HHhH
Laurent Binet
Je květen 1942 a výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš se připravují na cíl operace Anthropoid: zabít Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava, „pražského kata“ a „blonďatou bestii“. Druhého nejvyššího muže v hierarchii SS provází šeptem pronášená tajemná zkratka HHhH: Himmlers Hirn heißt Heydrich – Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich. Ne nadarmo – Heydrich totiž patří k hlavním organizátorům židovského holocaustu neboli Endlösungu... Strhující prvotina francouzského spisovatele Laurenta Bineta, který dlouho pobýval na Slovensku a v Česku, barvitě vykresluje okolnosti „nejodvážnějšího protinacistického činu v dějinách druhé světové války“ a novátorsky v něm zkoumá vztah mezi realitou a fikcí.... celý text
Přidat komentář
Podle anotací jsem očekával něco jiného, snad nové uchopení událostí ve stylu literární reportáže. Místo toho Binet přispěl do literatury faktu, kterou se pokusil obohatit o románově pojaté pasáže. Některá méně známá fakta, opomíjená jinými autory, jsou utopena v klišoidních úvahách: historické události versus fikce, role jednotlivce v toku historie a podobně. Přitom o pár stránek dál autor horuje proti používání zavedených klišé. Mimo jiné se též dozvíme, kolik toho autor přečetl, jaké výstavy a jaká restaurační zařízení a s jakými ženami navštívil...
Jeden bod dávám za informace, které skutečně nejsou popsány v jiných zdrojích. Druhý bod za několik dramaticky napsaných pasáží. Celkově je však kniha rozvleklá a místy se autor až neuroticky nimrá v nepodstatných detailech. Přitom ignoruje hlubší vhled do některých historických událostí a osobností, o jaký se snaží moderní literatura faktu. A tak i mírně poučený laik pozná stokrát opakovaná klišé (opět!).
Český čtenář může mít z knihy falešně uspokojivý pocit, neboť autor až nekriticky adoruje Prahu, Čechy a slovanské holky. Ale rádoby vtipné hlášky působí spíše trapně.
Pro mě, jako ne úplně milovnici knih o historii, to byla zábavná četba. Ne že bych se o historii nezajímala, ale většina faktografických knih které jsem četla byly docela "suché". Zajímavý pohled cizince na naše dějiny. Připadalo mi, že je na strůjce atentátu víc hrdý jak leckterý Čech. :-)
Zajímavým způsobem napsaná kniha. Je to historický román, je to literatura faktu a zároveň je to esej o jedné z nejvýznamnějších událostí druhé světové války. Nejenže autor získané informace čtenáři nepředkládá jen jako pouhý výčet dat, on je přímo před ním pitvá, převrací, zkoumá je ze všech stran; neostýchá se některá nalezená „fakta“ zpochybnit, nebo rovnou zahodit. Někdy si autor se čtenářem tak trochu hraje, předhodí mu nějakou zaručenou informaci, aby ji po pár stranách vyvrátil. Je to takové přátelské šťouchnutí do žeber – měj se na pozoru, tady jsme na tenkém ledě, ne vše je stoprocentně ověřitelné. Dává nám možnost nahlédnout do své „kuchyně“, pozorovat, jak tato kniha vzniká; zároveň ji staví do kontextu s jinými díly zabývajícími se stejnou událostí. Přestože kniha pojednává o neradostné době, bylo radostí ji čist.
Vzhledem k tomu, že sám bych si knihu zřejmě nevybral, musím zmínit, jak jsem se k ní dostal. Naše městská knihovna každoročně v březnu v rámci měsíce čtenářů připravuje různé akce a letos kvůli těm všem omezením, která nám ztrpčují život, a z toho vyplývající nemožnosti pořádat přednášky a jiné akce, vymyslela toto: každý čtenář v březnu k půjčovaným knihám dostane překvapení (jednu knihu navíc – zabalenou do dárkového papíru). Bylo možno si vybrat z kategorií Čtení pro ženy, Čtení pro muže a Čtení pro náročného čtenáře. HHhH byla v posledně jmenované. Předzásobil jsem se na celý duben :-)
Kniha, u které jsem dospěl k závěru, že je určena zejména "nečeskému" čtenáři. A vychází z toho, že ten o Heydrichovi, o Protektorátu, o Háchovi a atentátu ví asi tolik, jako běžný Čech o Vichistické Francii, o Pétainovi, nebo o Operaci Exporter. Proto je zde spousta informací, který díky filmům, populárním článkům, pořadům v televizi a rozhlase má většina z nás (přinejmenším 30+) zažité a jsou spíše opakováním. Nicméně pro zahraničního čtenáře je takový exkurs poměrně nezbytný. Kniha však obsahuje i řadu nových, zajímavých informací, někdy hypotéz, někdy se dostává trošičku do úrovně domovní drbny. Česko-moravsko-slovenské hrdiny neidealizuje, a někdy je podává způsobem, který by u českého autora vyvolal přinejmenším nesouhlas, v horším případě by se stal zcela společensky neakceptovatelným. Je nepochybně čtivá, a lze očekávat, že čtenář bude na tuhle malou "sněhovou kouli" nabalovat další a další informace. Což je počin, který se ne každému autorovi podaří. Pokud chcete na tuto dějinnou událost naší historie poněkud jiný pohled, jistě si ji přečtěte.
