Hermeneutika dějinnosti ve filmovém eseji Karla Vachka a Chrise Markera

Práce analyzuje dějinnost ve filmech Chrise Markera a Karla Vachka. Teoretický rámec vymezuje tento prostor rozumění na základě Gadamerovy filozofické hermeneutiky a Ricoeurova pojetí mimésis, interpretuje Heideggerovu analýzu časovosti pobytu. Snaží se tak ve vztahu k eseji, jejž předběžně definuje jako procesuální dialog ne-karteziánského myšlení, zhodnotit pojem rozumění a díky němu pojmout dějinnost jako vztahování se pobytu k jeho časovosti. Na tomto základě interpretuje Vachkovu a Markerovu tvorbu a dochází k poznatku, že zatímco Vachkův monologický styl filmový esej ohýbá k pamfletické manifestaci tradičních myšlenkových schémat nejedlovského národního romantismu, Marker se v sebereflexivitě obrací k mechanismu dějinnosti jako takovému a je pro něj nejdůležitější strukturální analýza paměti, vzpomínek a časovosti o sobě.... celý text