Granáty
Vlasta Javořická
Příběh schovanky Věrušky a jejího moudrého, laskavého a milujícího vychovatele, faráře Doležala. Po farářově zatčení Věruška přichází do Prahy do bohaté rodiny farářovy sestry Márinky. Ústrky, pohrdání a ponižování, které Věra v této rodině zažije, ji nakonec donutí bohatý Pekárkův dům opustit. Mezitím ovšem klíčí mezi ní a synem Pekárkových Waldemarem sympatie a náklonnost, ze které se pomalu vyvijí láska. Důležitou úlohu zde sehraje rodinný šperk - náhrdelník z granátů...... celý text
Přidat komentář
Až přejde den a budu spát,
přijď na můj hrob se podívat,
jen podívat a neplač moc,
kdo usnul, spí už každý rád,
a svatá je ta tichá noc,
když přejde den.
Zatím nejlepší román od p. Javořické který jsem četl. Mám ho po babičce v originálním vydání z roku 1930 a nádherně se čte.
Tuto autorčinu knihu jsem četla před lety hned po jejím prvním porevolučním vydání, tj. v roce 1991. Už dlouho jsem přemýšlela, že bych se k ní chtěla vrátit, protože mne zajímal můj nynější názor na ni. No a teď tedy k tomu došlo a já musím přiznat, že se mi příběh Věrušky, pana faráře Doležala, jeho zlé sestry Márinky a jejího syna Valdemara líbil mnohem víc než tenkrát. Pochopila jsem i to, co mi možná při prvním čtení uniklo, nebo jsem to vzhledem ke svému hodně mladému věku nebyla schopna pochopit. Kniha je výborně napsaná, čte se doslova jedním dechem, i když předpokládám, že nesedne každému. Ale já jsem se radovala i trpěla spolu s Věruškou a hodným panem farářem, zároveň nesnášela domýšlivého Valdemara a bytostně nenáviděla jeho pokrytecky pobožnou a současně tak zlou matku. Za Věrušku jsem byla ráda, když po všech těch příkořích odešla z Pekárkova domu na venkov, kde znovu víceméně nalezla ztracené štěstí. A přestože se potom vrací zpět už jako Valdemarova nevěsta a posléze i vdaná paní, čtenář tuší, že ji čekají opětovné nešťastné časy, způsobené tvrdou a nemilosrdnou tchyní, která se nezastaví před ničím ve snaze snachy se zbavit... Věra však zažije nejen to. Je totiž odhalen i její původ, což je velkým překvapením nejen pro všechny zúčastněné, ale samozřejmě také pro čtenáře ;-). Víc již prozrazovat nebudu, knize dávám plných pět hvězdiček a vím už teď, že další setkání s autorkou mě někdy v budoucnu zase určitě nemine ;-).
Ke knihám Vlasty Javořické se pravidelně vracím-když se potřebuju zklidnit, když je vše okolo nečitelné, zamlžené a chtělo by se zdát, že zlé.
Ne všechny knihy, které jsem od ní četla, mi při tomto stavu mé duše pomohly. Ale kniha Granáty vždycky....
(SPOILER) Granáty - více kamínků v náhrdelníku, který ukrývá tajemství odloženého dítěte devčátka u faráře v jedné vesnici v období světové války.
Je to první kniha od této autorky,kterou jsem si koupila asi před 25 roky.Nyní jsem si ji přečetla znovu,je nádherná,má místo na mém TOP seznamu.
Knihu jsem přečetla z důvodu plnění čtenářské výzvy. Protože to není to co mám ráda, tak jsem byla trochu zklamaná.
Znáte tu situaci,kdy nemůžete spát,bolí vás hlava,zuby,záda...to je jedno co a jste tím protivní i svému v globále s vámi soucítímu se partnerovi,který vám doporučí...tak si čti,ale hlavně už se přestaň pořád sakriš vrtět...Když opatrně blekotáte,že máte všechno přečtené,pomalu vás zadusí nejen pohledem,ale trochu i polštářem. Ovšem ráno vás veze - a rád- na pohotovost a když zjistí,že vaše noční jízda s Brufenem a Nimesilem byla opodstatněná,což vizuálně už sice ráno zjistil,ale pohled paní doktorky na vás ho ubezpečil,že tady asi není legrace na místě a začne mit výčitky, svědomí,že vám v noci nebyl tou pravou oporou a protože už ví,že vás další dny bude muset obskakovat,nenapadne ho nic jiného,než jít do nejbližší prodejny knih a tam koupit ČTYŘI takovéhle slaďáky,o kterých jste se milionkrát doma bavili,že to nečtete.Ale pozor holky,pokud máte rozvrtanou pusu,tak stejně na nic oduševnělého nemáte a přísahám,mně se to fakt líbilo.Nemusím snad holky dodávat,že po zákroku paní doktorky už jsem docela Ok, ale vidět svého miláčka,jak vaří,luxuje,mixuje vám banán a s obkladem ledu vám ho potichu přináší k posteli,kde si čtete...rozhodla jsem se- a to proto,abych mu udělala radost,že v té postýlce pár dní vydržím a všechny čtyři knihy přečtu...když už mi je koupil,ať vidí,jak si toho vážím ;-)
Tuhle knížku jsem dostala asi ve 13, v prvním originálním vázání, knížky obě mě nadchly, byli romantické, občas jsem si i pobrečela :)
Až na tu útrpnost Věřinu, příšernou žárlivost Valdemarovu a ta příhoda s tím vlakem už byla také tak nějak navíc, ... to byl moc hezky napsaný román s krásnou, archaickou češtinou. Ale kdo ví, jak bychom se v té době, v tom věku, na světě bez rodičů s takovou tchýní vypořádali?
Jeden z nejkrásnějších románů autorky.
Patří mezi ty romantické, zápletka je zajímavá a svižný děj s krásnou češtinou.
Autorka patřila k nejčtenějším za první republiky, ale to rozhodně neznamená, že v současné době se nedá číst.
Možná je tomu právě naopak.
V dnešní uspěchané době a nejasných životních hodnotách jsou její knihy příjemným zastavením a někdy i ukazatelem směru na křižovatkách života.
Takový smutný, ale přec krásný. Ovšem závěr knihy přináší krásné překvapení a rozuzlení
Tuto knihu jsem dostala v patnácti jako dárek. Přečetla jsem ji jedním dechem. Teď tato kniha čeká v naší knihovně, až bude naší dceři sladkých patnáct a snad z ní dcera bude stejně nadšená jako tenkrát já:)
Autorovy další knížky
| 2009 |  Granáty |
| 1998 |  Námluvy |
| 2006 | Můj život 1. a 2. díl |
| 2005 | Bez lásky |
| 2001 | Na Veveřím gruntě |
Kniha Granáty je v
| Přečtených | 125x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 71x |
| Chystám se číst | 18x |
| Chci si koupit | 2x |
Zcela zřejmě to vše cítila, a chápala a myslila si, že nemá člověk žít tak lhostejně, že by mu byl život mnohem delší a že by pomaleji žil, kdyby si vše uvědomoval, kdyby vše kolem sebe pozorně sledoval a zažíval všecky dojmy až do podrobnosti jak teskné, tak i veselé.
Moc pěkné a dojemné čtení, ze kterého na vás dýchnou staré časy, a také si aspoň na chvíli odpočinete od starostí všedních dnů. Granáty byly mojí první knížkou od paní Javořické, ale rozhodně ne poslední!