Ohledně operace Anthropoid toho mám přečteno už poměrně hodně, ale vždycky, opravdu vždycky když je popisováno dění v kostele a kryptě, to několikahodinové odolávání stonásobné přesile, tak se mi tají dech. A tak nějak tuším, že v tom tady nejsem ani zdaleka sám. Dále je mi vždycky nesmírně sympatické, když se této naší události věnuje člověk ze zahraničí (ať už jde o knihu nebo film). A obzvlášť, když tak činí s takovým nasazením, takovým obdivem a takovou vášní, kterou v této knize pan Binet předvedl. Tak bychom to měli vnímat my všichni. Dílo podal podivuhodným, originálním a čtivým způsobem.
Znáte to - sedíte v kině nebo v divadle, je konec a všichni ještě pár vzácných vteřin sedí ve strnulém úžase se zatajeným dechem a s vědomím, že právě prožili něco výjimečného. Stejný pocit jsem měla, když jsem dočetla poslední kapitolu. Taky mi vystydlo kafe, protože jsem na něj úplně zapomněla (a to se mi nestává skoro nikdy). Někteří spisovatelé píší literaturu, někteří publikují čtivo. Každé má svoje místo a účel, ale tohle byla teda zatraceně TA LITERATURA. Cítila jsem tu neodbytnost myšlenek, které vás nenechají ani vyspat a řídí skoro celý váš život, vaše rozhodování, váš čas. Tu oddanost tématu a opravdovost. Žádný trapný business. Téma je zpracováno skvěle a poctivě. Dnes je 23. května a mám narozeniny. Je mi mnohem víc, než bylo těm klukům a jejich mnoha pomocníkům, když jim bylo odebráno právo na další (a) svobodný život. Za čtyři dny bude výročí atentátu na Heydricha. Mám pocit velkého vděku a zodpovědnosti k tomu, co nám tu naši předci zanechali (a ano - také čeho nebo koho nás zbavili). Ještě ke všemu jsem se narodila v Pardubicích v ulici pojmenované po jednom z výsadkářů a asi kilometr od místa, kde má památník a kam jsme si se školkou chodili hrát...
No a jako obvykle u takto výjimečných knížek - díky odkazům a zmínkám v knize jsem opět neodolala a rozšířila svoji knihovnu o další tituly a potvrdila si svoji teorii o linearitě literatury - čím více čtu, tím více vím, co jsem ještě nečetla a mám potřebu to přečíst. Pořád čekám, že se ta nekonečná přímka jednou začne někde zaoblovat či zakřivovat (omlouvám se, ve fyzice a matice plavu) a jednoho dne se spojí v jeden obrovský kruh nebo aspoň tu zatracenou spirálu. Zatím teda nic :o).
Výborná kniha!! Jednoduše, stroze, ale velmi přesně popsaný život Reinharda Heydricha. Skvěle se mi četla, je to, za poslední dobu, jedna z nejlepších knih, kterou jsem měla v ruce.
Takze takhle.. tema velke, o tom neni pochyb, ale pro Ty, co cetli Dva proti Risi je to jen slaby odvar.. navic, mi docela dost vadilo "prodluzovani" knihy autorovymi myslenkami, zda formuloval odstavec tak, jak chtel.. co se ale musi nechat, tak tam bylo o Heydrichovi par faktu navic, ktere jsem predtim nevedela..
Informacne neprinasi nic noveho, ale prijemne se cte a je mile, kdyz nekdo z cizincu se zamiluje do neceho z ceskeho prostredi
Navzdory tomu, jakej kolem toho byl hype, já z toho zůstal takovej hořkokyselej. Srovnání s "Dva proti Říši" asi není úplně na místě, přitom jsem skoro ani nedejchal, ale tady jsem občas kroutil hlavou nad žánrovou rozháraností. Prostě když dva dělají totéž...
Při četbě mě neustále napadala parafráze nedávného titulu Jana Němce... "Možnosti historického románu".
Svěží sebereflexivní pojetí reprezentace historické události.
Vřele doporučuji.
Tak tohle bylo výborné.
Nejde jen o popis operace Anthropoid, o níž podrobnosti vyšmejdil zahraniční autor. Ale o takové zanoření do dějin před atentátem a popis jeho průběhu.
Z textu je vidět, že autora téma neskutečně zajímalo a snažil se věc pojmout ze všech stran.
