Hastrman

05.04.2019

Film se mi moc líbil, ale do knihy jsem se nemohla zacist ani když jsem jí odložila a pak se k ní vrátila

28.03.2019

Jsem z Hastrmana trochu rozpačitá. První část se mi četla opravdu dobře, navíc oblast, kde se děj odehrává, znám.
Hastrman ve mě vzbuzoval lítost i ošklivost. Katynka mi byla svým jednáním nesympatická. Nechápala jsem její osobnost. Možná ale i proto, že všechno vypráví hastrman a známe tedy jen jeho pohled. Líbila se mi postava faráře, jeho boj s pověrami i se sebou samým.
Druhá část mě opravdu nebavila. Ekologická témata mě neberou a hastrmanovo pachtění za viníkem mě nudilo. Závěr byl ale překvapivý.
A ano, film jsem viděla dříve, Karel Dobrý se jako hastrman nejspíš narodil.

23.03.2019

DOBRY VEČER,TAK JSEM SE DOČKALA ,KNIHA OCENĚNA JIŽ BYLA A PŘED CHVILI SKONČIL NA ČT 1 ČESKY LEV A TAM BYL FILM --HUDBA ,PAN DOBRY OCENĚNY TAK CO BYCH SI MOHLA JEŠTĚ PŘAT -- ABY PAN HAVELKA NATOČIL I DRUHOU ČAST A JDU SE ZNOVU PODIVAT NA FILM A ZNOVU SI PŘEČTU KNIHU -JE TO TO NEJLEPŠI CO JSEM VIDĚLA ZA LONSKY ROK DOPORUČUJI VŠEM-JAK KNIHU TAK I FILM
POŘAD TO OKOUZLENI JAK KNIHOU TAK FILMEM TRVA

12.03.2019

Miloš Urban je vskutku zvláštní autor. Jeho knihy jsou z části hodnoceny celkem pozitivně (Lord Mord, Stín Katedrály) a občas mají hodnocení naopak docela slabé (Michaela, Přišla z moře). Tahle kniha je jednou z těch lepších, ale hlavně mne na ní upozornil film Ondřeje Havelky, na který se chci brzy podívat. Ale z logického hlediska jsem nejdřív sáhl po knize. A takhle to dopadlo. Takže, Hastrman…

Román, jenž obdržel cenu Magnesia litera a u něhož jsou velmi rozdílné názory. Osobně mám také smíšené pocity. První část se mi líbila. Temná atmosféra Čech devatenáctého století byla vydařena a co mne na knize také zaujalo byl styl Urbana. Líbilo se mi, že by první část mohla být prohlášena za padesáti, či dokonce stoletou knihu a já bych tomu uvěřil. Ale i tahle část dokonalá není. Já jsem měl totiž problém se samotným hastrmanem. On celý tenhle příběh vypráví a já vím, že má být schválně tak nezaujatý a chladný, ale to potom velmi škodí příběhu. Částečně mi to vskutku připadalo tak, jako by k vám promlouval učitel v první hodině dějepise nezaujatě a naštvaně o tématu, které teď nutně musíte probrat. Postupem sice hastrman proběhne celkem zajímavým procesem, kde se ten styl alespoň trochu oživí, ale na ten si počkáte celkem dlouho.

S druhou částí jsem rozpačitý. Odehrává se v dnešní době a vypráví o tom, jak se hastrman snaží (celkem drastickými metodami) ochránit svůj domov. První se od druhé části liší enormně. Nedají se ani srovnat. Zatímco v první části autor sází na působivou atmosféru starých Čech, zde se vsadil prakticky pouze a jenom na samotný hastrmanův charakter. A ne že by to nefungovalo, ale prostě to ztratilo to kouzlo, které si první část tak pracně vybudovala a sice dává možnost rozvinutí se osobnosti barona, ale je to prostě něco zcela jiného, než jsem čekal.

HODNOCENÍ: 7,5/10

11.03.2019

Pod dojmem z filmu jsem knihu zařadila do seznamu MUSÍM PŘEČÍST. Krajina, postavy i lidové zvyky dostaly výrazně plastičtější obrysy. Příběh spjatý s krajinou a krajina s příběhem. A je jedno, zda jste člověk, zvíře, nebo hastrman, bez "své" krajiny se neobejdete. První kniha s pohádkovým motivem a druhá (uznávám, že trochu pomalejší a trochu monotónní v likvidaci těch, co krajinu ničí) s velkým morálním a ekologickým apelem. Voda. Jak aktuální téma, přesto, že od prvního vydání uplynulo 18 let!

