Gulliverovy cesty

Gulliverovy cesty https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13680/gulliverovy-cesty-13680.jpg 4 815 99

Slavná anglická satira je zprávou lodního ranhojiče a pozdějšího kapitána Lemuela Gullivera o zemích, které na svých cestách navštívil a kde nikdy předtím a ani potom nestanula noha Evropana. Čtenář se doví o zemi prťavých Liliputů, obrů z Brobdingnagu, navštíví létající ostrov, potká se s nesmrtelnými strulgbrugy a seznámí se s moudrým národem Hvajninimů - inteligentních koní.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Dobrodružné , Romány

Vydáno: , Albatros (ČR)
Originální název:

Gulliver's Travels , 1726


více info...

Medulka.013
Medulka.013
31.01.2020 4 z 5

Gulliverova dobrodružství mezi liliputy, obry a moudrými koňmi mě zaujala. Méně mě už zaujala třetí část, ale i tak jsem ji přečetla.
V knize se hodně kritizuje vláda a špatné vlastnosti lidí, ale je to velmi přehnané - i když na tu dobu to bylo zřejmě pravdivé..

pepa4081
pepa4081
08.12.2019 3 z 5

Knihu jsem v dětství nečetl, takže teď jsem to napravil. Určitě existují upravená vydání pro děti, protože toto (z oddělení pro dospělé) bych tenkrát příliš neocenil. Kniha je jednou velkou satirou a kritikou mocných Swiftovi doby. Už mne ani neudivilo, jak moc všechno platí i dnes. Ti kdo jsou u koryt se prostě nemění. U knížky jsem se dobře pobavil a její přečtení doporučuji hlavně dospělým.
Velmi uspokojivé.


avi8
avi8
26.10.2019 5 z 5

Kniha mého dětství , neskutečná fantazie - tenkrát - pro mě .

kachnat
kachnat
16.10.2019 5 z 5

Milovala jsme je jako dítě a ráda se k nim vracím. Pro mě je kniha hezky napsaná, dobře se mi četla.

sika444
sika444
05.06.2019 5 z 5

Brilantní dílo. Bohužel, pokládá se za román určený mládeži. Je to chyba, protože se jedná o velmi trefnou a nemilosrdnou satiru anglické společnosti 18. století. Swift nešetří nikoho - politiky (včetně panovníka), sociální systém, zahraniční politiku (včetně imperiálních zločinů), soudnictví, peněžnictví, ale i obyčejnou lidskou podlost. Největší špatností je pak pýcha. Opravdu výstižné i po 300 letech, nedivím se, že kniha inspirovala Pavla Juráčka ke geniálnímu filmu Případ pro začínajícího kata.

PhoebePollard
PhoebePollard
19.05.2019 4 z 5

Četla jsem to před asi dvěma lety a vzpomínám si, že až na část s těmi šílenci z létajícího ostrova mě to moc bavilo. Určitě doporučuji.

jfialova
jfialova
18.03.2019 4 z 5

Četla jsem jako dítě a moc se mi to líbilo.

Mirka2778
Mirka2778
16.02.2019 5 z 5

Gulliverovi cesty se tváří jako dobrodružný příběh určený možná spíše dětem. Já jsem si z něj vybrala to, co nabízí dospělákům. Ukazuje nám malost i velikášství, omezenost toho kdo nechce být poučen, ale zároveň i jak je těžké pochopit někoho kdo vyrůstal v naprosto jiné kultuře.
V zemi liliputů se například přesvědčí jak malý kousek je od: být někomu potřebný k: být mu nebezpečný.
Knížka obsahuje mnoho pravd, nebo jen myšlenek, jejichž uvědomění by mnoha lidem napříč společností/světem bylo ku prospěchu.

-Žádný zákon té země nesmí přesahovat slovy počet písmen jejich abecedy.
Málokterý však bývá dokonce i tak dlouhý. Vyjadřují je slova nejprostší a nejjednodušší a oni nejsou takoví taškáři, aby v nich nacházeli víc než jeden smysl. -Napsat výklad nějakého zákona je hrdelní zločin.
-Kdo vypěstuje dva obilné klasy nebo dvě stébla trávy na půdě, kde rostlo dříve jen jedno, zaslouží se více o lidstvo a prokáže vlasti důležitější službu než všichni
politikové dohromady.
-Opatrností a bdělostí spolu se zdravým rozumem uchrání člověk majetek před zloději, ale proti větší zchytralosti je poctivost bezbranná.
-Chyby, kterých se člověk dopustí z neznalosti s ctnostným úmyslem, nebudou nikdy pro obec tak neblahé jako jednání člověka, který má sklon k špatnostem a umí je dobře uplatnit a obhájit.
-Není nic tak veliké ani malé, leč při srovnávání.
-Nevědomost bude plodit vždycky předsudky a jistou omezenost v myšlení.

