Hana

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným... Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/324332/hana-cqZ-324332.jpg 4.84894
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
1. vydání originálu:2017
Počet stran:310
Autor obálky:Veronika Kopečková
Vazba knihy:pevná / vázaná s přebalem
ISBN:978-80-7491-940-4
Nahrávám...

Komentáře (1556)

Kniha Hana

Přidat komentář
Opatov
včera

Silný příběh. Hana mi byla od počátku nesympatická. Bohužel se to neustále stupňovalo, její obviňování okolí, sobectví a naivita mě přímo šokovala. Neuvěřitelné. Ale nic z toho neovlivnilo můj pocit z téhle děsivé knihy o lidské bolesti bez hranic. Negativní reakce lidí tady nekončí v roce 1945. V dalším momentu ohrožení se lidské charaktery opět naplno projeví, bohužel to se týká i děti. Krásná kniha. Žloutkový věneček už asi nikdy nedokážu snist, protože tahle kniha mi zůstane v paměti asi natrvalo. Spolu s Heřmánkovým údolím, Vyhnanim Gerthy a Zitkovskymi bohyněmi.

HenryOsmý
včera

Kniha je dobře napsaná a dobře zapadá do osvědčené bestsellerové šablony, která při správně nastaveném promo spolehlivě zajistí kasovní úspěšnost. Čili velice dobrá práce. Nicméně po přečtení mě jímal neodbytný dojem, že cosi podobného jsem četl už x-krát. Což nic nemění na tom, že autorka na to jde dobře a inteligentně.

Johnnyman
předevčírem

Velice silný a smutný příběh. Nezapomenutelná kniha!!!

Charlie
21. února

Koupila jsem si ji ještě před tím než se čtenáři rozdělili na dvě skupiny. Chtěla jsem ji začít až dočtu rozečtenou Slepou mapu.
Tím, že se děj odehrává ve městě, které dobře znám, jsem neměla problém si místa představit. První část se četla dobře, druhou jsem přečetla za dvě odpoledne a třetí se mi četla nejhůř, protože se mi o koncentračních táborech špatně čte. Nicméně až tam jsem pochopila, proč se Hana chová, jak v první části a co vlastně cítí.

zuzana2599
21. února

Přečtu spoustu knih a Hana mě nějak míjela. Napravila jsem svůj čtenářský rest a mám Hanu přečtenou. Krásný a silný zážitek, dojemná a nezapomenutelná kniha !!
Četla jsem Hanu opravdu jedním dechem a s velkým očekáváním. Nejsem zklamaná, ale nadšená !! Ještě dlouho na Hanu nezapomenu, na příběh Rosy a Hany, dvou sester, které měly ten nejtěžší osud. Budou ještě dlouho v mých vzpomínkách !!

kejty95
21. února

Jelikož je kniha psaná jak román je toto "stravitelnější" než třeba přímo výpovědi lidí z konc.táborů a celkově toto téma holokaustu.. už od začátku jsem tušila, co se skrývá za chováním Hany, ale i přesto se četlo rychle a vtáhlo mě to. Občas jsem se ale musela zastavit a v hlavě si srovnat postavy, trochu mě to mátlo (např. když jsem pár dní nečetla a pak se ke knize vrátila)..

Když si ale člověk uvědomí, že je zde vyprávěno o osudu jedné "obyčejné" rodiny.. a kdyby se narodil třeba o pár let dřív, mohlo ho potkat to samé a teď člověk řeší úplně jiné věci, oproti tomuto mnohdy úplné maličkosti (za což ostatně vždy po přečtení nějaké takové knihy děkuji, že si uvědomím). Člověk by si opravdu měl vážit svobody a své rodiny.. Bolí mě srdce při pomyšlení, co vše lidé v kc museli zažívat, ale vůbec si nedokážu představit, jak se po těch prožitých hrůzách a ztrátách začlenit zpět do normálního života.. zde jde vidět, že tak jednoduché to není.. viz kůrky chleba všudemožně atd. .. V jiných knihách jsou postavy, které si tímto prošly pak popsány jako: "žily šťastně a spokojeně s občasnými nepříjemnými sny či vzpomínkami.." jak už níže psal jeden čtenář. Zde ne a to mě zaujalo, protože je to dle mě bohužel realističtější..

wersl
20. února

S úžasem jsem sledoval pomalé rozplétání spletitého klubka lidských osudů. Moc se mi líbil způsob, kterým nám jsou poskytnuty pohledy na stejné, složité životní události, očima různých postav. Skvělý příběh završuje Hanina cesta ke smíření se sebou sama, které vystihují kratičké, avšak o to upřímnější věty „Pořád mě navštěvují vzpomínky. Stále je hodně těch tíživých, ale přibývají i ty, kvůli kterým chci ještě žít.“

