Ódinovo dítě

09.06.2019

Po dlouhé době fantasy, které není dystopie. Nádherný svět bytostí s ocasy a Silou představující magii. Sympatické hlavní postavy, Rime i Hirka. Trocha romantiky, ale vlastně jen v náznacích.
Ale chybělo mi tam vysvětlení Slepých, zla, proti kterému bojují a bojí se ho, ale vlastně čtenáři nevysvětlí, co to je.
Snad další díly vysvětlí, o co jde, protože jinak mě to moc zklame.

06.06.2019

Nedávno jsem četla v nějakém příspěvku, že když chce někdo složitější fantasy, tak má sáhnout po nějakém z Hostu. Myslím, že Ódinovo dítě patří právě mezi ta složitější fantasy. Musím se přiznat, že když jsem měla v okolí nějaký rušivý element, ať už televizi nebo na mě někdo mluvil, tak jsem měla docela problém se na knížku soustředit.
Ze začátku jsem měla docela problém. Nevyznala jsem se v postavách a jak jsem psala výše, nedokázala jsem se soustředit.
Když jsem se ale začetla, tak vážně oceňuji svět. Zaujal mě "systém světa" a náboženství v podobě víry ve Vidoucího a celkový příběh shledávám velmi propracovaným.
Chtěla bych pochválit tu nenápadnou nenásilnou romantickou linku. Celou dobu nic nic nic a pak až po nějaké 400 stránce (což je fakt na konci skoro) se to nějak projevilo.

14.05.2019

Kniha mě zaujala, určitě patří mezi mě oblíbené knihy ke kterým se budu chtít vrace. Těším se na další díl,

08.05.2019

Wow! Jakoze tohle jsem uplne necekala! Fakt me to hrozne bavilo. Nejvic me bavilo primknuti, Sila, hodne jsem zrala Rimeho a vsechny havrany. Hirka se mi jako hlavni hrdinka velmi zamlouva. Nezapada, ale pere se s tim.
Co me obcas trosku vadilo, ze autorka nektere vyrazy opakovala jakoby ocekavala, ze ctenar to stale jeste nechape a nevi. Jinak zajimavy styl.

"Nasleduj havrany!"

24.04.2019

Po dlouhé době fantasy, kterou jsem si skutečně vychutnala a jsem ráda, že mám doma celou trilogii a mohla jsem plynule navázat druhým dílem. Autorka se nesnaží všechno hned vysvětlovat a popisovat, děj plyne skrze dialogy, nutí člověka číst mezi řádky, vztekat se, být s hrdiny a fandit jim, příběh má spád. Čtenářská imaginace pracovala na plné obrátky, kniha se mi v hlavě odvíjela jako hodně podařený, napínavý film s nádhernými přírodními sceneriemi a párkrát jsem, začtená do knihy, málem přejela zastávku MHD, na které jsem chtěla vystupovat. Co víc si přát :-)

12.02.2019

Když jsem knihu dostala, tak mě hned napadlo, že to bude něco ze skandinávského prostředí, fantasy v tom, že tam budou třeba nějaké pletky s mytologií. Jinak jsem neměla očekávání, jen jsem měla chuť na nějaký nový fantasy svět, do kterého bych se mohla ponořit, v což jsem u této knihy moc nedoufala. Byla jsem tedy příjemně překvapena, když jsem knihu otevřela a viděla mapu jiného světa.
Vyprávění a popis okolí mi vyhovuje, navozuje to lehce pochmurnou atmosféru, sem tam se objeví náznaky severské mytologie, baví mě postupně s každou kapitolou objevovat střípky tohoto světa.
Momentálně jsem v polovině, kniha se čte lehce, nepřijde mi náročná, což mi momentálně po zkouškovém vyhovuje. Asi určitě to není to nejlepší, co jsem kdy četla, ale je to zajímavé a baví mě to...uvidíme, kam cesta povede dál.

12.02.2019

Jsem zklamaná. Mít to o sto stránek míň a nějaký silnější příběh, tak by to šlo. V téhle podobě ne. Ale dám šanci 2. dílu, tak uvidíme

09.02.2019

Pokud někdo čeká fantasy inspirované severskou mytologií (podle Ódina v názvu) tak jako já, bude zklamaný. Možná dokonce dvakrát tak jako já. Nejenže to nemá se severskou mytologií nic společného, ono to pro mě není ani moc fantasy. Jediné fantasy prvky jsou ocasy u "normálních" lidí, drápy u "slepých", jakási "síla" a údajně mluvící havrani... Bohužel jsem měl od knihy až moc velká očekávání, i když už jsem si dopředu říkal, že pokud to psala žena, nemusí to dopadnout dobře. Lovestory o patnáctce s lehkými prvky fantasy, moc často se mi nestává, abych se k dočtení knihy musel takhle přemáhat... ještě že si můžu spravit chuť u Eriksona a Esslemonta.

07.02.2019

Nic moc. Zpočátku to vypadalo zajímavě. Jiný svět, jiná pravidla, jiní aetlingové ... ale postupem děje to byla čím dál větší otrava. Pettersenová sice umí navodit atmosféru a akční scény zvládá skvěle, ale měl zasáhnout editor a půlku té Hirčiny okecávací sebezpytné omáčky bez milosti vyhodit. Řekla bych, že to dostalo cenu za nejlepší norskou fantasy 2014, protože v tom roce nikdo v Norsku jinou fantasy nenapsal. :-D

18.01.2019

Kniha mě zaujala. Nový svět, nová pravidla, stará příroda. Spoustě čtenářů dlouhé popisy vadí, já si to u této knihy užívala. Kniha, která vám prostě dokonale umí popsat přírodu a atmosféru nordických zemí. Cítíte vůni lesa a ohně, špínu na sobě, slyšíte krákat havrany. A o tomto ta kniha přesně je. Nezapomínejte, cesta je cíl.

