Hamlet, dánský princ
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296942/hamlet-dansky-princ-3Nr-296942.jpg
4
3586
289
Shakespearův Hamlet již po čtyři staletí působí jako „zrcadlo“, které nastavuje každé době „její pravou tvář“. Hra sama však dokazuje, jak složité toto Shakespearovo zrcadlo je. Spíš než o zrcadle bychom měli mluvit o zrcadlení, složitém a proměnlivém divadelním dění, které nastoluje víc otázek, než dává odpovědí.
Literatura světová , Divadelní hry
Vydáno: 2016 , Atlantis
Originální název:
The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark , 1601
více info...
Přidat komentář
Musím na sebe hned na začátku komentáře něco prozradit. Při čtení textu jsem se hrozně nudil. Nic to nemění na mnohých úžasnostech knihy - některé zmíním níže -, ale nudil jsem se. Důvod? Je jednoduchý. Hamlet je hrozně profláknutá hra, která se hraje, inscenuje, v televizi pouští a paroduje neustále dokola a dokola… Proč tomu tak je, je zjevné. Hamlet, s podtitulem „kralevic dánský“, je jednou z nejlepších tragédií, ba dokonce dramat, co kdy byly napsány. Ale když člověk umí odříkat děj hry, i když v životě neviděl žádnou inscenaci, maličko mu to kazí požitek.
Ale teď již ke hře samé. Tragédie je založená na geniální zápletce, která je sice jednoduchá, ale i tak v sobě kombinuje mnoho žánrů, námětů a symbolů. Hamlet je detektivka, Hamlet je rodinná tragédie, Hamlet je politická tragédie, Hamlet je geniální dílo.
Nelze jednoduše popsat, o čem hra vlastně je, má totiž příliš mnoho témat. Osobně, jako „student“ práva, bych si dovolil vyzdvihnout jedno menší téma. Kdysi – například v počátku římského království, ale i před ním – se při řešení sporů aplikovala takzvaná „svépomoc“, což byla vlastně prachsprostá pomsta, bez prostředníka, jakým je například soud, který je objektivní. Konec Hamleta je krásnou ukázkou toho, jak taková svépomoc mnohdy může dopadnout. Bolestí nejen pro všechny zúčastněné, ale i pro jejich blízké.
Další komentáře ke hře si odpustím, stejně zde nejsem schopen napsat nic objevného, pouze ještě můj osobní názor na Hamleta bych rád napsal.
Hamlet – mladší – je mi, stejně jako mnoho jiných Shakespearových hrdinů, nesympatický. Je to podle mě jenom další nafoukaný, sebestředný puberťák, který si jde za svým – sic možná šlechetným – cílem, bez ohledu na následky, či jiné osoby. Je mu jedno, k čemu jeho činy povedou, jemu jede jenom o jeho outlou dušinku a dobrý pocit ze sebe sama. Pan Shakespeare tuto postavu napsal geniálně takovou, jakou by měla být – nesympatickou. A já se mu za to klaním. Stejně jako panu profesoru Hilskému, který tragédii bravurně přeložil.
Je malo literarnych diel, ktore by boli tak nejednoznacne a otvarali sa tolkym interpretaciam ako Hamlet. Pristupte na hru ktoru Shakespeare hra s divakom (citatelom) a ked zacnete uvazovat, ste navzdy strateni. Original by som nezvladol. Takze len preklad.
Miluji skoro všechny Shakespearovy hry, ale Hamlet je podle mě nejlepší. Úžasně napsaný, výborné postavy, fascinující příběh. Černý humor je můj oblíbený a samozřejmě každý zná nejznámější citát "být, či nebýt"
Četla jsem ho už dvakrát, možná se na něj kouknu i potřetí. Velmi doporučuji
Úžasné dílo nesoucí se v jednom z nejzákladnějších instinktů člověka, v pomstě! Překvapilo mě, že takové veledílo je vlastně docela krátká jednohubka, kde je spousta věcí dost krátce a svižně popsaná, až si člověk říká, jestli obrovské bichle a vědecké články s odbornou interpretací nejsou jen vycucané z prstu. Ve výsledku je ale v Hamletovi vše, co se tam nějak zakomponovat dá - filosofie, psychologie, sociologie, historie... Kdo četl více děl od Hamleta, určitě objeví spoustu shodných prvků a motivů, které využívá (např. duch, který je jak tady, tak v Macbethovi, tak v Caesarovi...).