-Nikola-
19. února

Přečteno během tří dní, ale v mysli mi tato kniha zůstane ještě asi hodně dlouho. Mám z ní neuvěřitelně silné pocity, na závěr jsem slzy už neudržela a trochu ten zážitek ventilovala. Doufám, že se tato kniha dostane na seznamy povinné literatury.
Narazila jsem na názor, že se podobné věci už nikdy nebudou opakovat, že lidé jsou dost uvědomělí a poučení ze všech událostí uplynulých let. Historie se neustále opakuje. Je až zarážející, že po tom všem, čím si lidstvo prošlo, je všude kolem nás plno zloby, negativity, agrese. Lidé neustále budou chtít něco víc, ukousnout si další kus pro sebe. Jak bychom nemohli být šťastní s tím, co máme, budeme neustále plní závisti a budeme se dívat do talíře druhým. Proto vznikají všechny ty reality show, lidé vedou na internetu diskuze, bez zaváhání verbálně napadají ostatní lidi a hájí se tím, že přece vyjadřují jen svůj názor.
Žijme, buďme šťastní, milujme, vzdělávejme se a hlavně vzpomínejme, vnímejme a děkujme za takové impulsy, které přicházejí z těch správných míst, jako je právě paní Mornštajnová. Děkuji, že se po přečtení knihy mohu dívat na svět zase s o něco více otevřenýma očima!

Kamchaa
19. února

Moje po delší čtenářské pauze první kniha.. zase mě totálně pohltila. Příběh, ač zpočátku jsem se neorientovala, byl krásný, plnohodnotný, čtivý a místy tak dojemný, že slzy tekly proudem. Jedním slovem nádhera!

Janina05
19. února

Velmi silné příběhy .Tato kniha stála za přečtení a ten kdo navštívil Osvětim si hrůzu té doby dokáže i představit.

Klárka.S
18. února

Tak pěknou knížku jsem dlouho nečetla. Každá část příběhu mě moc bavila a u spoustu postav jsem si přála, abychom o nich slyšeli ještě víc. Paní Mornštajnová docílila, že ke všem hlavním postavám cítíte pochopení. Postavy jsou sympatické a díky tomu, i díky zajímavému příběhu se kniha čte úplně sama. Poslední příběh o samotné Haně je šíleně smutný. Podle mě je ale potřebné o takových věcech číst. Doporučuji přečíst! :-)

Marketplace
18. února

Hodně pěkně napsaná kniha z opravdu smutného období. Postupem času do sebe vše začíná zapadat, přesto i poslední kapitola dokáže překvapit.

alabra
18. února

Obdivuji autorku za mistrné vylíčení postav a jejich charakterů. Dokonale se dokázala vcítit do žen v příběhu, zvláště si toho cením už z toho důvodu, že sama tu těžkou dobu neprožila, přesto vykreslila detailně pocity a myšlení osob postižených válkou.

Janadvorackova
17. února

Všimla jsem si, kolik zdejších čtenářů má "Hanu" mezi přečtenými knihami. A podle námětu jsem věděla, že mě bude zajímat, že mě nemine.
Překvapila mě taková smutná otevřenost, citová hloubka a zákoutí Haniny mysli. Události jsou poskládané tak dobře, že nikde nic nevyčnívá a všechno do sebe zapadne. A i když je vám jasné, proč se Hana chová tak, jak se chová, protože jinak nemůže, stejně je vám z toho smutno.

Nedokážu si představit pohled na svět lidí, kteří "se vrátili." Čekal na ně stejný svět, nebo byl zcela jiný? Lišili se oni tím, jak cize vypadali v očích druhých? Nebo se změnilo vše kolem a oni se jen nedokázali přizpůsobit? A šlo to vůbec?
Už třeba jen ten rituál s krajíčky chleba... Z takových věcí čišel chlad a minulost, která se netáhla daleko za těmi, kdo ji prostě prožili, ale šla s nimi bok po boku až do smrti.

jan14s
17. února

Nejhorší a zároveň nejlepší kniha, jakou jsem četl. Nejhorší pro to, že ve mě vyvolala pocity, které bych raději necítil. Jako nenávist, bezmoc a nejhlubší lítost. Nejlepší pro to, že jsem při čtení pocítil i lásku a naději. Pokud váháte nad přečtením, neváhejte ani minutu. Možná mě nebudete po dočtení mít rádi, že jsem Vám poradil knihu přečíst, ale čím více lidí si ji přečte, tím menší bude šance, že se historie bude opakovat. To se nejspíš, ale nestane. Jak píše paní Mornštajnová: ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou.

ivulka15
16. února

Tato kniha je skvělá. Co víc k tomu dodat,prostě si to přečtěte. P.S. Pro mě bylo velkým překvapením,že jenom pár desítek kilometrů od mého bydliště,proběhla v 50 letech tyfová epidemie a já jsem o tom do dneška neměla ani tušení.