09.01.2019

No, slabší 3*. Začátek jsem pronadávala a chtěla tuto knihu odložit. Shluk pro mě nestravitelných jmen plus jsem ničemu nerozuměla. Střed mi přišel docela dobrej, četlo se to dobře, až... se objevilo moje "oblíbené" klišé - zase ty "šokující" rodinné vazby! Grrrr. Konec jsem si taky moc neužila, tlachání o ničem. Netuším, proč je tato kniha tak oblíbená, a už vůbec nechápu, jak mohla získat ocenění "Nejlepší norská fantasy za rok 2014." Nesedlo mi to. :(

04.01.2019

Krasna kniha. Ctiva a chytlava. Dej vas doslova posadi na zadek a neodtrhnete oci. Zacatek trochu pozvolnejsi, ale ten konec to napravil. Kniha mela vzlet i spad. A Hirka je proste bozi :)

30.12.2018

Kniha se četla velmi lehce a rychle. Zajímavý děj a zlehka romantika.

30.12.2018

Než jsem začala číst Ódinovo dítě, přečetla jsem Naslouchače a Faju od Stehlíkové. Oboje jsou fantasy se svébytnými světy, pěkně propracovanými, ale naprosto se odlišují způsobem poznávání světa. S Hirkou poznáváme svět kolem ní, jeho pravidla a zákonitosti, víru a způsoby pomalu, kousek po kousku. Nikdo vám explicitně nevysvětlí, že tenhle svět je takový a makový proto a proto. Po kousku se odhalují jednotlivé významy a člověk si pak všechno skládá dohromady. Musím říct, že mě to vlastně moc bavilo. Pravda, není to žádné zběsilé tempo, ale má to švih a spád a člověk se do toho světa alespoň pořádně dostane.

29.12.2018

Asi jsem někde udělala chybu... Když jsem viděla tu pečeť "nejlepší norská fantasy"... říkala jsem si, že to bude něco o vikincích. :D , což by mě moc nebralo. Takže jsem byla celkem příjemně překvapená, že obsah knihy je úplně o něčem jiném. Není to žádná pecka, ale poměrně příjemná fantasy, která ač s mladou hrdinkou, tak i mě celkem oslovila. A jsem ráda, že se to nestočilo do klasického love trianglu. Nicéně spousta věcí se mi zdála trochu nedomyšlenená nebo až příliš uspěchaná. Na konci knihy jsem zmateně listovala zpět, jestli jsem náhodou nějakých pár stránek nepřeskočila, protože po dlouhém a vláčném rozepisování se konec zcvrknul do pár stránek a já netušila, kdo a jak se vlstně dostal k závěrečné bitvě. Pár hvězdiček to celkovému hodnocení ubralo.

Jsem na straně 200 a víceméně se pořad nic neděje. Tak nevím.. zatím z toho mám pocit, že by kniha mohla být kratší. Co mi vadí je protahování textu krátkými větami, které mají jakoby podtrhnout celou situaci. Zatím to na mě působí dost komicky. Na knížku jsem se dost těšila a zatím jsem spíše zklamaná..

19.12.2018

Kniha, na kterou jsem se dost těšil, severská fantasy sága, to je něco pro mně. Bohužel přišlo dost velké rozčarování, chápu že každý nemůže být Tolkien, ale tohle spíš připomíná Rosamundu Pilcher. Hlavní hrdinka se nedokáže vymáčknout a každé její vyřčené větě předchází mohutný vnitřní boj, takže si jen sama působí další problémy, čemuž se upřímně moc nedivím. Nevlastní otec vozíčkář mi tam vůbec nesedí, to se do tohoto románu prostě moc nehodí. Holka bydlí v polorozpadlé chalupě bez oken někde v lese na kopci uprostřed hor, ale přitom slyší oknem racky v přístavu... zkrátka vykreslení tohoto světa je pro mně těžko uchopitelné. Dal jsem knížce šanci prvních sto stránek, a pak, když se pořád nic nedělo, jsem si tady přečetl, že se kniha rozjíždí až v druhé půlce. No nerozjela. Jedna z mála, kterou jsem nedočetl.

19.11.2018

Opravdu miluji fantasy, takže jsem z knihy byl nadšený. Jakmile se děj rozjel, tak kniha měla spád, četla se mi dobře a celkově si autorka s knihou pohrála. Osobně si myslím, že například Plíseň, pokračování je o něco povedenější, a tak dávám 4 hvězdičky.

12.11.2018

Od doby kdy byla kniha uvedena na trh jsem po ní pokukovala kdykoliv jsem přišla do knihkupectví, ale až teď jsem se odvážila ji koupit. Zaujala mě především svou obálkou. První polovina knihy mě hrozně nebavila. Byla plná názvů a osob a mnohdy u nich nebylo ani vysvětlení (významu jsem se někdy dovtípila až ve třetině knihy, někdy až ke konci knihy) a příběh byl zdlouhavý a docela nudný. Ale asi v polovině knihy došlo k zlomu a já nemohla od knihy odtrhnout oči, ikdyž to místy bylo trochu zmatené. Určitě si plánuji přečíst druhý díl a doufám, že bude alespoň stejně napínavý jako druhá polovina toho prvního.