Faktótum
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11242/bmid_faktotum-LvV-11242.jpg
4
560
46
Henry Chinaski série
< 2. díl >
Bukowski v knize opět se svou čirou poetikou představuje svého literárního dvojníka Chinaskiho, člověka, který by chtěl žít jenom svůj život, sám za sebe, ale potřeba obživy ho nutí hledat práci i další kontakty s okolím. Ve Faktótu Bukowski vypráví nejen o neobyčejné lidské bídě, ale také o pořádném kusu zoufalství, rezignace, vynuceného flegmatismu, což podává se svérázným jemným druhem černého humoru, který Chinaskimu změkčuje pády po životních přemetech.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2002 , Pragma
Originální název:
Factotum , 1975
více info...
Přidat komentář
Tak jsem se pomyslně seznámila s panem Bukowskim ... Nebo mám napsat Chinaskim ?
Ono je to v tuto chvíli tak nějak jedno .
Každopádně jsem zažila docela divokou jízdu napříč Amerikou , vystřídala jsem s hlavním hrdinou všemožné, špatně placené práce a potkala jsem u toho spoustu šílených lidí.
Nezapomenutelný zážitek :-)
Asi mám pro takovýhle psaní opileckých keců o mizerným životě slabost. 1. kniha, kterou jsem od Charlese přečetla a fakt jsem ten příběh šňupala jednu stránku po druhé. Není to kniha pro každého, párkrát jsem si říkala i sobě, že to by mě přece nemělo bavit, číst takovéhle věci... Co už:) Hned po Faktótu došlo ke Všem řitím světa i té mé a Poštovnímu úřadu, který jsem taky zhltla skoro na jeden nádech. Bukowski má s touhle tvorbou u mě v srdíčku speciální místo. Jen to chce najít trochu náladu na to takové prasárny číst:) Chinaski jen pije, kouří, píše, zvrací, mění práci, sází a válí se pokaždé u jiné... Svět ho nezajímá, hlavně, že má vždy plnou sklenici.
„Svět patří těm, co se neposerou.“
" 'Ani si nezavolal taxík. To sa mám brodiť snehom v týchto štekloch?' Neodpovedal som. K ubytovni to bolo štyri či päť ulíc, ktoré sme prešli pešo. Ešte aj na schodoch sa držala vedľa mňa. Potom som vliezol do svojej izby, zamkol za sebou, vyzliekol sa a zaľahol do postele. Počul som, ako niečo šmarila o stenu svojej izby."
Jedna z najvtipnejších kníh, aké som kedy čítal. Bukowski bol tentokrát v skvelej forme. Jeho alter-ego, nenapraviteľný nihilista a povaľač Chinaski sa pretĺka životom, pričom tropí jeden prúser za druhým a popritom cynicky hláškuje. Dokonalosť.
Můj nejoblíbenější Bukowski a jelikož už jde poslední dobou tento autor tak nějak mimo mě, jedna z mála jeho knížek, u které mám šanci, že se k ní někdy v budoucnu ještě vrátím. Nihilismus a sebemrskačství nebylo nikdy vtipnější.
kniha navazuje chronologicky na knihu Šunkový nářez, vypukla druhá světová válka Chinaski nebyl odveden a shání práci, zaměstnání v knize vystřídal opravdu hodně, nejlepší je když se ucházel v L.A. o místo taxikáře a později vyšlo najevo, že byl 18x souzen za opilství a jednou za zákaz řízení pod vlivem alkoholu, samozřejmě ihned vyhozen :-) úsměvných a drsně napsaných epizod jak najít práci je zde více, skvělá kniha
Bukowski si vás nedokáže získať na druhý, tretí alebo štvrtý pokus. Buď si vás získa na prvé čítanie - a je jedno, ktorou knihou začnete - alebo ho môžete celého spláchnuť do hajzlu. Mňa si získal hneď v prvom kole poviedkami. V tomto druhom kole sme svoj vzťah už len utužili...
Moje 1. kniha od Bukowskiho a není to asi úplně pro mě. Neustále chlastání, sex a stěhování pořád dokola mně ke konci knihy lezlo už docela krkem a musel jsem se přemáhat, abych to dočetl, protože mi bylo jasné, že ve stejné duchu bude celá kniha.
Prečítaná najprv v angličtine v čase, keď som sa s Bukovou tvorbou ešte len zoznamoval a následne po pár rokoch v češtine, keď som už mal načítanú väčšinu jeho vecí.