Zdravím vás. Musím říct, že knihu mám přečtenou jen z nějakých 70 % (čtečka, takže něco pod 300 stránek), tudíž možná ještě není vhodné zveřejňovat svůj názor, ale nedá mi to. Druhá část je podle mě největším poselstvím, jaké nám chtěl autor předat. V první části nás donutí si oblast kolem Vlhošti zamilovat, svojí neposkvrněnou přírodou, chováním obyvatel jež žijí v souladu s ní, místními zvyky. Druhá část není tolik poetická, což ale není jejím hlavním cílem. Tvrdě nás konfrontuje s novými změnami. Nebýt druhé části, nikdy bychom se nezamysleli, kam až jsme to dospěli, a to bylo myslím autorovým hlavním cílem. Je tedy zcestné polemizovat, že je druhá půlka úplně jiná a moc se nepovedla. Cílem je se nad věcmi kolem nás zamyslet.

07.02.2019

Silná kniha. Přiznám se, že jsem se chvílemi ztrácela a nemohla se začíst, ale nakonec si mě kniha získala. Měla jsem strach z druhé časti, o které tady čtenáři psali, že se jim nelíbila. Neměla jsem to tak. Doporučuji.

06.02.2019

„Lidé ať jsou lidmi, on ať je jejich postrach, jejich varovný prst. Protože pokud jím nebude, stanou se postrachem oni a jejich prsty už nebudou varovat - budou jen trhat a brát, urvi, co urvi.“

Hned na začátku musím podotknout, že románový svět Miloše Urbana mám ráda, je mi příjemné se v něm pohybovat a vracet se do něj, vždycky se těším :-).
Podobně to mám i s jeho spisovatelským pohledem na svět – dívá se originálně, a taky provokativně, na to, co chce vidět a posléze sdělit čtenáři, má svá vlastní kritéria. Takže mě u jeho knížek vůbec nepřekvapují hodnocení od 1-5*, a tedy ani to, že se názory na něj tak různí (od odmítnutí, přes nepochopení, až k úžasu), asi nejvíc ze všeho to ukazuje právě na to, co se nám Urban ve svých knížkách často snaží říct, že není jediná pravda o světě, že je možné dívat se různě, a že vždycky záleží na tom ... kdo se dívá.
Ti z vás, kdo jste Urbana ještě nečetli, nebo četli a na poprvé to nevyšlo, zkuste to ještě, někteří možná knížku po pár stránkách zaklapnete, protože zjistíte, že svět, tak, jak ho vidí pan Urban, vás neoslovuje, někteří možná dočtete, ale stejně nebudete nadšení, protože jen sem tam, občas, se za oknem vlaku, kterým jste právě projeli napříč příběhem, mihla zajímavá krajina, a některé poetický příběh o krajině a živlech, které ji mění, o vášni a lidech, kteří se s ní potýkají, a o všech dávných i nedávných mystériích, která s tím nějak souvisí ... zaujme. Pak budete chtít vědět víc, možná občas i zastavit na některém z nádraží cestou a rozhlédnout se kolem, pokochat se krajinou a zaposlouchat se do vyprávění místních, to protože příběhy, které uslyšíte, vám budou povědomé ...
Já tam možná budu taky, a budu se těšit, že se třeba občas na stránkách Urbanových knížek potkáme :-).

Není jedna pravda o světě a zrovna tak není jeden způsob, jak Hastrmana číst, právě naopak, řekla bych, že jich je docela hodně, takže záleží jen na vás, jestli se budete snažit v příběhu všechny zachytit, pochytat, případně porozumět jim, nebo jestli si zvolíte takovou cestu, která vám bude příjemná a která vás příběhem provede tak, že vás to bude prostě bavit ... já si zvolila ten druhý způsob, našla si cestu svou ... docela přirozeně si mou pozornost první získala hora ...
„Tenkrát jsem byl na hoře poprvé a právě tehdy narazil na to, co skrývala prohlubeň nad severním svahem kousek pod bukovým lesem ...“

