Tajný deník Hendrika Groena
Hendrik Groen
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342162/bmid_tajny-denik-hendrika-groena-Vsn-342162.jpg
4
285
107
Hendrik Groen série
1. díl >
Hendrik Groen je sice starý, ale není ani zdaleka mrtvý a v dohledné době neplánuje nechat se pohřbít. I když je pravda, že jsou jeho každodenní procházky stále kratší, protože jeho nohy už mu tolik neslouží a musí s nimi chodit k lékaři častěji, než by chtěl. Technicky řečeno je… starý. Ale určitě jsou mnohem zábavnější věci, které se dají v tomto věku dělat, než jen popíjení slabého čaje a pěstování muškátů. Hendrik se rozhodne psát si deník: jeden rok v životě starého člověka v domově důchodců v Amsterdamu. V něm odhaluje všechny své vzestupy a pády – v neposlední řadě jeho nový pokus o založení anarchistického klubu Staří-ale-ne mrtví. A když se k němu nastěhuje Eefe – žena, po které vždy toužil – začne si leštit své boty (a zuby), pečlivě ošetřuje to, co mu ještě zbylo na hlavě, a ve zbytku svého života se pokusí podniknout něco, co bude mít zábavné, něžné a zároveň devastační následky.... celý text
Literatura světová , Humor , Romány
Vydáno: 2017 , XYZ (ČR)
Originální název:
Pogingen iets van het leven te maken , 2014
více info...
Přidat komentář
„Nový rok a já stále nemám rád důchodce. To jejich šourání za chodítky, jejich věčná nespokojenost, neustálé stížnosti, všechny ty sušenky k čaji, to otravné vzdychání a sténání. Mně samotnému je 83 a ¼ roku.“
To je první zápis v deníku sympatického staříka Henrika Groena. Už z toho vyplývá, jaký je. Přestože ho jeho vysoký věk limituje, on prostě chce v životě ještě něco prožít. Ve svém deníku popisuje každodenní život v domově pro seniory, svoje stavy a pocity, glosuje politickou a ekonomickou situaci a popisuje činnost skvělého Klubu Staří-ale-ne-mrtví, který si s přáteli založili. Je to ironické, humorné, smutné, citlivé, je to o důležitosti přátelství, o lásce, prostě o strastech i radostech stáří. Knížku doporučuji, ale spíše čtenářům „Old Adult“.
On to nebyl tak humorný deník, jak psali recenze a autor tiráže knihu pravděpodně nečetl. Z mého pohledu to byla tak trošku sociologická sonda a tak trošku deník jednoho starého muže, který má rád život. Začátkem jsem se musela prokousat, forma deníku se mi příčila, ale pak jsem se vyloženě těšila na další čtení. Kéž by se seniorům dařilo dívat se na svět takovýma očima! Moc bych jim to všem přála. Takoví jsou i u nás, věřte mi. Jen nežijí v domovech důchodců.
Kniha se mi líbila. Velmi rychle jsem si zvykla na deníkové členění. Protože pracuji se seniory, dokázala jsem si obsah promítnout do našich podmínek. Podobné složení seniorů v našich domovech pro seniory nenajdete. A obdobný přístup k životu také ne. Nicméně nebylo by špatné takto fungovat ve stáří. Líbila se mi některá témata, kterými se autor, ale i jeho okolí zabývá. Někdy k pousmání, jindy k trpkému zamyšlení. Fakta, která kniha uvádí, jsou ověřitelná a existující, což mě při jejich ověřování opět obohatilo. Těším se na další vydání, které bude až za dva měsíce.
V babiččině populárním TV magazínu měli redaktoři ve zvyku hodnotit filmy či seriály ve čtyřech kategoriích, já jim teď jejich stupnici drze ukradnu a aplikuju ji na Tajný deník. Tak tedy :
Art - 3/5
Drama - 3/5
Humor - 1/5
Napětí - 1/5
Možná za to může fakt, že mě od postav v knize dělí generační díra větší než padesát let... Nevím... Nebyl to ani Stoletý stařík, ani Opozdilec, autor se snažil být svůj, ale úplně se s jeho stylem psaní neztotožňuju. Nejsympatičtější ze všech mi byla Grietje se svou demencí, tam jsem nejvíc vnímala ten nadhled nad stářím a jiskřičku humoru, která se občas objevila v jejích hláškách.
to by nebol taký problém, vo veľa knihách sa nič nestalo a predsa boli fajn. asi nie som naladený na tento spôsob humoru, pretože mne na tejto knihe nepripadalo nič zábavné, doslova som sa nútil a trpel, aby som ju dočítal.
keď to porovnám napríkld s takou "Zelňačkou" (https://www.databazeknih.cz/knihy/zelnacka-17113), ktorá srší vtipom a je láskavá k čitateľom i hrdinom, asi je jasné, že tieto dve knihy boli napísané na rôznych planétach...
možná, až se octnu v předkremačním období, bude mi to bližší. ovšem teď se nacházím ve stavu "mládí v p*deli, důchod daleko" a tak mě tento způsob nijak neoslovil.