Denny45
Denny45
20.01.2019 3 z 5

Čítal som neskrátenú a neilustrovanú verziu.
Prvá polovica sa čítala ľahko, ani som si neuvedomil ako rýchlo som ju prelúskal. Dva jednoduché kontrastné príbehy s pár narážkami na súveké Anglicko. Nesklamalo, ani nezaujalo.
Na druhú polovicu som sa tešil, lebo už nešlo o notoricky známy príbeh, ale o niečo nové. A pocity? Kde-tu sa objavila vynikajúca a originálna myšlienka (výsmech z túžby po nesmrteľnosti vedie). Som zvyknutý na realistické opisy všetkého možného aj nemožného, ale toto bolo opisovanie všetkého najnudnejšieho. A čím viac bolo toto nudné voľačo absurdnejšie, čím viac môj neexistujúci meter absurdnosti praskal a blížil sa koniec, tým viac som chcel tú knihu šmariť do záchoda a spláchnuť (však aj Jonathanko tam opíše jedenkrát v každom príbehu nejaký trápny urálny alebo fekálny zážitok). Najlepšou satirou bol ostrov Hujhnhmov, no paradoxne ma táto časť najviac nudila.
Pre človeka, ktorého zaujíma Anglicko na začiatku 18. storočia, určite neoceniteľné dielo. Pre mňa to bolo pár pekných myšlienok utopených v mori všetkého nudného
Ešte jeden postreh. Keď sa snem Hujhnhmov na niečom zhodne, nikto proti tomu neprotestuje, lebo vždy je to rozumný výnos. A čo keby vyhlásil, že každý Hujhnhm musí protestovať proti každému výnosu snemu? Je to paradox?

Atak
Atak
21.12.2018 4 z 5

Velice zajímavý pohled na člověka, nebo dobytek :D

Atanone
Atanone
09.07.2018 5 z 5

Šťastnou náhodou se mi podařilo sehnat knihu s ilustracemi pana Boudy,protože ty bezesporu dotvářejí krásu tohoto příběhu.

Marekh
Marekh
06.07.2018 4 z 5

Vzpomínám si, že jsem obsah této knihy zpracoval do Čtenářského deníku na základní škole, dokonce jsem do sešitu nakreslil nějaký obrázek (já antitalent na kreslení :). Před lety jsem si tuto knihu znovu přečetl a kniha se mi celkově líbila včetně ilustrací.

Losin
Losin
12.06.2018 4 z 5

Odposlechnuto z rozhlasové hry. První půlka u liliputů a obrů se mi líbila ale v městě na oblacích jsem se začal ztrácet. Jinak jsem se bavil.

Annkag
Annkag
21.04.2018 3 z 5

Moja prvá knížka ktorú som nahlas čítavala mame.Bavilo ma putovanie s Gulliveroma prežívanie tajomných dobrodružstiev a hladanie cesty domov.
Dnes ked sa spýtame detí na túto knížku velmi málo povie že o nej počuli pretože sa všetko pretáča do nových podob a vztah k literatúre sa vytráca.

esfinge
esfinge
18.03.2018 4 z 5

Cetla jsem se synem a libilo se mi. I kdyz tedy desetilety syn byl nadsenejsi:)

Dejvid
Dejvid
12.03.2018 4 z 5

Jednotlivé příběhy v knize mají podle mě sestupnou tendenci. Liliput a Brobdingnag jsou podle mě nejlepší, Hvajninin naopak nejhorší, už to je příliš sebemrskačské, ponížené a i ne zcela logické (taková dokonalá společnost, kde ani pořádně neexistují odlišné názory, by se podle mě brzy unudila k smrti). Nicméně celkově obdivuji Swiftovu představivost a jeho schopnost realisticky vylíčit takové fantasmagorie :-)

Janek
Janek
28.02.2018 3 z 5

Na tuhle klasiku jsem se hodně těšila, ale asi mi něco podstatného uniklo. Cestopis s pohádkovými motivy a občas nějaká ta satirická poznámka, pár skvělých nápadů, které by zasloužily více rozpracovat. Ale v celku mě Swiftovo vyprávění moc neuchvátilo, dočetla jsem spíš z povinnosti.

