Harry Potter a Fénixův řád

01.01.2023

Zase krásný příběh ze světa kouzel. Vše do sebe krásně zapadá.

31.12.2022

Je správné, když u knihy brečíte?
Na tuhle otázku odpovím. Je to naprosto v pohodě a osobně si myslím, že knihy, u kterých prožíváte jakékoliv emoce, jsou velice dobře napsané.
U všech knih serie Harry Potter dostanete emocí někdy až přes příliž.
Autorka vás nenechá v jedné chvíli bez napětí.
Čte se to rychle, je tam spousty ponaučení a proto mám vlastně celou HP serii strašně ráda.
Čtení a magii zdar.

Můj nejoblíbenější citát:
Protože některé změny směřují sice k lepšímu, jiné se však postupem času ukážou být výsledkem chybného úsudku.

Tak snad někdy u další recenze vaše Lucka Ld.

18.12.2022

Některé knihy jsou pouze můstkem k dalšímu dílu, a jsou potřebné. Fénixův řád je přesně jedna z nich a bohužel, zde je tolik nadbytečných kapitol, které nás jako čtenáře ani jako pozorovatele světa kouzelníků nemusí vůbec zajímat. Nejnudnější část celé ságy.

12.12.2022

Zdá se, že autorka každý další díl zbytečně natahuje. Opět trochu děsivější než předchozí díly.

26.11.2022

Pátý díl je nejdelší a někteří Rowlingové vyčítali, že zbytečně děj natahuje a některé části by se daly vypustit (např. Hagridův příběh), což mi přijde jako nesmysl. Všechny informace jsou důležité, každý zápletka má své místo. Odbor záhad (a celkově celé ministerstvo) je skvěle napsané a vymyšlené a závěrečná konfrontace je opravdu fenomenální. Poprvé totiž vidíme, čeho je Brumbál schopen. Dále se mi líbil realisticky vykreslený emocionální vývoj Harryho v pubertě a i jeho vnitřní boj proti Umbridgeové a všem, kteří nevěřili, že se Voldemort vrátil... A Tonksová je prostě nej!

24.11.2022

(SPOILER) Do osmi set stránkové nálože se mi chtělo asi jako většině nebelvírských na hodinu jasnovidectví. A nutno říct, že udržovat zájem a soustředění během první poloviny knihy, bylo asi tak náročné jako sledovat Binnsův výklad Dějin čar a kouzel. Pak přišel dvojitý zlom. Tím prvním byl skutečně zábavná Harryho prvotní romantická zkušenost, která čarovala úsměv čtenářův. Druhým, mnohem významnějším zlomem, byla Harryho vidina útoku na pana Weasleho. Tím okamžikem nastal naprostý zlom, kdy příběh(y) nabral(y) na zcela odlišném zabarvení, mnohem dramatičtějším spádu a napínavější atmosféře, kdy jsem začal stránky otáčet s mnohem větším nadšením a zaujetím. Bravo, madame Rowlingová.

Cenu nejotravnější postavy série vyhrává Umbridgeová a mám pocit, že jí tohle prvenství u mě už nikdo nevyfoukne. I přesto, že samotného Harryho celým dílem provázela nálada značně podrážděná a navztekaná, což bylo mnohdy až nepříjemně vtíravým. Ústřední trojice od prvního dílu značně povyrostla, což je příjemným způsobem znát na jejich interakcích. Popravdě nejenom oni; zvlášť Neville Longbottom, vždycky podezřele nenápadný, se začíná zajímavě vybarvovat. Dvojčata Fred a George si poslední rok v Bradavicích užili prvotřídně a bavili jak zúčastněné, tak i čtenáře, přičemž jejich odchod ze světa studií se jednoznačně stane legendárním.

Vybarvovat se začínají i další postavy. Snape, k němuž není lehké si najít cestu a přitom je to nevyhnutelné. Zvlášť poté, co se Harryho očima člověk podívá do myslánky. Kdo by taky odolal nakouknout do tak parádní věci? A to, co tam vidí, je jednoznačně jednou z nejsilnějších scén Fénixova řádu. Jinak jsem se těšil na každý pondělní večer tréninku nitrobrany, zatímco Harry se jim pokud možno snažil vyhnout. Přesto je pro mě zatím nejsilnější postavou McGonagallová; neskutečná frajerka s okouzlujícím citem pro jízlivost a styl. Jakákoliv pasáž, kde se objevila, byla potěšením. Ještě líp, když v tu chvíli seděla v koutě Umbridgová. A nakonec - jako vždy "na konec" - Brumbál, který příběhem opětovně proplouvá jakožto Vyšší moc a jehož dialogy s Harrym, stejně jako každé dění v jeho pracovně, patří k vrcholům každé knihy. Tentokrát povýšeno o prvotřídní kouzelnickou bitku s Voldemortem.

