Haydnova hlava

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V roce 1820 dává hrabě Esterházy exhumovat tělesné ostatky slavného hudebního skladatele Josepha Haydna – pohřbeného na vídeňském hřbitově roku 1809 –, aby je mohl pietně uložit do krypty na svém zámku v Eisenstadtu. Po otevření rakve přítomní s hrůzou zjistí, že z kostry byla brutálně odseknuta a ukradena lebka. Vyšetřováním zločinu je pověřen řadový policista Anton Gindely, který v malebně líčené valčíkové Vídni postupně odhaluje – pod přísným dohledem aristokratického hraběte Esterházyho – dalekosáhlý komplot vyznavačů „v y š š í r a s y“... Usvědčí je, je po zásluze povýšen, ale zločin je na pokyn císařského dvora prohlášen za promlčený. V závěru románu nechává autor zaznít Haydnovu hudbu na slavnostním koncertu jako vítězství ducha nad zvrácenými teoriemi. Vše se odehrává ve Vídni r. 1820 s příslušným koloritem, výbornými charakteristikami a patřičnou gradací....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48477/haydnova-hlava-48477.jpg 3.820
Žánr
Literatura světová, Romány, Biografie a memoáry
Vydáno, Odeon
Orig. název

Het hoofd van Haydn, 1988

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Haydnova hlava

Přidat komentář
esma
10. dubna

Mám ráda knížky s hudebním námětem, ale papá Haydn se zde jenom mihl. V příběhu autor skloňuje hlavně jeho hlavu. A upřesňuji : ne jeho hlavu jako zdroj hudební virtuozity (nebyl nazýván otcem symfonie náhodou, skutečně byl velmi plodný a pracovitý a těch symfonii zkomponoval více než 100 !), ale jako nejzajímavější část jeho ostatků. A k tomu prazvláštní Sdružení přátel hudby s velmi kontroverzní teorii a makabrózní orientaci.
Příběh je datován na dobu po Haydnově smrti (žil 1732-1809), ale modely lidského chování jsou pořád stejné, i v době současné je mnoho lidí náchylných uvěřit jakémukoliv bludu a nechat se tím bludem řídit. A není to pouze otázka inteligence.

trudoš
14. března

Atraktivní zločin a perfektně vyobrazená atmosféra Vídně na počátku 19. století, ovšem jako detektivka nudné k uzoufání. Policista Anton Gindely jen zvolna prochází dějem, zpovídá různé podezřelé a disputuje s nimi o věcech všedních i nevšedních. Přitom čtenář bez historických znalostí příliš neocení spisovatelovu přesnost v detailech, když vázne gradace detektivní zápletky. Nemluvě o tom, že vyprávění chybí jakýkoliv šmrnc, který by dodal nějaké ozvláštnění. Co ale Theun de Vries nemá v ruce stran řemeslné stylistiky, hravě dohání jazykovou virtuozitou. Obraty jako „U mé hříšné předkožky!“, si bez pardonu zaslouží zápis do Lexikonu literárních hlášek.
Není to úplně jednoduché čtení a šedé buňky musí člověk používat spíše pro pochopení vyřčených myšlenek, než kvůli nějaké záhadě. V druhé půlce se pak přejde k otázkám nadřazené rasy a je docela zajímavé vnímat společenskou morálku té doby. Jste-li však odkojeni moderními thrillery, budete mít z Haydna nejspíše nesnesitelně těžkou hlavu.


zlovlk
19.04.2014

Víte, že v šesté epizodě Hvězdných válek nahradili hlavu jisté postavy (Anakina Skywalkera), v tomto díle zpodobněné jakýmsi dědulou, hlavou herce, který dotčeného chlapíka hrál v druhé a třetí epizodě? Herec se jmenuje křestním jménem Hayden a tato kniha na tu skutečnost takřka magickým způsobem naráží - už jen proto, že byla napsána o dvacet let dříve, než k tomu stříhačskému kousku došlo.

O panu Haydenu Christensenovi ale Haydnova hlava nepojednává. Leb, jejíž strastiplý život po životě je tu popisován, patří Josephu Haydnovi, slavnému skladateli, který do světa vypustil hrůzu zvanou symfonie a nahluchlého pekelného psa jménem Beethoven. Necháme-li stranou mou preferenci barokní hudby nad čímkoliv novějším, pak musím uznat, že pan de Vries si za téma svého románu vybral skutečnou lahůdku. Kolik lidí tuší, že se před dvěma staletími kradly pod rouškou pavědy slavné hlavy? (A Haydn není tak zlý, jak ho líčím - pusťte si od něj hymnus Gott erhalte Franz den Kaiser!)

Není to detektivka, alespoň ne klasická, spíše by se dal použít pojem "krimi". Pokud se chcete rochnit v nejistotě, kdo je padouchem, přečtěte si Agathu Christie; u Haydnovy hlavy je jediným trochu matoucím elementem fakt, že se za celou dobu vyšetřování neobjeví falešná stopa. Antagonisté jsou odhaleni takřka na začátku knihy - ale protože jsme ve Vídni devatenáctého století, musíme si ještě předtím, než je chytneme za límec, zatančit valčík, zakorzovat si kolem Dunaje a pořádně se nacpat sekanou - ja, ja, Faschirtes mit Sauerkraut und Schweinknödel.

Téma je sice skvostné, avšak zpracování spíše průměrné. Některé nejpikantnější věci jsou úplně opomenuty, což je trochu škoda. V jedné chvíli například jistá postava ženského pohlaví ukrývá Haydnovu hlavu v posteli, kde leží a předstírá, že ji sklátila vysoce nakažlivá chřipka. Jak jsem se ale dočetl z jiných zdrojů, ta záludná dáma předstírala, že (radostně) menstruuje. Tak vida, ve skutečnosti to ze strany vyšetřujícího policisty byla obyčejná hemofobie!

Doporučujeme

Scarlett 1
Scarlett 1
Dánská dívka
Dánská dívka
Skleněný zámek – Vzpomínky na dětství
Skleněný zámek – Vzpomínky na dětství
Bez dcerky neodejdu
Bez dcerky neodejdu