Heidi, děvčátko z hor (převyprávění)

Jako dítě jsem tento příběh milovala.

Krásný příběh, který jsem milovala už jako dítě a museli mi ji číst pořád a pořád. Teď když ji čtu svým dětem, tak si ji znovu užívám a místy mi ukapne i slzicka.

ČVd 10 jednoslovný název. Heidi je dítě, které si snad přeje každý rodič - milá, laskavá, nesobecká, soucitná, radostná. Její štěstí je nakažlivé. Nejen v příběhu, ale i na mě jako čtenáře. Příběh, stejně jako v reálném životě, má své nevrlé, nepříjemné, hloupé lidí a Heidi si s nimi musí poradit....

Jenže všichni máme omezené síly, energii a pak je nám úzko, bolí nás tělo, srdce i duše. Spolu s Heidi si pak můžeme přát - najde se někdo kdo mi pomůže? Kéž bychom měli nejen děti co čtou, co čtou podobné příběhy a hlavně co jsou více jako Heidi....

Jako malá jsem knihu četla pořád dokola, usínala jsem s ní pod polštářem a ráno po probuzení jsem ji opět nedala z ruky. Chtěla jsem být jako Heidi nespoutaná horská holčička. Bylo mi moc líto dědečka, když Heidi musela odejít do města. Tam jsem si pak oblíbila Kláru, kterou jsem si zamilovala snad ještě víc než Heidi. Pak jsem viděla film a panebože, ten mi zlomil srdce, jak byl krásný. Příběh Heidi zůstává navždy ukrytý v mém srdci.

Jako ditko jsem mela knihu moc rada.

Příběh malé holčičky - sirotka Heidi, jejího dědečka Konráda a jejích kamarádů Petra a Kláry okouzlil od doby svého vzniku už tisíce lidí a já bezesporu patřím mezi ně.

Tuto knihu jsem jako dítě milovala

Pro mě kniha poctivá a zároveň sentimentální. Poctivě sentimentální. Dobře napsané, barvité scény mezilidské interakce. Krásné a krátké popisy přírody, které nenudí. Kromě přírody vnímám jako ústřední téma přátelství osamělých lidí. Jedno z nich je mezigenerační. Zaujalo mě téma potlačených pocitů (z nich v knize pramení nemoc) a kritika civilizace (ve městě je těžko, městské mravy mrzačí duši Heidi). Negativních postav je dost. Překvapilo mě, že nejsou potrestány, ale jejich chyby jsou jinými lidmi napraveny. Knize by se dala vytknout přeslazenost a idealizace, ale něco v ní zároveň budí respekt, čímž se vzpírá posměchu. Autorka věděla, co dělá. Šestiletá posluchačka byla s knihou spokojená, ačkoliv se musela hodně doptávat.

Moje dětství a hodně krásných vzpomínek. Jedna z nejhezčích knížek pro děti.

Krásný a dojemný příběh.

Právě jsem dočetla dceři a jsem nadšená. Krásný příběh o nevinnosti, bezelstné lásce a také o veškeré nádheře Alp. Přečetla bych ji klidně jen pro svoje potěšení.

Tak tu máme další kouzelný šťastný konec. Dílo je doplněno strašně krásnými ilustracemi, na které je radost pohledět. Například západ slunce v horách se mi strašně líbil. Je to taková něžná knížka, která pohladí na duši. Děj není složitý a v dětech může vyvolat zvědavost, se taky vydat na vycházku za nějakou tou divočinou. Rozhodně doporučuju, ať už jako pohádku na dobrou noc dětem nebo jako ukojení zvědavosti dospělých, kteří se chtějí podívat za švýcarskou přírodou.

K přečtení mě ve čtvrté třídě dovedl úryvek v citance. Krásné prostředí Alp, dojemný vztah Heidi a dědečka, ale i příběh Kláry jsou klasikou, která musí zaujmout čtenáře od sedmi do devadesáti.

Ani jsem nečekala, že se mi tato klasika pro děti bude tolik líbit, i když své mouchy měla. Opravdu to je tak něžná knížka oslavující prostý šťastný život ve stínu hor. Chápu proč, ale oproti dokonalé poetice a lyrice knihy stojí přehnané charaktery postav, které pro dospělého čtenáře mohou být otravné, zvlášť pokud knihu čtete v celku. Což ale do svého hodnocení nezahrnuji, pro mě jako dospělého čtenáře, jsou všechny postavy na facku, zvlášť když pořádnej flákanec by zasloužily dospělé postavy, které se chovají mnohem hůř než děti. Ale jak jsem napsala, chápu, z jakého důvodu tomu tak je. Mrzí mě, že jsem se k tomuto základu čtenářského fondu dostala až ve svých 28 letech, pro dítě je tento příběh nezbytností.

Knížka je o holčičce Heidi, která ztratila oba rodiče. Nejdříve jí poslali k tetě Běťe, ale později přišla do hor za jejím dědečkem Komrádem. S dědečkem se brzy spřátelila. Po nějaké době si pro ni přišla teta Běta a odvezla ji do města, aby dělala společnost slečně Kláře, která nemohla chodit. Heidi uprosila Klářina tatínka, a ten jí s Klárou odvezl k dědečkovy Komrádem.

Krásný příběh o životě malého děvčátka v horách, později ve městě a opět v horách u dědečka.........přátelství, ale i zloba, radosti i zármutek vše v knize pro děti a mládež, ke které jsem se konečně dostala jako dospělá, ačkoli mám knihu doma již od školních let

Knížku z doby svého dětství jsem prodávala a než jsem se s ní rozloučila, ještě jsem si ji znovu přečetla. Byl to příjemný návrat do dětských let a vzpomínka na nedávno navštívené švýcarské hory.

Příjemné čtení a nejoblíbenější kniha mojí babičky. Krásný a uvěřitelný příběh, který se odehrává v krásné přírodě Alp, a který podle mě musí zaujmout každého. Taky bych chtěla bydlet v té krásné přírodě v Alpách. Je to nádherný příběh s krásným a šťastným koncem.

Příjemné čtení pro děti.