O famfrpálu nijak zvlášť mluvit nebudu. Dopadl bych jako Hermiona, když si dovolila tento sport vytknout hochům, zatímco měla nos zabořený v Denním věštci. Pátý rok v Bradavicích za mnou. Začátek byl značně ospalý. V polovině roku došlo ke změnám, kdy jsem už knihu odložit nechtěl. S Hagridem tentokrát moc srandy nebylo. A nebylo to dáno zrovna tím, že by svou zálibu v jiných tvorech skutečně "povýšil". Zajímavým překvapením se stala Lenka Láskorádová; těžko říct nakolik je Střelenka, ovšem její vypoulené oči s nezúčastněným přístupem, to je velmi zajímavá kombinace. NKÚ úspěšně, nebo snad úspěšně?, za námi. Uvidíme, jaké drama přinese šestý ročník.

"...pořád je lepší být vyloučen ze školy a umět se bránit, než sedět v bezpečí ve škole a nic neumět."
"Mladí si nedokážou představit, jak uvažují a cítí staří. Starci se ovšem prohřeší, když zapomenou, jaké to bylo, když byli mladí."
"Lhostejnost a nezájem často způsobí mnohem větší škody než otevřený odpor."

06.11.2022

Jakoby myslím, že k tomuhle není ani moc, co říct. Vždyť Harryho Pottera zná asi každej.
Harryho jako postavu jsem nikdy neměla ráda, ale tenhle díl mi znechutil i pár dalších, mezi nimi i některé mé oblíbence
Třeba Siriuse, Remuse a dokonce i Snapea! A taky ještě Cho a Brumbála, ale ty jsem nikdy neměla nijak zvlášť v lásce, jenom se u mě propadli ještě někam daleko hlouběji.
Dějově se mi taky víc líbil třeba třetí nebo čtvrtý díl. Ale je to prostě Harry, takže jasně, že se mi to i tak líbilo. A třeba Ginny si dokonce oproti filmům i trochu polepšila. Jako i tenhle díl se mi líbil víc než filmový, ale stejně se mezi knížkama (těma pěti, co mám ze série přečtený) bude řadit až na čtvrtý místo.
Každopádně tím, že tu vlastně všechno zůstává stejný, jako v předchozích dílech, a tím, že jsou i filmy dost dobře zpracovaný a navíc je každý zná, není moc, co víc k tomu říct. Jakoby stejně má na Harryho už svůj názor fakt každej.
A i když jsem si pátej díl zrovna nezamilovala, o to víc se těším na ten šestý, který mám ve filmech asi nejradši, tak jsem zvědavá na knižní předlohu.

Letos jsem se rozhodla číst sérii s nějakým zajímavým datem k sérii. Nepodařilo se mi najít pro začátek čtení datum, který by byl nějak zajímavý, tak jsem se rozhodla, že knížku dokončím číst 31.10, což je jeden z nejdůležitějších dat pro sérii.
Co k tomu dál napsat? No jednu dobu jsem tenhle díl měla nejradši. Letos jsem knihu poslouchala jako audioknihu a musím říct, že to bylo zajímavé. A našla jsem docela dost nejasností, které jsem napsala do diskuze ke knize.
HP patří k mému dětství a dospívání a musím říct, že jsem si ten návrat docela užila.

23.10.2022

(SPOILER) Za mě zatím nejlepší díl z prvních pěti. Je sice nejdelší, za to se ale dozvíme spoustu informací o universu Harryho Pottera, a já každou z nich absolutně hltal. Je zde hodně velký dějový posun a táhlý prolog, než se dostaneme do Bradavic. Překvapila mě intenzita politických témat (cenzura, utlačování autoritou ze strany Ministerstva atd.), opravdu mě to dokázalo namíchnout. Ministerstvo kouzel si také prohlédneme zevnitř, a to hned dvakrát. Snape dostal větší prostor a tak se ukázalo, že on vlastně nebude úplně bad guy. Finální souboje mě teda ale vůbec nebavily.

