Gérard de Nerval. Díl 1

Svazek obsahuje následující texty: Předmluva (A. Dumas) – Procházky a vzpomínky – Poesie – Dcery ohně (1854): Sylvie, Oktávie – Sen a život: Aurelia (1855) – Výbor z korespondence. Poezii vybral a přeložil Vilém Závada; prózy přeložil a doslov napsal Jaroslav Zaorálek. Výbor z korespondence byl dělán podle Marsanova vydání (Mercure de France 1911). Dopisy milostné jsem do něho zařadil všechny, přes to že úryvky z nich jsou otištěny v Aurelii. J. Marsan o nich v úvodu k citovanému vydání Nervalovy korespondence praví: „Neuznávám mínění V. Sardoua, který je přesvědčen, že jsou to dopisy, které Nerval opravdu posílal Jenny Colonové. Nejedna podrobnost v nich dokazuje, že nebyly psány této herečce; ostatně stačí podívat se na jejich rukopis, psaný pravidelně na veliké listy, abychom poznali, že to není řada různých dopisů, nýbrž — v dopisové formě — jakýsi románek nebo, chcete-li, důvěrný deník. A tento deník zasluhuje, aby byl zachován: shledáváme se v něm s celou básníkovou duší, s jeho duší prostou a bolestnou.“ Nezáleží na tom, má-li pravdu Sardou nebo Marsan: Nerval svůj život snil a své sny prožíval, takže tyto dopisy, i když snad nebyly milované ženě poslány, jistě se nijak neliší od dopisů, které jí Nerval opravdu posílal. Z ostatní korespondence jsem vybral několik dopisů, které Nerval psal za své nemoci nebo krátce po ní a v nichž je skutečnost promíšena se snem stejně jako v Aurelii a v celém Nervalově díle. Dopis paní Dumasové je psán v listopadu 1841, kdy byl Nerval propuštěn z nemocnice, v níž byl léčen z prvního záchvatu své duševní choroby. Dva dopisy otci, doktoru Labrunieovi, a první dopis doktoru Blancheovi jsou z roku 1853, kdy byl Nerval internován v Passy v sanatoriu dra Blanche po druhé. Druhý dopis doktoru Blancheovi je psán z Německa, kam Nerval odjel hned po propuštění ze sanatoria na jaře r. 1854. Dopis Ars. Houssayeovi nelze časově zařadit, protože je bez data. Poslední dopis, adresovaný paní de Solms, zařazuji do výboru, protože je tak karakteristický pro Nervalovu pověstnou dobrotivost a také pro jeho poetické vnímání skutečnosti. J. Z. Na frontispisu portrét autora podle medaillonu Seigneurova z r. 1831.... celý text