Hausfrau
Jill Alexander Essbaum
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290086/bmid_hausfrau-dOq-290086.jpg
3
235
87
Nic by nebylo tak vzdálené od pravdy jako tvrzení, že se má atraktivní Američanka Anna dobře. Neděje se jí nic strašlivého, přesto však nenachází v životě nic, z čeho by se mohla radovat. Žije v Curychu, jejím manželem je švýcarský bankéř, jemuž vychovává tři děti. Čas tráví na hodinách němčiny pro cizince, péčí o domácnost – a se svými milenci. Ti pro ni pouze představují způsob, jak utéct od všední reality a dokázat si vlastní hodnotu. Přátel moc nemá, ty blízké už vůbec ne a ani se nijak zvlášť nesnaží si je najít. Den za dnem Anna pomalu přežívá v jakési podivné prázdnotě nešťastného osamění, zatímco nad hlavou se jí pomalu stahují mračna. Když je smrtelně zraněn její syn, nenapadne ji, že tohle je jen začátek tragédie… Debutový román americké básnířky Jill Alexander Essbaum, který od začátku zaujme především všudypřítomným, neustále se stupňujícím tísnivým napětím, se stal jednou ze senzací loňského roku, když o jeho vydání např. jen ve Velké Británii usilovalo 19 nakladatelst... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem dočetla. Neseděla mi, nebavila mě a hlavní hrdinka mi byla svým pasivním přístupem k životu a milionem výmluv úplně odporná. Dvě hvězdičky dávám za snahu a konec.
Německý výraz tohoto slova znamená v češtině hospodyně. Tak se přesně cítí Anna. Kromě výchovy tří dětí a náročných let po stěhování z Ameriky do Švýcarska má i po devíti letech problém komunikovat. Věci ohledně spoření má na starosti manžel, sama nevlastní ani kartu. Bruno své zrnr nedokáže dát najevo, co k ní cítí, Anna tráví mnoho času o samotě nebo na kurzu němčiny pro cizince, kde místo kultury a krás jazyka objevuje muže. Má jich několik, ale žije s jedním z nich. Archie však jejich vzájemné soužití vnímá jako vztah z románů pro dívky. Bylo jasné, že dlouho nevydrží. To ani život jednoho ze synů.
Příběh zachycuje rozhovory mezi Annou a její psycholožkou o jejich problémech a starostech spolu s otázkami z oboru psychologie.
Hausfrau od Jill Alexander Essbaum. Kniha, která zaujme na první pohled - červenou barvou textu a epesní obálkou. Její obsah lze chápat jako hluboké autorčino nitro zmítané v depresích, obavách a životních úzkostech. Hlavní hrdinka Anna má všechno - hodného manžela, děti, domov, je zajištěná, ale přesto neví, co s životem, nudí se a hledá si nové a nové milence, což se jí jednoho dne stane osudným. Erotické pasáže, prolínající se děje, retrospektiva, to jsou hlavní znaky této knihy. Postava Anny je perfektně psychologicky zpracovaná, což se o ostatních postavách říct nedá. A je to trošku škoda. Kniha čtenářům nabízí jakýsi průzor do jedné ženské duše, která je zraněná, osamělá, nerozhodná a pasivní, ale volá po záchraně, kterou nikdo nevidí a neslyší. Nebo nechce slyšet? Stručně řečeno, kniha nepotěší ty, kteří bojují s úzkostmi. Je plná smutku a odevzdanosti, je hodně depresivní. Na druhou stranu nabízí otázku, zda se nejedná o fenomén např. zelených vdov, žen úspěšných mužů, vysoce postavených manažerů, které jsou finančně i materiálně zajištěné, zdánlivě jim nic nechybí, ale jsou citově/ emočně vyprahlé? Chybí jim láska, jejich srdce umírá a volá o pomoc, jejich okolí ale nevidí a neslyší, protože co by mohlo tak šťastým a spokojeným ženám přece chybět? Mínus dávám jen jedné věci - šílené pasivitě Anny, která se mi zdá neskutečná, přehnaná a opravdu NEmožná, neboť která žena a matka dětí se nechá dobrovolně vyhodit z domu od manžela, který (možná) ví o její nevěře? Která matka se nebude o své děti prát, která žena se nepokusí ani trochu obhájit? Jaká žena mlčky odejde jen s jedním zabaleným kufrem z domu, kde žijou její děti a pak odevzdaně skočí pod vlak? Závěr knihy mě nepřesvědčil, ale jinak to byl solidní pokus o mix červené knihovny a psychologické novely, který by se býval byl vydařil víc, kdyby autorka některé věci víc domyslela. Dávám 5/10 a přemýšlím nad tím, proč má kniha odznak bestselleru.
(SPOILER) Musím se přiznat, že jsem chtěla odložit, ale nakonec jsem vydržela, protože moc dobře vím, jak se člověk cítí s partnerem cizincem v cizí zemi. Hlavní hrdinka mě šíleně stvala a skoro celá kniha je jen o tom, jak utíká z manželství do náruče jiných mužů. Vlastně docela nuda.