Audiokniha.
Nedoposlouchala jsem. Nedokázala jsem v knize najít nic,kromě bezútěšnosti a smutku. Možná k tomu přispěl sarkastický přednes pana Jiřího Žáka,možná fakt,že jsem před pro mě nedávnou dobou ztratila oba milované rodiče.
Snad se ke knize vrátím někdy později,zjevně jsme se nepotkaly ve správnou dobu
Anotace vůbec neodpovídá. Deník 2013 citlivého, sarkastického, cynického starého pána, žijícího v domově důchodců v severní části Amsterdamu, v němž popisuje každodenní radosti i útrapy své a svých přátel (báječný Evert, kuřák a pijan, který se nehodlá vzdát svých zlozvyků kvůli cukrovce, aktivní Griefie, která se připravuje na život s Alzheimerem, přemýšlivý Edward, který po mrtvici velmi špatně mluví a jemná optimistická kamarádská Eefie a další z klubu Staří ale ne mrtví), glosuje události holandského společenského a politického života. Zajímavý vhled do sociálního holandského systému pro seniory s překvapivými názory na eutanázii. Citlivé a pravdivé s poselstvím nevzdávat ani den života, ikdyž to vůbec není jednoduché. Kéž by se nám to dařilo!
Rozhodně zajímavá knížka a jsem ráda, že jsem se k ní dostala, ale asi by mi víc sedělo číst Hendrikovy zápisky třeba na pokračování v novinách :-) I když se mi kniha líbila, tak jsem neměla takové to nutkání pokračovat hned dál a muset každou volnou chvilku číst. Možná jako bych věděla, že mi 83 a čtvrt letý Hendrik nikam neuteče. Text je ale plný lidskosti a zajímavých postřehů, psát si takový deník není k zahození. Hendrikův tajný deník nás přinutí k zamyšlení a možná taky k uvědomění. Jak už psal někdo přede mnou, není to veselé čtení, ale všichni budem (při troše štěstí) jednou staří - je dobré vědět, do čeho jdem.
Tak to bylo hodně smutné. Občas nějaký vtípek, ale celkově to zrovna humoristická knížka není (navzdory tomu, že je tak prezentována). Za břicho jsem se tedy nepopadala. Nakonec, ani život není pouze sled humorných situací, ale ve stáří se radost ze života udržuje ještě hůř. Zajímavá sonda do života v domově důchodců, poutavě napsaná a čtivá.
Uzival som si kazdu stranku. Kto ma rad denniky, vyrastal na Dennikoch Adriana Molea, pochopi. Tieto knihy sa citaju lahucko, mate vzdy nutkanie "este jeden den a idem uz zhasnut a naozaj spat". Ale lahke citanie to nie je. V zmysle toho, ze zacnete mysliet na svoju starobu, na svojich blizkych ktori sa raz mozu ocitnut v tejto situacii, na smrt. Hoci hlavne postavy sa s humorom stavaju celom k osudu, lamu sa stale viac a viac. Vravim, za reklamovanou humornou knizkou sa skryva ovela temnejsi pribeh.
Nadšená jsem nebyla, i když je to docela příjemné čtení. Další z kategorie - senior je taky člověk. Citlivé, lidské, občas i náznak humoru. Ale Ove je Ove!
Původně jsem myslela, že nedočtu, ale nakonec jsem velmi ráda, že jsem si knihu přečetla a až vyjde druhý díl, ráda si opět takovou milou, ale zároveň smutnou knihu přečtu, takže doporučuji!
Jeden rok v životě starého muže žijícího v Holandském domově pro seniory. Místy velmi vtipná, ale i velmi smutná kniha, o "drobných a kouzelných detailech běžného života", o lásce, o naději, že člověk zažije ještě jedno jaro. Moc jsem Hendrikovi a celé jeho partě fandila a těším se na pokračování.
