Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Asi nejhezci a nejvic tajemny pribeh, mam jo z cele serie nejradeji. Takovy tajemny a plny kouzelnych veci.

Hurá už jsem přečetl třetí díl Harryho Pottera super kniha mrzí mě že jsem dlouho přemýšlel zda číst sérii Harryho Pottera a teď jsem moc rád že jsem už dočetl třetí díl a hurá jdu po čtvrté do Bradavic a už teď vím že bude zase super čtení doporučuji všem číst sérii Harryho Pottera je to super čtení.

Nadmíru vzrušující čtení!
Autorka velmi dobře trefila charakter hlavních tří postav. Hermiona je zavalená učebnicemi, a proto je nepříjemná jako hmyz, Ron poštěkává na Hermionu kvůli své milované Prašivce a Harry je z okolních mozkomorů pořád v mdlobách.

Nemůžu hodnotit jinak než nad Měsíc jasnými 5 hvězdičkami!

I když patřím do generace HP, na rozdíl od filmů mě knížky v dětství minuly (nebo jsem se jim spíš vehementně bránila). Po letech se nicméně naskytla příležitost a nastal čas to napravit. Musím říct, že, i když filmy znám takřka z paměti a knížku jsem četla částečně nahlas s dítětem a po hodně malých částech, i tak mě dokázala vtáhnout a už se těším, až bude příležitost na další díl.

Tento díl je u skoro všech milovníků Harryho Pottera ten nejoblíbenější a já to tak mám také

Třetí díl jako takový jsem měla vždycky strašně ráda kvůli filmu. I přes všechny ty změny je film vyvedený, ale kniha je o dost lepší. Člověk díky ní více ví a ten svět ožívá mnohem více. Je tu Snape, který je vyzobrazen hůř než ve filmech a ke konci knihy je skoro až psychicky labilní. Hermiona, která je kvůli hromadě učiva nepříjemná jak osina v zámku. Taky je tu skvely příběh s Krivonozkou, který mi upřímně ve filmu strašně chybí protoze upřímně ta kočka je geniální. Jsem vlastně rada, ze jsem si knihu znova přečetla protoze mě i bavilo číst o famfrpalu jenž v příběhu taky hraje důležitou roli.

(SPOILER) Harry Potter a vězeň z Azkabanu má obrovské štěstí v tom, že se mu daří nelehký přechod od dětské literatury k temnějšímu příběhu. Taková proměna rozhodně není jednoduchá, ale Rowlingová ji zvládla překvapivě dobře. Tohle už není čistá pohádka pro děti, zároveň si však kniha stále zachovává rozumnou délku necelých čtyř set stran a výbornou čtivost.

Na druhou stranu je právě ve třetím díle asi nejvíce patrná šablona, podle níž je celá série vystavěna. Znovu začínáme u Dursleyových, následují nákupy v Příčné ulici, školní rok, Vánoce, famfrpál a závěrečné rozuzlení těsně před prázdninami. Někomu může tento návrat ke známému prostředí vyhovovat, jinému už může vadit určitá předvídatelnost a nedostatek inovace.

Podobně jako v předchozích dílech trpí kniha překotným vyprávěním klíčových událostí, nelogickým chováním postav a množstvím náhod, které existují především proto, aby posouvaly děj kupředu. Rowlingová se často až příliš drží předem připraveného scénáře a některé informace zůstávají utajené jen proto, aby se odhalily ve správný okamžik, i když to z pohledu postav nedává příliš smysl.

Nejvíce je to patrné u dospělých postav. Dursleyovi zůstávají karikaturou absurdní rodiny, Snape se i přes pověst jednoho z nejinteligentnějších učitelů chová hystericky a nespravedlivě a většina profesorů opět působí překvapivě pasivně. Přestože se údajně jedná o schopné čaroděje, v kritických situacích většinou jen přihlížejí, zatímco skutečné řešení musí hledat děti. Problémem je také minimální vývoj charakterů – řada postav se po třech knihách chová stále stejně a jejich osobnosti se téměř neposouvají.

Určité rozpaky ve mně vyvolává také Rowlingové tendence přidávat do světa stále mocnější kouzla a artefakty, aniž by domyslela jejich důsledky. Časovrat například otevírá tolik možností, že zpětně narušuje logiku předchozích i budoucích událostí. Člověk si pak nutně klade otázku, proč podobné prostředky nevyužívají Voldemort nebo Smrtijedi, případně proč je dospělí čarodějové nenasazují při řešení skutečně vážných problémů.