Z postav mě překvapivě úplně nejvíc nebral Hamlet, ale spíš Ofélie, i když celkově byl celý ansábl skvělý. Asi je to věc názoru, ale spoustu postav jsem pochopil jinak, než jsou obecně interpretované. Např. Hamlet si prý na blázna hraje... no já myslím, že i když si něco přidal, tak mu i tak slušně hrabalo. Claudius je prý špatný král, co neumí vládnout, toho jsem si tedy nevšiml, přeci jen tak vyjednal mír s Nory, ne? A takových bylo víc.
Čeho si všímám, a co mě baví, je vliv antiky na Shakespeara a jeho tvorbu, nejenže celé tohle pomstychtivé drama vychází z antických her, ale přijde mi, že celý svět v Shakespearových dílech funguje anticky, i když se schovává za křesťanskou terminologii, ostatně Willda nebyl žádný zbožný křesťan. Pokud by to zůstalo skryté, bylo by to možná zajímavější, ale číst v každém druhém řádku něco o Římě, když se nacházíme v Dánsku, u příběhu inspirovaným severským folklorem, občas to úplně nehrálo. Zajímalo by mě co tím myslel, proč to takto psal, zda to byl jen jeho fanatismus do antiky nebo to mělo nějaký smysl. Nicméně nelze upřít zajímavé přesahy do dnešní doby, namátkou "tělo je chrám" a nebo "ženy budou za d*vky, zatímco muži za milovníky". Shakespeare byl překvapivě velmi schopný pozorovatel společnosti, který si mohl za Hamletovy modlitbičky dovolit schovat velmi drsné kritiky společnosti.
Závěrem - úžasné dílo, jednohubka, která se přečte za odpoledne, ale příběh, který vydrží na celý život. jedno z Shakespearových nejlepších děl.
Krásné. Stručně řečeno.
Hamlet je hra o pomstě, o odpuštění, o osudovosti. Je to milostná hra, detektivka, také tragédie v nejčistčím slova smyslu...
Obdivuji překladatele E. A. Saudka a doufám, že se brzy seznámím také s Hilského moderním překladem.
Na Hamletovy monology si budu muset najít ještě zvláštní čas. Myslím, že je zde vyjádřeno mnoho myšlenek skrytých v jazykových obrazech.
Lstivost, ironie a pár mrtvol - tak jak to má Shakespeare rád. Hamlet je zajímavá postava, nejvíce mě bavilo, jak jen omylem zabil Polonia a nikdo to neřešil. Škoda, že více nebyla rozvinutá linka s Ofélií a její smrtí, což mi přijde jako něco ikonického.
Tuto knihu jsem četl úplně poprvé. Od Shakespeara jsem četl jen pár knih, ale v budoucnu bych chtěl vyzkoušet jeho další knihy. Některým textům jsem porozuměl více, jiným méně, ale myslím si, že tak to bude mít asi většina čtenářů. Knihu je lépe si přečíst minimálně dvakrát. V knize se vyskytovalo hodně myšlenek, ale příliš jsem si citáty nevypisoval. Kniha je zařazena do povinné četby. Knihu hodnotím na 4*.
V závěru knihy se nacházejí POZNÁMKY.
Citáty, které mne oslovily:
Špetka zla totiž dokáže vše dobré naprosto zničit.
Být, či nebýt? Toť otázka… /asi nejznámější citát :)/
Povinná četba. Bál jsem, že mě to nebude bavit. A je to pravda? No, je i není. Když opomenu zdlouhavé a nudné monology, tak mě to bavilo.
Avšak co mi vážně ztížilo čtení, byl archaicky podaný jazyk, kterým je dílo napsané. Nato, že kniha má okolo 80 stránek, tak se dlouze čte, až to člověka ukolébává.
Ale abych nebyl jen negativní, tak příběh je hezký. Teda podle vašeho úhlu pohledu.
