Hiavata

11.04.2022

Kto som ja , aby som - odkojený Tarzanom, Conanon a Mayovkami - hodnotil niečo tak neuchopiteľé ako je mystická poetika Lonfellowho Hiawathu. Dokázal som to vnímať ako poklonu ani nie tak mýtu, ale celkovo prírodným siláma a životu vôbec. Existencie, ktorá tu už bola, no mi si ju nezaslúžime. Tu a teraz by tieto entity v lesoch plných plastových fliaš a hrdzavých bicyklov určite zahynuli.

22.08.2018

"Po tolika letech války,
letech sváření a vraždy,
mír teď mezi Odžibveji
a vším dakotským je lidem."

Takto mluvil Hiawatha,
zaváhal pak, zvolna dodal:
"Aby mír ten trval věčně,
líp se naše ruce spjaly
srdce spojila se více,
dej mi za ženu svou dceru,
Minnehahu, Smavou vodu,
nejkrásnější Dakoťanku."

Mlčí, něm je starý šípař,
dumá, slova nepronese,
potichu si pokuřuje,
hrdým zrakem hosta zbádá,
něžným polaská své dítě,
odpoví pak vážným hlasem:
"Ano, chce-li Minnehaha:
promluvit nech srdce, dcero!"

Milostná tu Smavá Voda
ještě sličnější se zdála,
jak teď k hostu pokročila,
nesvolujíc, nevzdorujíc,
měkce jemu po bok sedla,
jak mu děla s uzarděním:
"Půjdu za tebou, můj muži!"

Tak se snoubil Hiawatha!
Tak on sobě dceru získal,
kterou letitý měl šípař
tam, kde dakotská je země.

Co dodat? Neumím vyjádřit slovy krásu Longfellowých veršů ani krásu Burianových kreseb. Tu musíte objevit sami.