Grónsko - Ostrov splněné touhy

01.01.2021

Kniha je hodně podrobná a kromě cestopisu obsahuje i podrobně historické souvislosti. Knuh nelze přečíst tzv. jedním dechem a je třeba si v ní najít, co každého zajímá. Kniha psaná s láskou a od srdce.

19.02.2020

Na knížku jsem se dle anotací velmi těšila - sever já ráda..o Inuitech se taky ráda dovídám nové věci..ale přeci se mi knížka manželů Klempýřových nečetla úplně dobře...přeskakování mezi tématy, hodně osobných vsuvek..bylo cítit, že Grónsko je jejich vysněná země, ale i země, kde si odžili velkou bolest ze zráty dcery...
Jakožto zaobírající se geografií, historií a etografií nás seznámí zejména s historií - markantní část tvoří příběh Moravyských bratří a jejich evangelizační a kulturní činnost...dojde i na cestovatele, objevitele, dobrodruhy...až mi ta jména místy splývala a pletla se..do toho prokládané epizodami z jejich života, pobytu, úvahy a pocity...
Jasné, v Grónsku žije málo lidí, všichni se znají...ale nemuseli by pořád u každého druhého zdůrazňovat že je to jejich dobrý přítel/přítelkyně...vždyť už nám to jednou řekli..třeba hned na začátku..a je jedno, že to je běžný človíček, nebo shodou náhod ministryně kultury či ředitel muzea, či dánský velvyslanec...
jasné, udělali hodně pro Grónsko i pro vztahy grónsko-české a česko-dánské...akorát v knize bych uvítala možná víc suchopárných popisůa detailů třeba jak si tam lidi žijí, kolik vydělají, jak je to s cenami v obchodech...a pak jak je to s přírodou..jaké rostliny, jaká zvířata se dají potkat , třeba popsat, jak vypadá běžný den v rodině (spíše je zachyceno několik sešlostí a oslav) - toto vše na můj vkus naznačeno jen málo (spíše jsem měla pocit, že více zdůrazňoovali, jak je jim tam dobře, jak jsou tam milí lidi, jaké tam nalezli dobré přátele, jak se z nich stali Eskymáci...)

spousta historek i byla vtipná - třeba výlet Gróňana do Prahy, kdy zažil sněhovou kalamitu a nabyl dojmu, že tady je to se sněhem dramatičtější než u nich...
a nebo veselé bonmoty třeba : je takové počasí, že by ani psa nevyhnal...načež Gróňan podotkl : vážně ? u nás jsou psy venku celoročně :D
Líbil se mi i závěr knihy, kde oba autoři prozradí několik příběhů a historek ze svého dětství, mládí, Jaroslav objasní, jak se dostal k flétně...
a pak se mi velmi líbily domorodé básně a písně v překladu : třeba

Píseň malého chlapce

Když vstanu, mávám rukama
jako když havran bije křídly.
Zvedám se, abych pozdravil den.

Můj pohled se odvrací od temné noci
a dívá do červánků,
jak se pomalu bělají.

Šel jsem na mořský břeh.
Naplnila mě radost z nádherného moře
plného tajících ker
a plného jiskřícího ledu.

Běhám po slunečném břehu a dovádím
nad tou nádherou.
Potom mě najednou přemohla únava
a já na tom krásném břehu odpočívám.

souhrnem : dobrá knížka, která obsahuje spoustu zajímavých informací a fotek...ale úplně mi nesedla forma psaní..a za to hvězda dole.

05.07.2019

Na knihu som sa velmi tesil, ale nedal som to...skoncil som po cca 100 stranach o Mrovaskych bratoch a siahodlhych pribehoch o Navarane....mozno dam knihe este druhu sancu, ale cakal som asi nieco trochu ine

28.02.2017

Velice pěkný cesto/místopis zahrnující jak osobní příběh, tak zajímavosti z grónské kultury, přírody, mytologie. Z každé kapitoly - ať už je napsána Jaroslavem či Alenou - je cítit respekt k životu a láska k této zemi. Tito lidé necestují za účelem být zajímaví a pochlubit se na facebooku, kde to zase byli. Tito lidé cestují tam, kam je táhne jejich srdce, a jsou tak velkorysí, že se o tuto lásku podělí se čtenářem.

21.04.2016

Kniha je úžasně napsaná. Obsahuje krásné fotografie z Grónska atd...ráda si ji přečtu znovu.

31.07.2015

Velmi pěkná kniha o tom,jak manželé Klempířovi do Gronska jeli,zdejší zemi si zamilovali,zdejší přírodu a lidi do srdcí vryli.100%.