Ano, autor používá poněkud zvláštní způsob psaní, kdy se chvílemi jako by stylizuje do podoby některého z protagonistů, utváří si vlastní závěry, následně je vyvrací. Vymýšlí si některé dialogy, popisy situací, ale zároveň uvádí co nejvíc, budu mu věřit, ověřených svědectví. Ze začátku mi to vadilo, potom jsem tenhle přístup k věci brala jako originální způsob, jak na celou věc koukat.
Jinak vše už bylo řečeno níže. A také díky za doporučení další knihy.
Chytlave téma zpracované zahraničním autorem. Bezesporu se hodně věnoval detailum. Knížka se mi docela líbila, ale rozhodně Dva proti Říši to nejsou. Některé podrobnosti podle mě zbytečně prodlužují děj. Jedná se o trochu jednostranný pohled na celou událost. Navic nepřesnosti napriklad o utkáních fotbalistů omlouvá tím, že se konkrétní události věnoval okrajově... Potom by bylo lepší o nich nepsat.
Autor píše román o tom, jak píše román o atentátu na Heydricha a okolnostech tomu předcházejících.
Autorův způsob vyprávění mi neseděl, je někde na pomezí beletrie, literatury faktu, filosofie, úvahy, historie... Příběh jako takový se uprostřed toho všeho špatně hledá, nedrží pohromadě a ubíjí zajímavost tématu :-(
Jednou stačilo... Raději bych sáhla po jiné knize na stejné téma, tuto bych nedoporučila.
Francouzský autor se rozhodl objevit a poskládat informace a příběh ohledně atentátu na Heydricha. A povedlo se mu z toho udělat neuvěřitelně poutavé dílo plné historických informací, kterým se v jiných dílech moc nepřikládá váha. Věnoval se třeba rodinám, které parašutisty ukrývaly. Příběh pak vypráví jako román, takže si to člověk může znovu zrekonstruovaně prožít.
Tuto knihu doporučuji jako povinnou četbu do škol. Skvěle napsaná kniha plná historických faktů a odkazů autora. Nejedná se jen o operaci Anthropoid , ale i vše okolo SS, fašistické diktatury i přehled všech důležitých postav třetí říše. Četla se kniha jedním dechem a nikdy mě nepřestane udivovat jak to vše fungovalo v období 1935 - 1945. Zajímavý je i pohled jak byl Heydrich sestřelen při leteckém souboji a následně mu Himmler zakázal další podobné aktivity, neboť byl příliš důležitou osobou při konečném řešení. Nechci však prozrazovat děj této knihy,ale tento výtažek jsem prostě musel uvést. Závěrem bych skutečně všem chtěl doporučit k přečtení, tak aby jste si mohli sami udělat nejen názor,ale i zalepit díry u kterých jiných autorů chybí.
Tuhle knihu jsem si nechal doporučit po tom, co jsem doporučil Dva proti říši. Obě se věnují operaci Anthropoid. Tahle je zpracována velmi zvláštním způsobem, kdy se autor zvláštně proplétá vnitřním dialogem, literaturou faktu a někde na konci je historický román. Z téhle knihy je však cítit neskutečný zájem o celou operaci a autor projevuje neskutečný zápal pro hledání informací.
Skvělá kniha, popisující operaci Anthropoid. V Česku všichni o atentátu na Heydricha slyšeli, mnoho lidí zná i další podrobnosti celé operace. Tady bylo zajímavé sledovat, že i ty nám všem známé okolnosti, musel autor cizinec objevovat.
Nemůžu si pomoct,ale dočetla jsem ji s velkým sebezapřením. Autor neustále poukazuje na to, jak romány vycházející z historických událostí jsou zavádějící, od skutečnosti se odklánějící, plná románových klišé, a přitom on sám jimi ve skutečnosti nešetří. Coby shrnutí několika historických událostí dobré,ale kdyby kniha odpovídala svým podáním beletrii faktů, udělal by autor lépe. Takhle ve mě nechává pachuť podprůměrnosti.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno Reinhard Heydrich francouzská literatura operace Anthropoid protifašistický odboj Protektorát Čechy a Morava atentát na Heydricha
HHhH
Kniha HHhH je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 658x |
| Čtenářské výzvě | 72x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 182x |
| Chystám se číst | 259x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 7x |
Nedočteno. Asi bych neměl hodnotit, ale po nesčetném množství kapitolek kde v další autor oznámí, že si to vymyslel a pokračuje zřejmě fakty, jsem to vzdal. Užitečnost v tomto stylu vyprávění nevidím žádnou. Jediné co mě napadá, že si pan mistr dělá ze čtenáře s prominutím prdel. Tuhle hru s ním hrát nehodlám. Že psát umí je jedna věc, ovšem skladba vyprávění mě přijde dokonale tragická.
Měl jsem za to, že půjde o něco ve stylu Do posledních sil od pana Doležala. Jeho příběhy neměli chybu.
Ale toto? Nikdy víc