Bolestná kniha o neschopnosti, nedůstojném partnerství, nedostatku lásky, zármutku, hlubokém smutku, a hlavně o neochotě jednoho člověka žít pro své milované.
Já knihu musela odložit.... takže nehodnotím, Anna mi nebyla vyloženě protivná, to ne, někdy jsem ji i chápala, ale nemusím o jejích nevěrách číst... myslela jsem, že to zvládnu, ale já tohle mimomanželské počínání vážně nenávidím, takže už vím, že nic pro mě.
Ani nevím, kolikrát jsem tuhle knížku chtěla odložit, ale ač mě Anna neskutečně rozčilovala se svým přístupem k životu a rodině, nakonec jsem dočetla. Zakomplexovaná, znuděná panička co nemá nic jiného na práci, než milence, lži a starost o samu sebe. Nakonec se jí to všechno vymstí.
Kniha mě celkem zajímala, tak jsem si řekla proč ne. Nelituji jejího přečtení, ale myslím, že to není kniha pro každého.
Smutná, depresivní. Spousta lidí neví, co od života chce a trpí mnoha depresemi a nespokojeností, neklidem a neschopností změnit daný stav. Určitě stojí příběh za přečtení i jako varování před slabostí a absencí cíle a smyslu života.
Kniha sice neni moc obsahla, ale ja bych ji zkratila jeste tak na polovinu, cist o zenske, ktera je vecne nadrzena a lina opravdu nemusim 150 stran.... Docetla jsem, ale kdyz se na knihu podivam zpetne, tak si za par dni ani moc nevybavim o cem vlastne byla a to cervene pismo to taky nevylepsilo..
Z mého pohledu pozérský běs. Hrdinku jsem nesnášela a vůbec mi jí nebylo líto .O svůj osud si celou knihu koleduje . Přemýšlím , co tím chtěla autorka říct ? Chtěla v nás vzbudit lítost nad těmito bytostmi ? Snad někde v Americe existují a nedej bože jich jich bude přibývat i v Česku , ale obraz hrdinky, která, ač obklopena vším, co život dává , se jen pasivně utápí v nespokojenosti a východisko hledá sexuálních dobrodružstvích ! No děkuji , nechci.
Hlavní postava je nespokojená a znuděná blbka, co není schopná dát si do pořádku život a svým chováním táhá lidi kolem sebe do stejné žumpy, ve které se sama plácá. Takových žen existuje! Netřeba o nich číst.
Hausfrau se mi jako kniha líbila. I když mi byla hlavní hrdinka občas protivná, tak ten konec mne dostal, ten jsem jí nepřála. Je fakt, že lidi co mají všechno, trpí neustále nějakou depresí. Vadilo mi popisování sexuálních scén, přišlo mi to občas, že čtu porno časopis.
Nejdříve mě kniha až tak nebavila, ale ještě před polovinou jsem se do ní dostala. Některé myšlenky mi přišly zajímavé, jiné zcestné. Hlavní hrdinka mi nevadila, asi její rozpoložení dokážu pochopit.. O to více mě mrzí konec. I když konec příběhu směřoval právě k tomuto konci, stále jsem tak nějak doufala, že svou situaci vyřeší Anna přece jen jinak.. :-( :-)
Ze začátku jsem myslela,že knihu odložím,nicméně jsem se začetla a i když mi přišla o znuděné paničce,která má všechno a hledá problémy tam kde nejsou,ve finále cena za tohle všechno byla moc vysoká a poměrně krutá...závěr si asi musí udělat každý sám a konec domyslet.Moc se mi líbila a zaujala mne pasáž,ve které kněz vysvětluje životní volby pomocí Domina a dominového efektu.
Kniha me lakala, obal se mi libil , ale pribeh jedna velka deprese.. Unudena hlavni hrdinka, ktera si jen stezuje porad do kola.
Bala jsem se, ze i ja budu mit deprese. :-D Porad jsem premyslela, jak to dopadne.. Konec me prekvapil
Velmi jednoduchý děj i ničem. Celkem ztráta času. Že je text červený mi nevadilo, dalo se na to zvyknout, ale jinak nic .
Kniha Hausfrau je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 327x |
| Čtenářské výzvě | 39x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 141x |
| Chystám se číst | 109x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 4x |
Kniha určitě není pro všechny, mně ale sedla a kupodivu na mne působila jako motivační kniha.
Velmi zajímavá sonda do duše ženy tápající v životě, o pocitu vykořenění, neukotvení, neútěšnosti, sklonům k depresi, vyhořelém vztahu. Ruku na srdce, kdo se někdy tak necítil a nenechal se jen nést okolnostmi? Rozhovory v rámci psychoanalýzy byly zajímavé. Trochu mi chyběl Brunův pohled na věc. Řekla bych pro "životem protřelejší / zkroušenější" čtenáře, kteří se nebojí čelit svým vlastním běsům, kteří při čtení chtě nechtě zkoušejí čtenářovu duši... Hrdinka je mnohým nesympatická, ale každý má své vlastní boje, takže nesoudím.
Jedna hvězda dolů za příšerné červené písmo, které tahá oči..why?