil s Rejčkou? Kde se tam vzal Jan Lucemburský? Úplně do prázdna pak kvůli tomuto zjevně nikdy nenapsanému kusu děje vyšumí nakousnuté příběhy římského krále Albrechta, jeho synů a opakovaně zmiňovaného synovce Jana Habsburského nebo Jindřicha Korutanského a jeho výměny na českém trůně.
Neříkám, že kniha nemá svoje kladné stránky. Ale prostě mi nesedla a až do konce jsem se jí prokousala hlavně proto, že nerada odkládám z objektivního hlediska docela slušné knihy nedočtené jen kvůli tomu, že se mi netrefily do vkusu.

Děkuji Ježíškovi za tuhle knihu - mohla jsem se chvíli vrátit do české historie ....

Eliška Rejčka byla nejen krásná žena, ale i úspěšná diplomatka ve své době ....

A v závěru mne potěšily popisy staré Moravy - protože Eliška dožívala v Brně a zde je i pohřbena ....
A ten kostel a klášter na Starém Brně jsou monumenty z jejího života ....

Pěkně a čtivě zpracovaný úsek v našich dějinách, doporučím.

Autora jsem k mé škodě neznala, ale naštěstí jsem na tuto knížku narazila ve veřejné knihovničce a jsem tomu moc ráda. Překvapila mě čtivost, zároveň však výrazivo, které přispívá k autentičnosti a důvěryhodnosti románu. Kniha se mi opravdu líbila a považuju ji za kvalitní literaturu, kdy máte možnost seznámit se s částí naší historie beletristickou formou. Mám v plánu přečíst i jiné knížky Františka Neužila z doby Přemyslovců a těším se na příběh o Záviši z Falkenštejna. Myslím, že by lidé měli znát historii své země. Též se domnívám, ze autor patří mezi ty, kteří jsou neprávem opomíjeni! Naopak je často haló kolem autorů a knih, které tak vysokou úroveň nemají.

Umně napsané pasáže, jak už to u historických románů bývá, autor si vezme fakta a hraje si s příběhem podle nich a dodává tomu čtivost větší či menší.