Heroldové jasu: Španělští básníci 18. století
Diego de Torres Villarroel , Francisco José de Isla , Nicolás Fernández de Moratín , José Cadalso y Vázquez , Gaspar Melchor de Jovellanos , Felix Maria de Samaniego , Tomás de Iriarte , Juan Meléndez Valdés , Leandro Fernández de Moratín , Manuel José Quintana
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367306/bmid_heroldove-jasu-spanelsti-basnici-18-rM7-367306.jpg
4
1
1
Snahou editora a překladatele Miloslava Uličného je představit v tomto souboru deset nejvýznamnějších a nejzajímavějších osobností, které v 18. století sehrály důležitou roli ve vývoji španělského písemnictví. Jednotliví autoři vycházeli ve své tvorbě především z klasicismu, z něhož převzali návrat k antice jako estetickému ideálu a vzoru. I proto vyznávali harmonii, logiku, přesnost nebo i racionalismus, jenž se pro ně stal nepřehlédnutelným prvkem při pozorování přírody. Charakteristická pro ně byla i pestrá škála námětů, mezi nimiž nalezneme na jedné stráně třeba jízlivé verše, prošpikované výpady proti tehdejší morálce, módě či omezenosti ducha na vládnoucím dvoře, na druhé straně se však zde objevují i sonety a romance, oslavující lásku, víru, tanec i ostatní radosti života. Popularity také dosáhl žánr bajek, v němž tvůrci v podobě lechtivých anekdot kritizovali samolibost a nadutost nejvyšších společenských vrstev.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Kniha Heroldové jasu: Španělští básníci 18. století je v
| Přečtených | 2x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 3x |
| Chystám se číst | 2x |
| Chci si koupit | 1x |
| dalších seznamech | 1x |
Dárek z prosluněného Španělska.
Překlad Miloslav Uličný
Potěšení - Citace - Juan Meléndez Valdéz. 1754 - 1817
VIII. Romance "Déšť "
"Buď vítán, dešti, s rosou,
kterou údolí skrápíš
a přinášíš nám hojnost
své blahodárné vláhy.
Vítej, že život dáváš
květům, jež k uvítání
ti nabízejí vůni,
když rozevřou svůj kalich ,
kde v skvělém protikladu
k těm jejich barvám švarným
perly raněné sluncem
jiskří jak drahokamy.
Vítej, veselá vodo,
úlevy posle šťastný
pro rolníka, jenž bál se,
že žár mu dílo zmaří.
Spusťte se, vody, země
vyschlý klín otvírá již
s tisíci semen, která
po oplodnění baží,
Spusťte se, vaše míza
ať žízeň mdlých luk hasí
a jejich zvadlá zeleň
ať radostně se zmladí;
koberec měkký tkejte,
ať jeho zeleň skrápí
odstíny nejskvělejší
jak v skvostech smaltovaných.
Spusťte se s křídly větru
v povětří, ať je zmáčí
vaše rozkošná svěžest,
ať dech má snadnou práci.
Spusťte se; ach, jak sluchu
lahodí ten šum sladký,
s nímž ve chvějivém listí
šelestí v pádu kapky!
Vlnivě běží k řece
a v kruzích nespoutaných
její zrcadla tříští,
v nichž obraz stromů kalí;
na portrétu v tom proudu
své listí hustší spatří,
koruny ještě vyšší
a zeleň s větší září.
Ve větvích poskakují
rozdovádění ptáci;
kapkám se vysmívají
svým peřím okázalým;
v omdlévajících nivách
švitorným cvrlikáním
své zdraví vyhlašují
a křídla natřásají.
Pastýř vidí, jak rouno
beránka jínovatí
perličkami, jež mizí
s každým pohybem hlavy;
poskakuje a bečí,
nebi tak díkůvzdání
posílá, jak se těší
z mokré šťavnaté trávy.
Vítr jen mírně fouká;
rolník je celý šťastný,
když vidí kanout rosu
na své oseté lány;
a jeho srdce předem
již sklizeň zamlouvá si,
jež zaplní mu sýpky,
až Velký pes zem zpraží.
Les promáčený kouří,
vzduchem se vůně vznáší,
ovocné stromy kvetou,
raší již první klasy.
Uprostřed oblak slunce
jiskřivým čelem září
a zlato s nachem duhy
maluje mezi mráčky;
okázale se klene
duha; nesmírných paží
zářivý oblouk nebi
dodává skvělé slávy.
Příroda vzněcuje se ,
obrozuje se, krášlí,
švarnější ve tvých proudech,
dešti životodárný!
Přijď tedy, přijď jen, dešti
a nadbytkem nás navštiv,
ať smrtelníky plody
hojnosti rozjásají. "