Přes všechny tyto výhrady považuji Vězně z Azkabanu za jeden z nejpovedenějších dílů série. Rowlingová zde úspěšně opouští čistě dětskou pohádku a vytváří temnější a atmosféričtější příběh, aniž by přitom obětovala čtivost, která je pro Harryho Pottera typická.

Setkal jsem se s mnoha názory, že je toto nejlepší díl série a já nikdy nepřišel na to, proč. Pro mě je to totiž přesný opak. Není tady Voldemort, největší záporáci jsou tady v podstatě mozkomoři a Harryho neustálé mdloby mi lezly na nervy. Abych nebyl jen kritický, tak poprvé jsou tady Prasinky a příběh kolem Pobertova plánku je taky zajímavý. Paradoxně bych řekl, že film je lepší než kniha.

Občas to bylo trochu „nahoru-dolů" . Celé je to už trochu šílenější a drsnější než předchozí díly. Kniha mě opravdu nadchla :)

Třetí díl oproti svým předchůdcům sice trochu nabobtnal a po příběhové stránce je mnohem originálnější. Atmosféra je trochu temnější a kniha přináší několik skvělých dějových zvratů. Hlavní dějová linka se sice sune kupředu o něco pomaleji, text to však plně vynahrazuje množstvím nezapomenutelných momentů. Skvěle fungují jak vtipné scény u vánoční večeře nebo s bubákem, tak i vážnější pasáže, jako je trénink vyvolávání Patrona. Závěrečných sto stránek je pak strhující až do samého konce.

Vězně z Azkabanu jsem četla poprvé, i když filmy naprosto miluju, takže mě hrozně baví všechno porovnávat. Kniha má oproti filmu mnohem víc detailů, lépe rozvíjí vztahy mezi postavami a spoustu věcí dává větší smysl. Hodně mě bavilo postupné odhalování minulosti Siriuse Blacka a celkově temnější atmosféra příběhu. Překvapilo mě taky, jak je Snape v knize občas až sprostý, hlavně v jedné scéně vůči Hermioně. A moc jsem si užila i první hodinu s Hagridem a seznámení s Klofanem — vůbec jsem netušila, že tam bylo vlastně víc hipogryfů, nejen on. Čtení jsem si opravdu užila a baví mě objevovat všechny detaily, které se do filmů nevešly.

Zase fantastický pokračovaní ALE jsem trochu na rozpacích s tím jak dlouho trvá než se kniha dostane k tomu hlavnímu a k nějakýmu vyvrcholení nebo odhalení. Vlastně se celou většinu knihy " nic neděje " a pak to z ničeho nic " bouchne " někde kolem 300 stránky , 50 stran se řeší to hlavní a to je vše. Ale všiml jsem si že to je zatím u všech prvních 3 knih , takový pravidlo. Tohle mě trošku štve ale jinak fantasticky rozšíření příběhu o proti filmu , hlavně mě nepřestane udivovat jak mohli filmaři " úplně" vynechat to vyučování přitom je to tam to hlavní ( logicky když jsou ve škole ) , prakticky v žádným filmu se ty hodiny nijak neřeší nebo neukazují. Taky neskutečný rozdíl mezi Ronem ve filmu a Ronem v knize to jsou snad úplně rozdílný postavy :D

Na tenhle díl jsem se těšila asi nejvíc. Mám ho ze série nejradši. A zase mě nezklamal.
Je skvělé doplnit ty mezery, které vám film poskytne.
A tak jako mě Patron dojímá u filmu, dojímal mě i u knihy. Celou knihu jsem hltala i přes to, že vlastně vím, jak to skončí.
Tohle kouzlo knih o kouzelnickém světě je kouzelné.
Nemá snad ani smysl psát doporučení, protože tohle musí uchvátit snad každého!

V tomto díle už začíná být atmosféra opravdu temnější. Rozplétá se další tajemství a vyjdou na povrch i zajímavé informace z kouzelnického světa. Nové postavy mají skvěle napsaný charakter a již známé se zas o kousek rozvinou. Kdo viděl jen film, bude překvapen, kolik zásadních informací nebylo viděno a jak moc se děj liší.
Musím jen doporučit a vrhnout se na další díl...

Tenhle díl mám kvůli Siriusi Blackovi ráda. A potvrdil se mi pocit z předchozích dílů, že Snape nebude zas až takový záporák.