Je to tragédie, co byste očekávali. Avšak příběh je krásný. Závěr je šokující a mnohdy jsem se cítil, jako bych koukal na Hru o trůny, podle toho počtu úmrtí.
Hamlet není rozhodně špatné dílo, ale k dokonalosti mu toho spoustu chybí.
50%
Má nejoblíbenější hra od Shakespeara. Pokud by si ji člověk doplnil ironickým podtextem, dala by se dobře ztvárnit i jako černá komedie. A to je jeden z důvodů, proč se k tomuhle příběhu stále vracím i potom, co si ho už nemusím pamatovat kvůli maturitní zkoušce.
Nejsem velkým fandou divadla, ale paradoxně Hamleta hodně uznávám. Dokonce jsem ho osobně třikrát viděl, skvělé představení na nejmenším jevišti se skromnou scénou a velice uvěřitelným Jiřím Adamírou v hlavní roli, monstrózní, ale hlušší představení s Františkem Němcem na Národním divadle a to, které mě zklamalo bezpečně nejvíc - představení v hlavní roli s Jaromírem Hanzlíkem na Vinohradech. A nevynechám jedinou příležitost shlédnout tuto "hru her" třeba v televizi. Bohužel, neviděl jsem (a ani jsem nemohl) vidět asi podle mě nejlepší představení v Národním divadle s Radovanem Lukavským v hlavní roli v překladu Zdeňka Urbánka z roku 1959. Všichni tady pějí ódy na profesora Hilského. Já ne. Jeho překlad se mi zdaleka tak nelíbí a podle mě je to návrat před onen rok 1959, protože jazyková košatost až manýrismus příliš přehlušovaly řadu nadčasových myšlenek. Ono pro mě kultovní představení znám díky úryvkům na deskách i ve filmových nebo televizních záběrech. Tehdejší estéti vytýkali Urbánkovi a vlastně i tvůrcům představení, že ohlodali Hamleta až na kost. Jenže to bylo dobře. Překlad by neměl být sebeprezentací vlastního ega. Měl by z díla vytáhnout to skutečně podstatné a nadčasové a přiblížit to maximálně současnosti. Překládat, či spíše přeložit Hamleta totiž vyžaduje nejen perfektní znalost jazyka dnešního, ale především dobového a navíc i dobové reálie. K pochopení laikovi poslouží třeba Bejblíkův Shakespearův svět. Co se týká vlastního dramatu, skvělé komentáře NicolMark, Boxas, JP nebo Kormorán. A k tomu, co stojí v překladu za zapamatování podle mého názoru daleko víc, než onen monolog Být či nebýt, který je rozvahou spíš nad smyslem sebevraždy a dobrovolného odchodu při znechucení a strachu z života tady na zemi, bych vytáhl poněkud podnětnější:
"A blažení jsou ti, v kterých se cit a rozum mísí tak, že osud nemůže si na ně hrát jak na flétnu, co se mu zamane."
Je někde v literatuře lépe ve stejné stručnosti vyjádřené, jak by měl kvalitní člověk vypadat a co k tomu potřebuje?
"Z duše se mi protiví, když slyším uřvaného chlapa s prázdnou makovicí pod parukou, jak trhá vzrušenou pasáž, jak ji rve, až z ní zůstanou cáry a hoví tak všem zaostalcům v publiku, kterým lahodí jenom nesmyslné pantomimy nebo křiklounství."
Nesetkáváme se s tímhle dnes denně a nejsou to jenom politici všech barev, ale i spousta dalších lidí, působících ve veřejném prostoru umělci počínaje a nejrůznějším novináři, komentátory a publicisty, ale i třeba sportovci konče?
"Nepřehánějte ani umírněnost, řiďte se vlastním citem, aby se pohyb hodil k slovům, slova k pohybům a zvláště setrvejte v mezích jemné přirozenosti: cokoliv tyto meze překročí, převrací smysl herectví, které od původu mělo a má podnes jako cíl, nastavit zrcadlo dějům světa, důstojnosti předvést, v čem spočívá ukázat směšný obraz drzé nafoukanosti a celé době, se vším, co s ní hýbe, odhalit její podobu a mravy."