Gustik5
Gustik5
10.11.2017 5 z 5

Kniha, která mne pohltila, a nepustila, dokud jsem se nedostal ke konci. Zdánlivě jen ich forma cestopisu, přesto se však v roztodivných dobrodružstvích britského lékaře skrývá mnohem víc. Shazující kritika tehdejší společnosti, jež je neuvěřitelně nadčasová, sedí jako pěst na oko i na současnost a ukazuje, že se lidé za ta uplynulá staletí vůbec nezměnili. Měli bychom se zamyslet a pokusit se alespoň přiblížit vznešeným a moudrým Hvajninimům. Ačkoli je možná konečný odpor k lidem přehnaný, je to konáno záměrně, abychom si uvědomili rozdíly, které v oné části knihy autor popisuje.

konicekbily
konicekbily
18.10.2017 5 z 5

Knihu jsem dostal jako čtrnáctiletý na Vánoce pod stromeček. Měl jsem před tím pár přečtených už "Verneovek". Ve svém věku jsem nybyl schopen satiru, ale fantastická literatura to byla dokonalá. Nyní jsem se ke knize vrátil, "abych se nastavil" na fantastickou literaturu. Hodlám číst Společenstvo prstenu.

krnoha
krnoha
25.07.2017 5 z 5

Zlatá středověká literatura. Na začátku 18. století ještě nebyl vynalezen realizmus, čili nebylo zapotřebí předstírat, že to co je psáno, se opravdu mohlo stát, či dokonce stalo. Důležité bylo, aby to bylo hezky napsáno a aby to někoho potěšilo. To tedy Jonathan Swift bohatě splňuje. Hlavně svojí nezkrotnou fantazií, s níž vytváří nové světy, do kterých by jaksi mohl vypučet tenhle náš svět, kdyby se mu jen trochu chtělo. Pak taky jazykovou tvořivostí. Dnešní slepičky liliputánky se opravdu jmenují podle země trpaslíků Liliput a nikoli naopak. Počítačové procesory se rozdělují na rodinu little-endianů a big-endianů a to jsou prosím Swiftovi tenkokoncové a tlustokoncové. Internetový projekt Yahoo chtěl tím slovem naznačit, že je orientován k normálním lidem, ne k technikům. Yahoo byl přechůdce Google. Ale to hlavní na Swiftovi asi budou skvěle odpozorované vzorce lidského chování ve vztazích. Spisovatel to všechno sleduje s odstupem jako by sám stál mimo, ale při tom s docela krutou ironií vidí, že on sám je taky takový. K odtažitému pohledu na lidi možná přispělo to, že Swift vyrůstal bez rodičů.

Gulliverovy cesty jsou na povrchu satirický román, ale mně se zdá, že je to spíš fantasticky převyprávěný autorův život od dětství až do stáří. Převyprávěné vnitřní obsahy. Začínáme docela hravě a vesele, cesta do země trpaslíků je fakt klidně pro děti a někdy začátkem 60. let minulého století u nás vyšla jako leporelo. Jak spisovatel hasil požár královského paláce, to je skvělá groteska pro děti, například. Až na to, že spisovatel tam vystupuje jako "ranhojič", jako dítě jsem to slovo nedokázal ani přečíst, natož pochopit. Potom v zemi obrů už je to vážnější, je tam hodně politiky a Swiftova kritika systému britské demokracie. Taky je to o něžném citovém vztahu mezi spisovatelem a domorodou holčičkou Glumdalklič jen asi patnáct metrů velikou. Když se potom vrátí domů a setká se se svou vlastní dcerkou, vůbec ji nedokáže vidět, protože je tak hrozně malinká, že na to on není zvyklý.

Spisovatel potom cestuje na Laputu a dává si hodně záležet, aby podrobně technicky vysvětlil, jak se dá postavit obrovský létající ostrov. Tady se setkává s učenci akademie věd, kteří jsou tak velmi učení, že jedním okem koukají do nebes a druhým do hlubin své duše, takže normální lidský svět pro ně vůbec neexistuje. To je jenom legrace, ale hned nato přijde setkání s nesmrtelnými domorodci a strašlivá představa, jak by to bylo, kdybychom nemohli umřít. Logický závěr, že smrt je vlastně dobrodiní a proč se jí bát. Vidíte, bezstarostná hravost mládí už tady není.

Poslední část je cesta k Hvajninimům. Spisovatel se seznámí s dokonalými bytostmi, které se vůbec nepodobají lidem a současně s podivnými zvířaty zvanými jahu, která vypadají jako lidé, ale nejsou. Znás lidí mají jenom to, co je v nás zvířecího. Spisovatel si velmi přeje být andělskou bytostí, ale ví jak je to beznadějné, když je přece jahu. Chtěl by aspoň strávit zbytek života v blízkosti těch Hvajninimů, ale není mu to dovoleno, protože je jahu. V zoufalství se vrací domů a zbytek života prožívá jako nerudný morous odmítající lidskou společnost. Zdali takto poznal pravdu o životě, nebo nadobro zblbnul, nechává autor na čtenáři.

Na Wikipedii jsem si přečet, že Jonathan Swift se k stáru opravdu stal morousem, s nikým se nestýkal, až se z toho z bláznil a nakonec zemřel. Ale Gulliverovy cesty na mě nepůsobí jako dílo geniálního šílence. Dýchá z nich na mě taková posmutnělá a trochu unavená moudrost.