Bukowski je rozporuplný. Na jednej strane ma dokáže spoľahlivo nasrať a znechutiť neustálym omieľaním o tom istom. Na druhej dokáže zaťať do živého, ukázať horšiu stránku života v celej svojej (hnusnej) kráse a človeku ho príde až ľúto. Pri čítaní Faktóta sa vo mne obidva pocity miešali a hoci som mal párkrát chuť knihu odložiť, nedalo mi. Hoci pravidelne padal na hubu, menil zamestnania, ženy a stretával divných ľudí, kniha mala istú charizmu.
skvělá knížka popisující 40 léta USA hlavni hrdina Henry Chinaski afte ego Charles Bukowskise potýká špatně placenýma zaměstnáni a s alkoholismem ale u tak to zvládá pomocí cynického humoru
'Faktótum' je poslední z šesti románů od Buka, ke kterému jsem se, až doteď, nedostal. Svého času jsem knihu odložil z důvodu, že jsem hned na jejím začátku narazil na historku, kterou jsem už dobře znal z jeho starší sbírky, takže jsem to viděl jako další "best off" výběr ze starého materiálu. Mezitím jsem stihl i film, který mi ale přišel průměrný a nevýrazný a víceméně, pokud znáte Hankovu tvorbu, pro někoho může být tohle stejně tak jeho nejlepší, jako jeho nejslabší kniha, zase v závislosti na rozpoložení a náladě pro čtení tohohle materiálu. Je to klasický Bukowski s jeho "pozorovacím talentem momentů":
"Dotlačil nás oba ke dveřím a přitom do nás strkal a sakroval. Cítil jsem se provinile, ale vztek jsem neměl. I když do nás strkal, věděl jsem, že je mu ve skutečnosti jedno, co děláme. Na pravé ruce měl velký prsten."
A samozřejmě klasicky trefné zakončení. Ale abych byl upřímný, Bukovy nejlepší práce leží úplně jinde a většinu jeho románů, vlastně celou tu prostřední část (Factotum (1975), Women (1978), Ham on Rye (1982), Hollywood (1989) vnímám jako čistě komerční výplň staré a zažité značky, na úkor čistého zisku (oproti absolutně úderným Post Office (1971) a Pulp (1994), u kterých jsem opravdu cítil, že mají smysl). Vytrácí se z toho poetika jeho básní a nebo sbírek s tím správným tématickým odérem. Ale pořád je to Buk, pro mě hodný pozornosti víc, než 90% toho, na co narazím.
Mezi vším tím chlastem, dostihama, ženskýma a bídnejma prácema jsem našel i kousek krásný, lidský empatie:
"I ta nejodpornější lidská bytost si zaslouží, aby si mohla utřít prdel."
Když vidím knihu Bukowského, bez váhání po ní sáhnu, i když se pokaždé naše poněkud konzervativní knihovnice ujistí, zda si chci opravdu tento titul půjčit. Na Charlesovi mě baví spousta věcí, např. to, že pro běžného čtenáře, a tutíž jako pro společnost takovou, je životní styl Charlese neakceptovatelný, ale Charles naopak odmítá akceptovat to, co společnost vyprodukovala - bezcharakterní jedince bez vlastního názoru, kteří se věčně ženou za penězi, úspěchem a slávou. Knihy Charlese Bukowského fungují jako reverzní psychologie.
Dle mého názoru, jedna z nejpovedenějších od Bukowskeho. Je to depka o neustálém měnění zaměstnaní, kterej autor utápí v alkoholu. Nikde se nemůže chytit a je věčně jen něcí pravá ruka.
Ani náš současný prezident se nechytá na Bukowského kadenci "šrapnelů", chlastu a "pussy" (kunda sem, kunda tam:)
Ale pod špinavou, syrovou a (S)prostou slupkou se skrývá mimořádný román a člověk (jenž se jako já, rád přitiskne k teplé prdelce či vychlazené lahvince:))
Přečetl jsem si ji po zkouknutí filmu (nikdy bych nevěřil, že hezoun Dillon zahraje Hanka tak přesvědčivě) a bavila mě stejně. Henry / Charles měl všechno v paži, jen píchal, chodil na dostihy a především chlastal, kvůli čemuž přišel o nejednu práci. Super zábavný čtení :)
"Proč chcete pracovat v konzervárně?"
"Připomíná mi to mou babičku"
"Vážně?"
"Vždycky mi nabídla čalamádu, když jsem k ní přišel."
Brutální záležitost. Nelze se odtrhnout, prostě obracíte stránku za stránkou, dokud není konec.
první kniha od Buka.. a něco takového jsem vlastně i čekal.. krátké kapitoly ze života nekompromisního zhýralce.. kniha mi protekla hlavou jako písek mezi prsty.. a kdyby se mě někdo zeptal na pocity po přečtení nejspíš bych řekl něco ve stylu seru na ni jdu se napít..
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Kniha Faktótum je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 873x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 217x |
| Chystám se číst | 90x |
| Chci si koupit | 20x |
| dalších seznamech | 3x |
(SPOILER) Henry zase střídá x zaměstnání, někdy mě to už unavovalo, proto jsem knihu četl déle. Na konci knihy dokonce léčí filcky, pojal jsem tedy podezření, zda by si místo Bukowski neměl říkat raději "Šukowski".