04.10.2022

Je skvělé zjistit, že v případě čtení HP po 11 letech se cítím, jako kdybych příběh četla poprvé.. téměř. Hodně se mi vybavoval film. Tenhle díl obsahuje asi nejvíce rozdílů. Někdy se mi více líbila kniha, někdy filmové zpracování. Nicméně J.K.R. má opravdu velký vypravěčský dar.

27.09.2022

Harry Potter na 800 stranách. SÍla, kouzelné, magické, srandovní, strašidelné a zase jsem na konci, čumím jak mudla, teče mi nudle a těším se na další příběh.

24.09.2022

Strašně moc informací navíc oproti filmu, takže kniha splnila mé očekávání a ještě více rozšířila ten úžasný svět HP :)

31.08.2022

Kniha by se dala zkrátit o polovinu…

28.08.2022

Knihy jsem četla krátce po té, co u nás vycházely, takže jsem si poctivě musela vyčkat, až vyjdou nové díly. Jelikož jsem byla velmi nedočkavé dítě, bylo to se mnou trochu peklo, ale i když to byla jedna z mých největších bichlich ( v té době) velmi dobře se četla.

10.08.2022

(SPOILER) Vůbec nevím, jestli jsem schopná okomentovat vše, protože tenhle díl je opravdu bichle. A samozřejmě až na konci začnou dávat některé věci smysl a zároveň i ty nepodstatné události jsou vlastně nakonec důležité.

Nejdřív asi začnu u Percyho. Už v komentáři k Ohnivému poháru jsem psala, že je znát, že se za svoje rodiče stydí, což se tady hned na začátku projevilo, když byl schopen s nimi zpřetrhat veškeré kontakty a ještě se domníval, že to oni dluží omluvu jemu. Ve filmu se Percy mihnul asi na minutu, když přivedl Umbridgeové "práskačku" Cho, neřekl ani slovo a vlastně vypadal, že je stále studentem. Což od čtvrtého dílu není pravda. Kdo viděl jen filmy, opravdu musí mít o Percym zcela mylný obrázek.

Když už jsem zmínila Cho, budu pokračovat jí. Ve filmu je vlastně jen to, jak to mezi ní a Harrym sem tam nervózně zajiskří, pak je první polibek a vlastně to, že je "práskla" (což je v knize opět úplně jinak), tak nějak vede diváka k tomu, že to asi vedlo k jejich rozchodu (ačkoliv podle filmu spolu vlastně nechodili). V knize je jejich vztah zase rozebrán podrobněji a Harry se tu ukazuje jako obrovský necita a sobec, takže jejich vztah vlastně jeho vinou tak nějak vyšumí.

Je jasné, že Harryho chování ovlivňoval Voldemort, ale ve filmu to není tak výrazné jako v knize, kde je kolikrát fakt na všechny hnusný a ukazuje se, jak obrovskou trpělivost mají Ron s Hermionou. Ti se letos také staly prefekty (o čemž nebyla ve filmu ani zmínka), Ron se stal famfrpálovým brankářem (i když teprve poslední zápas z něj udělal hrdinu) a Hermiona dál dokazuje to, že ti dva by bez ní prostě nemohli existovat. To ona je ten hlavní pilíř jejich trojky, to ona ví, co dělat a nedělat, aby se něco v budoucnu neobrátilo proti nim (viz její starost o Kráturu, kterému všichni "podkopávali" nohy, což bylo právě to, co jim nakonec ublížilo).

Další, kdo si zaslouží nějaký komentář je Umbridgeová. Musím říct, že její filmová verze je naprosto přesná té knižní. V knize toho samozřejmě udělala mnohem víc (kromě Trelawneyové se chtěla zbavit i Hagrida, u kterého ve filmu vůbec nebyla vysvětlena jeho pouť za obry a kde se vzal v Zapovězeném lese Dráp) a zároveň se čtenář dozvěděl, co se s ní stalo poté, co ji odtáhli kentauři. Ve filmu to vypadalo, že je to vlastně její poslední vystoupení a pak najednou v dalším filmu byla.

