Nomádi na planetě Gor I

20.05.2021

Nomádi z planety Gor jsou divocí, nespoutaní vládci širých jižních stepí a Tarl Cabot si musí získat jejich respekt a důvěru, chce-li splnit své poslání. Čtvrté pokračování Kronik Protizemě se s přibývajícím počtem stránek rozdělilo do dvou knih, přičemž jediný smysluplný klad tohoto vydavatelského počinu vidím v tom, že si užijeme více oněch fantastických obálek Borise Valleja. Toto objemové bobtnání s sebou bohužel také nese nešvar, kterému se Norman doposud poměrně úspěšně vyhýbal, a to ztrátu dynamiky v důsledku zcela zbytečných a nic neříkajících výplní. Natlakovanost předchozích knih je pryč a děj se šine vpřed s napolovic sešlápnutým plynovým pedálem. V rozděleném románu je to o to markantnější, že se v této první části kromě her a hříček v nomádském táboře v podstatě nic závažného nestane a ani finále, které vlastně žádné finále není, na tom pramálo změní. Norman se opět, a dost možná ještě ve větší míře než dříve, zabývá ženským elementem v patriarchální společnosti, až se skoro zdá, že pro stromy nevidí les. A protože v nejlepším se má přestat, kniha vzbuzuje naděje, že se ve druhé části dočkáme i nějaké akce.