Tohle se ale netýká jenom divadla i herectví. Ve své době bylo divadlo jediným "médiem", které zasahovalo širší okruh lidí (při minimální gramotnosti mezi tehdejším obyvatelstvem). Dneska se to týká všech, kteří "nějak" působí, či se snaží působit na širší okruh lidí.
"Ten, který nám dal schopnost přemýšlet, znát to, co bylo, tušit budoucnost, jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil..."
A v tom je podle mě Shakespearova velikost a nadčasovost. Bohužel, podobně jako u řady dalších geniálních lidí, kteří nám už mnohokrát předali podobné odkazy, člověk kolem sebe přes všechny ty možnosti dané dnešní dobou, gramotností i dostupností informací vidí, že jsou lidé stále stejně manipulovatelní, povrchní a neochotní používat rozum jako v Shakespearově době. A vlastně jako kdykoliv předtím a potom v dějinách.
Skvělé dílo. Nijak si sama nejsem jistá, zda je lepší Romeo a Julie nebo Hamlet. Je docela těžké tato díla porovnat. Hamlet byl pro mě bomba. Hodně se mi líbila hlavní postava. Má skvělé vlastnosti, je chytrý a umí si jít za svým. Skvělá kniha, mohu jen doporučit.
Má to být tragédie a nebýt posledních pár stránek a smrti Ofélie, myslím že by to byla velmi povedená komedie. Hamlet a jeho perverznost jsou příjemným odlehčením knihy. Určitě si ji někdy v klidu přečtu znovu.
Přečteno jako maturitní četba, tudíž bez velkého nadšení a z čistě praktických důvodů. Shakespeare napsal na svou dobu překvapivě poutavé drama, které ovšem vázne, jakmile se přestane fylozofovat. Zápletka děje prostá, ale dostačující. Síla tohoto díla se zřejmě skrývá v jazykové části, především ve verších.
Hamlet se mi neskutečně špatně četl. Četla jsem, najednou bylo 50 stránek pryč a já vlastně ani nevěděla, co se v příběhu právě děje. Na čtení potřebujete naprostý klid a ticho, označila bych to proto za složitější dílo. Co se mi ale moc líbilo, byly myšlenky a citáty. Já mám totiž ráda, když po přečtení knihy z ní něco máte.
Těším se až si dílo jednou přečtu znovu, za jiných podmínek, jiná já a doufám, že pochopím, proč se Hamlet řadí mezi jednu z nejlepších tragédií.
„Pochybuj, hvězda že plane,
pochybuj, slunce že žhne,
pochybuj o pravdě samé,
jen o mně, o mně ne!“
Zatím nejlepší z Shakespearových her. Ač tragédie kniha byla místy velmi vtipná a nahlas jsem se smála. Baví mě, že děj nebyl přímočarý, ale každá postava brala osud do svých rukou a tak tam bylo více zápletek a lstí.
Toto dílo se mi líbilo mnohem více než např. Romeo a Julie. či Kupec benátský. Hamlet jako hlavní postava mi byl opravdu velmi sympatický. Ukazuje totiž také, že nikdo není bezchybný.
Příběh je velmi nadčasový, stále aktuální, ačkoliv jsme už o pár století dál, detaily a okolnosti se mění, avšak lidské vlastnosti zůstávají neměnné.
Velice čtivá kniha, za mě 5/5 a určitě doporučuji shlédnout i jako divadelní hru. Ta se mi líbila ještě o trochu více jak kniha.
Štítky knihy
Dánsko princové 14.-15. století pomsta lidské vlastnosti dramata klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Kniha Hamlet, dánský princ je v
| Právě čtených | 37x |
| Přečtených | 6 511x |
| Čtenářské výzvě | 538x |
| Doporučených | 265x |
| Knihotéce | 771x |
| Chystám se číst | 513x |
| Chci si koupit | 97x |
| dalších seznamech | 59x |
Z této knihy jsem měla celkem strach, protože díky hodinám literatury, znám její obsah téměř nazpaměť. Ale mile mě překvapila. Jazyk je stejně jako u ostatních Shakespearových děl nádherný a příběh jsem si taky moc užila. Za mě nejlepší kniha od Shakespeara, co jsem četla.