Ani já, zlý a ošklivý, nebudu se tu vzpouzet obecnému mínění a uznám, že Vězeň je v podstatě nejlepší knihou ze série. Pohádková atmosféra spojená s jistou autorskou nedbalostí, leností a nedůsledností se vytrácí ve prospěch žánrového experimentu mísící v sobě detektivku, strašidelný příběh a místo pohádky v klasickém slova smyslu nastupuje fantasy (nedbáme-li na Tolkienovo vymezení pohádek). Kniha konečně disponuje jakousi zajímavou atmosférou, která je ovšem možná zpětně dourčena Cuarónovým filmem s jeho záblesky expresionismu, který je k Potterovi překvapivě hodí. Ale toť hypotéza.

Tím se ovšem sice zvýšil čtenářův požitek z knihy, sotva je to ale proto lepší literatura. Abych parafrázoval Popletala šestého dílu - my si sice uvědomujeme působivost textu, ale to Rowlingová taky. A jelikož, přiznejme si to otevřeně ať už ji politicky nenávidíme nebo ne, Rowlingová není kvalitní spisovatelka jako spíše dobrá vypravěčka, projevuje se tu jistá narativní debilita s větším důrazem než u prvních dvou dílů. Co tím míním? Autorka zůstává stejně nedbalá a vytrvale odmítá při psaní přemýšlet. Každý jeden koncept, se kterým přijde, je jen jakýmsi mlžným zábleskem její fantazie, nad kterým ovšem ani v nejmenším neuvažuje. Hodí to na papír a neuvažuje nad možnými důsledky. Absurdní cestování časem, které nejenže je konceptuálně samo o sobě destruktivní, ale je navíc naprosto imbecilně a neuvěřitelně včleněno do děje, azkabanští strážní (?), jejichž povaha a chování zůstává otázkou, zvěromágové, jejichž mechanika není o nic funkčnější než cestování v čase... na co autorka šáhne, to posere. Fantastickou ukázkou je Pobertův plánek - nepamatuji si jak dlouho už jej měla dvojčata vlastnit (jestli hned od prváku?) každopádně to znamená, že si ani jednou za mnoho let nevšimli, že s Ronem v posteli leží cizí chlap a leze mu do klína... Je to všechno pěkné? Je. Ale k hovnu. K této své intelektuální nedostatečnosti, nebo tedy alespoň neochotě, připojila však autorka ještě manýrizmus. Zmínil jsem azkabanské strážné. Jedná se o sousloví opakovaně používané do okamžiku, ve kterém působí odhalení Mozkomorů dostatečně dramaticky, jakkoliv to naprosto nedává narativní smysl. Je to naprostá blbina, ukazující špatné psaní. Podobně natahovaně působí odhalení Lupinovy nemoci, předramatizované je setkání v Chýši, absurdní je kapitola návratu časem i ona až teatrální Snapeova afektovanost. Kniha opustila mentalitu knihy a vrhla se vstříc filmu.

Tím nemá být snížena poutavost Lupinova vyprávění (které ukazuje, že by Rowlingová možná měla spíše psát dramata - drama o cestování v čase ve světě Pottera by přeci nemohlo dopadnou blbě, ne?) či těch dvou ataků v hradě. Kniha je místy opravdu dobrá, ba skvělá. Ale kde to trochu jde, autorka to zabije. Není to kvalitní literatura. Je to maximálně zábavná literatura.

Opět další výborný díl, dozvídáme se více o Harryho rodině, o fungování Azkabanu a mozkomorů, čarodějné biologii (vrba) i o nových stvořeních (dokonce Harryho přispěním přibude jeden mechanický obyvatel Zapovězeného lesa). Napínavější, temnější, ale zároveň díl, který zavedl obraceč času, což byl nástroj s potenciálem zničit celou sérii, ale i systém patronů, který se naopak osvědčil.

Tak vidím, že jsem si dala po 4 letech rereading.

Pořád to miluju. Je to chytré, vtipné, a tentokrát jsem o něco víc litovala Hermiony, měla sakra těžké období. Spousta věcí mi secvakla díky poslouchání podcastu po každé kapitole a byla to taková třešinka na dortu.

Miluju to moc, myslím, že to bude i nadále můj nejvíc oblíbený díl, uvidím, co se dozvím příště. :)

Není třeba se více rozepisovat. Opět se potvrzuje, že kniha svým obsahem vyplňuje prázdná místa, kterých má film plno a i tak vám zbyde ještě pár nezodpovězených otázek :-)