Majdusak
16. února

Strašně důležité připomenutí holocaustu a toho, v jak přepychové době si dnes žijeme. Před čtením jsem vnímala hlavně věneček na obálce, po dočtení ale více ty pruhy, ve kterých teď vidím pruhy vězeňské... Kniha má výsadní místo na poličce a i když strávení těch osudů trvalo mnohem déle než třeba pomyslné strávení věnečku na obálce, tak už teď vím, že se k ní chci v budoucnu vrátit. Skvělé propojení postav a emotivní vyprávění.

petrakočárová
16. února

Tohle je srdcovka. Moc hezky se čte. Doporučuji!

riiva
15. února

Hana je knížka, která ve vás zůstane dlouho...ne-li napořád. I když bych nevěřila tomu, že lze ještě na tématiku holokaustu a koncentračních táborů nahlédnout nějakým jiným úhlem pohledu, Haně se to podařilo. A věřím, že při čtení všem matkám (a možná nejenom jim) ukápne slza (a možná nejenom jedna). I mně...

strippedd
15. února

Tolik jsem o ní slyšela až jsem nevěřila, že to může být pravda. Byl to skvělý čtenářský zážitek.

Pl2899
14. února

Jsem z Valašského Meziříčí a tak jsem si dokázal živě představit, kde se hrdinové Aleny Mornštajnové pohybovali a kde prožívali své pohnuté životní osudy. Ačkoliv se kniha čte velmi lehce, takříkajíc "jedním dechem", není plytká a ani nijak povrchní. Autorce mockrát děkuji!

lotta8659
14. února

Fantastická kniha a jsem nesmírně ráda, že ji mohu mít ve své knihovně, protože se k ní určitě ještě vrátím. Opravdu velmi silný příběh, kterému člověk místy ani raději nechce věřit.
Obrovské díky autorce za tuto knihu.

pavčape
14. února

Nelze napsat nic jiného, než strhující... Tolik bolesti, tolik utrpení, tolik síly, kolik tito lidé museli snášet a prokázat, to se nedá slovy popsat. Ale autorka to dokázala. K této knize nemohu více napsat, tuto knihu musím jen doporučit . Pak pochopíte.

maryska09
14. února

Paní Mornštajnová je pro mě Paní spisovatelka, po výborné Slepé mapě opět skvělá kniha. Příběh je o šílené době v podstatě velmi nedávné, velmi silný a skvěle napsaný. Čtení jsem záměrně přerušovala, abych to mohla rozdýchat a i tak jsem knihu přečetla během dvou dnů, tak moc na mě působila. Díky za ni.

david9690
13. února

Opravdu neuvěřitelně strhující příběh co se čte doslova jedním dechem. Moje 3 kniha za sebou pojednávající o WW2nd (předchozí knihy byly Zlodějka knih a Spolek krásné literatury a bramborového koláče) a zase úplně z jiného úhlu a v jiných souvislostech. Úžasné napsané a tak brutálně reálné až se z toho člověku ježí chlupy. Ale rozhodně stojí za přečtení.

Mili115
12. února

Nesmírně silný příběh. Všechny knihy této autorky rozhodně stojí za přečtení.

Pan_Norman
12. února

Přesně ten typ knihy, který začnete číst kvůli tomu lákavému věnečku, ležícímu na přebalu.

Janule809
12. února

Bomba ❤ kniha ke které se ještě vrátím a přečtu si znovu

TessaJean
12. února

Nebaví mě knihy s válečnou tématikou, ale když jsem všude viděla ty pozitivní recenze a doporučení rozhodla jsem se, že si ji také přečtu. A musím říct, že toho nelituji. Ze začátku mě děj moc nebavil, ale jak jsem postupně obracela strany zjistila jsem, že musím číst dál a dál. Nejvíce mě pochopitelně bavil konec, tedy příběh samotné Hany, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Místy se mi ale četl velice těžko, takže mi v některých částech bylo až psychicky nevolno...opravdu silná, emotivní kniha, po jejímž dočtení jsem se musela jít najíst.

Terkishead
11. února

O tomto tématu jsem v poslední době četla víc než mi je milé, ale nelituji. Tahle kniha určitě stála za přečtení. V předchozím komentáři ji Bezantina označila za "Vypravěčku po česku", ale Hana se mi zdá mnohem silnější, syrovější i realističtější. Osobně jsem byla moc vděčná na náznak dobrého konce.