Knihu jsem začala číst (v mém případě poslouchat) kvůli čtenářské výzvě. Zprvu jsem si myslela, že ji asi ani nedoposlechnu. Ale pak se ukázalo, že je velice zajímavá. Rozhodně to tedy není humoristický román, jak jsem se kdesi dočetla. To musel napsat někdo, kdo o knize vůbec nic nevěděl. K humoru má docela daleko. Je to jen pohled do duše stárnoucích lidí, kteří byť občas zažívají pocit, že by svůj život rádi ukončili, tak na druhou stranu zjišťují, že je stále ještě pro co žít. V případě Hendrika jsou to jeho přátelé, společné zážitky, společné drobné radosti, dokonce i láska. Bohužel ke stáří ale patří i nemoci, odcházení a loučení. Zajímavé pro mě bylo poznání, jak v Holandsku velice otevřeně řeší problematiku eutanázie, jak mají patrně velice rozšířenou síť domovů pro důchodce a rozvinutou státní péči o staré lidi, ba i pro nemocné Alzheimerovou nemocí. Tím se patrně dost liší od našich důchodců, mohou si dovolit zakoupit v Holandsku rozšířené, u nás neznámé. elektroskůtry, jet na zahraniční dovolenou, koupit si IPod, nemusí čekat, až někdo jiný umře, aby dostali své lůžko. Ale tím asi rozdílnost končí. Jsou mezi nimi lidé jako všude - laskaví a milí, rejpalové a stěžovači, lidé závistiví i přející. Nakonec se mi kniha moc líbila. A poučení? Žijme každý den, jako by byl tím posledním v našem životě.
Knihu jsem dostal jako dárek k 65. narozeninám, to znamená v období, které předchází závěrečné životní fázi, popisované v této knize. Kniha mne oslovila nejen obsahem, ale hlavně formou literárního sdělení. Autor v deníku obdivuhodně udržel přiměřený rozsah kapitol, často zakončených vtipným sarkazmem. Dává čtenáři možnost nahlédnout do nelehkého období přicházejícího konce lidského života se všemi jeho těžkostmi, ale také i radostmi. Těmi radostmi jsou je především opravdová přátelství několika obyvatel domova pro seniory, kteří se snaží do poslední chvíle si udržet optimismus v tomto, pro ně, nelehkém životním období. Knize nechybí také romantika a to láskyplný vztah autora k ženě, která s ním sdílí domov pro seniory a také jeho lásku opětuje. Je krásné, jak nám autor umožňuje nahlédnout, použitím prostých slov a vět, do vztahu mezi ženou a mužem na sklonku života.
Knihu doporučuji především čtenářům, které popisovaná životní situace v blízké budoucnosti čeká, nebo ji už prožívají.
Sám bych si tuto knihu nekoupil, ale když už jsem ji dostal, přečetl jsem si ji (respektive poslechnul). Stáří čeká spoustu z nás (pokud neskončíme třeba stylem: "Pozor autobus!" "Jaký autobus?" BUM!) a je jasné, že to povětšinou není nic příjemného. Takže to, že je kniha chvílema smutná a depresivní, je jasné a rozhodně je to pro ni spíš plus. Co se humoru týče, tak ten mě nějak moc neoslovil a celkově mě to nějak extra moc nebavilo.
Štítky knihy
Holandsko humor stáří nizozemská literatura senioři Nizozemsko nový začátek humoristické romány fiktivní deníky domov důchodců
Autorovy další knížky
| 2017 |  Tajný deník Hendrika Groena |
| 2019 | Žít a nechat žít |
| 2018 |  Nový tajný deník Hendrika Groena, 85 let |
| 2020 | Tajný deník Hendrika Groena: Malé překvapení |
| 2022 | Poslední tajný deník Hendrika Groena: Zvesela do cílové rovinky, 90 let |
Kniha Tajný deník Hendrika Groena je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 387x |
| Čtenářské výzvě | 87x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 139x |
| Chystám se číst | 194x |
| Chci si koupit | 34x |
| dalších seznamech | 5x |
Pracuji v Domově seniorů a kniha se mezi personálem stala hitem. Možná i proto, že popisuje tolik situací, se kterými se potkáváme každý den. A ano, i přes místy sarkastický humor je to kniha citlivá, smutná a křehká. Hovoří totiž o věcech, které jsou v naší společnosti nepopulární a tabu, ale které se přesto dotýkají každého z nás. Právě proto jsem ráda za Hendrikovo vyprávění.