... a s ní krajina a tedy „dívání se na svět“, protože třeba právě o něm je totiž hastrmanův příběh docela hodně ... hodně toho je napsáno o původní poetické skoro barokní krajině v severních Čechách, tedy o krajině, představující prapůvodní obraz krajiny – lesy, pole, jezera, který by neměl být měněn „hora ať zůstane horou, jezero jezerem“. Jenže krajina své dominanty ztrácí (vlastně se tam i můžete jet podívat a přesvědčit se) ... „hora kamene, odjakživa zde stojící a vyživující svými prameny celý kraj, je po pár desetiletích lidské hamižnosti rozpáraná a zmrzačená. Prameny vyschlé; viklan, odvěký symbol a místo pohanských obyčejů, vyvrácen“ ... krajina se zploštila „stejně jako duše lidí, kteří v ní – a z ní – žijí.“

... tohle „dívání se na svět“ hastrmanovýma očima trochu bolí ...
„Všichni jste lidské bytosti, z vody se skládáte a bez vody se neobejdete ani den, a přece děláte všechno pro to, abyste o ni navždy přišli.“

... a opět celkem přirozeně pak přišli na řadu lidé, kteří v krajině žili a žijí ... protože příběh, který jsem poslouchala, byl příběhem o paměti krajiny a lidí, o tom, jak se v ní už po staletí mísí staré, pohanské vs. křesťanské chápání světa, a do toho se celkem neúprosně o slovo hlásí osvícenský duch ... a jak tohle všechno drtí technická revoluce (první, druhá, třetí ... a dnes už i čtvrtá), a tak mě zajímalo, jak se s tím místní lidé potýkali, každý dívajíc se tím svým způsobem na svět kolem sebe ...
Jasně, že jsem zjistila, to co jsem tušila ... paměť je paměť, takže je to stále stejné ... přestože se všichni dívají na totéž, ne každý totéž vidí ... možná proto je Hastrmanovým údělem ... stále se vracet ... jako memento ... jako připomínka ... jako paměť, která má, a všichni to víme ... svá omezení :-) ... my, lidé, totiž rádi zapomínáme ...

„Přišel jsem bez šatů, když čas neměl smysl, hleděl jsem vzhůru ze dna řek, přespával v rákosí a v korunách dubů, lovil jsem v tůních, jezerech.“

„Protože to tak musí být ...“

„Snad to tak musí být ...“

31.01.2019

Hastrman
První kniha - pokud zde byl ukryto nějaké poučení nebo skrytý význam, já jsem je bohužel nenašel. Nicméně kniha se mi četla dobře, trochu pohádkový motiv, ale nevadil mi. Hastrman, postava snažící se vplout do lidského  života,  ale občas podléhající, ať už z fyzické nutnosti či  nezvládnutých, kupodivu lidských emocí , své skutečné podobě a podstatě. Vesnice či městečko, jehož obyvatelé žijí tak trochu pod vlivem  starých zvyků, sahajících až do pohanských časů. Což se samozřejmě nelíbí místnímu faráři, který s tím marně bojuje.
Ve druhé knize se hastrman mění v samosoudce a vyhrocuje se doslova v teroristu, a tady se dá snad použít  termín "ekoterorista" (tímto termínem jsou někdy a někým označováni příslušníci ekologických organizací - v dehonestujícím tónu). V případě hastrmana jde o faktický význam, protože jeho činy a jejich motiv tomu odpovídají. Za stejným cílem, ale naopak nenásilnými prostředky, jdou Děti vody.
Příběh se  z pohádkového mění trochu v utopii,  aby úplný závěr byl završen opět pohádkou, s podivným happyendem a, v průběhu románu často proklamovanou, obětí.
Poučení? - snad varování, že příroda nám oplatí všechny prohřešky, kterých se na ní dopouštíme a nemusí to být nebolestivé.
Podtitul Zelený román je na místě, nejen pro postavu hastrmana.

