Hana
Alena Mornštajnová
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Velice dobrá kniha, příjemně mě překvapila. Kdyby mě osudy postav ještě více zasáhly, přidala bych hvězdičku. Smutné, ale občas s problesky naděje.
Vlastně mě docela šokuje, kolik lidí tuto knihu oslavuje. Je to ve stylu časáku "Pravdivé příběhy čtenářů". Jenom výpis a sled událostí... čtivé, ale prázdné. Za mě je spisovatelka Mornštajnova někdo, kdo "neumí"psát a presto je slavná a nejoblíbenější...hmmm, to už je povaha světa všeobecně.
Poprve jsem knihu slysela jako audio a rozhodla jsem se zjistit, jak moc se verze lisi. Jsem rada, ze jsem se do psaneho slova pustila, protoze mi doplnilo to, co jsem tusila o Rosine pribehu. A poprve se mi spojily udalosti protektoratu s tim, co asi zazivala ma babicka v mladi. Skoda, ze uz si s ni o tom nikdy nepopovidam...
Od autorky jsem četla knihu Tiché roky, která se mi líbila velmi. Také jsem četla Hotýlek a Listopád, ale tyto knihy mě moc neoslovily. Protože jsem slyšela na Hanu skvělé ohlasy, ale měla jsem obavy, zda to bude můj šálek čaje, rozhodla jsem se pro poslech audioknihy. Dobře jsem udělala, byl to obrovský zážitek. Na procházce se sluchátky jsem potřebovala jít dál a dál...abych mohla ještě poslouchat strhující příběh vyprávěný nádhernými hlasy. Díky známému hlasu Lenky Vlasákové jsem si představovala Hanu podobnou herečce. Myslím, že kdyby paní Vlasáková hrála Hanu ve filmu, bylo by to úžasné.
Kniha je napsaná opravdu čtivě, děj odsýpá - nenudila jsem se.
Otázkou ale je, zda celá zápletka nebyla jasná už v půlce knížky a zda už nebylo knih o holocaustu napsáno více, než je zdrávo. Sama se musím připojit k názoru některých, že o tomto tématu by měli psát zejména ti, co si podobným peklem prošli.
Před Hanou jsem dočetla Mengeleho děvče a Mornštajnové jsem pasáž o koncentračním táboře nějak nevěřila. Nakonec je asi dobře, že se o této kapitole života Hany až tak moc nerozepisovala a soustředila se hlavně na důsledky takového nelidského zacházení.
Za mě přesto fajn čtení. Doporučuju.
Toto je má druhá kniha od Mornštajnové a nemůžu se dočkat, až se dostanu na další! Autorka opět zpracovává vážné téma a podává ho naprosto bravurně. Její knihy patří k mým oblíbeným, už kvůli tomu, že si člověk rozšíří znalosti a udělá představu o době, kterou neprožil a prožít by ani nechtěl.
Nádherný příběh,tak moc skutečný jak byl ve skutečnosti, přímo jsem to z této knihy cítila, tohle se paní autorce moc povedlo,a jméno Hana na začátku jsem si říkala,vždyť to děvče se jmenuje Mira,tak proč Hana,a pak mi to došlo...Rozhodně tohle stojí za přečtení a druhá věc na tyto osudy by se nemělo zapomínat, i když nejsou vůbec veselé,ale jako připomínku něčeho, co přece už nechceme zažít...
Hana je kniha se silným zážitkem. Doba vykonala své. Popisovat děj se nedá, každý si musí po přečtení udělat svoji představu, co vše museli Židé zažít během války. V minulosti jsem navštívila Terezín i Osvětim a při četbě jsem si Hanu představovala na všech možných místech včetně plynových komor. Knihu doporučuji.
Knize jsem dlouho ( i přes časté doporučení) odolávala. Jsem však ráda, že jsem si na ni našla čas a musím říct, že jsem ji přečetla jedním dechem.
Jestliže bych měla popsat knihu jedním slovem, bylo by to slovo KDYBY ( kdyby tam nešla, kdyby to řekl, kdyby to udělala nebo neudělala,...).
Zajímavě psaná kniha, kde se ve třech kapitolách postupně uzavírá kruh celého děje. Z mého pohledu by chronologické vyprávění přidalo na srozumitelnosti, ale chápu, že by tím kniha trochu ztratila na napínavosti. Inspirace skutečnými událostmi textu dodává na uvěřitelnosti a podněcuje k dohledávání dobových faktů. Na druhou stranu je ovšem míra neštěstí a smůly, která doprovází hlavní hrdinku (resp. hrdinku, po které je kniha pojmenovaná), zbytečně vyšroubovaná až do krajnosti. Celkově se jedná o čtivý a poutavý text.
Za mne bych knihu usadil více chronologicky, ale chápu proč ji paní Mornštajnová psala takto. Fungovalo to jako Haniny vzpomínky v ději. Do knihy jsem se nemohl začíst a musel se do čtení dokopat. V třetí části to už ale bylo na jedno přečtení a kruh se uzavřel. Kniha mi asi nesedla postavama a zbytečnou romancí na začátku, utvořila totiž velkou paralelu kdyby něco bylo jinak než by atd. Jinak mohu knihu doporučit a někdy si ji zase přečtu a zkusím přehodnotit. Kniha je o smrti snoubící se se životem a hlavní hrdinky, tedy Mira a teta Hana jim čelí plnými doušky.
Žádná slova nestačí, opravdu žádná! Musíte si přečíst sami a dala bych to jako povinnou četbu už ve školách.
Tahle kniha se čte hezky a sama. Je maličko depresivní, ale určitě stojí za to, si ji přečíst.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Kniha Hana je v
Právě čtených | 219x |
Přečtených | 19 314x |
Čtenářské výzvě | 5 646x |
Doporučených | 2 255x |
Knihotéce | 2 596x |
Chystám se číst | 2 751x |
Chci si koupit | 944x |
dalších seznamech | 90x |
Čekala jsem od té knihy na základě hodnocení asi o kapku víc. Možná, kdybych nečetla recenze nebo možná, kdybych o dva měsíce dříve nečetla Mengeleho děvče, byla bych uchvácená. Ale pěkné a velmi čtivé.