Pak je tu Snape a jeho odhalení minulosti, kdy ho Harryho táta šikanoval. Ale jako opravdu hodně. Ve filmu zase byla jen krátká vzpomínka, ale v knize bylo čtenáři Snapa opravdu líto a zároveň si u toho říkal, jak si nakonec Lily Jamese mohla vzít, když tam sama na něj nenávistně křičela. Ano, je tam to vysvětlení té mladické nerozvážnosti, ale jsou prostě věci, přes které nejede vlak a nedají se tak snadno zapomenout.

Dále z těch zásadních věcí v porovnání s knihou a filmem byla Siriusova smrt. V tomhle případě to ve filmu bylo působivější, že Harry hned věděl, co se stalo a tu bolest nechal rovnou promluvit. V knize přišel ten šok až později, kdy mu došlo, že Sirius už z toho oblouku nevyjde a nemělo to za mě tu atmosféru.

A závěrečný rozhovor (nebo spíš monolog) mezi Brumbálem a Harrym měl pro mě několik šokujících momentů. Nejprve vysvětlení, proč vlastně chce, aby léto pokaždé trávil u Dursleyových, i když by ho poklidně mohl trávit u Weasleových a dále to, že Voldemort měl na výběr mezi Harrym a Nevillem a že Harry tak na chvíli věřil, že se třeba Voldemort spletl. O tom opět ve filmu nebyla ani zmínka. Co se týče Nevilla, tak tu měl i prostor v tom, aby se hlavní trojlístek dozvěděl o jeho rodičích. Dokázala jsem si přesně představit pocity všech zúčastněných. A to, že Rowlingová zmínila znovu Lockharta, co s ním je, zase jen ukazuje, jak moc měla všechno dopředu promyšlené a že dříve nebo později se ke každé postavě vrátí, aby měla nějaký svůj konec.

06.08.2022

(SPOILER) 2/3 vata a nuda, poslední třetina (od kapitoly Nitrobrana) mne bavila. Jak se hrdinové rozhodli vzít sice velmi hloupě a naivně osud věcí do vlastních rukou, tak to začalo mít šťávu. Některé pasáže poslední třetiny byly i tak zbytečné nebo zbytečně překombinované, ale četlo a poslouchalo se mi to fajn. Ale! Pořád mi v hlavě roloval film, který se tentokrát od děje knihy odchýlil více než bylo zvykem a byl proti ní strhující. Vynechal nepodstatnosti, vypíchnul a vyšperkoval to důležité. Nerozpakoval se pozměnit vzhled postav a tím zesílit jejich klíčové vlastnosti (Umbridgeová), vynechat nepodstatné (např. poměrně dlouhou omáčku před samotnou schůzkou BA včetně hledání už doprkýnka jednou řešené Komnaty nejvyšší potřeby, pletení čepiček a fuseklí pro skřítky, trablů s famfrpálem a hlavně zrychlil celou závěrečnou akci na Ministerstvu a podstatně zkrátil Brumbálův závěrečný vysvětlovací monolog) a dokonce změnit klíčové scény (mnohem lépe zdůrazněnou odpudivost byrokratické hydry přibíjením kamenných výnosů na stěnu školníkem Filchem nebo třeba kdopak to ve filmu zradil BA, ha??!!). Bez filmu by byl Fénixův řád v mých očích jen na objem psaný špalek plný nudy. S filmem tvoří pěkné kombo, protože Rowlingová víc řeší vztahy, Harryho nejistoty a nálady, rostoucí temnotu a rozpolcení, kdežto film šlape jako Zátopkovy tretry. Doporučuji oboje, ale pokud chcete jen jedno, tak určitě film, protože na knihu nebudete mít trpělivost. Vážně jsem zvažoval odložení, což jinak zásadně nedělám. Nakonec jsem vydržel a přežil, ale ... Prostě film. Cruciatusnamne!

08.07.2022

Ve filmové verzi tento díl moc nemusím, navíc ještě když jsem viděl, že v knižní formě má nejvíce stránek byl jsem skutečně "natěšený", ale už ani nevím, proč se mi filmově tento díl moc nelíbil, kniha je ve spoustě věci opět úplně jiná a samozřejmě lepší, ale teď už se těším na můj oblíbený díl Princ dvojí krve.

23.05.2022

Jediný díl, u kterého jsem se chvilku po půlce začala trochu nudit a silou vůle jsem se dotlačila až do konce.

14.05.2022

Výborná kniha, i když dost temná. Voldemort už Harrymu nedá pokoj. I přesto jsou tyto knihy jedny z nejlepších :))).