31.01.2019

KNIHA HASTRMAN SE MĚ MOC LIBILA , -MUSI ČLOVĚK VYDRŽET A ČIST POMALU , ABY VŠEMU POROZUMĚL I DRUHOU ČAST I KDYŽ JSEM JI NEČETLA TAK PEČLIVE JAK PRVNI ČAST
PO ZHLEDNUTI FILMU NADŠENI A OKOUZLENI A OČAROVANI HLAVNĚ PŘEDSTAVITELEM HASTRMANA ,DIALOGY ,KRASNOU KRAJINOU A VÝTEČNA REŽIE PANA ONDŘEJE HAVELKY -KRASA-- DOUFAM, ŽE PAN HAVELKA SE PUSTI I DO DRUHÉ ČASTI ZFILMOVANI KNIHY A NENECHA SE OTRAVIT NEGATIVNIMA PŘISPEVKAMA OD NĚKTERYCH KRITIKŮ ---TAKY POSTAVY VE FILMU---
PAN FARAŘ ,I POSTAVA SLUHY , PAN NADLESNI I DIVKA KATYNKA BYLY OPRAVDOVY A NEVIM KDO JINY BY JE HRAL NEŽ TY CO JE HRALY --PAN REŽISER MĚL ŠTASTNOU RUKU PŘI VYBĚRU HERCŮ
PŘIZNAM SE ŽE FILM JSEM VIDĚLA JIŽ 3 KRAT DOKONCE JSEM SI KOUPILA DVD
A KNIHU JSEM ČETLA JEŠTĚ JEDNOU PO ZHLEDNUTI FILMU
NEOPOMENU I PANA SPISOVATELE MILOŠE URBANA , OD NĚHO JSEM VIDĚLA FILM SANTINIHO JAZYK , MAM KNIHU LORD MORD A CHYSTAM SE KOUPIT SEDMIKOSTELI OBOJI BYLO PRO MĚ NEPŘEKONATELNÝ ZAŽITEK
PŘED TIM JSEM VIDĚLA FILM DOGMAN A TAKY BYL NADHERNY I KDYŽ JINY SOUDEK ,ALE TO JE ŽIVOT
CHYSTAM SE ZNOVU PODIVAT NA FILM

20.01.2019

Náhodou jsem se dostala k filmu Hastrman. Byla jsem z něj nadšená, takže bylo jasné, že si MUSÍM přečíst i knihu. A ta překonala všechna moje očekávání. Tak překrásně popsaná krajina - to jsem ještě nikdy nečetla. I druhá, tak kritizovaná, polovina byla skvělá. Rozhodně doporučuji.

12.01.2019

Trochu jsem se ztrácela, ale jinak dobrý knižní zážitek :-)..

30.12.2018

Filmová verze pro mne byla zajímavější a stravitelnější. Kniha = koncentrovaná nuda.

27.12.2018

První polovina knihy splnila mě očekávání, přesně takto jsem si představovala. Asi i na základě shlédnutí traileru pro film. Ale druhá část mě zaskočila, nemohla jsem se zacist a hlavně ji dočíst. Působila nekonecne.. nebýt Výzvy,odložila bych ji nedoctenou.

14.12.2018

První polovina knihy mě nadchla. Starou dobu můžu, zřídkakdy ujíždím na filmech pro pamětníky a lidové tradice si se zájmem připomínám, proto první část knihy chválím. V druhé části a v druhé polovině knihy přišel náhlý a docela nápaditý obrat. Nejspíš bych se (spoiler) přidal k Dětem vody a spolu s nimi bych skandoval za vodu a ekologii. Zároveň s obratem se dostavilo ale i mírné zklamání a rozčarování. To co autor v první části pracně budoval, v druhé části zbytečně utápí. Hlavní postava se tu stává soudcem, hybatelem opakujících se záležitostí, takže nechuť k vývoji děje se přeci jen dostavila. Samotný závěr a vysvětlení ...jak to bylo dál, reputaci knihy ale zase napravuje, takže s Hastrmanem jsem nakonec docela spokojen.

06.12.2018

Magická...líbily se mi obě části, ačkoliv jsou tak rozdílné.

První polovina zcela jiná než druhá. První je naprosto skvělá: mýty a kulty starých Slovanů. Druhá polovina politický pamflet. Ale jinak ok, jeden z vrcholových románů Miloše Urbana, který ve svých pozdějších dílech autor již bohužel nepřekonal.

05.12.2018

Četla jsem ji dávno před zfilmováním, poprvé někdy v roce 2009, to jsem ji tak nějak vzala na vědomí... a pak reedici v roce 2017 - to jsem ji zhltla za víkend u Vltavy... možná tomu pomohla ta řeka, možná osobní konstelace, nevím... najednou mi přišlo, že ten příběh žije, dýchá, že do něj lze vstoupit... Trochu slabší je ta část ze současnosti, ale konec to bohatě vynahradí.

28.11.2018

Jak se zde občas zmiňuje, kniha opravdu vybočuje z "klasického" proudu. Jenže vybočuje až moc, což byl nejspíše důvod k udělení ceny Magnesia Litera. Prostě a jednoduše jsem se do toho nemohla začíst.
Ještě poznámka: trošku mi to tou náladou připomnělo díla polské spisovatelky Olgy Tokarczuk, ale do té to má opravdu hodně daleko...