Hanba / Zamrzlá žena / Mám kolem sebe pořád tmu

Dočíst tuhle knížku pro mě byl výkon. Styl je takový zdlouhavý, kolikrát vlastně nechápu, proč se kde přepíná z jednoho tématu na druhé, nenavazuje to na sebe...

Hanba: Pro mě nejtěžší dočíst, moc jsem logiku vyprávění nepochopila.
Zamrzlá žena: Pokračovala stejným stylem jako Hanba, ale v jednu chvíli jako by to psal někdo jiný a četlo se to skvěle.
Mám kolem sebe pořád tmu: Vlastně deníkové zápisky. Je to těžké, zdá se mi to "dokola", jak to ale je, když člověk sleduje někoho blízkého, jak chátrá a jeho mysl se ztrácí.

Vlastně ani neumím říct, co si z knihy odnáším.

Ani nevím, nakolik mohu hodnotit. Zaujala mě až poslední část knihy, kterou autorka sama označuje jako nejméně literární dílo jako takové. Po Rocích docela zklamání a neucelené dílo.

Kniha o tom jak jde milovat i nenávidět zároveň. Bilancování na hraně, být dobrá matka a neztratit se sama sobě.

Annie Ernaux a jej zvláštne písanie, ktoré pohlcuje čitateľovu pozornosť tak, že napríklad ja, si ju musím dávkovať postupne. A to jej knihy vôbec nie sú hrubé...
Tento nový zväzok ukrýva v sebe tri biografické novely. Hanba je o jej skúsenosti z detstva, keď otec škrtil matku, ale tejto téme sa venuje okrajovo. Hlavným motívom je skôr, ako aj názov hovorí, hanba a jej pociťovanie.
Zamrzlá žena, za mňa teda najvydarenejšia novela, akiste aj preto, že sa ňou v momentálnom životnom období najviac stotožňujem, zasa hovorí o skúsenostiach autorky ako čerstvej manželky a matky. A hoci do zväzku vstupovala s mužom so spoločnými ideálmi, ako nespadnú do koľají rutinného života, kde žena perie, varí, stará sa o deti, tak sa tam predsa nachádza. Do toho sa porovnáva so svojou matkou a výjavmi z detstva, kde ženy boli tie činorodé, s tou "mužskou" mierou dominancie.
A potom tu máme poslednú novelu, ktorá je krátkym súhrnom denníkových záznamov spisovateľky, ktorá v danom období navštevovala v istej inštitúcii smrteľne chorú matku. Autorka text nekorigovala a dostávame autentickú výpoveď prežívania choroby ako ich vníma osoba najbližšia, ale i krátke postrehy o opotrebovanosti tela, staroby, postupnom chradnutí...
Spokojná som bola a ako vždy apelujem- dajte si Annie Ernaux!

Annie Ernaux, autorka, která mě svou knihou Mladík / Událost roztrhala na kusy. Autorka, ke které jsem si sice hledala cestu, ale teď na její knihy nedám dopustit. Z toho důvodu jsem se také pustila do čtení této novinky.

Jedná se o tři příběhy, které jsou inspirovány životem autorky. Tématem je mateřství, láska, vztahy, ale také bolest a trápení. Zkrátka všechno, co k životu jako takovému patří. Samotnou mě nejvíce bavilo číst druhou a třetí povídku. I když mě čtení některých částí bolelo, nemohla jsem přestat číst.
Pokud máte rádi knihy, u kterých se musíte pozastavit, nadechnout a zapřemýšlet si nad tím, co čtete, tohle bude jednoznačně něco pro Vás.

Kniha mě emočně rozložila podobně jako mladík / událost a pomyslně si ji ukládám do mojí „duševní knihovny“ mezi knihy na které jen těžko zapomenu.

Doporučuji všemi deseti.

Byť se mě druhá a třetí povídka velmi zasáhly, celkově mě čtení nebavilo, bylo pro mě velmi zdlouhavé a musela jsem se k němu nutit.

Všechny tři povídky jsou pojetím o životě autorky, o jejím dětství, mateřství a vztahů m matce. Kniha se určitě bude zamlouvat lidem, kteří rádi filozofuji o životě. Hlavně druhá povídka krásné popisuje rozdíl mezi sny a skutečnosti, jak být šťastná v manželství i práci, což v 50 letech bylo jistě těžší než dnes. Pro mne je však kniha příliš rozvlacna a nevím, zda bych ji dočetla, nebýt CV na Martinusu.